Poslední večer před odjezdem se Rubina u něj zdržela.Vojen ležel klidně,vlněnou pokrývkou přikryt do půl těla,neboť noc byla neobyčejně teplá.V záři jediné louče si prohlížela jeho tělo,nebylo ještě tělem jež znávala,nebylo však již tělem vychrtlého zuboženého muže.V plápolajícím plameni se jejím očím ztráceli i jizvy jimiž bylo tělo poseto,připadalo ji že vidí drobné,růžové vrypy podobné jako lze spatřit na kmeni mladých stromů.Rubina si stáhla přes hlavu košili aby nahá ulehla vedle něj.Když nadzvedla pokrývku uviděla že Vojen je vzrušený,připraven se s ní pomilovat.Přitiskla se k němu,vzala jeho dlaň a položila ji na svůj prs.Jeho ruka však zůstala bezvládná,Vojen tvrdě spal,a ona pochopila že sní o té ženě z Libice.Ležela vedle něj neodvažujíc se ani pohnout,přestože ji Vojenova ruka na jejím ňadru začala tížit.
číst dál