-Poselstvo tedy nepovede Boleslav ?otázal se Vojen.
-Ne,ten ne.Od toho lovu nějak ech…churaví.Stále mu není dobře,cítí se slabý,víš.Ovšem připravuje se…
-Ať si dá zavolat Binago Lévu,navrhl Vojen.
Vévoda se pousmál.-Ech,nebuď pořád tak drzý.Ne,Boleslav to nebude,výpravu povede Jaromír.A ty ech,daroval jsem ti talisman,kámen jenž je samou krví mojí země.Co je proti tomu jelen?Pouhé zvíře jenž lehce lze zabít,přes jeho sílu.
Tak lehce ne,pronesl tiše Vojen.
-Doufejme.A proto si dávej ech…pozor.Jsi pod mou ochranou,a nikdo jiný než já tě ochránit nemůže.Myslím,že mi dobře rozumíš.Můj bratr soudí že není tak docela nerozumné se tebou zabývat,tak hleď abys mě nezklamal.Ech…já sám, skolil jelenů nepočítaně.A kolik…ech ty?Žádného,viď?
-Mýlíš se,já nejsem pověrčivý.Ani můj otec nebyl.
-Možná,že nebyl.Je to s vámi stále stejná hra.Ty vaše totemy a posvátné háje.Já jsem přijal od svých předků znamení kříže pro celou svoji zem.A já,ech…nosím Ježíše i ve svém srdci.A co v něm nosíte vy!Myslíte jen na svá břicha,saháte po ženách,nejraději však po meči.Prahnete jen po krvi.Nelze mít vše jen s mečem ech…v ruce.
-Bez meče může tvá moc hynout,řekl Vojen.
-O to se nestarej.Ty,ech…jeď na Libici!A dokaž,že můžeš být novým těptickým vojvodou.
-Pojedu,když si přeješ.Leč tvému přání nerozumím.Zřejmě víš, proč mne tam posíláš,já to však nevím.
Vévoda pokrčil rameny.-Jednou…ech,to možná pochopíš.Jdi se připravit.
Začalo se stmívat když poselstvo českého vévody doputovalo na velkou mýtinu,odvěkou to zastávku kupeckých karavan.Pacholci rozdělali ohně a nanosili čerstvou vodu ze silného pramenu jenž tu vyvěral.Nad pramenem,jakoby jej strážil,byl lidskými silami vztyčen velký kámen,který podle svého tvaru nesl jméno Kotník.Nikdo,ani pěvci kteří ve svých písních uchovávají prastaré činy a události,nevěděl,kdo tento kámen postavil.Kámen byl rezavě hnědé barvy,prý od krve lidských obětí.Kněží na pražském dvoře jej chtěli již dlouho povalit a roztříštit na kusy,vidouce v něm symbol pohanských bohůavšak nikdo z vévodů českých jim to dosud nedovolil.Ani Boleslav,jež se nejraději ve tmě ke Kristu obracel,neboť síla posvátného menhiru byla stále veliká.
Vojen s Litmirem seděli sami u ohně a když se nasytili jehněčí pečení a zapili ji vínem z koženého měchu,natáhl si Litmir pohodlně nohy tak,aby je měl co nejblíže hřejivým plamenům.-Už se mně po dlouhé jízdě začínají ozývat staré rány,postěžoval si.
Vojen s porozuměním pokýval hlavou,hledě přitom na jeho škorně připevněné až pod kolena tenkými kolem lýtek ovázanými řemínky z hrubé,kroucené kůže.
-Kde máš Thunlina?zeptal se holasický vojvoda.
-Nevím kde je.
-Já ano.Viděl jsem ho s Vršovci,s Jetanem, Všeborem,i jinými.Měj se před nimi na pozoru.Je to hadí plémě.
-Thunlin není otrok,je to svobodný muž a mluvit může s kým se mu jen zachce,odvětil Vojen trochu podrážděně.-A tví Vršovci mě vážně ani trochu nezajímají.
-Možná by měli.Ten…ten zmetek co tak rád poslouchá co není jeho uším určeno,má pravdu,Jaromír nám vládnout nemůže.Je to slaboch.
-To může být pravdou,ale proč mě to říkáš?
-Protože jestli bude vévodou Ryšavec,co myslíš,že s tebou bude?
-Ještě jím není,k tomu je ještě daleko…
-Tím bych si tak jist nebyl,starý na tom není právě dobře.Ani jeho hlava už není co bývala.Vždyť o kom se říká,že Boleslavovi ze všech stojí nejblíže?Ten chlap ze stájí,Nemoj.A ten je tu s námi také.A jsou tu i Vršovci,co neustále po trůnu šilhají.Přiban je opatrný,jako by měl jazyk v medu namočený,ale já mu nevěřím ani slovo.Je to zrádné plémě,zkažené…
-Přeháníš,Litmire,vévoda má tři syny a nikdo mimo jeho rod na stolec neusedne.To nedovolíme.
-Tři syny sice má,ale jeden je šílenec,druhý je slaboch a třetí je ještě dítě.A pak je tu Soběslav,jenž si o sobě myslí,že je stejné krve jako pražští vévodové.On vlastně je,jenže…hm,viděl jsi tohle,zaleskla se odrazem plamenů mince v Litmirově ruce,-vidíš,to je nový Soběslavův denár.Hádej,co na něm je?Orel v útoku a trestající ruka.A nad Soběslavovou hlavou ční knížecí koruna,tak daleko nezašel ani starý Slavník,a jak byl zpupný.
-Tomu bych vážnost nepřikládal,vím,že také kněžna má svůj denár.
-Viděl jsem,je na něm regina Ema,královna.Jaká královna?Naše první kněžna byla jiná…
-Je to jen denár.
-Myslíš?Ten Soběslavův je z dobrého stříbra,na Horách ho zdá se je dost a dost.A ta,no,jeho mincovna v Malíně,divím se,že to Boleslav strpí.To já být na jeho místě…ale co,mě sluchu nedopřává,Nemoj a Vršovci mu vládnou.Nu,jsi tu jen malou dobu,ale též před Municem,před tím bych se být tebou měl na pozoru.Zabil jsi mu bratra.
Vojen,maje v duchu před očima postavu statného muže s tváří celou zarostlou hustým,divoce rozježeným vousem,mávl odmítavě rukou.-Byl to čestný boj muže proti muži.Nemám čeho se bát.
-Nebyl bych si tak jist,Otislav umírá,až bude Ratmír hlavou rodu,pak možná bude žádat tvoji krev,nebo výkupné za krev.Říká se o něm,že je zrovna tak lačný krve jako majetku.A že nebere příliš ohledy na to,jak obojí získá,to je mu zcela lhostejné.
Vojen si odsedl od dotírajících plamenů.-Uvidíme.Poslyš,mluvil jsem se Strachkvasem,jak jsi mi radil.
-Já,podivil se Litmir.
-Ty i ten Žid,co se pamatuji.
-Hm,a co Strachkvas říkal?
-Nic důležitého.A víš ty,že ten hrbáček má rád ženské?Na jednu se díval jak mlsný kocour.
-Měla velkou zadnici,že?
-Ty ji znáš?
-Je to jeho družka,Vikeř.Pečuje o něj,pousmál se Litmir
-Družka?To jsem nevěděl.Litmire poslyš,slyšel jsi někdy o Barchovi.
Holasický vojvoda zvážněl.-O Barchovi?Proč se ptáš?No ano,trochu jsem o něm slyšel.Ale jsou to jen výmysly starých bab.Já v něj nevěřím,naopak si myslím,že se mu připisuje kdejaká mrtvola,a že to mnoha lidem vyhovuje.Například Vršovcům,a třebas zrovna i Ratmírovi
-Já jsem viděl rozpáraného medvěda,začal Vojen popisovat příhodu na cestě z Klučova.
Litmir pomalu odtáhl nohy od ohně.-To je divné,vážně nevím…a myslím,řekl po chvilce mlčení,-že už je čas k spánku ulehnout.Já budu spát klidně,i přes toho tvého Barcha,jsme dobře hlídáni.A pak,mám po boku svůj meč.Bez něj já neuléhám.
2024 ©