Období: rok 2018

Malá,ministrně spravedlnosti číst dál

Svatojánská noc číst dál

Do vévodského paláce vstupovali hlavní,měděnými pásy pobitou branou vojvodové rodů těšící se důvěře knížete Boleslava.Tváře většiny z nich byli vážné,sucho,které nikdo nepamatoval,způsobilo nebývale nízké výnosy obilí i jiných plodin.Teď po žních stalo se jistotou to,co již beztak všichni věděli,jejich lidem hrozil hlad.Nikdo z nich však netušil,že velká neúroda nebyla příčinou toho,že je na své sídlo kníže Boleslav povolal.Nikdo,až na Vršovce.Chovajíc se jako by hradiště jen jimpatřilo,hluční a vzrušení očekáváním příštích událostí,ve velkém houfu rokovali před palácem.Když pak po nedlouhé době vojvodové od svého vladaře odcházeli,tvářili se jinak,zasmušilost v jejich tváři vystřídalo překvapení.Rychle usedali na koně aby co nejdříve vydali příkazy svým bojovníkům.Již bylo jasné,proč se nemohli zúčastnit válečné výpravy proti Bodrcům.Zde se naskýtala větší kořist. číst dál

Trenky číst dál

Manželství jako krasobruslení číst dál

-Čekal jsem,kdy mi ji vyčteš. číst dál

Pohádka o Luftjardovi číst dál

Poslední večer před odjezdem se Rubina u něj zdržela.Vojen ležel klidně,vlněnou pokrývkou přikryt do půl těla,neboť noc byla neobyčejně teplá.V záři jediné louče si prohlížela jeho tělo,nebylo ještě tělem jež znávala,nebylo však již tělem vychrtlého zuboženého muže.V plápolajícím plameni se jejím očím ztráceli i jizvy jimiž bylo tělo poseto,připadalo ji že vidí drobné,růžové vrypy podobné jako lze spatřit na kmeni mladých stromů.Rubina si stáhla přes hlavu košili aby nahá ulehla vedle něj.Když nadzvedla pokrývku uviděla že Vojen je vzrušený,připraven se s ní pomilovat.Přitiskla se k němu,vzala jeho dlaň a položila ji na svůj prs.Jeho ruka však zůstala bezvládná,Vojen tvrdě spal,a ona pochopila že sní o té ženě z Libice.Ležela vedle něj neodvažujíc se ani pohnout,přestože ji Vojenova ruka na jejím ňadru začala tížit. číst dál

Jakmile se Vojen začal cítit lépe,dal si povolat Onša. číst dál

Brouci v hlavě číst dál

Vojen přišel k vědomí v den čtvrtý po Binagově odjezdu.Stalo se tak v pozdní odpoledne kdy otevřel oči.Mohlo se zdát,že víčka od sebe násilím odtrhl,tak je měl opuchlá.Když trhl rukou dotkl se Kunatina boku,jak seděla u lůžka.V šeru jež panovalo v místnosti si Kunata pomyslila že se o ni otřela kočka jež nepozorovaně vklouzla dovnitř,pak však Vojenova ruka nahmatala její paži a lehce ji stiskla.Bylo to tak nečekané,až se zachvěla hrůzou,potom však viděla jak na ni upřeně hledí Vojenovi oči. číst dál

Do místnosti vstoupil Onšo následován ženou středního věku,rozložité postavy a vlasů tak černých ,jakobývají vlasy maurských otrokyň.-Tady je tvůj vak,řekl Onšo. číst dál

Kdepak je soudruh Jie? číst dál

Inaugurace číst dál

-On krouží kolem,potřásla Librava hlavou,-krouží kolem Vojena aby ho zahubil.Zlé duchy vzývá,já to vím,ale dokud jsem tady já,nesmí Vojenovi škodit.Nedovolím aby se k němu jen přiblížil. číst dál