Období: rok 2017

-Vítejte,pozdravil je klidným hlasem,-vítejte u nás.Já jsem Laněk,správce Klučova. číst dál

Sklonil se nad vodu a s hlasitým sykáním si začal povolovat obvaz na poraněné noze. číst dál

-Nu,já půjdu,řekl Litmir.-A pamatuj,pakliže se rozmyslíš,na mém Týnci budeš vždy vítán.Opravdu to uvaž,bylo by to moudré.Bylo by rozumnější,kdybys jel se mnou,když jsi ho zabil. číst dál

Vojen byl upoután na lůžko,rána na stehně již utržil od mladého kance,se zanítila.Když hned po lovu musel ulehnout,myslel si,že je to způsobeno únavou,bolest se však stupňovala a ráno byla rána  zarudlá a začínala hnisat.Vojen cítil slabost a již třetí den  polehával na lůžku. číst dál

Defenestrace a penetrace číst dál

Ranní mlhy rychle mizely za obzorem,vzduch  byl chladný a suchý jak kůže starých žen,a lesem se nesla vůně pryskyřice a vyschlého listí.Vojen seděl na koni jehož mu daroval Litmir,a poprvé od  doby,co se dozvěděl o otcově smrti,neměl pocit,že mu bohové neustále jen srdce svírají.Dar Litmirův byl hřebec barvy jabloňového dřeva,na jehož svalnaté,hluboké hrudi a štíhlých nohách probleskovalo pod hedvábnou srstí hnědé grošování.Vojen byl zkušený jezdec a hned poznal,že mu holasický vojvoda daroval dobrého koně;hřebec ochotně poslouchal i na ten nejjemnější stisk kolen.Thunlin,jenž Vojena následoval,jel na vysokém hnědáku,kterého si na Nemojův příkaz mohl vybrat v knížecích stájích. číst dál

Pod ženinou maskou  dralo se děsivé kvílení a muži počali tanec bohyně smrti Morany,útočíce  přitom na sebe  parohy jak jeleni v říji Pro Vojena to nebylo nic nového,v Doudlebech byl svědkem tohoto tance na počest padlého bojovníka,a znal i nápěvy beze slov,kdy se hlasy tanečníků  mísili s kvílením zemřelých,jež se při nočních obřadech šamanů ozývalo z korun stromů posvátného háje.Bůh podsvětí Veles,odvěký to souputník nejvyššího boha Peruna,vítal tak do svého království ducha mrtvého bojovníka.Překvapeně pohlédl na Jetana,nepomyslel si,že by se zde,přímo ve zdech paláce vévody Boleslava,odvážil vykonat tento Ježíšovými knězi zavržený obřad. číst dál

Vojen opět procházel temnou chodbou,a když vyšel z paláce,oslnilo jej  prudké,sluneční světlo.Jak jím byl v tu chvíli omámen,zakryl si oči a pak do něčeho vrazil ramenem tak,až se zapotácel. číst dál