Můj stín se loudá
že by mne opustit chtěl?
Se soumrakem cítím jen
jak na záda mi dýchá
chce navštívit jeden z mnoha vesmírů
aby sám sebe potkal...
Jako stín já nechci se potkat
mohl bych se vrátit
do situací neodbytných jak tinitus
na které bych rád zapomněl…
Na molu loď přízraků kotví
omlouvám se v duchu za tu krádež
když řežu do kotevního lana
že s odlivem koráb na moře posílám...
A v něm,pro jednou bez výčitek
v podpalubí pod čarou ponoru
źáležitosti mé jsou uvězněny
ve společnosti chaluh a vilejšů
ke kýlu přisátých
pro které volím jedno ze dvou gest
palec dolů...
Hledím k přístavním hodinám
kolik času do rozednění zbývá
snad je to všechno,co si vzpomínám
je čas jít...
Jenom ještě jednou se ohlédnu
ale loď neodplouvá
je přetížena...
Nic nebude zapomenuto
a odpuštěno...?