Ranní mlhy rychle mizely za obzorem,vzduch byl chladný a suchý jak kůže starých žen,a lesem se nesla vůně pryskyřice a vyschlého listí.Vojen seděl na koni jehož mu daroval Litmir,a poprvé od doby,co se dozvěděl o otcově smrti,neměl pocit,že mu bohové neustále jen srdce svírají.Dar Litmirův byl hřebec barvy jabloňového dřeva,na jehož svalnaté,hluboké hrudi a štíhlých nohách probleskovalo pod hedvábnou srstí hnědé grošování.Vojen byl zkušený jezdec a hned poznal,že mu holasický vojvoda daroval dobrého koně;hřebec ochotně poslouchal i na ten nejjemnější stisk kolen.Thunlin,jenž Vojena následoval,jel na vysokém hnědáku,kterého si na Nemojův příkaz mohl vybrat v knížecích stájích.
číst dál