Krev na Libici XXXVII.

Napsal Josef Plesar (») 29. 5. 2018, přečteno: 430×

 

-Čekal jsem,kdy mi ji vyčteš.

-Nu,tak jsi se dočkal.Ne,poslyš,nechci tě soudit.Pád Libice je nutný,i kdyby neposloužili Vršovci,muselo se tak stát,buď jak buď.Boleslav ji musí zničit,nechce-li válčit s Polany,a to nyní není možné.Potřebuje velkou kořist,nejen pro sebe ale především pro svou družinu.Musíme uspokojit naše předáky,neboť začínají reptat.Vršovci,Drslavici,Munici,Ronovci,všichni vojvodové z rodů kterým bratr statky a hodnosti propůjčil.Nenalézá už v sobě sílu aby ty nadutce zkrotil.Možná by mohl,leč za jakou cenu.Už nelze jít po stopách našeho otce jež si zemi mečem a krví podrobil.Opět zvedají hlavu,knížátka.A pokud jde o biskupa,ten se již do země nevrátí.Nikdo z jeho rodu nesmí Libici přežít,jenom on zůstane v římském klášteře,tam nechť žije.

-On a Radim,vyhrkl Vojen,-ten ovšem beztak zůstává jen Slavníkovým panchartem.

-Ano,a Soběslav.Ten povede z Libice jeden voj výpravy proti Bodrcům,druhému voji bude Ryšavec velet.Můj bratr nechce císaře zklamat,a jemu na pomoc celý jeden oddíl vypraví.Na rozdíl od Soběslava mu i tak dost bojovníků zbude.Na Libici pak,až ji Soběslavovi vojsko opustí,Vršovci útok povedou.

-A jeho bratři?zeptal se Vojen.

-Ti se výpravy nezúčastní.

-Málo synů po Slavníkovi zůstane,řekl Vojen.

Stařec si povzdychl-Jen synů?Je to krevní msta.Nepřežije nikdo z jeho rodu,jeho děti ani ženy.

Vojen se zachvěl.-Tak Boleslav si žádá smrt všech.Podle starých zákonů.A to milosrdenství Ježíšovo vyznává.Jetan mi lhal.Netušil jsem že…ale ona nemůže zemřít.

-Musí se tak stát.Chceš ji zachránit?A jak?Víš,kdo na Libici potáhne.Vršovci,ti jsou vždy rádi tam kde se dá mnoho krve prolévat.Chceš vědět pravdu?Zapomeň na ni.

-Nikdy!Nemohu!

-Pak buď na smrt připraven.Chceš radu?Nechoď nikomu příliš na oči,abys nezemřel dříve,než-li ona,protože jak na tobě vidím,pojedeš na Libici,že?Zachránit ji.Nebo se mýlím?

-Nevím,řekl Vojen.

-Jistěže víš.Já,přál bych ti to.Avšak jediné co se stane,že po tobě píseň může zůstat.Jak udatný Těptic pro lásku k dceři z rodu jenž mu otce zabil hrdinsky zemřel.A to je smutné.A jsi-li ochoten poslechnout sobě ještě jednu radu,mlč o Libici.pomlč o tom,co jsem ti řekl.Neřekl jsem ti nic.Nic,rozuměl jsi.Chceš-li zůstat živ,chceš-li ji zachránit,mlč!

Vojen nechal Strachkvasovo varování bez odpovědi.

-Nu,co mi odpovíš,zeptal se po chvíli ticha Strachkvas se smutným úsměvem ve tváři.

-Nic,zvedl se Vojen k odchodu.-Jen si buď jist,že nezapomenu ani slovo z toho,co jsi tu řekl.

Nezapomněl na radu bratra vévody českého a odmítal pozvání na lov či hostinu vymlouvaje se na svá nedávná zranění.Povolal k sobě Ticmana jež se mu zdál z bratrů pečlivější.-Prohlédni moji zbroj a vyčisti ji.Přijď mi říci,zda-li je v pořádku.Spoléhám na tebe,nesmíš zanedbat žádnou maličkost,rozumíš!

-Tak přeci vytáhneme s Ryšavcem na Bodrce,zaradoval se Ticman.-Vezmeš mě sebou,když jsi mi dal své zbraně na starost,že?Onšo má sice meč,ale i já ti mohu v boji dobře posloužit.Se sekyrou to dost umím,a ano,nezklamu tě.

-Vezmu vás oba,řekl Vojen.-Budu potřebovat každého kdo dobře bojovat umí.

Na pahorku Žiži,tam kde se konaly sněmy českých knížat,shromáždila se válečná výprava vévody Boleslava pod vedením jeho nejstaršího syna.Ten v sedle statného hnědáka s uspokojením pozoroval své bojovníky.Prohrábl svůj ryšavý plnovous a stáhl rty v úšklebku.Nikdy se nenaučil usmívat,neuměl to,jeho úzké rty znaly jen pohrdavý škleb,byť mohl být spokojený,otec nešetřil denáry aby výprava obstála před zraky mladého císaře,a zvláště pak před zpupným Soběslavem.Obchodníci se vynasnažili dodat vše co jeho otec žádal,byť to v dnešní době nebylo jednoduché.Mladý vévoda si musel přiznat,že nejvíce jeho požadavky naplnili Židé,v čele s tím prašivcem,s Binago -Lévou.Ano,o jeho bojovníky bylo dobře postaráno,o čemž svědčily těžké povozy plné zásob.Toho předáka Židů ještě potřebuje,ale až se čas naplní,dá mu vyříznout jeho drzý jazyk.Jedno však kalilo jeho radost.V jeho výpravě chyběli vojvodové z nejpřednějších rodů.Nebyli tu Vršovci,nebyl tu Ratmír jenž po smrti svého otce Otislava vládl rodu Municů,chyběli Drslavici,Benešovici,a nebyl tu ani prostořeký Litmir.Z mužů stojících nejblíže stolci vévody českého jemu,budoucímu vládci,zbyl jen Nemoj.Mladý vévoda se s nevolí ušklíbl

Bývalý pasák vepřů byl obklopen částí otcovy osobní stráže.Byli to tři desítky chlapů,potomci divokých Piktů,jenž do země přišli za časů jeho děda,zběsile zabíjejících a smrtí pohrdajících bojovníků.Ještě stále živily pověst krvelačných válečníků zrozených z mlhy močálů a dunivých větrů jejich hornaté země,ještě stále měli do špičky zbroušené zuby natřené ohnivou rumělkou,ještě stále se říkalo,že dovedou nepříteli holýma rukama vyrvat srdce z těla,aby ho pak,ještě horké a tepající,v bitevní vřavě pojídali.

Věděl,že z otcova příkazu podléhají pouze Nemojovi.Nevadí,až přijde čas, bude stát na pahorku Žiži,z hrdel velmožů bude k nebi stoupat volání Krlešu na znamení toho,že jakožto prvorozený syn byl jejich vévodou provolán,a on usedne na kamenný trůn vládce celé země.Pak nejen Nemoj,ale i mnoho z těch urozených hrdel nevydá již ani hlásku,mnoho srdcí vychladne,jak zúčtuje s těmi,jež se mu znelíbili;pak celá zem pocítí kdo je Boleslav,toho jména Třetí.Vytasil meč a mávl s ním na znamení k odjezdu.Čelo vojska se zavlnilo jak bojovníci první řady pobídli své koně,a výprava,jež se měla přidat k tažení císaře Oty III. proti pohanským Bodrcům,dala se na pochod.

Vojen,skryt za jedním ze srubů pro vévodovu družinu,pozoroval jak výprava opouští hradiště Pražské největší z jeho tří bran,když tu se kdosi dotkl jeho ramene.Byl to Jetan,jenž se k němu nepozorován přiblížil.-Náš udatný Těptic se nezúčastní tažení proti pohanům?Nic ve zlém,dodal, když sebou Vojen nevolí trhl,-uvážíme-li kdo je v jeho čele.

-Kdyby to nebyl Ryšavec,i tak bych zůstal,řekl Vojen klidně.-Mám s vaším rodem společného nepřítele.Libičtí mě krev dluží,tak jako tvému rodu.Nemusím snad být Vršovcem,abych s vámi proti těm psům bojoval.

-V lázni jsi jinou vedl řeč,zadíval se na Vojena překvapeně Jetan.-A co ona?Těpticovi nebude Přiban naslouchat.Už ji nechceš?Zemře,viš to?

-Ona mě jen s pomocí černé bohyně očarovala.Je to Merriganina kněžka,to jsi nevěděl?Už na mne její čáry málo působí.Ne,jsem povinován otce pomstít.

-Hm,řekl Jetan,-pokud na to takto nahlížíš,bojovník jako ty je vítán.Opravdu chceš její krev?My totiž nemíníme šetřit nikoho.Zemřou do jednoho.Vyhladíme celé to Slavníkovo plémě na Libici.

-Podle zákona krevní msty ani jinak nemůžete.Vy i já chceme krev,smrt celému jejich rodu,pronesl Vojen s nepohnutou tváří.

Jetan se usmál.-Nu,pravda,vzpomínám si,žes v lázni jsi na Svatomilu nemyslel,když jsi sobě otrokyňku sebral.Nu,ani mi nepovíš,jaká byla?

-Už si nevzpomínám,vypil jsem přespříliš vína.

-Mohu ti ji darovat,chceš-li.

-Není třeba,myslím že o otroky nouze přestane.

-Vida,tak na kořist náš mladý Těptic rád myslíš.

Vojen se ušklíbl.-A kdo ne?

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel čtyři a dvanáct