Vojen si při pohledu na knižete Jaromíra sedícího vedle Ekryky připomněl,jak nepatřičně ráno v lázni působil mladý vévoda v mužské společnosti nahých svalnatých těl a drsného smíchu,a jeho oči se přitom střetli s očima Soběslavovi ženy;jasně z nich mohl vyčíst,jak vítaným je na Libici hostem.Nebylo divu,stačilo málo a Boleslavovo poselstvo mohla z ochozu velké věže vítat jeho na kopí naražená hlava.S ničím jiným než s nenávistí libických mužů a žen nemohl počítat.Pak se však jeho pohled střetl s pohledem který jej ohromil,až po chvíli si byl schopen uvědomit,jak je dívka,jenž se na něj tak upřeně dívá,velice krásná.Když se překvapením pohnul,nemohl nevidět,že tím vzbudil na její tváři tichý úsměv.
číst dál