Období: rok 2021

Polabí je rovina nakloněná malíři číst dál

Od doby co Onšo zabil šípem šamana Herše,přestaly Vojena trápit děsivé sny,a když bavorská kněžna Kunhuta vložila svou ruku na jeho jizvu,přestaly jej trápit i velké bolesti hlavy jenž toto zranění provázely.Od té doby sice spal dobře ,ale když mu teď kdosi položil jemně ruku na rameno okamžitě se probudil. číst dál

U básníkova stolu číst dál

Noc s Vladimírem Holanem I. číst dál

Jsem zase školáček s brašnou na zádech číst dál

Jejich řeči takřka nerozuměl,jen několika málo slovům jež pochytil od Eddy,a protože se na něj nikdo neobracel,měl dosti času aby mohl nerušen pozorovat dvořany u stolu bavorského vévody. Jindřich byl muž asi třicetiletý,přísné tváře,a Vojenovi proběhly hlavou pověsti o tom,že vévoda sice až příliš církvi přeje,ale po kněžích vyžaduje, aby se na celý život zřekli potěšení z ženského těla,a jejich sňatky nelibě nese. číst dál

Nic mne napadá číst dál

Eddě neuniklo,že Vojen v sedle ulehčuje zraněné noze,a přitáhla svému koni otěže.-Nespěcháme.řekla. číst dál

Dušičky neplanou číst dál

Z hlubin dávných věků číst dál

Smutek po létě číst dál

Bavorský vévoda Jindřich pořádal lov na zubry.Byla hodina jež církev,které na svém dvoře vévoda velmi naslouchal,označuje jako tertie,třetí,tedy mezi devátou a desátou dopoledne.Mezi domácími šlechtici byl i kníže Oldřich,jenž rodnou zemi opustil a do Bavor se uchýlil,po jeho boku Vojen,jak jej slib,jenž dal nejmladšímu synovi zemřelého českého vévody Boleslava,zavazoval.Slunce již vydatně svítilo a jeho paprsky se tříštily na ozdobném kování koňských postrojů. číst dál

Slunce nehřeje jen se tak tváří číst dál

Jak noc stárne číst dál

Tři muži na koních za doznívající noci.Byl čas prvního ranního rozbřesku,čas kdy noční dravci odpočívají a z lesa ze tmy  vystupují obrysy kmenů.Onšo jel o několik délek vpředu,Vojen s Oldřichem jeli bok po boku a domlouvali se tlumenými hlasy. číst dál