-Tady sem,vole,ozval se pod nimi Vendíkův hlas.-Tady dole pod váma,von je tady nějakej bunkr,ty vole,nebo něco takovýho.
Teď už si toho místa všimli.Mohl to být pozůstatek prvorepublikového opevnění,mnohem pravděpodobnější však bylo,jak usoudil Rolin,že je to zbytek nějaké malé kamenné hlídky,či část sklepení,kde mohly být uloženy tajné zásoby pro posádku hradu.Sestoupili za Vendíkem,a zblízka ihned uviděli,jak je stavba vmáčknuta do země.Ven vystupovala pouze jen malá část zdiva,některé kameny už byly uvolněné,a když vstoupili dovnitř hranatým otvorem ve výši dospělého člověka,bylo tam jen vyhaslé ohniště.Z boku stavby,směrem do svahu,byly ve zdivu vylámané další dva malé otvory připomínající střílny.Uvnitř bylo místo tak pro čtyři lidi,jež by tu mohli bez nějaké velké tlačenice pohodlně přespat.
-Takže kdyby zasejc chcalo,máme docela flek,vyslovil Jarda nahlas společnou myšlenku.
-Jo,a teď se snad pudem konečně podívat na tu baštu,ne?naléhal Rolin.
-Ty vole,na jakou zase baštu ?zeptal se Vendík.
-Na jakou?Přece dělostřeleckou.Dělostřeleckou baštu víš,to je taková velká věž.Věž,ze který se dá střílet Tady tomu říkaj Hláska.To bude něco pro tebe,Vendíku.
-Ano,mňam,mňam,to bude bašta,zamlaskal Mirek.
Dostali se příkopem zase nahoru na cestu,a přešli podél vyschlého koryta potoka směrem k ukazateli.Ukazatelem bylo obyčejné prkénko zaostřené ve tvaru šipky s nápisem: k Hlásce.Už nemuseli nikam stoupat,stáli na rovné lesní pěšině lemované s obou stran hustými křovinami.Jak mezi ně dopadaly sluneční paprsky,dole z trávy a kapradin vzlínala k nebi vlhkost v podobě lehkých obláčků šedavé páry.
-A hele vole to je dobrý,to budou růst houby,napadlo hned Jardu.
-Hergot,já to vobcházet nebudu,támhle vidím špičku tý tvý věže,tak já to vezmu rovnou,rozhodl se Vendík.-Tam to bude určitě zkratkou,to je jasný,tímhle směrem to pude rychlejc.
-Jak myslíš,ale víš co,že se ti teda chce prodírat se tímhle houštím.Je to všecko celý mokrý.A ještě se kurva ty vole camrat do kopce,řekl Mirek.-A vůbec vole,abys to hele nepřešel…
-Já,jo.To těžko.To je ty vole přece jednoduchý,to je jen jako když furt deš na jih.To snad vidíš,ne?že je to jižním směrem,řekl Vendík trochu dotčeně.
-No jak myslíš.Ale čoveče vole, tyhlety zkratky stojej někdy pěkně za hovno,mínil Rolin.
Vendík ho však již neposlouchal,stoupaje zarostlým úvalem zdánlivě směrem od Hlásky.
-To je celej von,usmál se Jarda,-a uvidíte jak bude tvrdit,že von to měl lepší,že našel lepší cestu,že to měl kratší.A že my sme blbý,že sme nešli s ním.
-Jo,to asi jo,když už se rozhod…že vobcházet to nebudu,radši se dám na vojnu,na vojnu se nedávej,truc rodičům nedělej,zarecitoval Mirek.
-Tak nějak to bude,ty vole,souhlasil s ním Jarda.
Když pohodlnou chůzí po pěšině došli k Hlásce,Vendík tam již byl a pokuřoval ležérně cigaretu.-Kde se couráte,hele,uvítal je a odhodil napůl dokouřenou startku do trávy a pečlivě ji patou rozdrtil na změť drobků tabáku a zčernalého papírku.-Já už tady tó…uhm,uhm,trochu se zakuckal,jak mu při mluvení vycházel z úst poslení obláček kouře,-já už uhm,uhm,už sem si stih i zakouřit.
-Nejseš nějakej udejchanej,có Vendíku?zeptal se Jarda.
-Ani trochu,heleď jó,z čeho.Šlo se tam v klídku,úplně v pohodě,jo ty vole,dušoval se Vendík.-a tudy to bylo mnohem lepčí.A je to jasně i kratší…vy ste měli jít radši tudyma se mnou.
-No jasně,Vendíku,to sme asi měli.Tak tohle je ta předsunutá jižní bašta,ukázal Rolin na věž s mnoha úzkými střílnami.-Je opevněná,to je ještě vidět,a s břitem kvůli koulím,aby se smekali,aby po ní klouzali a nenadělaly do zdiva díry.Ten břit,to je jak ta věž de do vostrýho úhlu,jako do špičky,vidíte tady vepředu?Tak tomu se říká břit.
-A jéje,ty vole,přednáška,povzdychl si Vendík tiše.
-Co říkáš?zeptal se ho Rolin.
-Ále nic.
-Aha,tak jo,takže vono by tě to mohlo ty vole dost zajímat,protože jak potom byly palný zbraně dokonalejší a dokonalejší,tak to tady museli postavit,tu baštu,aby jim někdo vodsaď nerozstřílel celej Šternberk.Vono se tomu sice říká teď hladomorna,ale původně to žádná hladomorna nebyla,to jenom že to nemělo v přízemí žádnej vchod.To aby to nešlo tak lehce dobejvat.Byla to předsunutá bašta...
-Tady ale dole vchod je,namítl Mirek.-Tak nekecej ty vole…
-To jo,jenže takovej jenom malej.Vono Mirečku,tohle probourali pozdějc,když už ta bašta byla k hovnu,v devatenáctým století,víš.Že ale dole měla posádka sklep se zásobama a dostávali se tam dírou v podlaze,tak tam potom mohli…von vchod byl až na úrovni prvního patra…tak tam mohli házet vězně.Tak proto ta hladomorna.Proto se tomu tak říkalo…
-Házet vězně mezi zásoby?podivil se Jarda.-Tak to je ty vole vopravdu vytrestali.To bylo fakt krutý,házet je na žrádlo.
-Ale né ty vole,to už tam žádný zásoby nebyly.
-Máš v tom nějakej zmatek,ty vole,řekl Mirek.-A tak už se na to brácho vyser.Je to teda bašta a taky je to vlastně věž a má to tvar jako velká žehlička,akorát že nahoře bez držadla.
-Jo,takhle by se to dalo taky říct,přikývl Rolin.-Hele,kolem sou zbytky vopevnění a tenhle skalnatej hřeben byl přeťat uměle vykopaným příkopem.To je ten sráz,jak sme šli vokolo.Tam,jak sme viděli ten most s těma šílenejma vratama,tak tam původně žádnej most nebyl.Teda možná že jo,ale padací.Ale vlastně na co,tam byl vlastně jenom ten příkop,spíš tam žádnej padací most nebyl …a ten příkop,do toho se asi dali...teda ten vykopali,aby to tím vodřízli a aby hrad byl líp chráněnej.Anebo že možná část byla přírodní,jak sme šli po kraji,taky kolem tý kapličky s tou tou…madonou.
-Tak jestli jó,tak to si ty vole mákli,ocenil Vendík práci středověkých kopáčů.-A to na to museli jít bez dynamitu,ten eště v tý době žádnej neměli,tak to všechno dělali růčo...
-Správně.Akorát že měli střelnej prach,vona dole vedle těch zásob byla i prachárna,řekl Rolin.
-Vedle žrádla a chlastu prachárna,zapochyboval Mirek.-tak to ty vole asi těžko,tak blbý by nebyli.Kdyby to bouchlo,tak sou bez piva,a to by se jim to pak těžko bránilo.V Čechách to bez piva nejde.Jako konkrétně na Sióně.To pak nejde nic.Tohle asi babička trošku spletla.
-A di do prdele vole,řekl Rolin,-žádná babička.A kdyby to bouchlo,tak sou i bez tý bašty.Ta by vyletěla do vzduchu.A ty obránci,že by takový byli jako roztřepaný…a to by byli ty vole určitě.Víš jak to je,tlustý střevo tenký střevo,jedno vpravo,druhý vlevo.
-Nechte toho kurva voba.Tak sme to všechno viděli.Že bysme zašli na pivo?nadhodil Jarda.
Jeho návrh se zdál všem velice rozumný,a hned se vydali k silnici,protože se jim nechtělo vracet se tou samou cestou zpátky.Ani Vendík tentokrát nehledal žádnou zkratku,snad že si té jižní užil již dost a dost.Sestoupili po široké cestě dolů od hradu,a tam při silnici vedl přes vyschlé koryto potoka kamenný mostek a pod ním stálo zajímavé sousoší.Na vysokém,žulovém podstavci zde byli vytesáni z pískovce dva pánové.Jeden pán ležel na boku s křížem v pravé ruce a s bolestnou grimasou ve tváři,druhý ho držel za volnou ruku a patrně ho konejšil,anebo povzbuzoval motlitbou.Druhá postava měla na hlavě cosi,co silně připomínalo indiánskou náčelnickou čelenku.Na podstavci byl vyryt již ne zcela čitelný nápis.
Rolin se předklonil přes kamenný taras můstku,aby co nejlépe viděl,a začal nahlas číst:-India i aponia apostolo pro obtentis no vsolve a q consenq beneficik…a sakra,odmlčel se,-vono už to moc nejde,vono už je to vodrolený,takový zvětralý,tady nejčastějc je k poznání W…a zase W,předtím sem taky něco vynechal,beneficik,nebo tak něco,to je jako nejakej dobrej icik, beneficik…byl to nějakej icik,aby se nám to rýmovalo v latině.
-Vono je to hlavně ty vole jedno,páč stejně neumíš latinsky,připomněl mu Vendík.
-Nojo,ty vole,jedině snad to India,to by mohla bejt Indie…a jinak nevím,přiznal se Rolin.
-To by nemohla,řekl Mirek,-von ten fešák má na hlavě indiánskou čelenku jak náčelník Zoufalá Punčocha.Taky má sukni z nějakejch per,a pod ní má samozřejmě svoje péro,no ale to radši sochař schoval,vono by to nemuselo působit zrovna nejlepším dojmem.
-Né indiáni…Indie,ty vole,upřesňoval Rolin.
-Kolumbus si myslel,že doplul do Indie,né,ty vole,řekl Mirek.-To ví přece každej.Proto sou Indiáni Indiáni.To bylo pojmenování takovým malým vomylem.Pouhej a prachnepatrnej vomyl,rozumíš ty vole?
-Nojo,tomu rozumím,a von ten zraněnej bude nejspíš nějakej misionář,možná že by to vopravdu mohla bejt Amerika,a vono to ani není moc v barokním stylu,není to tak rozevlátý jak to bejvá,a kdoví z kterýho je to roku,zas ten pískovec je už vopravdu zvětralej,je už dost jetej,a tady to není z kterýho je to roku…to do píči nevíme.Voni ty latinský letopočty,tak M…to znamená tisíc,to vím,ale dál se to přečíst nedá,tak já nevím…ještě je tam D,to je pětset…a tak to je jasný,že je to víc než patnáctset,já bych tipoval tak sedumnáctset,třeba 178O nebo tak nějak vokolo toho roku…
-Voni to věděli,a my víme hovno,konstatoval Jarda.-Takže je zbytečný vo tom dlouho kecat.Amerika nebo Indie,hlavně to nezdržujte …je to sice zajímavý,ale že bysme zase šli dál.
A Jarda následován Vendíkem zamířil po silnici,co vedla pod hradem zpátky k Sázavě.Mirek s Rolinem na sebe mrkli a vydali se pomalu za nimi.Chvíli vedle sebe mlčky kráčeli,když v tom uviděli před prvními domky silně oprýskanou plechovou ceduli s nápisem.Na rozdíl od toho latinského,vyrytého v sousoší,byl tento snadno k přečtení.Navštivte restauraci Mlýnská Šalanda,stálo tam.
-Noné ty vole,tam dem,nadchl se Mirek.-Už ten krásnej název,hospoda na Šalandě.Nevíš náhodou,co to je,ta šalanda?U mlejna šalanda,hm,kdyby jako palanda,nebo třeba veranda…
-Nebo juchanda,nebo řachanda,doplnil ho Rolin.-Jó,ty vole,to teda vopravdu nevím,co to má do prdele znamenat.Ale zní to krásně,tak po staročesku.Krásně starobyle,to já mám rád.Tam musíme určitě zajít,to máš pravdu.Takovejch názvů už si člověk musí vážit…na Mlýnské šalandě,na Kocandě,no i na Růžku a třeba i u Vodvárků v Kolíně…ještě že nám tohle komouši nechali.Aspoň že tohle zbylo.Teď si představ,že by se to menovalo u Vítěznýho února,nebo u Lidovejch Milicí…jó,ty vole,to by bylo,to by ti tam ani pívo nechutnalo.
-I chutnalo,chutnalo,vono chutná vždycky,akorát že by sem se musel rychle vožrat,aby už mě ten název nesral,řekl Mirek a křikl na Vendíka s Jardou,kteří byli o pár desítek kroků před nimi:-Počkejte kurva,to ste si nevšimli…de se chlastat na Šalandu,a ne pod hrad.Tak se tak nežeňte do píči.Snižte tempo z maxima na minimum…
-To vy se tak necourejte,křikl jim v odpověď Vendík,nicméně on i Jarda viditelně zvolnili krok,aby je jejich kamarádi mohli dohonit.
-Hmm,rychle se vožrat de taky dobře,vrátil se Rolin k Mirkově řešení problému s názvy restauračních zařízení,-ale řekni proč ty vole,když to de krásně taky pomalu.
Hned co dohonili Jardu s Vendíkem,řekl Mirek s hranou výčitkou:-Kam se furt tak ženete,kurva do prdele? Ste jak ty komouši,ty se taky takhle furt ženou,furt něco předháněj,jakože ty vole dohnat a předehnat,aby jako předběhli dobu,páč sou vole ten předvoj pracujících…a tý pracující třídy,a vůbec sou předvojem všeho.
-Ale di furt…to myslíš aby předběhli dobu jako třeba Jimi Hendrix?zeptal se Jarda.
-Ale hovno,odpověděl mu místo Mirka Rolin,-žádnej Jimi Hendrix.Z Hendrixe by komouši dostali kopřivku.Takhle tu dobu určitě předbíhat nechtěj.Vono spíš teď de vo to,že když tu dobu předběhli,aby je ta doba vůbec zase někdy dohonila,žejo,vole.
2024 ©