Období: prosinec 2016

Novoroční předsevzetí Miloše prezidenta číst dál

Trvalo delší dobu,než si Vojen zvykl na hluboké šero jež panovalo v této části paláce.Ocitl se v místnosti osvětlované plamenem jediné louče,a chtěl jít dál,když tu najednou čísi ruka vzala louči a namířila ji  k jeho tváři.-Ty jsi prý Těptic,ozval se chrčivý hlas. číst dál

Když se opatrně sunul dolů,napadlo ho,že co chvíli zasviští nocí dlouhé,těžké šípy a on se zřítí dolů k nohám  Libických proboden jak jelen na rožni.Ale slyšel jen praskání ohně jak plameny pohlcovaly tukem natřená těla na hranici.Netrvalo dlouho a ucítil pod nohami pevnou zem. číst dál

-Ano,jako jeho stín,přikývl Vojslav.-A víš-li,že Vojtěch chtěl,abych jednoho z vás…abych tebe dal do Magdeburgu?Kdybych ho poslechl,mohl bys být knězem.A pak bys mu mohl posluhovat při těch  směšných obřadech,před křížem s tím jeho ubohým Ježíšem.Jaký že je to bůh,když se nechal ukřižovat.Tak my přec trestáme své otroky.Bůh,co se dal ukřižovat,větší pošetilost jsem neslyšel.Ostatně,zadíval se Vojslav laskavě na svého syna,-věru, byl bys špatným knězem.Ano,bojovat umíš.Vychoval jsem tě jako bojovníka,jsi Těptic,a je směšné žádat,aby Těptic byl knězem.Nevím,jak toho Vojtěch mohl po mně chtít.Byla to urážka,on se však tvářil,jako by to měla být  pocta.Co bych také mohl čekat od něj,od Slavníkovi  krve,jakoby zapomněl,proč ho otec Adalbertovi zaslíbil… číst dál