Krev na Libici XV.

 -Vypadáš,jako by tě měl každou chvíli přemoci spánek,řekl Strachkvas,-napij se ještě vína,povzbudí unavenou mysl a rozproudí  krev,i když vy Těptici ji máte prudkou i tak dost.Máš snad ve svalech ještě únavou z dlouhé cesty?A jak se ti Klučov zamlouvá?Co o něm soudíš,bohatý je to dar?

Vojen uposlechl svého hostitele a nalil si vrchovatý pohár.-Strachkvasi,kdybych měl tak prudkou krev,jak se domníváš,byl bych rychle hotov s odpovědí.Neříkej,že neznáš Klučov,ty,vévodův bratr.Anebo je tvá vznešená mysl těmto věcem vzdálena,takže opravdu nevíš,co je Klučov zač?Dost možná,že jsi obrácen  k nebi,ke tomu svému kříži,a věci přízemní nic ti neříkají.

Strachkvas zamyšleně usrkl vína.-Hm,myslel jsem,že jsi přišel s omluvou,jak jsi mne k zemi srazil.

-Kdo?Já!Nesrazil jsem tě přeci.

-Řekl jsem srazil?Ne,to jsi špatně slyšel.

-Nejsem opilý,řekl Vojen důrazně.-Vím přesně,co jsi řekl.

-I já to vím.Co ale nevím je,proč ke mně takto mluvíš.Myslím,že v našem rodě už jednoho nepřítele máš,zdá se ti jeden málo?

-Ne, nezdá,hlesl Vojen.

-Tak vidíš.No,jakou jsi  měl cestu?Klidnou?

-Jakou?Nu ano,klidnou.A na Klučově…hm,tak chudý dar to zas není.

-Takže cestou…nic se ti nepřihodilo?zadíval se vévodův bratr pozorně na mladého Těptice.

-Ne,nic zvláštního.Jenom jsme trochu lovili.

Jejich rozhovor přerušil příchod pacholka nesoucího velkou mísu pečeného masa následovaného ženou s velkým džbánem vína.Když oba položili svůj díl na stůl a potichu odcházeli,postřehl Vojen,jak se stařec zálibně dívá na ženin mohutný zadek.

-Ochutnej,vybídl ho Strachkvas-je to z mladého býka,je v něm síla.To mi připomíná,co tvoje zranění?

-Nic.Je v pořádku,

-To je dobře.Také je dobře,že jsi za mnou přišel.

-Sám jsi říkal,že si spolu ještě promluvíme.Tak nač čekat.

-Ano,to je pravda.Poslyš, můj bratr zamýšlí vyslat na Libici poselstvo?Doneslo se to i tobě?

Vojen pokrčil rameny.-Ne,a proč?Snad nebude požadovat,aby Soběslav naše hradiště vrátil ?

-Nebylo to vaše hradiště,jen jste je pro vévodu spravovali,opravil ho stařec.V síni panovalo šero,a jak se při řeči prudce pohnul,plápolavé světlo z louče vrhlo jeho stín znetvořené postavy na vápnem omítnutou stěnu,a Vojenovi se zdálo jakoby Strachkvasův  hrb oživl podoben zmítajícímu se klubku  zmijí.

-Soběslav také jen spravuje Libici pro Boleslava?otázal se trpce.-A též odvádět dávky musí jako my jsme odváděli?

-Měl bys být členem poselstva,řekl Strachkvas.

-Já?strnul  Vojen.-On…chce mně přinést na Libici jako dar?Aby si Soběslav dal moji hlavu na kůl? Tím si ho chce naklonit?To mě vskutku vysoko cení…

-Vojene,prosím,nemluv nesmysly.Především,poselstvo povede jeho syn.

-Ano?Tak to je ještě lepší.Zdá se,že mám možnost volby.Mohu si vybrat,jestli mně Ryšavec cestou zabije,anebo jestli s tím počká,aby si užili i  Slavníkova štěňata.Tu myšlenku jsi mu vnuknul ty?Nebo na ni přišel vévoda sám?Jestli jsi mu poradil,je to přílišná odplata za to,že jsem tě jednou přehlédl.

-Poselstvo na Libici povede Jaromír,řekl Strachkvas důrazně.

Vojen se zarazil.-Jaromír?No dobrá,ale to na věci nic nemění.Já  přeci Srachkvasi nemohu na Libici,víš to dobře,víte to dobře oba.

-Nikdo se tě ani nedotkne,budeš pod ochranou českého vévody.Boleslav si tě zítra zavolá.Bylo by dobré,kdybys jeho nabídku přijal.Věř mi,můj bratr ví co činí.

Vojen se zadíval na svůj pohár plný rudého vína a najednou měl pocit,jakoby místo vína byl pohár naplněn  krví.-Mám se nechat zabít?Mám Soběslavovi sám přinést svou hlavu?To po mně bude chtít?

-Odmítneš tedy?

Vojen se napil.-Ne,Strachkvasi,asi neodmítnu,pronesl pomalu dívaje se upřeně starci do očí.-Ne,asineodmítnu,a víš proč?Protože jak se zdá nemám na vybranou.

-Jistěže máš.Můžeš odejít za bratrem,v tom ti Boleslav bránit nebude.

-Říkáš,že budu pod vévodovou ochranou?Ta nám na Doudlebech byla však málo platná.

-Vojene,Doudlebami si Soběslav ukousl příliš velké sousto.Chce ovládnout obchod ze solí,a to přísluší jen našemu rodu.Tentokrát  bude vše jiné.A na tebe si nikdo  nedovolí ani sáhnout.

-Rád bych ti věřil,povzdechl si Vojen,-ale tvůj bratr …no,nevím,ještě se rozmyslím.

-Boleslav?Ty o něm pochybuješ,a vlastně mně to nepřekvapuje.Ještě ho neznáš.Vždyť ty ani nevíš,proč se vlastně zdráhal vám poslat pomoc.

-Ne,to opravdu nevím.Tak proč?

-Bylo to kvůli Vojtěchovi.

Vojen se zatvářil nevěřícně.-Protože je Soběslavovým bratrem?

-Ne,protože je biskupem.

-Ale vždyť utekl do Říma.

-Právě proto.

-Tomu nerozumím,zavrtěl Vojen hlavou,-myslí si snad Boleslav,že by ho mohl Soběslav  přemluvit k návratu?Tomu nemůže věřit ani on .Ti dva se zas tak v lásce nemají,to ví každý.

Stařec se náhle zasmál.-Dobře chlapče,o tomto asi nemá smysl mluvit.Mohli bychom se jenom přít…a k čemu by to bylo.Moudří mužové neztrácejí čas hádkami.A ty jsi moudrý,nebo ne?

-Já?Hm,nevím,usmál se Vojen,-nezabývám se tak sebou.

-Rozhodně nejsi žádný hlupák,jen máš prudkou krev,to v mládí bývá.Věř mi a vyhov Boleslavovu přání.

-Hm,možná.A když to udělám,co bych měl na Libici dělat?

-Nic.

-Nic?Jak toho můžeš říci.Mojí povinností je pomstít otcovu smrt.

-Ne,toho zapomeň.Není vhodný čas,leč hádám,že se dočkáš.Ne ale teď.Ne,budeš jen pozorně se dívat.A taky sebou  Thunlina vezmeš.A ještě,nu,bylo by dobré,kdybys byl poblíž Jaromírovi.Abys jej poznal.Přál bych si,aby vy dva…nu,řekněme,že bych byl rád,abyste si byli blízcí.Jaromír je trochu váhavý,není zlý,jen zbytečně dlouho o všem přemýšlí,všechno příliš dlouho rozvažuje,až příliš dlouho.Avšak lepší on,než….ztišil stařec hlas,-však víš kdo.Vojene.On se nesmí stát vévodou.Pak běda našemu rodu,běda všem.

-Leč je to jeho právo,pronesl Vojen zamyšleně,-když je prvorozený.

Radislav je také starší tebe,připomněl Strachkvas.-A myslíš si snad,že je proto lepší?

-To je něco jiného.Můj rod vše ztratil.Také proto,že se vám nechtělo prolévat za Těptice krev.Je to tak,nechali jste si od Libických vzít Doudleby tak snadno jako chcíplý pes kost.

-Chlapče,zde ale nejde o jeden hrad,zde jde o celou naši zemi.On jí nesmí vládnout,nebo všechno zničí.Všechno,co vybudoval můj otec.Musel dát zabít bratra,aby ji před císařem uhájil.Jestli dosedne na stolec on,pak byla bratrovražda zbytečnou.Je to jeden z největších hříchů,a není dne abych neprosil za otce našeho jediného Boha o odpuštění,není dne.Ne,musí to být Jaromír,Oldřich je příliš mladý,a i kdyby nebyl,je to divoch.Podobá se tak trochu mému otci,ovšem jen svou prudkou krví.Jinak,i když mi je toho líto,jinak ne!Zbývá jen Jaromír,a ten potřebuje,aby jemu stáli po boku opravdový muži.Jedním z nich bys mohl být i ty.Vojene,zvaž všechno,co jsem ti musel říci,a zvaž to důkladně!Víš,mohl bys mnohé získat.Třeba aby váš rod nezahynul.Pak by ti nemuselo být líto za Doudleby.Přemýšlej o tom!

Vojen se zadíval nad starcovu hlavu.-Dobrá Strachkvasi,slibuji,že budu o tvém návrhu  přemýšlet.

-Dobře chlapče.Hlavně ale mlč,rozumíš?

-Bojíš se,řekl Vojen,-bojíš se ho,a tvůj Jaromír taky.

-Nebojím se o sebe.Zrodil jsem se více k smrti,než k životu.Jsem poznamenaný Bohem,nesu na svých bedrech znamení otcova hříchu.Ale muselo se tak stát,a já žiji také proto aby nikdo nezapomínal.Aby nezapomínali ani  ti, co přijdou po nás,ukázal syn Boleslava Velikého na psací pult pokrytý několika listy  pergamenu.-Vidíš,kdybys snad chtěl někdy nahlédnout…

-Ach ne,odmítlVojen,-ne,nechci znát tajemství písma,a nechci o tom ani mluvit.Nevykládej si to ve zlém,ale nejdříve se mi vůbec nechtělo věřit….a teď vidím,že je to pravda.Ty,velmož…hm,ale po tom všem,co jsi mi řekl,no,možná,nevím,možná že už to více přijímám.Nezlob se,Strachkvasi,ale já si počkám až své dílo dokončíš.Pak,někdy…možná…tě vyslechnu.

-Může se stát,že se dozvíš i o sobě,kývl stařec blahosklonně hlavou.-Jak tedy chceš,můžeme mluvit i o mnohem příjemnějších věcech.Slyšel jsem,že jsi sobě z Klučova přivezl ženské.A hned tři….