Období: listopad 2017

Vojen prožíval své dny ve stavu tupé malátnosti,jak se neustále pokoušel vínem ošálit svou duši aby z ní vymazal obrazy jež ho pronásledovali.Jak do Prahy přijel,celé dny jen na lůžku proležel s pohledem do prázdna upřeným.Odmítl pozvání na lov či hostinu,jež se mu od Vršovců dostalo,a ze své čeledi pouštěl k sobě pouze Rubinu,která mu nosila další a další džbány vína.Když zvečera odnášela téměř netknuté mísy s jídlem,vrhala na něj dlouhé pohledy,leč oslovit se jej neodvažovala.Vojen si nevšímal jejich pohledů,jeho mysl opanovala jiná žena.Byla mu však nedostupná,ukrytá za hradbami Libice.Ve dne mlčel a pil,v noci však stále vzýval její jméno. číst dál

Prezident oznámil,že mu odešla cukrovka číst dál

Dny odcházeli jeden za druhým,a jitrem končili jejich noci.Vojen se Svatomilou spolu vstávali i uléhali,lhostejni ke svému okolí,k pohledům nenávistným i soucitným. On si přitom nemohl nevšimnout,jak velké vážnosti těší se jeho milá,nikdo,ani Spytimír či manželka samotného Soběslava nemohl odradit Slavníkovu dceru aby jej, před očima celé Libice,milovala. číst dál