-Nojo,to jo,jenže pívo měl dobrý,tak proto.
-Jaký proto,byl to restauratér,jinak by ty vole vopravoval starý obrazy nebo sochy..
-To vím taky,ale to né,to von nedělal,von měl ty vole přece tu hospodu v Čáslavě…
-To máš fuk,řekl Mirek,-ale jak byl na ty svý věci pečlivej,to teda vole čumím.A taky to určitě musel bejt velkej světák,jo,to by vodpovídalo,ten námořní důstojník.To jo,ty vole,no a co si vybereš ty,Pavčo?
Jeho bratránek nad tou otázkou v rozpacích zakoulel slzavýma očima:-Já,moment,co já,já přece du takhle,jako normálně….dobře jako voblečenej…jestli tó...žejo.
-A to víš že jo,ty vole.Seš dobře voblečenej,potěšil ho Rolin.-To my jen vole mysleli,kdybys taky chtěl,ale to ty radši ne,radši deš takhle…žejo?
Pavlík přikývl a spokojeně si přejel rukou po zadní kapse svých šedých tesilových kalhot,kde měl peněženku a hřeben,přejel očima ostře vyžehlené puky a poupravil si límeček lesklého,jedovatě zeleného trička s krátkým rukávem.Zkontroloval i pěšinku ve svých řídkých vlasech napuštěných opravdovou brilantinou a hodil ještě poslední pohled na černé,bezvadně vyleštěné špičaté polobotky.
-Pavlíku,ty máš gels jak Bedřich Engels,řekl mu Rolin při pohledu na jeho ztužený účes.-To myslím jako takovej ten vlasovej gel,víš?
-Nóó,já nevím…Engels,a proč?
-Přece vole aby ti ty vlasy držely,řekl Jarda.
-A to jó,to voni jó,konstatoval s úsměvem Pavlík.
-Jemu taky držely,von Engels měl háro,a engelsová…teda Angela Davisová,ta je měla taky dlouhý,vzpomínal Rolin.-Vona to byla rudá marxistka,až na to že byla černá.Ale zase…háro měla kudrnatý jak Karel Marx a ne jako Engels.Měla v tom trochu guláš.
-Jo,Enžíla Daviscupová…taky sem si vzpomněl,jak vona byla trošku úplně černá,a proto jí zavřeli v tý Émerice,jak tam bojovala za ty práva,rozvinul Rolinovu vzpomínku Mirek.
-A voni jí házeli klacky pod nohy,jak se tomu pořád hlavně věnujou,doplnil ho ještě Rolin.
-Sice se vopakuješ,ale přesně tak to bylo.A to je vono,ty vole,a třeba jí to kudrnatý háro Marx pučil,usoudil Mirek.
-Cože,Marx,jo?
-Jo,Kája.Ten byl hodnej,to byl moc hodnej pán.
-Ty vole je mrtvej,to už byl mrtvej,když to bylo s tou Enžílou,připomněl Mirkovi Rolin.
-Ježíš už zas!No a co,kurva,zase se v tom musíš ty vole šťourat,žejo,jako v Trpišovským.
-Vo čem se to zas kurva vy dva bavíte,to je vole síla,řekl Jarda pobaveně.
Pavlíkovi se nad jejich úvahami protáhlo obočí do vypjatého oblouku.-Já teda můžu klidně jít,já jo,pronesl tónem,který měl naznačit,že oni by se měli nad tím,v čem chtějí jít na zábavu,namísto těch podivných řečí,radši ještě jednou pořádně zamyslet.
-A to my taky,né,kurva,řekl Mirek rozverně.-Ty si Pavčo vole na tu Enžílu nepamatuješ,nebo jo?
-No,to já vlastně ani nevím,jestli jo…ani teda moc né.
Cestu do Kelských Chvalovic zvládli dříve než předpokládali,takže když stanuli před bývalou Sokolovnou kde se zábava měla konat,zjistili,že se dostavili poněkud předčasně.Zábava ještě nezačala,naštěstí však ve výčepu,který byl po levé straně za vchodem do sálu,točili již pivo.Jarda objednal pět piv a když jim je výčepní roztáčel zeptal se ho Rolin:-Můžem si je vzít ven?
-Co?
-Jestli si můžem vzít to pivo sebou…ven?
-A nojo,hlavně že ne domů,odbroukl výčepní mrzutě.Právě uvažoval,kolik půllitrů se mu zase během zábavy poztrácí,a pak se rozhodl,že až se to pořádně rozjede,bude pivo točit jen do kelímků;v těch se ostatně dalo daleko lépe šidit na míře.Při té úvaze se jeho tvář trochu rozjasnila.-A půllitry koukejte vrátit,jinak vám už nenatočím,upozornil je,když k nim přisunul objednaná piva-,vono pak stejně ani není do čeho,žejo.
Souhlasně přikývli,odnesli si piva ven a posadili se na nízkou zídku,ohraničující prostor, kde za příznivého počasí stáli stolky a židle,aby se mohlo popíjet na čerstvém vzduchu,neboť tak je ten chlast mnohem zdravější,jak usoudil nahlas Mirek.Odložili si klobouky a saka,protože i když slunce pomalu odcházelo z oblohy,pořád ještě bylo docela vedro.Byli tu zatím sami,až na od prvního pohledu trochu rozladěného staříka,který posedával na zídce a v půllitru měl napůl vypité pivo se spadlou pěnou.
-No nemám pravdu,pronesl Mirek směrem k dědovi.
-Když myslíš,mladej,tak si chlastej třeba na vzduchu.Stejně je to jedno.Beztak je to tady samej švajneraj a lumperaj,odplivl si stařík opovržlivě,-jak říkám,jen samej švajneraj a lumperaj to je,tfuj tajksl…
Rolin se pousmál.-Vážně?Hm,tak to teda asi jo,no.Když už to říkáte…
-Těžkej švajneraj,ale co ty vo tom můžeš vědět, mladej,ušklíbl se stařík.
-Asi nic.Ale je to zajímavý.Ten švajneraj…a ještě víc ten lumperaj.Ten teda hodně,řekl Rolin.
-Jo?Neřikej!Děda pozdvihl půllitr a podezřívavě si je prohlížel.-Hm,hlavně to chce nepodlehnout panice,pronesl krátce předtím,než se napil.
-Správně,přisvědčil Mirek.-Když už podlehnout,tak nejlíp alkoholu.
-Tak na to pozor mladej,na alkohol pozor,na to vymřeli Indiáni.Indiáni dojeli na chlast.Tak si na to dávej bacha !Aby ses pak nedivil…
-No a co,řekl Jarda.-Nějaký Indiáni…my sme přece Češi.
-Vy že ste Češi,jo?Jaký vy ste Češi?Tfuj,že se nestydíte to vůbec vypustit z huby.Ta vaše generace,to sou samý bítlsáci,máničky,samý americký texasky…a ta příšerná hudba,to že je nějaká muzika?Tenhle řev,tenhle virvál?Tahle blbárna!Blbárna to je,jak říkám,samej švajneraj a lumperaj….staříkovi tím proslovem vyschlo v hrdle,a když se opět chopil půllitru a srkal dlouhými doušky pivo,třásla se mu ruka,možná stářím,možná rozhořčením,a půllitr si musel přidržet vykotlanými zuby aby se nepobryndal.A tu bylo vidět jak zlatavý mok protéká mezerami v růžových dásních kolem zbylých zubů,až to Rolinovi připomnělo vodu protékající mezi balvany pod tím zábradlím co z něho spadl letec Šorda,jenomže tam těch překážek vzdorujících proudu bylo mnohem víc.Zde ve staříkových čelistech obtékalo pivo jen poslední tři zbylé mohykány.
-Hm,texasky říkáte,teda jako rifle,žejo,tak to my teda ne,jak můžete vidět,řekl po chvíli ticha Mirek.-My jak vidíte tak tohle teda zásadně ne!
-No a co,utřel si stařík bradu a odložil prázdný půllitr,-to víš,že to vidím,mladej.Takhle tó…jak ste vyhastrošený…to člověk vidí dobře,tohleto…tfuj.A jak smrdíte,no sakra…Co tím vůbec chcete hergot dokázat?Ste jak hastroši!To dete na maškarní,nebo co vlastně…tak to tady dneska není.To ste tady špatně.Tady to dneska bude samá blbárna a řvát to bude až do rána.Víte vy…a jak si asi myslíte,že vypadáte?Co?
-No tak schválně,jak?chtěl vědět Rolin.
-Jak?Cigáni hadr.Švajneraj a lumperaj to je.To si piš,mladej,abyste se jednou nedivili…
-Jo,aha,tak už je mi to jasný.Už sou mi ty termíny jasný,smál se Rolin.
-Tak jistě,mně taky,švajneraj a lumperaj, to je jako takový haťa paťa,řekl Mirek.-Je to haťapaťa.
-No,moc se nesměj mladej,moc se nevytahuj.Co si myslíte,že ste,s touhletou tou… provokací.Vypadáte jak…no,snad jedině tady mladej pan Gruss,ukázal děda na Pavlíka,-ten je jakžtakž slušně voblíknutej,jenže co je to platný,když zase moc rád bumbá.
Pavlík se pousmál a pohupoval,jak seděl na kraji zídky,svými černými,dokonale vyleštěnými polobotkami jejichž ostré špičky působili nebezpečně.
Ve štítu sokolovny seděl v nadživotní velikosti kamenný sokol,který s roztaženými křídly působil na pozadí vysokého nebe velmi vznešeně.
-Ten sokol je jak skalní vorel,řekl Rolin,když tu na hlavu sokola usedla hrdlička aby ji vzápětí potřísnila hovínkem.
-A hele vole,všiml si toho Mirek,-vona sere jak kos černý pták na nastavovaný kaši a teď frnkla zrovna jako ten kos co to byl takovej frrrkos….a hele,sedí sokol na javorí,a na něj sere hrdlička…..
-Hrdlička,a sere mu pod víčka,vytvořil rým Rolin,-a bylo by to takhle,sedí sokol na sokolovně,jedno voko ráchá v hovně….
-Tomu se klidně může říct vyser si voko,poznamenal Jarda.
-Ráchá,ráchá,podivoval se Vendík,-co to je,ty vole?Co to máš kurva zase za hlody?
-Ráchá,jako neráchej se furt v tý studený vodě,nebo tak nějak….vysvětloval Rolin.
-Neráchej se v tom furt ,Ráchel,řekl Mirek.
-Správně,usmál se Rolin,-to by taky šlo,to víš že jo vole…Ráchel nechť zanechá ráchání.To sou Vendy ty hlody jak z vesnice Kozohlody,to je tady kousek vodsaď,jestli nevíš.Taky moc hezký méno,tyhle Kozohlody.To zřejmě znamená,že něco tam ty kozy asi hlodaj…anebo dřív aspoň hlodaly.
Vendík mu chtěl odpovědět,jenže najednou se u nich zastavila drobná,docela hezká tmavovláska.
-Já hledám nějakýho Vendu,řekla po krátkém zaváhání.
-A Jardu ne?zeptal se Jarda rychle.
-Ehm,to asi,podívala se na něj dívka,-ne,tebe ne.Toho Vendu,a to budeš asi ty,viď,obrátila se na Vendíka.
-Jo,to asi jo,připustil Vendík.
-No,ehm,hele mě posílá Vlastina.Že prej jako…vona mě poprosila,jestli bych ti to nemohla tó…vyříditjako.Nešel bys na chvilku,vono tady,ulpěla dívka pohledem na staříkovi,-že bysme šli kousek třeba dál,jo?Jenom jako na chvilku,abych to jako…tó,víš.
-Ale jó,zvedl se Vendík,-co by ne.
-Hlavně se nám děvče zase vrať,usmál se na tmavovlásku Jarda.-Jinak by to byla vážně škoda.
-Správně,přidal se k němu Mirek,-to by byla jako škoda.Jako velká škoda.Moc velká.
Vendík s tmavovláskou poodešli od zídky a dívka ztišeným hlasem začala vyřizovat vzkaz od Vlastičky:-Víš,hele,jako vona Vlastina se ti moc vomlouvá,ale vona jako nemůže přijít.Vona někam musí jet…von přijel teda Martin,a jedou spolu na chatu.Je jí to moc líto,teda že na tu zábavu nejde,že nemůžea tak ti to mám jako to…ti vyřídit,že je jí to moc líto.
-Že přijel Martin,jo?A co má bejt,že přijel?A kdo to vůbec je,heleď?
-No,von je to teda její kluk.Tak Vlastině je to teda fakt moc blbý,ale vona říkala,že s tím nepočítala,že Martin přijede…a s tou chatou taky ne.Že prej to bylo narychlo.Takže na tu zábavu nemůže…a fakt se ti moc vomlouvá,že ti mám vyřídit.Aby ses na ní nezlobil…když voni spolu choděj.
-Hm,nojo,co se dá dělat,řekl Vendík.
-Vona jako víš co,vona to vůbec nevěděla,to s tím Martinem,s tím vůbec nepočítala.
-Jo,to chápu.Nevěděla vůbec že s ním chodí.Vůbec s tím nepočítala.
-Ne,to ne,ty seš…ale…je jí to prostě blbý,no.
-Jo,to jo.To je blbý.Nojo,to se stane.A ty na zábavu deš?
-Já?Já… jo,no vlastně,pudu se tam asi podívat,připustila tmavovláska zdráhavě.
2024 ©