Vojen prožíval své dny ve stavu tupé malátnosti,jak se neustále pokoušel vínem ošálit svou duši aby z ní vymazal obrazy jež ho pronásledovali.Jak do Prahy přijel,celé dny jen na lůžku proležel s pohledem do prázdna upřeným.Odmítl pozvání na lov či hostinu,jež se mu od Vršovců dostalo,a ze své čeledi pouštěl k sobě pouze Rubinu,která mu nosila další a další džbány vína.Když zvečera odnášela téměř netknuté mísy s jídlem,vrhala na něj dlouhé pohledy,leč oslovit se jej neodvažovala.Vojen si nevšímal jejich pohledů,jeho mysl opanovala jiná žena.Byla mu však nedostupná,ukrytá za hradbami Libice.Ve dne mlčel a pil,v noci však stále vzýval její jméno.
Vzpomněl na jejich poslední noc.Leželi vedle sebe bez hnutí,neboť Svatomile přišly její dny.
-Stane se,že prožiješ to nejlepší co ti bohové dopřát mohou v krátkém čase,zazněl do tmy její hlas,-a pak již přijde jen nicota zbývajících dnů,shořel jsi přílišným žárem a po zbytek života již jen doutnáš.
-Tuším co máš na mysli,leč není to naše sudba,odpověděl Vojen.-Já se vrátím,nemohu být bez tebe.
-Vím,že se vrátíš,řekla Svatomila.-A toužím po tom a zároveň se toho obávám.Přineseš krev na Libici.
Přišel večer,kdy Rubina procházejíc kolem jeho lůžka ucítila jeho dlaň na svém boku.Sklonila se k němu váhavě,její dlouhé vlasy zakryly jeho tvář,a když se ani nepohnul odhrnula pokrývku,svlékla se a ulehla vedle něj.Když se jejich dech zklidnil,a Vojen se k Rubině otočil zády,odhrnula mu v zátylku vlasy a prstem přejela po čerstvé jizvě.-Už je to dobré,rána se zacelila,je čistá.
-Nech mně,to studí,trhl Vojen hlavou.
Rubina se posadila a přitáhla si kolena pod bradu.-Mohu u tebe zůstat.
-Ne,chci být sám.Přijď ráno,a nezapomeň víno.
Ani druhou noc Rubině nedovolil zůstat,a když odešla,dál nehybně ležel na lůžku.Na okamžik upadl do spánku,pak neklidně otevřel oči,poznal,že není sám.Spatřil nejasnou postavu stojící v nejtemnějším rohu místnosti,podle obrysu to mohl být muž.Hmátl rukou po džbánu stojícím vedle lůžka a vrhl jej na neznámého.Ten zvedl překvapeně paže aby džbán odrazil,v tu chvíli se Vojen vymrštil z lůžka a zasadil mu úder na žaludek.Vojen počítal s tím,že se muž pod úderem jeho pěsti bolestí předkloní,a on ho vyřadí z boje jak udeří spojenými pažemi na jeho odkrytý zátylek.Uslyšel však zaúpění a nechal ruce klesnout.Po hlase toho muže poznal.Byl to Braniš,muž jež měl na Doudlebech na starosti jeho zbroj.-Braniši, ty…přišel jsi za mnou?
Braniš zaúpěl:-Ne,ach,já ano…přišel jsem…já…
-Co chceš,mluv!
-Radislav přikázal,řekl mi..
-Počkej,zapálil Vojen jednu z loučí a ukázal hořícím koncem na lavici,-sedni si.Tak co se děje?Mluv!
-To Radislav,musíš prý za ním,máš se mnou jít.Přikazuje ti…
-Ten mi nemá co přikazovat,skočil Vojen Branišovi do řeči.
-Nezlob se,jsem jen posel,krčil Braniš omluvně rameny.
-Radislav mi nemá co přikazovat.Jakým právem?
-Právem?opakoval Braniš pomalu.No,je přeci prvorozený.Je novým vojvodou,po Vojslavovi.
-Můj otec neurčil kdo po něm vládnout bude.Ne,ani vladykové se nesešli,nic.
-Protože žádný již nežije,řekl Braniš s trpkým úsměvem.
-Hm,a kolik mužů má Radislav?
-Jen pár,co se jich prosekalo.Moc nás nezbylo.Víš,pohlédl Braniš opatrně na Vojena,-jen ti mám předat Radislavův příkaz…hm,on říká,že s tou,hm…ženou na Libici,se Slavníkovou dcerou jsi…nu,prý jsi pochybil,pohaněl jsi Těptice,je mezi vámi prolitá krev,mezi vašemi rody je krevní msta,a tím že jsi …zajíkl se Braniš,na němž bylo vidět s jakou opatrností se snaží pronášet Radislavovo poselství.
-Raději mlč,zavrčel Vojen.
-Už jen tohle ti vlastně mám vzkázat,kroutil se Braniš,- nemáš zde podle Radislava mařit čas,máš ho následovat,tam se můžete poradit jak pohanu odčiníte,tam u Polanů…u vévody polského.
Vojen si změřil svého bývalého zbrojnoše přísným pohledem.-Tak dost,to stačí.Radislavovi vzkazuji toto:-Já jsem otce v boji neopustil!Nejsi mým vojvodou,jsme jen synové stejného otce.Nepleť se do mých záležitostí,jako já se nepletu do tvých.To je všechno.Zmiz!
Vzkaz od Radislava jej přeci jen částečně vytrhl z letargie.Občas dovolil Rubině aby ulehla na jeho lůžko,nikdy však nedovolil aby s ním strávila celou noc.Probíral,teď již s chladnější hlavou,jak by mohl Svatomilu získat.Slavníkovi synové mu nikdy svou sestru nedají,v jejich očích je mrtvým mužem,bez přátel a bez majetku.I kdyby mu snad svolení dali,on o ně žádat nemůže aniž by tím neponížil sebe a svůj rod.Jedinou cestou jak Svatomilu získat je únos.Co však řekne Boleslav,až Svatomilu přivede na jeho hrad.Tím,jak se choval na Libici si jeho náklonnost nezískal.A na Klučov se uchýlit nemohou,ten svými rozvrácenými valy pomstu Libických nezadrží.Ztratil Thunlina a to je zlé.Nikoho jiného nemůže se vzkazem pro Svatomilu na Libici poslat,nikomu jinému by nevěřila.Možná kdyby po Onšovi či Ticmanovi náramek černé bohyně poslal,napadlo ho,ale hned to zamítl.Oba bratry zná jen krátce,jak jimmůže věřit.Nesmí zbrkle jednat.Mohl by třebas Strachkvase navštívit,ten ví mnohé,co jemu zůstane utajeno.Ani u něj nemůže počítat s nějakou přízní,stařík však rád mluví,rád sám sebe poslouchá;možná řekne něco,co by mu pomoci mohlo.
Z myšlenek jej vytrhla Rubina,jak k němu nečekaně vstoupila.
-Co chceš,řekl rozmrzele,-nevolal jsem tě.
-Já vím,to jen že Raňka utekla.Není tady,už dvě noci.
-Utekla?Hm,a kam?Na Klučov?
-Na Klučov ne,tam ne.Na Libici utekla,za Thunlinem.
Přišel za Strachkvasem s nejistotou v duši,nemohl by být překvapen kdyby se jím stařec odmítl zabývat,když bylo jeho přáním,aby se během pobytu poselstva pokusil s jeho synovcem Jaromírem sblížit.Bratra českého vévody zastihl stojícího nad psacím pultem jak se probírá listy pergamenu.-To jsi ty,řekl mu na uvítanou,-tak přeci jsi přišel.
-Ano,říkal jsi přec,že mám přijít,když o všem píšeš.Jenom než jsem si zvykl,že ty,velmož,kníže a píšeš.
Strachkvas odložil pergameny stranou.-Nech toho.Musíme si promluvit.Říkal jsem ti i jiné věci,ale těch si dosti zapomněl.Ani se moc divit nelze,když jsi zapomněl koho jsi synem.
-Pro výčitky jsem nepřišel,ohradil se Vojen.
-Ne?A proč tedy?
-Když nejsem vítán,mohu odejít.
-Ne,jen zůstaň.Zůstaneš,neboť bych rád z tvých úst slyšel,co jsi vlastně na Libici prováděl.
-Vojen se zadíval starci upřeně do očí.-Potkal jsem ji.
-Nejsi přeci v těchto věcech nějaký jinoch,nebo snad ano?
-Ne,ale tohle bylo jiné.Nemohu si pomoci.
-Je jasné,že tě očarovala.Svatomila měla vždy pověst dívky znalé mocných kouzel.Musíš se na syna Božího obrátit,on jedině tě ochrání.
-Já nechci zachránit,já chci ji,vyhrkl Vojen.
Nu,bratři ti ji těžko položí na lože.Nemám pro tebe jinou radu,jen že ji máš z mysli zapudit.Víš Vojene proč můj bratr poselstvo vypravil?Protože potřebuje Vojtěcha,země potřebuje svého biskupa,na oplátku byl Boleslav ochoten na Doudleby zapomenout.Tys měl Libickým jen připomenout,že sůl a poplatky z Doudleb také může nazpět žádat.
-Ach tak.Doudleby za Vojtěcha,jak kupec na tržišti.
-Pro zemi by to byl dobrý obchod.
-Možná.A proč se tak nestalo?
-Co myslíš?Možná proto,že Soběslav dlel u císaře,možná proto,že Vojtěch sám se chce vrátit.
-Tak Boleslav by nás obětoval.A proč vlastně tomu se divím.Od začátku jsem věděl,že jsou mu Těptici lhostejní.Sám jsem to otci říkal.
2024 ©