Po druhé hodině ranní začalo silně pršet.Protože spali v lese pod hustými korunami smrků,přeci jen chvíli trvalo,než-li je déšť probudil.Vzbudil je všechny,až na Vendíka,který měl navrch přes celtu přehozený igelit.Potom,co se chvatně sbalili,stáli nad ním a viděli jak blaženě oddychuje,rozstřižený igelitový pytel šikovně přetažený nad hlavou.Teplý dech vytvářel na igelitu kolem jeho bambulovitého nosu orosený kroužek připomínající malou svatozář.
číst dál