Čundr 4

-Tady, jo? To teda jo, to je vopravdu velice poetické místo, řekl Rolin. -Jéžíš ,tak tady se ti líbí…a tam si tak vyváděla. Taková krásná zvonice, a ani si tam nešla. Zato tady , to je vopravdu veliká krása. Podle tebe by sem měli vodili turisty, žejo ? Na krásnou vyhlídku? Proč ne , za ty prachy je to skoro zadarmo. Já nevím, kdo je tady divnej, když se ti líbí takovejhle bordel a …

Zmlkl, když uviděl , že  Mirek usedl vedle dívky a začal ji rozepínat knoflíčky u košile . Pak  košili rozhrnul, dívka si pomalu lehla na záda, dala si ruce za hlavu a její malinká ňadra se protáhla do tvaru slzy. Tiše ležela a upřeně se dívala na Mirka. Ten , jakoby pod tím pohledem zaváhal , se od dívky odtáhl a seděl  teď od ní na dva kroky.

Chvíli bylo úplné ticho , ani jeden z těch tří se nepohnul , až pak Rolin, jež stál opřen o konstrukci bez houpaček , poklekl vedle dívky , rozepnul jí džíny a začal je stahovat dolů i s kalhotkami . Měla hubené nohy a hnědé chlupy pod plochým břichem , až na rozepnutou kostkovanou košili byla teď docela nahá. Rolin u ní klečel a prsty ji mnul  chloupky pod bříškem . Dívka pomalu roztáhla nohy a on mezi ně zasunul špičku prstu. Když stále jen nepohnutě ležela , vstal a jen na ni mlčky zíral. Den spěl ke konci a soumrakem se zdálo její tělo ještě více bílé , jenom trojúhelník  klína ztmavnul.

Nikdo z těch tří se chvíli ani nepohnul , potom si Mirek stáhl rifle a trenky, klekl mezi její nohy a ona jej popadla za ramena a strhla ho na sebe.

Rolin si všiml dlouhé, zarudlé čáry s hrbolatými okraji vystupujícími z dívčiny hladké a na pohled jakoby tenké kůže na noze. Byla to jizva po operaci táhnoucí se od vystouplé kyčle po hubeném stehně až pod koleno. Jizva se mu začala před očima vlnit , a jeho najednou napadlo, že ta jizva je jak malý , červený hádek plazící se dolů po stehně, aby se ukryl v trávě.

Dívka  Mirkovi ani trochu nevycházela  vstříc , ležela pod ním takřka nehybně, podivně netečná k jeho dorážejícímu tělu . Netrvalo ani dvě minuty a Mirek přestal . Odtáhl se od ní a řekl chraptivým hlasem: -Nastup, Džordži.

Rolin nevěděl , proč ho tak pojmenoval , a nikdy se ho na to nezeptal. Stál bez hnutí, dívaje se upřeně mezi její roztažené nohy kde byl stín nejhlubší , a pak zavrtěl  hlavou.-To asi ne…

Dívka ještě pár okamžiků ležela , čekala na něj s tou samou lhostejnou odevzdaností s jakou předtím přijímala Mirka. Rolin uhnul pohledem nahoru nad její hlavu do temného houští. Pak se jejich oči střetly a ona vstala , otočila se k němu zády a začala se oblékat. - Nechceš se mnou , viď . Bombo si vode mně taky nechtěl. Viděla sem tě. Ale za košili to si mně koukal. Mně to bylo stejně jedno, ty moje chudobky…jen se ještě jednou podívej, když seš tak zvědavej…

Jak  byla hotová , shýbla se pro svoji kabelu.-Tak já teda jedu do toho Děčína. Tak se tady mějte. Čau, čau, vy hovada. Čao…

-Počkej,co blbneš , podivil se Mirek, -snad teď nechceš někam jet? Teď na noc. Někde tady přespíme a vyrazíme až zejtra.

-Ne, já jedu !

-Neblbni přece, tak já nevím, my ale nikam nejedem. Tak neblbni, buď tak hodná , domlouval dívce Mirek.

-Ne, řekla sem ne. Ty vaše divný kecy…a vůbec. Si tu buďte , když chcete. Já ne! Čau , ty hovado.

-Hele, chytil ji Rolin za rukáv kostkované košile, -neblázni ,snad nebudeš trčet na zastávce. Na Poušti ? Kruci , na poušti nebejvá dobře. Samej písek a tak… žízeň…třeba…

-Ha, ha , ocenila slečna jeho pokus o vtip. -A pusť mně, škubla sebou, -co mně držíš ! Nech mně  bejt, jo! Ty už na mně vůbec nešahej ! Ty seš u mně to největší hovado !

-Ale prosím tě…já to tak nemyslel. A zejtra ,třeba…Hele fakt, nech toho, teď na noc to vážně nemá cenu, co blázníš , teď to je kravina někam chodit!

-Vždyť ani kurva vůbec nevíš, jestli ti něco pojede , připomněl dívce Mirek.

-Hele ty, nestarej se. Já už si nějak poradím. Slečna jim pokynula  na rozloučenou a odcházela houstnoucí tmou směrem k železniční zastávce.

-Pojď zpátky a přestaň blbnout…tak přece neblbni , slyšíš! Slyšíš ! zakřičel za ni Rolin do noci.

Chvíli napjatě čekali jestli se vrátí . Ale už se neobjevila , a Rolin zvolna pronesl: -Já sem to už přece  říkal, že vždycky chce bejt někde jinde než je . Tady sme někde u Putimi , ty vole, ale vona  prostě chce bejt v Děčíně. Nojo, co naděláš , jak říká Aleš...a taky jestli sme to s ní trošku nepřepískli.

 Mirek mávl odmítavě rukou . -My? Blbost , a tak co , vono ty vole jako v tom Děčíně, tam asi bude fakt dobře, když teda bez něj nemůže bejt ,ty vole. Co s tím naděláme, přece za ní teď v noci nepoběhnem. Já teda určitě ne…a beztak, kdyby chtěla, tak už je zpátky. Nojo, asi se urazila, a to sme na ni byli hodný, a když je teda jednou jedna, že je v Děčíně dobře, asi jo, jinak fakt nevím, co blbne…víš co, radši to ty vole  necháme tak jak to je , s tím Děčínem a s tou  holkou taky…a vůbec. Vono to  vole  bude asi tak nejlepší.

         Slunce prosvítalo větvemi stromů, když odcházeli z lesa, kde včera ulehli ke spánku na vyschlém jehličí. Když si balili deky a celty, ozvalo se jim nad hlavami kukání.

-Žežulička , vole ,poznamenal Mirek.

-Ty vole kukačka , opravil ho Rolin.

-Hovno, vole, žežulička. Vona žežulička může bejt kukačka, až na to, že to je taky žežulička, vysvětlil Mirek a začal si prozpěvovat: -Žežuličko kde si byla , žes tak dlouho nekukala… seděla sem na buku a kouřila trabuku.

-Dobrý, ty vole, usmál se Rolin, -nojo ,  máš pravdu, tohle je žežulička ,ale…jenže, takhle…to žes dlouho nekukala , to je jako kukačka, ty vole, takže vlastně kukačka , co je zároveň taky žežulička. Na tom ale hovno sejde , hlavní je ty vole na buku a kouřila trabuku, to je docela dobrý. A začal si pobrukovat úryvek písničky: -Žežulička jasná  ,má panenka krásná…a pak si pozpěvovat přestal a zeptal se:- Tak jo, to by bylo a  my teda deme do tý Putimi , ne?

-Jasan, že do Putimi, přisvědčil Mirek. -Tam je totiž taky dobře, jinak by tam Švejk nešel. Vono v Děčíně je dobře, ale v Putimi je taky dobře. Zvlášť na tý četnický stanici . Kamna tam nekouřej, jen toho zelího mohlo bejt vo něco víc.

-Ta holka včera , ta byla…hm, zvláštní ,nadhodil Rolin.- Ani nevím , jak se vůbec menovala.

-Ani já ne. Byla to prostě slečna hovado. Anebo taky  Blanka.

-Blanka ? Proč Blanka ? Vona ti ty vole říkala, že se menuje Blanka?

-Asi ne, to sem se ty vole jenom splet. To byl zas takovej malej vomyl.

-Nojo , to si to splet. Ale vona byla…no, to je jedno. A stejně, já už sem přišel na to , proč furt  řikala to hovado. Vona tím hovadem nahrazovala vola , ty vole. Jak se říká vole, vole , tak vona místo toho vola říkala hovado. Takže takhle to asi bylo, to je přece úplně jasný.

-Ano,to je jasný ,souhlasil Mirek. - Úplně to je jasný , a mně to bylo už na poprvé hned celkem jasný. Jasně že jo , že to tak je . Prostě samý hovado…to je celkem jasný a taky je to celkem tak nějak jedno . Nic tak zvláštního ty vole na tom nebylo. A na ní taky ne. Jedině snad ten Děčín. To bylo vod ní dobrý.

          Asi hodinu jim trvalo než se dostali z lesa , za lesem začínala pole, a když je obešli , zjevil se jim před očima malý zámek . Zdálky jim připadal docela půvabný, ale když se k němu dostali blíž, viděli,jak je zpustošený. Na mnoha místech byly jeho zdi pokryty rozsáhlými , vlhkými skvrnami , a loupala se z nich  omítka, jež  opadávala po velkých kusech.

Rolin se okamžitě vžil do role průvodce a začal popisovat to, co měli před očima . -Vážení, je tady k vidění překrásně zachovalá taková devastace socialistická , jenž nám vhodně setřela tu původní , řekl bych, že úpadkovou, feudální, barokní přestavbu, anebo třeba taky renesanční, to už je fuk. Také zde lešení je…jinak by to kurva asi spadlo, takže…ranně narezlé trubky nádherného lešení a umně zasrané olejem ty šrouby….s takovejma těma, no s těmi, jo, spojkami , pocházejí přes svou přímo goticky rezavou patinu z dvacátého století.  Zde, vážení turisté, zajisté vidíme krásný příklad toho , když pracující lid veme do rukou vod těch zrádných těch…vod tý cizácký šlechty degradovaný , teda…hovno, sem chtěl říct degenerovaný…si to veme , a udělá z toho majetek všeho pracujícího lidu …a těmito odbornými zásahy jej významně upraví , nýbrž ale hlavně též úplně zplundruje. A to se také, jak můžete vidět , to se také vážení turistníci velice významně povedlo.

-Ano, navázal na jeho výklad Mirek ,-stalo se to majetkem všeho pracujícího lidu a tím pádem to šlo všechno významně do prdele. Je to tady všecko velice významně v prdeli.

-Co tady děláte, ozvalo se jim za zády, -sem se nesmí ,tady je zakázanej vstup .Tady nemáte co dělat! Slyšeli ste! Děte pryč! Sem nesmíte!

Když se otočili, stál před nimi shrbený děda, na sobě měl, i přes panující  letní vedro, sako z tlustého manžestru, do čela naraženou čepici  z  téže látky. -Slyšeli ste to, co sem říkal. Tady je zákaz. Tady nemáte co dělat, jo! To ste neviděli , že je sem zakázanej vstup. Šak je to tady napsaný.

-My to tady vobdivujem, řekl Mirek.

Děda si odplivl. -Tfuj! Tak vobdivujete , jo? Sem se ale nesmí , vstup zakázán ,á le co, stejně už tady není co by se dalo , já to pamatuju  předtím, a teďkonc co už , máchl znechuceně rukou a odcházel od nich pryč.

-Počkejte, volal za ním Rolin, -počkejte pane, vy to pamatujete  ?Pane, že byste… jak to tady dřív, co to bylo za zámek? Jak se menoval ? Kdo to měl…

-Dej mi pokoj mladej, sakra, nenechal ho domluvit děda . -Já vo vás jako nevím. Ale neotravuj mě , hergot, nechte mě bejt, a posunul si  čepici do čela a vzdaloval se jim z dohledu mávaje přitom urputně rukama jakoby odháněl mouchy. -Ať mně s tím každej  políbí šos, sakra, práce blbá, zaslechli jak si mumlá.

Rolin trochu v rozpacích pokýval hlavou a pokračovali dále v načaté prohlídce. Dostali se na malé, ze tří stran uzavřené nádvoří; z nejdelší zdi nádvoří čněla poničená hlava živočicha připomínajícího obrovskou, nestvůrnou rybu .Hlava sloužila kdysi jako fontána, z jejího chřtánu však již od pohledu dlouhou řadu let nevytryskla ani kapka vody . Pod její otevřenou tlamou byla malá kašna naplněná hromadou suti a polámaných prken. Levá strana nádvoří byla sklenuta do oblouků nesených štíhlými sloupy se silně poškozenými, ozdobně vytesávanými hlavicemi . I ze zbytků hlavic bylo k poznání, že to bývala krásná kamenická práce. Pod oblouky kdysi tak elegantní renesanční arkády, pod jejich klenbou, ležela prasata oddělená od sebe zástěnami z prken, jež podélně přetínaly prostor mezi jednotlivými sloupy, zadní zeď se zbytky sgrafit vyškrabávaných do omítky byla silně podmáčena prasečími výkaly. Prkna byla ke sloupům přitlučena velkými, rezavými skobami.

Taková prasata ještě nikdy neviděli. Byla strakatá a skvrny přecházely v barevné škále od světle hnědé až po černou.

-Tý vole, podivil se Rolin, -co je tohle za prasata? To čumím, jaký voni taky můžou bejt. Každý je jiný…ovšem pozor, všechny sou samozřejmě socialistický. To kurva musí už jednou bejt. A sou takový jako...jo takový internacionalistický. Barev ač jsme různých…dem to , co vlastně…jo, zesrat celý  svět. Takže zde, přistoupil blíž k barevným čuníkům , jež na něj letargicky hleděli , -zde vidíme prase české, zde prase polské….

-A zde prase neapolské, vpadl mu do řeči Mirek, a hned potom prošli vybouraným otvorem ve zdi na druhé nádvoří.

-Heleď, sklonil se Rolin nad kusy kamenů , jenž ležely na zemi vedle díry, -tohle byl renesanční portál. Teď vážně ty vole tady byl vchod na další nádvoří s renesančním portálem. Ty kreténi to vybourali. Jasně, podíval se vzhůru nad sebe, -jasně , tady sou ještě poznat zbytky voblouku.

Nad ním v probouraném zdivu hrozivě trčely od pohledu kvalitně vypálené cihly , které vypadaly, že se mu každým okamžikem zřítí na hlavu, takže se instinktivně přikrčil.

-Nojo, nějakej portál, na to kurva sere pes, na nějakej portál, ty vole, tady asi nejspíš nemohli projet kombajnem, usoudil Mirek. -Tohle musí bejt teď nějakej statek, nebo jézedé, protože kdo jinej by to dokázal takhle zplundrovat. A hele, to se uvidí, támhle je zrovna nějaká kancelář.

 Popošel ke dveřím s cedulkou a po chvíli se začal smát: -Ty vole, to není žádná kancelář, tady to je dokonce pobočka okresního muzea, no to teda čumím, kdo by to byl řek ,hm…a já sem si ty vole myslel, že to je přijímací kancelář pro prasata, takzvaná prasárna.

-Copak prasáren tady je jak nasráno, ty vole, tady jich soudruzi něco nadělali, konstatoval Rolin a popošel před dveře pobočky kde pronesl co nejvíce patetickým hlasem: -Jsou tady k vidění pozůstatky želvy bahenní…a dělnický hnutí…a až votevřou nebude tu k hnutí.

-Správně, přikývl Mirek, -to tady bude narváno.

-To je jasný, jak je někde dělnický hnutí, tak tam není k hnutí, řekl Rolin.

-To víš, to musí bejt, prohlásil Mirek a položil si ruku na srdce jako na znamení, že teď zase započne svou přednášku on: -Tak vás tady hezky vítám, drazí soudruzi, a deme hned na věc. Takže dělnický hnutí…takovej krásnej příklad našeho dělnickýho hnutí máme, třeba…třeba když si náš dělník vytáhne vocelovou špónu z prdele anebo zespod vod stolu lahváče. To je pak hnutí jedna báseň. A vůbec, ať se hne kam se hne, když je to dělník, tak to máme dělnický hnutí. A že toho teda je. To je samý hnutí ,to se nám to hejbe. Kurva, jestli to historici vůbec stačej zaznamenávat. Řek bych, soudruzi vole , že asi ne. A pak teda naše mládež v dějepise, zvláště nejvíc ve vosmičce, vo hodně přichází. Ve vosmý třídě, co si pamatuju, bylo toho hnutího nejvíc ,tam je to samý dělnický hnutí, stejně si ale myslím, že to není zdaleka všechno. To zdaleka není všechno a my přicházíme vo hrozně moc případů všelijakejch těch hnutí, nojo ty vole , a  je to samozřejmě značná ta, škoda.A co jen značná, kurva…je to obrovská škoda!

-Určitě je to škoda, souhlasil Rolin a zarecitoval: -Hnutí se nám podělalo, mnoho škody nadělalo, udělalo bác…a pak, po krátké odmlce , rozvíjel dál Mirkovu myšlenku: -Úplně nejlepší hnutí bylo, když hejbal dělník s dělnicí. Nejlépe tak rovnou v práci. Když hejbal s rolnicí, tak to ještě taky šlo, ale když vojel pracující inteligentku, tak samozřejmě, soudruhu, je to asi ještě v pořádku, ale přeci jenom už to není tak docela vono. Už je to jaksi, hm…no ale budiž. Partaj to připouští, linii si soudruhuvole nepřekročil, no ale přeci jen, hmm…a no tak jo, tak teda dobrý. Ovšem všichni pozor, hejbat s buržoazní elementkou, nebo dokonce, nedejbože s revizionistkou, tak na to pozor, to ne, tohle tedy ne, soudruzi. Na tyhle živly my máme stranický páky, víme, to si partaj líbit nenechá. Vždyť to je třídní nepřítel, nebo spíš vlastně ta…nepřítelka , anebo ještě líp, nepřítelkyně pokroku, rozuměno, soudruzi ? Nepřítelkyně pokroku a ještě s pindou v rozkroku, tak bacha na to! Ještě že na tyhle případy máme to poučení z krizového vývoje, jinak ty vole, nevím, nevím , kam by to všecko spělo. Ještě že tak, vole , ještě že tady to poučení máme.

-Správně, přitakal Mirek ,-krizový poučení vo krizovým šoustání. Ještě že to máme , tu vymoženost .To je velká vymoženost všeho šoustajícího lidu, co jim ta strana ty vole dala.

-Velice dobře si to pochopil, velice dobře, soudruhu vole, pochválil ho Rolin. -Ještě možná, že by mohla bejt polehčující vokolnost kdyby si tu elementku prcal zepředu, jako že zepředu levá, jako kupředu levá, jo, ty vole, jedině zepředu, pokrokově, to je to správný komunistický šoustání. A taky ještě když máš vohnutej doleva ten, péro…no, to by se ukázalo při prověrkách , že by ti ho soudružky prověřili, pak by to snad možná byla další, vysoce polehčující vokolnost. Kdybys měl ptáka doleva, že by to byla pro tebe úleva. Já bych to viděl takhle, před tou komisí…takže soudruhu, jak to že si šukal Jarunu, tu kurvu komunistickou?

-Počkej ty vole, to ne, vpadl do Rolinovi řeči Mirek.

-Co ne, ty vole?

-Hovno, vole, přece nemůže komise říkat tu kurvu komunistickou, to je blbost.¨

-Nojo, tak tu svini bolševickou…

-Ty vole, zase blbě, ty to furt pleteš…

-Nojo, to máš pravdu, když ale vono se to tak hezky říká…

-Tak jistě, kurva komunistická , anebo ta svině bolševická, to se říká hezky, velice móc hezky, jenže, zvedl Mirek výstražně ukazováček, -komise musí říkat buď svině oportunistická, nebo kurvo pravicově revizionistická…a to už se zase tak moc hezky neříká.

-To ne, souhlasil Rolin, - i mě se to furt plete. Tady vidíš ty vole, že je to ideově náročná práce, že tam nemůže sedět jen tak leckdo. Kdejakej páprda třeba, co čumí jako kdyby mu spadly hračky do kanálu, no tak ten v tý komisi vopravdu  sedět nemůže.To musíš mít ty vole nejmíň stranickou školu a musíš bejt kurva vysoce uvědomělej…

Mirek zvedl významně ukazováček. - Kurva že jo, to musej bejt soudruzi na výši, a tak já bych si to představoval takhle…tak jak soudruhu, tvoje soudružka žena si nám stěžovala, že hejbáš v práci s Jarunou, s tou imperialistickou přisluhovačkou.…a to počkat soudruzi, počkat ,poklesl  Mirek v hlase, -ne, ne, to ne, soudruzi, vona Jaruna je soustružnice a já jeřábník , takže sem myslel, že je to v pořádku. A Mirek znovu změnil hlas, aby mu zněl co nejvíce komisně. -A tak to jo, soudruhuvole, to jo, to že s ní hejbáš, to je hezký dělnický hnutí…a tak jen tak dál a vpřed….

-Dobrý ty vole, dobrý, tak takhle to má bejt, přikyvoval Rolin, -ovšem pro jistotu je třeba přečíst si to poučení, aby člověk neudělal nějakej malér, aby to nezvoral, i když se teda strana semkla a vočistila. Ale co jenom přečíst, je třeba to důkladně študovat, aby už k těm vomylům nadále nedocházelo.Tohle všechno je třeba…a mnohem víc , a toho dosáhnem taky stranickou sebekritikou, analýzou a tak furt a tak podobně…a sme v hovně…a taky vole brigádama, abych nezapomněl. Ty sou přímo rozhodně na hovno…

-Jo, souhlas, úplně  na hovno ty vole. Von už málokdo chce soudruhům dělat vola. A když už…tak to je to potom  vopravdovej vůl, prostě úplnej debil , magor a ještě kretén, ušklíbl se Mirek.

-To máš pravdu. Ale já sem spíš ty vole myslel tyhlety brigády socialistiský práce, zvané socprc, víš ,než tyhle akce Z.

Mirek mávl rukou. -Hm , ty sou teprve pitomý , ty sou pěkně na hovno. Ovšem , v tom s tebou bezvýhradně souhlasím, brácho, že toho všeho můžem tvořivě dosahovat, můžem dostihnout a předstihnout ten imperiálismus, ovšem až na to, že někdy jindy. Já sem právě dostal žízeň na pivo. Chápeš mě , soudruhuvole?

-Zcela jistě tě chápu, přisvědčil Rolin. -Jasně předsedo, úplně tě chápu, soudruhuvole, tomuhle já rozumím vždycky. Ouplně a zcela to jasně chápu. Jdeme hned do tý Putimi, to je taky nejlepší způsob abysme tam hned byli. Protože když chceš někam hned jít, tak je nejlepší tam jít hned teď. Takhle to prostě funguje, soudruhuvole!

-Jo, správně, usmál se  Mirek, -jenom ještě takový malý upřesnění vo tom, že jdeme hned do tý Putimi, a to je, že tam hned jdeme do hospůdky .Už mám celý zaprášený volátko, vono to taky ty vole může bejt  z toho  bordelu všude tady  kolem...

          Vydali se směrem ze zámku, ovšem nejdříve ještě museli  projít  kolem dlouhé budovy s okny do poloviny zazděnými, o které Rolin usoudil, že by to mohla být bývalá jízdárna.

Zahlédli, jak na ně z jednoho okénka s vytlučeným sklem odevzdaně zírá kráva. Poté minuli polámané pluhy a orací brány prorostlé travou, u kterých se válely prázdné plechovky od barev, rzí prožrané řetězy a rozštípaná, prohnilá  prkna. Uprostřed té hromady kdosi se smyslem pro humor zabodl tyčku s červenou, zánovní plechovou cedulí, zcizenou zřejmě z nějaké chatové osady. Na ceduli bylo úhlednými, bílými písmeny napsáno: Na srnčím paloučku.

-Aha, no tak vida, na  srnčím paloučku. Tak tady sme na srnčím paloučku, ty vole, kdybys to náhodou nevěděl. No to mě poser. Pěkný, ty vole, vopravdu, moc hezký. Moc hezky to tady soudruzi zvelebili , na tom srnčím paloučku, a jinde taky, prostě všechno tady kolem. Jo, jo, ty vole, vopravdu moc a moc hezky tomu tady dali soudruzi na prdel, zhodnotil Rolin  jejich  exkurzi na zámku.