Jarda s Vendíkem na to s úžasem zírali.
-Ty vole,ty vole,viděls to…Co to do něj vjelo? kroutil Jarda nevěřícně hlavou,-co blbne?Ty vole,to snad ne…
-Ty vole…eště že tak…vydechl Vendík,když kolem nich slečna,oděná pouze do podprsenky, proběhla,a tmou na okamžik probleskl její bílý zadeček,-ty vole,ten by ji snad zabil,ty vole,ještě že zdrhla…vono mu jeblo,nebo co to kurva doprdele vyvádí…co mu jeblo?
-Já tam du,rozhodl se Jarda,-ty vole,tohle není samo sebou,tohle,kurva,to není jen tak,co blbne…
A vstoupil,následován ihned Vendíkem,do chalupy,a když oba opatrně vešli do kuchyně,zastihli tam Pavlíka jak sedí na svém oblíbeném místě a zádumčivě hledí na kastrolek ve kterém si ráno umíchal na cibulce pár vajíček a který pak postavil na plotýnku vařiče.Kdyby Jarda neviděl překocenou židli pod stolem,mohl by si myslet,že se mu to všechno jen zdálo.
.-Čau,Pavčo,co je,pozdravil váhavě.
-Čau,odpověděl Pavlík klidným hlasem,maličko udýchaným z předchozí honičky.
-Uhm,odkašlal si Jarda,-tak co ty…cos to,hele,co to mělo bejt… co to bylo s tou holkou,čoveče?
-Nějakej rachot nebo co,nadhodil Vendík.-Co,ty vole,nějakej jako ten…nebo co, Pavlíku?
-Co?Né,to jen…to jen že tó,zdráhal se Pavlík,-a co teda,… co vlastně jako ty,co Mirek s Rolinem,
žejo?Že nějak nejdou,že by se nějak ztratili,třeba,někde?
-No to nevím… ale tady to,strčil Jarda nohou do riflí a trička na podlaze,-co to bylo?Co si s tím…co si vlastně blbnul?Co tě to tak tó…hm,nasralo.Co ti vole udělala,že si tak vyjel?
-No hele,že bych to vodnes,ne?nabídl se po chvíli,když mu Pavlík neodpovídal.-Anebo myslíš,že radši ne?Já sem teda čuměl jak….
-Jó,no to jó,to jó,aby se to tady zbytečně neválelo,že jo,přitakával teď Pavlík horlivě,když předtím mlčel jako zařezaný,-aby vona tó,žejo…a opět se s bezradným pokrčením ramen odmlčel.
-Myslíš aby nebyla tak nahatá,ne vole?řekl Jarda.-Ta holka …ale co si to vlastně dělal,čoveče,že si tak to,hm,že ses tak naštval?Co se stalo,ty vole?Cos jí říkal?Nebo vlastně to vona ti něco řekla?Vona tě nějak nasrala?Tak to muselo ty vole bejt velký,ne?
-Jo,tak to jo,vpadl mu rychle do řeči Pavlík,-vodnýst to…to jo,aby vona nebyla tak to…hlavně aby se to vodsaď vodneslo,žejo.
-Jo, že bysme jí to zanesli,aby se to tady neválelo,řekl Vendík-no a pak taky aby se vlastně mohla voblíknout,heleď jó.Co ty na to,Pavlíku?To by šlo,ne?A to vona se ti nějak nelíbila,nebo co?
-Nó,možná,to aby jó,tohleto všecko…nebo jo,vlastně,já…já nevím…momént,kroutil se Pavlík.
-Tak těžko můžeš čekat,že se pro to vrátí,po tom všem,mínil Jarda.
-Hmm,to né.Pavlík se nepřítomně zadíval do rendlíku na vařiči.-A hele,tak už se to vod rána dobře vodmočilo,voni ty vajíčka i když se dobře míchaj,voni se stejně přichytěj.A pak to z toho ne a ne dostat,i když sem si dával majzla,aby se to neto…ale stačí tam nalejt vodu,a je to dobrý.De to pak docela dobře,žejo,když se na to hned naleje voda,aby se to vodmočilo.Líp se to pak smeje.
-Aha,řekl Jarda,-takže vajíčka dobrý,hm,no jak myslíš,tak já ji to teda vemu sám.Já to du zkusit,du za ní,teda jestli ji teda vůbec najdu,a posbíral z podlahy oblečení,kousaje se přitom do rtu,aby nevyprskl smíchy.-Já ji to čoveče teda zanesu,ale jestli tady vůbec někde bude…víš,někde blízko.
-Hm,to těžko,to jestli vona už vůbec přestala zdrhat ty vole,po tom všem,pochyboval Vendík.
-Nó,to už třeba jó…pronesl Pavlík a vzal rendlík a vylil ho do plechového kyblíku.-A je to.Už se to nemusí ani moc drhnout.Už je to dobrý.
Jarda objevil slečnu poměrně záhy,stála za Nežerkovou kovárnou schovaná za křovinami co rostly kolem plotu.
-Hej,hlesla tlumeně,když se k ní blížil,-hej,ty…tady sem.Kde je ten debil? Není s tebou,že ne?
-Ne,neboj,není,ten je doma.
-Já bych ho zabila,co je to za kreténa?To sis teda vybral…debil zkurvenej,zasranej,a ty…stejně,ty seš zase prase.Já nána blbá…že sem ti naletěla.Na ty tvoje kecy…na ty tvoje blbý řečičky.
-Tady ti nesu věci,řekl Jarda rychle,-a sou v pořádku.Máš to všechno,vzal sem to všechno
.
-A co?Jaký v pořádku!Já sem blbá,já taky hned naletím…a dej to sem,natáhla slečna k Jardovi jednu ruku,zatímco druhou si zakrývala klín,-a nečum na mně tak furt,co na mně čumíš jak vejr…ty prase.
-Ne,nic,dobrý,mumlal Jarda,dívaje se přes slečnu na reliéf na kovárně,jenž už jen velmi nezřetelně vystupoval z tmavé noci,-já,já sem Alenko nevěděl že to…no.To sem nechtěl.Takhle to… tohle sem vážně nechtěl,tohle,to mi věř…a cos mu vůbec řekla,že tak vyváděl?
-Co bych mu říkala,nic sem mu neříkala.Určitě mu budu něco tó…dyk je to debil vod pohledu.Idiot zasraná.A tos chtěl,co,aby mě tam vošukal,před tebou,aby byla sranda,žejo?Si prostě prase…
-Ale Alenko…
-Najednou sem Alenka,ušklíbla se slečna opovržlivě,-najednou.A víš,co seš ty?Prase.Já kráva se taky nechám ukecat těma tvejma blbejma řečičkami,abych mu udělala striptýz,to máš pěknýho kámoše,debil jeden zkurvenej,prej že je neškodnej,hovno,div mě nezabil,idiot blbej.Že prej je hodnej…a nic že si nedovolí,že to bude jen sranda.Tak sranda,jó?Vážně sranda…tak bavil ses dobře?To byla strašná sranda,žejo!A nečum na mě tak blbě.Ty prase jedno!Co na mě čumíš!
-Jak sem to moh vědět,pokrčil Jarda rameny,-já sem taky zíral,co to vyvádí.To sem přece nemoh vědět.Co sem moh vědět,jak to dopadne.Za tohle nemůžu.A taky, kdybys na něj až takhle se ne to…
-A je to tvoje práce,to tys mě do toho dostal,obvinila ho slečna Alena,a jak byla rozlobená,ani si nevzpomněla,že je až na podprsenku úplně nahá a že by si na sebe teď už mohla natáhnout třeba alespoň ty kalhotky.-To ty si mě do toho navez!Chtěl si vidět,jak mě vojede.Sám sis užil,viď,prase!
-Ale fuj,ty snad taky,ne?Álo,to snad…to ne,fakt,přiblížil se k ní Jarda,-vo to přece nejde,tohle sem vážně nechtěl.Vážně,tohle vopravdu ne.Jak sem to moh tušit.
-Pakuj se vode mně,mávala Alenka před sebou v odmítavém gestu rukou,kterou si předtím zakrývala klín,-a nečum ,co na mě vůbec vejráš,ty prasáku!Čumíš jak,snad si nemyslíš že to…že to vokecáš,to určitě ty,a vůbec,vypadni,vypadni,koukej padat,jo!Už abych tě neviděla!Já nána blbá sem ti naletěla.
Jarda se ušklíbl.-Tak klidně.Já můžu jít.Jenom abys nezapomněla,žes proti tomu nic neměla.Já sem to nezavinil,to teda určitě ne,co sem moh vědět že bude takhle vyvádět.
-Protože si mě vožral,to už si plánoval,to všecko,viď,ty dobytku.A teď mi to budeš ještě snad vyčítat,ne,ty prasáku,víš co,povídala sem,vypadni,vypadni,ať už tě nevidím!rozhlížela se rozzuřeně slečna kolem,jestli se tu neválí nějaký klacek,-protože bych tě musela zabít.Seš stejnej kretén jako ten tvůj debil.Všichni ste stejný!Vypadni!Vypadni,zavřeštěla s důrazem na každou slabiku.
-Jak myslíš holka,akorát až na to,že tě nikdo chlastat nenutil,a vystrkovat ji na něj už teprv ne,na to si asi nějak zapomněla,uklonil se nepatrně Jarda a dal se na rychlý ústup,protože ho už Alenčiny litanie začínali nudit.
Ocitl se opět v kuchyni u Pavlíka,a hned si všiml,že tam není Vendík.-Kde je udata,snad nešel taky ven?Já sem ji našel hned,tak sem jí to všechno dal a tak,no,dobrý...dobře to dopadlo…skoro..
-Nojó,vidíš to,je to dobrý,pokyvoval Pavlík hlavou,-teď to má,žejo,má to všecko,nic tady nenechala
-Jo,teď to má.Ty vole,hm…ale stejně,Pavlíku…vona ti něco řekla,nebo co to kurva bylo,že….
-Momént,přerušil ho Pavlík,-teď to má,a tak to je,žejo.A to je dobrý.A Venda si šel lehnout,tady hned vedle do seknice.Že už stejně tó…že už je pozdě,že už se mu chce spát.
-Aha.No jak myslíš,tak dobře,tak jo,no.Tak já du taky.
-Jo,jo,zívl Pavlík,taky se natáhnu…tak dobrou.
O tomto Pavlíkově výstupu Mirek s Rolinem nevěděli.Mirek položil balíček s králíkem Karlíkem na stůl.-Tak co, zabiješ ho,nebo ne?naléhal na bratrance.-Nebo ho chceš věnovat spolku králikářů„Ramlík“ anebo co já vím.Von je teda Karlík moc šikovnej,ale víš co,Pavčo,dej mu jednu po kebuli,ať to má kluk za sebou.A potom si ho pěkně upýct na česneku,co…a bude bašta.
-Né,to né,to né,bránil se Mirkově návrhu Pavlík,-to já ne.Já ani doma,to já nezabíjím,to máma,já to potom stahuju,tojo,to klidně.To je raz dva.To mám hned.
-Hm,no uvidíme.A kde sou Jarda s Vendym,kde si říkal že sou?optal se Mirek trochu zklamaně.
-Ty sou vedle,spěj vedle v seknici.
Mirek s Rolinem se nejdříve oblékli do svých věcí,do džín a do triček,a pak Mirek otevřel dveře do vedlejšího pokoje,aby zjistil,jaká je situace.Jarda už byl vzhůru,ležel na zádech s jednou rukou za hlavou a pokuřoval cigaretu,jejíž popel odklepával do malého talířku se zlacenými okraji,který pokrytý letitým prachem našel nanoře na skříni.Talířek měl položený na podlaze vedle postele,a zamyšleně sledoval jak cigaretový dým stoupá k našedlé omítce stropu.Vedle něj,celý zpocený,spal Vendík.
-Ty vole,řekl Mirek místo pozdravu,-tady to je jak ve vopičárně.Že si kurva nevyvětráte…
-To můžeš,odvětil Jarda,-to by možná vážně chtělo,ty vole.
Mirek otevřel okno,což se neobešlo bez zaskřípění,protože panty i klička byly již dost zarezlé.
-Jéžíš,kurva co to vyvádíš,probudil se Vendík.-,co blbneš ty vole takhle po ránu.Eště se má spát…
-Jaký po ránu,ty vole,už je pomalu jedna,upozornil ho Mirek.
-No a co,proto mně nemusíš budit.
-Nekecej,že sem tě vzbudil.Kdybys vopravdu spal,tak tě taková věc nemůže vzbudit.Nějaký takový zavrzání,co to pro tebe je,ty vole,jenom taková maličkost.Tak zas nekecej….
-Hm,to asi ne,připustil Vendík.-A kde máš Rolina ?
-Vedle v kuchyni.A hele vole,máme králíka.Von je ulovenej a zabalenej.
-Zabalenej?Králík?Máte ho v papíru?Myslíš jako zabitýho králíka,nebo jak?zeptal se Jarda.
-Ne,živýho.Von ho nikdo nechce zabít.Ani Pavlík.Von je to takovej jemnej hoch,ten náš chasník,ten náš moméént,takovej je dobrosrdečnej.Takovej je to náš hodnej bratránek.
-Jó,myslíš?Jak kdy,kamaráde,jak kdy,usmál se Jarda.
-A co s králíkem,to ste dostali králíka,anebo ste ho někde šlohli?chtěl vědět Vendík.
-Né,jen sme si ho trochu vzali.
Vendík se chápavě usmál.-Jo takhle.Tak trochu,jo?A to že bysme ho ty vole jako sežrali?
-No,spíš že bysme ho nechali Pavlíkovi.Ať si ho nechá,nebo ať si ho veme kurva do Vlkavy,když ho kurva neumí zabít.Nebo ať si na to někoho vole sežene…taky do prdele.Já bych mu ho nechal za to,že nám půčil ty hadry…a vůbec,ať si dá pořádnej dlabenec,taky jednou,né?
-Aha.No zabít ho to není problém,pročísl si Vendík prsty vlasy slepené potem pod nimiž ho svědilo.
-Jo,no tak jo,to sem rád,ty vole.řekl Mirek.-No a potom…taky že už bysme to mohli zabalit.Že bysme to zakončili,jak sme se dohodli,ne?Že jako už ve Vlkanči konečná…a pofrčíme zpátky.Šup do vlaku na Čáslav a hurá domů.
-Samo,souhlasil Jarda a zvedl se z postele,-jasně šéfe.Tak akorát to stačí,ty vole…souhlas.Jedem dom....žejo,Vendy?Co ty na to?
-Co by ne,heleď.Jasně že jo,ty vole,že jedem.
Všichni se nahrnuli do kuchyně,kde stál přede dveřmi na chodbu Rolin a prohlížel si malý oválný obrázek s hlavou Ježíše Krista,zpodobněného zde coby jinocha s něžnou,bezvousou tváří, a se svatozáří tvořenou bílým,na první pohled nadpozemským světlem.Obrázek visel nade dveřmi,téměř až u stropu,a nad svatozáří Krista Spasitele byl strop znečištěný od much.
-Ty Pavlíku,řekl Rolin,-vidíš,toho Jéžiše sem si všim až teprve teď,až teprva teď si toho všímám.To máš taky po strejčkovi,žejo?Tak vidíš ty vole,a štěstí v domě to teď máš,máš tady přece Karlíka,kývl Rolin směrem ke stolu,na němž byl králík zabalený v modré košili se skvrnami od moči.
-Že sis Jéžíška nevšim?Tak to se ani nedivím,von taky nebyl čas,pořád se tak nějak chlastalo,řekl Mirek.-Von ten čas byl buď lahvovej,anebo furt bylo Palermo,no a my sme byli taky takový,trošku sme pařili,to se nedá nic dělat,je přece léto,a to jinak ani nejde.Nojo,bylo toho na celej čundr dost,von byl celej takovej,ale jinak fakt docela dobrej.Jinak to vážně docela šlo,to zas jó.
-Hm,podrbal se Pavlík za uchem,-von tenhlecten vobrázek tady byl vždycky.Ani nevím po kom…
-To neva,mínil Mirek,-hlavně že máš Karlíka,vidíš ty vole,jak on zde leží velice trpělivě.
-Ano…a byl regulérně a vlastnoručně ukraden ctitým panem Miroslavem Malým,uzmut byl z bedny létapánědevatenáctsetsedmdesátšest,pronesl Rolin slavnostním hlasem.
-Co to zas meleš ty vole?divil se Vendík.
-Ále to nic,to nic,ty vole.Důležitý hlavně je,aby se zabil,přeci jen by ho to chtělo majznout,kluka ušatýho,nabádal Mirek své kamarády k akci.
-Já ne,ty vole,já teda ne,to už sem říkal,že já to nebudu,bránil se Pavlík.
-A co s ním teda ty vole budeš dělat?zeptal se Jarda.
-Momént,to já asi ne,žejo.Vy ste si ho přinesli…teda tady Míra,žejo.
-A co by s ním kurva furt taky dělal,řekl Vendík.-Dejte ho sem,sakra,a rozbalil opatrně promočenou košili,vytáhl z ní zmítajícího se králíka za zadní nohy,vyzvedl jej do výšky ramen a pak mu jedním prudkým úderem hranou dlaně přerazil vaz.Karlík se krátce zachvěl,Vendík ho položil zpátky,a z čumáčku mrtvého králíka skanulo na stůl pár krvavých kapek.
-Tý vole,Vendy,no kurva,to teda bylo,hvízdl Rolin obdivem,-to bylo ty vole jako kdyby dostal úplně tou…palicí,nebo eště lepší:kladivem malatókem,jako vod Nežerky tady.A teď už je mu vážně konecnašemu Karlíkovi.Konec a šmytec,ty vole.Má utrum.A vono takhle,ty udato…všemu je vážně najednou jednou konec,všechno jednou najednou prostě skončí,zrovna jako teď Karlík.Jó,to už tak na tom světě chodí.Jednou najednou…jako třeba Slunce za pět miliard,anebo že by někdy jednou nadvakrát?Hm,to nevím,to asi ne.To asi ty udato těžko!To těžko.
-Tak ty myslíš jednou najednou,jo?ty filozofe,usmál se na Rolina Vendík.
-Jistě,přikývl Rolin,- jednou najednou vždycky všecko skončí.
A měl pravdu,protože jim právě teď končil čundr,a ten králík Karlík už to měl taky za sebou.
Konec