Do místnosti vstoupil Onšo následován ženou středního věku,rozložité postavy a vlasů tak černých ,jakobývají vlasy maurských otrokyň.-Tady je tvůj vak,řekl Onšo.
-Dobře.Vysvětlil ti Litmir co potřebuji?Dlahy musí být rovné a hladké,žádné haluze.
Onšo přešlápl z nohy na nohu.-Se sekerou to vážně umím,zahučel nespouštěje oči z Vojena.Na jeho tváři bylo vidět,že jej pohled na dívku sedící vedle nahého těla jeho pána vyvádí z míry.
-Opravdu?Tak jdi už,přikázal Binago Onšovi a pak se otočil k ženě.-Kunato,je třeba vyčistit rány,už mokvají.Ty připravíš mast,řeknu ti jak.
Ženě se zablýsklo v očích.-Mám svoji.Ta zachránila mnoha lidem život.
-Tak?A z čeho?
-Základem je bobří tuk a krev.
-Hm,a co ještě?
-Ještě jiné věci,třebas čemeřice.Složení je tajemstvím mého rodu,nezlob se.
-Pod tím tajemstvím rodu se mu hnis tvoří.
-To není mastí,to jeho tělo bojuje se zlým duchem.
Binago sáhl do vaku pro zakřivený,na první pohled velice ostrý,malý nůž.-No,většina z ran se čistě hojí. Ještě uvidíme,teď mi připravte obvazy a teplou vodu.
V podvečer Binago a Litmir seděli u jednoho stolu a popíjeli víno z vysokých cínových pohárů.
-Těžko soudit zda přežije,pronesl Binago,-a pokud ano,jaký to bude Vojen.Jaký jeho život pak bude…
-Co tím říci chceš,zeptal se Litmir.
-Má prasklou hlavu,celou lebeční kost.Je známo že když úlomky mozek poraní i z nejsilnější muže není nic víc než uslintaná troska.Možná se podaří uzdravit tělo,ale jeho mysl chorá už zůstane.
-Srdce má snad zdravé,podivil se Litmir,-a srdce je střed všeho našeho života,proč by měl ten,jak říkáš mozek,proč by měl mít na jeho mysl vliv.Srdce je středem naším,a to bije.O srdce se bojím,ne o hlavu.
Binago –Léva se na holasického vojvodu zkoumavě zadíval.-Nechci se přít,jen říkám čeho se obávám.
Litmir pod jeho pohledem sklopil oči.-Pokud by bylo co tvrdíš,pak myslím že lepší je zemřít v knížecím důstojenství než být mužem odsouzeným k posměchu či lítosti.
-Asi ano,odpověděl Binago.-Poslyš,pokračoval po chvíli ticha,-mohu se zdržet den,dva,víc ne.
-Stály by ti obchody,že?
-Ty stojí i tak.O ně však nejde.Jsem předák všech Židů,a bude velká rada.Tam jako vrchní rabín chybět nemohu.Nemohu být dlouho mimo obec.Z Týnce je to ke mně den cesty,stačí rychlého jezdce vyslat,a já přijedu,kdyby nejhůř bylo.Opravdu zde nemohu déle meškat.
-Dám ti jako doprovod své lidi,cesty nejsou bezpečné,teď po zimě.Mnoho všelijakých šibalů má hlad.
-Mám dost svých,odmítl Binago.Pak,snad aby své odmítnutí zmírnil řekl.-Máš dceru na kterou můžeš být pyšný.Každý urozený muž by si musel považovat,kdybys mu ji dal.Librava jediná prý viděla,že žije.
Zajímalo by mne,co jsi viděl ty,zkušený válečník.
Litmir od sebe odstrčil prázdný pohár-Já,já neviděl nic.Ona viděla,protože vidět chtěla.
Dosud se k vědomí neprobral,jen jeho dech se stal silnějším,bylo vidět jeho hruď se zdvihat a klesat,srdce bilo pravidelně.Za pomoci Kunaty Binago Vojena opatrně otočil na bok a pohmatem vyšetřil páteř.Zdálo se,že je v pořádku,definitivní ortel však bude vyřčen až jestli se Vojen probere a začne se hýbat.Zanícené rány přestávaly hnisat,a Kunata s Libravou na ně přiložily nové obvazy.Vojen však již ležel šestý den bez potravy a bez vody.Jestliže jídlo starosti lékaři nedělalo,s vodou to bylo jiné.
-Musí pít,řekl,-bez vody nepřežije
-Zkoušíme to,ale má úplně ztuhlé rty.Snad jedině je vypáčit.řekla Librava.
-Není třeba,odpověděla ji Kunata.-Za noci když jsi spala jsem namáčela plátno,kapku po kapce.Jen tak to půjde,nesmíme ho zahltit.Smíchala jsem vodu s ohřátým medem,voda je z našeho jezírka,je posvátná a určitě pomůže.
-Ano,voda je Velesova,on sám jeden z nejmocnějších bohů Vojena uzdraví,přisvědčila Librava horlivě.
Binago se s nepatrným úsměvem -Uvidíme,leč ať už je to jak chce,dobře jste si vedly.Mohu se tedy na chvíli vzdálit,když mám takové pomocnice,teď mohu v klidu na čas Vojena opustit.
Židovský lékař si po setmění vyšel k posvátnému jezírku aby si o samotě mohl utřídit své myšlenky.Stanul u černé vody,kde nastávající noc již částečně halila ze dřeva vyřezané postavy pohanských bohů.Binago-Léva v jejich existenci nevěřil,jeho víra byla jiná,a jak se domníval starší než víra v tyto modly z napůl lidskými a napůl zvířecími hlavami,leč tmavá voda jezírka,jeho nehnutá hladina a strnule působící sochy vyvolala místo klidu,po kterém toužil,tíseň v jeho srdci.Cítil přítomnost nebezpečí o to hrozivějšího oč bylo pro něj neuchopitelné.Byl sice v hradišti plném lidí,díky své víře částečně obrněn proti démonickým silám těch,jejichž podoby měli strážit posvátnou vodu,přesto sáhl za pás po tenké,neobyčejně ostré dýce se kterou uměl zacházet se vší obratností zkušeného lékaře.Tu před ním ze tmy vystoupil netvor s rohatou hlavou a tělem medvěda,a s mručením se k němu přibližoval.Jak před ním instinktivně ustoupil,náhle do něčeho narazil.Za svými zády zaslechl něčí hlas.-To jsem já,jsem s tebou,promluvil neznámý a Binago si oddechl,neboť poznal že hlas patří Onšovi.Nocí se zableskly jiskry,jak je Onšo vykřesal a louč v jeho ruce rychle vzplála.Onšo se postavil po Binagově boku a namířil oheň na netvora.Světlo odhalilo masku v podobě býčí hlavy,zbytek těla byl zahalen medvědí kůží.
-Vidíš,to je jenom Herš.Již jsem zkrotil i většího býka,ušklíbl se Onšo.
Binago si byl jist,že Onšo má pravdu.-Tak ty jsi Herš.Proč nám chceš škodit?
Šaman k němu vztáhl paži s připevněnými medvědími drápy-Ne já,ale on,Těptic.A ty Žide zmiz,odejdi z Týnce a nikdy se nevracej,zaskřehotal.-Nikdy,nebo všichni na Týnci zemřou.On…stejně musí zemřít.
Je to Velesova vůle.
-Co to žvaníš,ty cháme,osopil se na šamana Onšo.
-Těptic musí zemřít.Je pod vládou Merrigan,nosí smrt pro nás pro všechny.On,anebo my všichni.
Onšo udělal dva kroky k šamanovi a pozvedl ruku s loučí..V tu chvíli mu Herš hodil cosi k nohám a před Onšem vyrazil sloup hustého,bílého dýmu.V okamžiku jím byl,společně s Binagem,pohlcen.Zvedl se prudký vítr který zhasil Onšovu louč a vehnal jim dým do očí,ten je štípal tak,že pro slzící oči byli zcela oslepeni.Trvalo to jen krátce,jak utišující se vítr bílý kouř rozehnal,přestaly jim slzet oči a oni seznali,že šaman zmizel.
-Co to bylo?otázal se Onšo třesoucím se hlasem.
-Nic,jen starý trik,řekl Binago pohrdavě.-Takový můžeš na vidět na každém větším tržišti.
Stáli tu ve tmě,jen obtížně rozeznávajíce siluetu toho druhého,neboť noční nebe bylo zatažené,bez jediné hvězdy,a měsíc zašel za mraky,a cítili,jak je vzduch prosycen štiplavým pachem.
-Síra a ledek,ozval se Binagův hlas,-jak říkám,je to jen starý trik.V Byzanci jsem ho nejednou vídával.
-Myslíš?řekl Onšo.-Hm,nevím,je to přeci jen šaman.Ovládá zlé duchy,a já na něj chtěl vztáhnout ruku.
-A on utekl.Uklidni se,viděl jsem jiné triky než tenhle.Tohle umí každý kejklíř.
-Jen aby se mi…aby se nám nemstil,aby se nám nechtěl mstít.
2024 ©