Labutě v Nymburce jak erbovní jsou ptáci / básničkám porozumí nejlépe Nymburáci / stará vodárenská věž převlečená za Turka / každý ovšem nemůže být zrovna z Nymburka / ale buď jak buď / jak říkal Švejk : nejlíp když je člověk přímo vodněkud
Ráno na Přístavu
Za kostelní věží andělé vyčkávají
až po noci bude veta
jak ptáci co na dráty usedají
vždy na konci léta
Labutě na Přístav vyplouvají
ráno ho mají na starost
rybáři návnady navlékají
svatému Petru pro radost
V chrámu svatého Jiljí
Kroky po dlážděni ztichly
ticho je jako v klášteře
jsem v chrámu svatého Jiljí
před sochou Petra Parléře
Socha stojí mezi stíny
radost zná,žal i vraždění
za dveřmi navždy zamčenými
čekají duše na spasení
Kdo nám požehná příště
krev ještě teče za základů
jsou jiné požáry stejná spáleniště
smrt je první dáma vzadu
Tak k soše ruce spínám
pro několik otázek
ta však hledí jinam
asi na svatý obrázek
Na otázky neodpoví
kámen sám pevný ve víře
má mne za husitu podobojí
českého kacíře
U Vodárenském parku
U Vodárenském parku v uličkách
když zastavil se čas
bral za kliky starých dvířek
položil zlatku na talířek
aby své hříchy vykoupil
Bylo to málo,těžko soudit
možná tam stále musí bloudit
Vidím ještě stíny
kdo je ten pán s černou holí
asi Bohumil Hrabal
nebo někdo jiný
před hradbami stojí
2024 ©