-Ano,jako jeho stín,přikývl Vojslav.-A víš-li,že Vojtěch chtěl,abych jednoho z vás…abych tebe dal do Magdeburgu?Kdybych ho poslechl,mohl bys být knězem.A pak bys mu mohl posluhovat při těch směšných obřadech,před křížem s tím jeho ubohým Ježíšem.Jaký že je to bůh,když se nechal ukřižovat.Tak my přec trestáme své otroky.Bůh,co se dal ukřižovat,větší pošetilost jsem neslyšel.Ostatně,zadíval se Vojslav laskavě na svého syna,-věru, byl bys špatným knězem.Ano,bojovat umíš.Vychoval jsem tě jako bojovníka,jsi Těptic,a je směšné žádat,aby Těptic byl knězem.Nevím,jak toho Vojtěch mohl po mně chtít.Byla to urážka,on se však tvářil,jako by to měla být pocta.Co bych také mohl čekat od něj,od Slavníkovi krve,jakoby zapomněl,proč ho otec Adalbertovi zaslíbil…
-Vychoval jsi mne jako bojovníka,jenže hlavou rodu bude Radislav,a ne já.Bude vojvodou…a přitom, já jsem v boji lepší…
-Myslíš?Tak dost.Přichystej se,pojedeš za Boleslavem.
-Co…za tím!Ne,to je zbytečné.Nebudu se ho prosit,vždyť ten pro nás ani meč nezvedne,a i kdyby,do Prahy je dlouhá cesta,než bych stačil posily přivést,bude pozdě…a vlastně,nerozumím tomu,sám jsi přec říkal,že ráno zaútočíme.Nech mě bojovat vedle sebe,prosím.
-Ne,již jsem rozhodl.Pojedeš za Boleslavem.
Vojen se nesnažil skrýt opovržení.-Za Boleslavem?…vždyť ten se již jen modlí .Nic jiného ani neumí,anebo nechce.A od té doby co ho bohové tou ranou stihli,málokdy prý promluví.hm…ústa má prý otevřená stále a jazyk mu z nich visí jak jelenovi po štvanici…a sliny mu tečou jak bezzubé stařeně,ten,ten že by nás měl zachránit?Je to slaboch,nadarmo jej bohové neztrestali.
-Boleslav je starý pes na lovu,a kdo na to zapomíná,není nic než hlupák,řekl Vojslav.
-Moýná,leč pro nás nic neudělal,namítl Vojen,-a to jsme mu dávky odváděli,my jsme je pro něj brali,my Těptici,my jsme nejdříve jemu větší díl dávat museli,jen té soli co od nás dostával,nikdo jiný jí tolik neodváděl,jen my.
-Hm,větší,usmál se Vojslav,-dobře,dávky jsem mu odvádět musel.A protože nám Doudleby určil,nikdo jiný mu víc soli odvádět nemohl,jak víš,je tomu tak odpradávna.Tak už mlč.Já vím,co dělám.Já vímkdo je Boleslav,a také vím,že Soběslav není žádné štěně.Ne,to není.Je to dobrý bojovník a zkušený předák,je z nich nejlepší,a já se s ním zítra musím střetnout.Nesmíš nikdy podcenit svého nepřítele jenom proto,že ho nenávidíš.A nesmíš se pro to nechat vztekem unést,tím jen sám sobě bys škodil.Musíš s chladnou hlavou bojovat,ano,tak jsem tě to vždy učil,a ty jsi vždy uměl dobře naslouchat,tedy když jsi chtěl.Proto do Prahy pojedeš ty,a ne Radislav.Ten je na to málo bystrý.Kdyby nám zítra bohové nepřáli,myslíš,že se budu skrývat jak raněný medvěd?Ne,musím se k vévodovi uchýlit.Boleslav mě bude muset přijmout,i kdyby nerad.Leč když by velmoži viděli,že od nich umí jen dávky brát,a jinak se za ně nepostaví…a pak,kdybych padl,aspoň moji družinu přijmout musí,a proto tam musí tam být někdo z našeho rodu.
-Dobře.A proč to musím být právě já?Co potom Radislav?Je starší,prvorozený…a myslí si,že je silnější.
-Řekl jsem jasně,proč Radislav zůstane.A nestarej se,zatím vládnu já.Já určím svého dědice.
-A co jeho právo?Je starší,je prvorozený.Má za sebou vladyky!
-Nemá za sebou nic.Já jsem vojvoda celého rodu,a já rozhodnu!
-Dobře,přikývl Vojen,-ale Boleslav už nevládne ani svým jazykem.Jak tedy víš,že mě nevyžene?Buďon,anebo spíše ta jeho Ema.Každý ví,že ji poslouchá.Proto nám na pomoc ani jediné kopí neposlal.A ona sama sebe nazývá královnou.A on…on jen mlčí,jakého to máme vévodu?Měl rozhodnout náš spor s Libicí,a ne dopustit aby Soběslav Doudleby napadl.
-Boleslav nerad bojuje,avšak Vojene pamatuj si,že tě nevyžene.To neudělá,a ani mne by nevyhnal.On se málo stará kdo na Doudlebech sedí.Ale přijme nás,aby ukázal,kdo je prvním v zemi.A také aby mohl,kdykoliv se mu zachce,ztrestat Libici.Nedivil bych se.Ne,nemyslím,že tohle nechá bez odplaty,a proto my mu na jeho dvoře překážet nebudeme.Ovšem jestli nám budou přát bohové,nebudeme se ho prosit.
-Já nevím,jen aby nás nevydal Soběslavovi.Aby si za nás nenechal zaplatit co za otroky.To by mu bylo podobné.Pořád sice jen vzpíná ruce,ale úskočný je jak starý jezevec.
-To neudělá řekl Vojslav ,-ne,to se nestane.Ač si to někteří vojvodové nechtějí přiznat,je z nás nejmocnější.Libičtí by sami vládnout chtěli,leč i když jsou z krve vévodů,na stolec nikdy nezasednou dokud tu Pražští budou.Ano,Boleslav se málo stará o Doudleby,ale přijme tě.A přijme i mne,kdyby to bylo zapotřebí.Udělá to,protože my Těptici na jeho dvoře budeme stálou hrozbou pro Soběslava.Nevydá nás,protože Soběslava nepotřebuje.On potřebuje císaře,a proto strpí aby mu jeho žena radila,a předstírá,že ji poslouchá.Ten jeho nejstarší,ten ryšavý zmetek,ten by to udělal.Má rád zlato a úskočný je jak had.A také jen po krvi lační,vyhýbej se mu,pokud nepůjde o čest našeho rodu.Ale především a hlavně: není to nic než hlupák.Jen zběsilec,co rád krev prolévá.Což o to,dobrá rána mečem je lepší než sto jazyků,ale on bije bez rozmyslu.Je to jen hlupák,a to nám má vládnout.Ještě se uvidí koho zvolíme.Jsou tady jeho bratři.A dost,dost už řečí.S půlnocí půjdeš.A půjde s tebou Thunlin.
Vojen si rázem uvědomil,že nemůže otcovy úmysly změnit.Vždyť plavovlasý Thunlin byl nejlepším bojovníkem jejich družiny,a i když nepocházel z Čechů,těšil se velké vážnosti u všech doudlebských vladyků.Byl to muž severu,přišel ze země bílých plání a ledových větrů,a šeptalo se,že jeho srdce je také jen kus ledu.Oči měl mrazivě šedé,a málokdo na hradišti odvážil se měřit se s ním byť jen pohledem.Jestliže s ním otec přes jejich zoufalé postavení posílá svého nejlepšího bojovníka,nezmůže proti jeho rozhodnutí zhola nic.-Thunlin že půjde se mnu?Nevěděl jsem,že…
-No tak teď už to víš.Ano,Thunlin půjde s tebou.A ty,běž se připravit,běž…jdi už.
-Otče,udělám vše co si přeješ.A chtěl bych ti říci….
-Jistě,jistě,jen žádná zbytečná slova,na ty není čas,přerušil vojvoda synovu řeč.-Začni se hned chystat.Nejdříve ale běž do lázně,už to vážně potřebuješ.Tak ,rozuměl si,jdi,běž už!Tak jdi!
Poté,co jej Vojslav propustil,seděl Vojen na svém lůžku z vlčích kůží a bez hnutí zíral před sebe.Nebylo mu těžké domyslet,že otec je v obavách,že útok skončí špatně.Je si takřka jistý,že poslední boj nikdo z jeho družiny nepřežije,a takto jej chce zachránit.Jeho,druhorozeného,a nikoliv Radislava,jeho chce otec zachránit jako posledního z Těpticů.To do něj vkládá naději na uchování rodu,to jeho si vybral ze svých dvou synů.Na okamžik zatoužil s otcem znovu mluvit a říci mu,že chce po jeho boku bojovat až do konce.Jaký by to však mělo smysl?Otec je vojvodou,hlavou rodu,a kdo odmítne jeho rozkaz,odsoudí se tím k smrti.Snad by jej neváhal i vlastní rukou zabít,když by ho svou neposlušností zklamal a urazil.
Závěs za jeho zády se pohnul a před ním stanul Thunlin.-S Vojslavem jsi mluvil?
-Ano,mluvil.Až mi Braniš přinese výstroj…
-Ne,vezmeš sebou jen meč a dýku.
Vojen se trpce pousmál:-Thunline,od kdy ty mně přikazuješ,co mám činit?
-Kdybys chtěl jít ve zbroji,řekl Thunlin klidně ,-nemohlo by se to zdařit.Noc bude jasná,budou svítit hvězdy.Kdybychom měli čas,dnes bychom nešli.Ale vojvoda přikázal.Bohové jakoby stáli při těch libických psech.Mohlo by to pro ně být snadné,s plnou zbrojí se těžko slézají skály a špatně se plave.Ne,dýka musí stačit a meče si pevně na záda přivážeme.Když nás chytí,možná tě zabijí,možná tě prodají.Ovšem mne zabijí určitě a dají si záležet,abych umíral dlouho.Když se tak stane,dobrá,přišel můj čas, Odin si mě povolal.Ale proč to těm psům ulehčovat.Ještě dobře,že v noci spálí ty dva.Hranice bude hořet vysoko a my budeme v jejím stínu.Připrav se,já zatím přinesu oběť Odinovi.Pár zajatců ještě máme.
V místech kde stála menší strážní věž doudlebského hradiště byla tma nejhlubší.Vojen s Thunlinem museli překonat postranní val hradiště,a bylo snadné učinit tak tiše a rychle.Avšak tento nízký,severní val byl postaven na příkrém srázu svažujícím se k řece,která pod ním vytvářela meandr tvaru hrušky,a sebemenší,při sestupu uvolněný kamínek mohl na uprchlíky upozornit libické hlídky.Malše hluboko pod nimi zvolna plynula,a protože ještě nepřišly jarní deště,měla málo vody a slabý proud obtékal odkryté,tlející kmeny.Podhradí u řeky,jenž kázal Vojslav opustit bez boje,neboť nemínil plýtvat životy svých bojovníků při jeho marné obraně,se museli vyhnout;ve stínu vypálených stavení mohla se skrývat nepřátelská stráž.
Thunlin přivázal dlouhý provaz na jeden z kůlů vyčnívajících z valu.-Ještě počkáme.Já půjdu první.Kdyby mne objevili,budeš mít dost času se stáhnout.
Když vysoko k obloze vyšlehly mohutné plameny,jak vzplála hranice s těly Msticha a Hostina, Thunlin se začal spouštět dolů ze srázu.Po chvíli ucítil Vojen pod rukou na provaze škubnutí,bylo to domluvenéznamení,že je řada na něm.