Období: rok 2017

-Ať je tomu jak chce,ještě jednu radu bych pro tebe našel.Odjeď z Prahy,na nějaký čas,abys tolik na očích nebyl.Po Libici,ale i před ní,například po souboji na lovu,nemůžeš si být jist životem.Můj bratr teď nemá příliš chuti držet nad tebou ruku.Odjeď odsud,kamkoliv,třeba za Radislavem,všade si budeš jistější životem než-li v Praze.A ještě něco,počkej,tady,sňal stařec ze stěny visící tam meč,-na ber. číst dál

Vojen prožíval své dny ve stavu tupé malátnosti,jak se neustále pokoušel vínem ošálit svou duši aby z ní vymazal obrazy jež ho pronásledovali.Jak do Prahy přijel,celé dny jen na lůžku proležel s pohledem do prázdna upřeným.Odmítl pozvání na lov či hostinu,jež se mu od Vršovců dostalo,a ze své čeledi pouštěl k sobě pouze Rubinu,která mu nosila další a další džbány vína.Když zvečera odnášela téměř netknuté mísy s jídlem,vrhala na něj dlouhé pohledy,leč oslovit se jej neodvažovala.Vojen si nevšímal jejich pohledů,jeho mysl opanovala jiná žena.Byla mu však nedostupná,ukrytá za hradbami Libice.Ve dne mlčel a pil,v noci však stále vzýval její jméno. číst dál

Prezident oznámil,že mu odešla cukrovka číst dál

Dny odcházeli jeden za druhým,a jitrem končili jejich noci.Vojen se Svatomilou spolu vstávali i uléhali,lhostejni ke svému okolí,k pohledům nenávistným i soucitným. On si přitom nemohl nevšimnout,jak velké vážnosti těší se jeho milá,nikdo,ani Spytimír či manželka samotného Soběslava nemohl odradit Slavníkovu dceru aby jej, před očima celé Libice,milovala. číst dál

Tak už je tu definitivně podzim/a já/jako vždycky/začínám být melancholický číst dál

Volby 2017 číst dál

Vojen podpírán Thunlinem šel za Maternou.Když procházeli kolem kostela,potkali Ekryku,a Vojen  byl ochoten přísahat,že když ho uviděla,objevilo se zklamání v jejích očích.Mlčky se minuly a po chvíli Thunlin odhrnul závěs spletený z travin,jež zakrýval vchod do Materniny chýše. číst dál

Fanoušek prezident číst dál

Talacko,vrchní lovčí libických knížat,byl v lese se svými druhy již za noci aby vystopoval jelena ke štvanici určeného a zahnal jej na domluvené místo.Jelen,mladý kus plný síly na kterém stopy po strastech dlouhé zimy vydatnou pastvou již zmizely,byl neklidný neboť větřil nebezpečí.Talacko měl za úkol vyštvat jelena z lužního lesa na osamělými stromy a  křovinami jen řídce porostlé pláně kde by nemohl nalézti úkryt a kde lovci mohou bez obav  pobídnout koně v prudký cval. číst dál

Miloš má vazby číst dál

Prezidentů  Jiřinka číst dál

Obydlí Materny čarodějnice stálo na samém konci nejmenšího ze tří opevněných valů Libice,tato nejmladší hradba vybudovaná za panování knížete Slavníka chránila tu část hradiště,jež zůstala poté co zde byl na příkaz vojvody  Soběslava vykácen posvátný háj,pustá.Jak do něj vešel,zarazila jej tma jež v Maternině domě vládla,nehořela zde jediná louče a ohniště bylo vyhaslé.Před sebou viděl jen nezřetelný obrys postavy a strnul v úžasu,neboť ji okamžitě poznal. číst dál

Účelovka číst dál

Vojen si při pohledu na knižete Jaromíra sedícího vedle Ekryky  připomněl,jak nepatřičně ráno v lázni působil mladý vévoda v mužské společnosti nahých svalnatých těl a drsného smíchu,a jeho oči se  přitom střetli s očima Soběslavovi ženy;jasně z nich mohl vyčíst,jak vítaným je na Libici hostem.Nebylo divu,stačilo málo a Boleslavovo poselstvo mohla  z ochozu velké věže vítat jeho na kopí naražená hlava.S ničím jiným než s nenávistí libických mužů a žen nemohl počítat.Pak se však jeho pohled střetl s pohledem který jej ohromil,až po chvíli si byl schopen uvědomit,jak je dívka,jenž se na něj tak upřeně dívá,velice krásná.Když se překvapením pohnul,nemohl nevidět,že tím vzbudil na její tváři tichý úsměv. číst dál

Tváře českých předáků se zkřivili hněvem,jen Přibanovi se v obličeji  nepohnul ani sval,a v jeho očích mihl se výraz zadostiučinění. číst dál