Krev na Libici VIII.

   Vojen byl upoután na lůžko,rána na stehně již utržil od mladého kance,se zanítila.Když hned po lovu musel ulehnout,myslel si,že je to způsobeno únavou,bolest se však stupňovala a ráno byla rána  zarudlá a začínala hnisat.Vojen cítil slabost a již třetí den  polehával na lůžku.

Jetan,který za ním po poledni přišel,mu oznámil,že na Strachkvasovo přání dal poslat do podhradí pro Binago-Lévu,předáka Židů,obchodníka s otroky a věhlasného lékaře.

-Žid,to ne.Nikdy,rozumíš,odmítl Vojen,-nedovolím,aby mne prohlížel nějaký Žid.A ostatně nic to není,jen malé škrábnutí.Strachkvas zbytečně se stará…

-On si to nemyslí.A ty nevypadáš,jako by to bylo jen malé škrábnutí.Určitě máš horkost,to vidím,a může to být ještě horší ,rána může být hluboká,víš jak ostré jsou kančí kly.Binago je nejlepší,a když to bude jen škrábnutí,hned to pozná.Nikdo z nás neodmítá jeho služby,byť je to jen Žid.

-Strachkvas nemůže nic vědět,zrovna tak jako ty,odsekl Vojen.-Ne,ne,to je zbytečné.Víš Jetane,já nestojím o tvoji péči a nemysli,že jsem zapomněl,co se stalo,když jsme se poprvé setkali.Ještě to mezi námi není skončeno,vářně,a jen se divím,proč za mnou jsi přišel…

-No,ani já nezapomínám.Ani já jsem nezapomněl,ale to musíš stát na nohou.Já s raněnými nebojuji.

Jetan se zadíval na Vojenův meč opřený o lůžko.-Nádherná zbraň.Kdybys ji chtěl někdy prodat.

-Jetane,poslal tě někdo?Jestli ne,můžeš odejít.

-Neurážej se,jen jsem se ptal.Ale s mečem zacházet umíš,jen co je pravda.Jenže kdyby Lutobor vedl ránu na tvůj pás,a ne na hlavu,pak bys ty byl na jeho místě.

-Pak bych mu nastavil meč.

-Hm,nevím,Ryšavec všude prohlašuje,žes měl jen štěstí,jen jsi prý klopýtl a svalil se.Já vím,že to není pravda, viděl jsem,ty jsi od začátku věděl,co chceš udělat.Viděl si že bojuje levou rukou,pravda?Jenže kdyby Lutobor nevedl úder před sebou,ale rozmáchl se ze strany?Kdyby chtěl zaútočit do boku?Co pak?Pak by tě zasáhl.

-Ne,řekl Vojen.-On držel meč tak,že kdyby se rozmáchl do strany,odkryl by si tím hruď.A to málo bojovníků bez štítu udělá.Dají přednost tomu,aby měli meč při úderu před sebou.Když jsem zaútočil,hned bylo z jeho prvního pohybu zřejmé,jak ránu povede.Měl jsem dost času.

-Tolik času jsi zase neměl,nekasej se.Vlastně jsi neměl žádný.Bylo to rychlé,ještě nikdy jsem nic takového neviděl.Ale bylo to také dosti odvážné.Stačilo,aby rána šla jak jsem řekl.A co pak? Co kdyby Munic nebyl tak zbrklý.Rád bych věděl,co bys pak udělal?

-A proč bych ti to měl prozrazovat?usmál se náhle Vojen.-Nevidíme se přeci naposled,zapomněls?

-No dobře,dobře,přikyvoval Jetan.-,když jsi sem přišel,vadilo ti,že tě nikdo nezná.Už nemusí,o tvém souboji každý mluví.Budeš slavný nejen na hradě,ale brzy i po celé zemi.Možná,že se o tobě budou skládat písně.Hm,ovšem mluvme teď vážně,mluvme jako dva rozumní muži.Vojene,musíš přeci dobře vědět,co tím soubojem nastalo.Co jsi způsobil.Ryšavec ti nikdy neodpustí.To nedorozumění mezi námi,to je myslím pryč,ale i kdyby nebylo,mezi námi by to byl rovný boj.Jak chceš však Ryšavci vzdorovat? Ovšem kdybys byl Vršovec,kdybys byl jedním z nás,pak…bylo by to jiné.My jsme mocný rod,ani on by si nedovolil…

-Počkej,přerušil ho Vojen,- kdo přišel na to,že bych se mohl stát Vršovcem?Nebo jsi na to přišel sám?

-Přiban ti to nabízí,a všichni naši přední muži.Jsi dobrý bojovník,to každý viděl,ale jsi sám.Nemáš ani družinu,nemáš nic.Jsi opravdu velký bojovník,leč sám na něj nestačíš.

-Mám Thunlina!

-Máš jenom Thunlina!Jenom!Nikoho jiného.Jsi sám,úplně sám. Thunlin by se mohl stát také Vršovcem. Všichni dobře víme,kdo je Thunlin,jak nemilosrdný je to muž,a jak obratný je třebas,Jetan poklesl významně hlasem,-nu,třebas při práci s dlouhým nožem.

-A kdo ještě by měl být Vršovcem?Co takhle ještě Radislav?Pak by náš rod již nebyl.Ne,zavrtěl hlavou Vojen,-ne,Jetane,jsem Těptic,jako Těptic jsem se narodil,a jako Těptic zemřu.

Jetan se zvedl k odchodu.-Jak myslíš.Pak ale zemřeš brzy.Patrně si přeješ zemřít mladý.Ani nemusím být vědma,bych tvůj osud uhodl.Ještě si to můžeš rozmyslet,náš rod je mocný,a my spěchat nemusíme.

My,Vršovci,my můžeme počkat!Leč ty?Nemáš příliš na výběr!A ještě něco ti řeknu,já na náš spor nezapomněl,snad si nemyslíš,že ta nabídka vznikla z toho,že mám strach.Ne,jen říkám to,co Přiban,to co všichni naši předáci.Bez našeho rodu nemáš naději.Na starého Boleslava se nespoléhej,víš jak dopadl tvůj otec.Jen se dobře rozmysli.Ještě za tebou přijdu.

          Vojen osaměl,ale takřka vzápětí stanul u jeho lůžka  Litmir.-Přišel jsem se Vojene rozloučit,odjíždím na Týnec.Nechceš jít se mnou?Byl bych rád,kdybys byl mým hostem.Pojeď se mnou,budeme lovit…

-Teď ne,Litmire,opravdu ne,teď nemohu.Potom,až někdy později,přijmu s radostí tvé pozvání.Ty jsi o mně mluvil s Jetanem?

-Já už s Jetanem dlouho nemluvil.Je to namyšlený Vršovec.Myslí si,že nad něj není,jako všichni z toho rodu.A ty,poslyš, nemůžeš se mnou pro zranění?Asi ano,rána by se jízdou mohla otevřít.Ale na hradisku  mám dobrého šamana,ten umí vyléčit i mnohem horší rány.

-Ne,tohle nic není.Ale vypadalo by to jako útěk,kdybych jel s tebou.A to nechci.Nesmí si myslet,že se ho bojím.Jsem Těptic,a musím dbát na čest svého rodu,a teď zvláště,když jsme o Doudleby přišli.

-Hm,dobře,ale podle mne,ať si myslí co chce.Já jsem zase Holasic,ale vůbec by mně nezáleželo na tom,co si o mně ten potměšilec myslí.Leč jak chceš.Poslyš,promluv si se Strachkvasem.Ten má k vévodovi blízko.Jak vím,Boleslav ti  Klučov přidělil.Tam kdybys jel,nikdo by si to jako útěk vykládat nemohl.Jedeš se přeci podívat na své zboží..Nebude  nikdo moci říci,že utíkáš,i když  Klučov…hm.

-Co je z Klučovem?

-Nic,sám uvidíš.Kde je Thunlin?

-Nevím,asi na trhu.Musím koupit alespoň jednoho otroka

-Otroka?Netušil jsem,žes tak bohatý.Uvidíš sám,jak pochodíš.Ale všichni tě již znají,všichni mluví jen o tom,jak rychle jsi mladého Munice zmohl.Jeho rod však může žádat krev za krev.Otislav je moudrý muž,leč umírá.A nevím,co jeho nejstarší.Má k Ryšavci blízko.Ovšem,ušklíbl se Litmir,-tak blízko jako Lutobor,to ne.

-Já Munice nezabil.

-To Ryšavce pramálo zajímá.V jeho očích jsi vrahem.A potom,ty jsi ho přede všemi urazil.Odmítl jsi jeho slova.A jak kvůli tobě musel řečnit.Před námi,přede všemi velmoži se zesměšnil.A taky si dovolil příliš.Neznamená,že když je prvorozený,že jeho vévodou provoláme.Ještě se uvidí.A pak,prý křesťanský soucit.A když jako mladíček pořádal s Vršovci lovy na lidi,to na něj nevzpomněl ani trochu.

-Pořádali lovy na lidi?Myslíš tím uprchlé otroky?

-Ne,otroky koupili,nahnali je nahé do bažin a pak je lovili.Jako my včera kance.Pravda,byli to jenom otroci,ale i tak.Byli tam  ženy,děti…říkali tomu lov na dvounohé jeleny.Teď by si to dovolit nemohli,dříve ale byl otrok levné zboží.A teď,ani za čtyři sta denárů jej nekoupíš.Sám víš dobře,copak to na Doudlebech bylo jiné?

-Ano,Litmire,teď je otrok drahé zboží,protože je to zboží které není,promluvil jim za zády čísi hlas.Patřil nevysokému muži snědé pleti,černých vlasů a vousů.Byl oděn do šatu byzantského střihu zhotoveného z drahých látek.

Litmir se po něm otočil:-Na nic jsem se tě neptal.Rozumíš,Žide!

-Ach,odpusťte mi mou nezdvořilost se kterou jsem se dovolil vmísit do rozhovoru urozených mužů,uklonil se nepatrně muž.-Víte,mám již od přirozenosti neposedný jazyk který často mysl předbíhá.Je to nedobrá vlastnost,to uznávám.Je mi už dostatečně dáno za tu zlomyslnost mého stvořitele trpět.Už jen tím,že vysvětlovat to musím.

V jeho hlase zněl posměšný tón jež Vojenovi připomněl otce.-Nejsi ty ten židovský lékař?Jestli máš tak hbité ruce jako jazyk,pak bys mi přeci jen mohl k být něčemu užitečný.Stejně však,jsi tu zbytečně.

-Jsem Binago-Léva,uklonil se muž podruhé.

-