-Momént,protáhl Pavlík,a po chvíli,prohlížeje si Rolina s jistým podezřením,dodal váhavě:-Teda ty Joštovi jak říkám ty loni uhořeli v autě,ale ty Fantovi,to vůbec nevím.
-To neva,to může bejt nějaký výročí,to se dá najít podle náhrobku.To by mohlo bejt zajímavý,protože vono z těch náhrobků se dá vyčíst ledacos.Co kdybysme se na to mrkli,navrhl Rolin.
-Jak chceš ty vole,ale my dem,řekl Jarda.-Jestli chceš,tak si to tady zkoumej,ale my dem.Já teda du určitě.
Rolin si rezignovaně povzdechl :-A tak ne,tak někdy příště.Tak jo,já du taky,říkám snad něco?Na to se můžem mrknout jindy,ne,na hřbitově neboli jak se říká na cintoríně je dycky fůra času.Je tam věčnej čas,navěky věkův ámen,nebo jak se to říká.Tady maj všichni nocležníci fůru času.Maj ho úplně nekonečněhodně,jenom jestli ty lidi vobčas nevstanou a nejdou se pomodlit do kostela…..
To,co Pavlík nazýval svým barákem,byla chalupa jenž vypadala, že se neodvratně přibližuje k matičce zemi,přemožena tíhou prošlých staletí.Ve štítu však nesla datum svého zrodu,L.P.1886;nebyla tedy zase tak úplně gotická,jak poznamenal Mirek.-A nahoře je ještě docela dobrá,prohlásil při pohledu na v celé délce hřebene prohnutou střechu,-a to je kurva základ, ty vole,když ti ještě nepadá střecha,tak to eště de.
-Tojó,tojó,horlivě přikyvoval Pavlík,-vona teda ještě neteče,a to je dobrý,žejo…to určitě jó,to eště de.
Mnohem více než-li Pavlíkova chalupa všechny zaujalo stavení co stálo hned vedle ní.Byla to zcela jistě bývalá kovárna,to hned poznali,protože v jeho štítu vystupoval z omítky nízký reliéf s velmi dramatickým výjevem.Znázorňoval dva nelítostné c.k. četníky kterak s tasenými šavlemi a dlouhými ručnicemi s nasazenými bodáky,jenž měli na řemenech přes ramena,chystají se zatknout statného kováře s mohutným plnovousem,rozježeným teď strašlivým hněvem.Kovář svíral v pěsti jedné ruky veliké kladivo;druhou ruku mu svírala jeho žena v šátku s uzlem pod bradu,bráníc tak svému choti,aby v jistě spravedlivém hněvu nenapadl nenáviděné muže zákona,kteří vypadali se svými vysoko zakroucenými kníry nanejvýš nebezpečně.Tvářili se,jakoby je na nebohou českou rodinu vyslal sám císař František Josef Buď po kováři chtěli zakázanou buditelskou literaturu,anebo,což mohlo být ještě horší,přišli vymáhat nezaplacené daně.V ženině strhaném obličeji zachytil neznámý lidový umělec to zoufalé úsilí,kdy se snažila muži zabránit v útoku na představitele nenáviděného mocnářství.Každopádně bylo jasné,že se zde na utlačované české rodině páše veliká křivda.Za ženinou hlavou symbolicky skomíral v kovářské výhni plamen,jak marné tužby českého národa drceného pod cizáckou knutou.Pod výjevem byl nápis z písmen,jenž taktéž plasticky vystupovaly z bíle omítnutého štítu.
František Nežerka
Kovář a zkoušený podkovář
-No tý vole,dobrý,hvízdl Mirek uznale,-jen se jim Nežerka nedej,těm lumpům rakouckejm takovejm ukrutnejm,sviním německejm.Jen je klidně majzni po kebuli,ať se furt nevytahujou na starýho kovářefízláci jedny zasraný,jen je sejmi…a jinak hele,Pavčo,ty znáš… tohleto…tyhlety Nežerkovi?
-Có,moment,já nevím…voni už tady nebydlej,voni děti neměli a stejně umřeli…
-Děti neměli,a stejně umřeli,nojo,to se občas stává,usmál se Jarda.
-Tak voni lidi umíraj i když děti maj,to je všeobecně známo,podotkl Rolin.-Ale stejně,ten nápis je blbě,je to málo zvýrazněný…já bych to tam dal asi takhle:František Nežerka,kovář a těžce zkoušený podkovář.Jo,takhle by to ty vole mělo bejt správně.Těžce zkoušený podkovář,a to tak vole,že moc a moc těžce.
-Zcela správně,já to taky říkám,souhlasil Mirek.-Takže von se nám ten těžce zkoušenej Nežerka rozkročil,žejo,vole,a v tý…jo,zaťatý poctivý podkovářský pěsti ten,tenhleten malatók…
-Tohle není ruskej výjev,přerušil ho Rolin.
-Tak dobře,ty vole,tak teda kladivo,a kdyby mu ta jeho zákonitá ta…bréca, nebránila,tak by to těm klukům maďarskejm pěkně vytmavil…
-Maďarskejm?Jedině snad uherskejm,ne,ty vole?Nebo vlastně rakouskouherskejm. Těm se náš český,utiskovaný a vůbec těžce zkoušený Nežerka postavil hrdě na vodpor,opravil Mirka opět Rolin.
-Kurva,s tebou je to taky těžký,ty si furt něco vymejšlíš,povzdychl si Mirek.-Vopravdu seš filozof a můžeš bejt rád,kurvadoprdele,že taky nesvírám pořádný kladivo…nebo malatók,páč bys hned ty vole viděl,že na tom hovno sejde,jestli dostaneš ránu ruským nebo českým tim,no…bucharem.
-Možná máš v prdeli svěrač,že nesvíráš.To Nežerka ty vole,to je jinej kabrňák,ten ho tam určitě nemá.
-Ta kovářka má ale šíleně plochý kozy,usoudil Jarda.-To taková Vlastička,co Vendy?
-Hm,zabručel Vendík nepřítomně.
-A jaký by je asi tak mohla mít,namítl Rolin,-vona je ty vole jiný než plochý ani mít nemůže.Myslím ta kovářka,Vlastička Janáčková,tak to je samozřejmě věc jiná.Von to není žádnej tó…basreliéf,to je plochej reliéf,takovej mělkej reliéf ve vomítce,to je myslím ten…štuk,nebo tak něco,já teď nevím,jak se tomu říká.Basreliéf znamená hlubokej reliéf,ty vole,to si pamauju…to potom Vlastička,tam se klidně dá říct,že má ty vole vepředu pořádný basreliéfy…to vopravdu jo!
-Pamatuješ,jo?Jenom aby,a zase musíš vole všechno hned rozebírat,žejo,odfrkl si Vendík.-Ty filozofe!
-Ale chraň bůh že bych něco rozebíral,anebo něco k něčemu přirovnával,bránil se Rolin,-to jen tak na mně tak zapůsobil ten výjev.Von je sice mělkej,ale do hloubky teda de…to teda vole určitě.
-Ách jo,povzdychl si Vendík a netrpělivě přešlápl z nohy na nohu,-to je pořád….stejně ale,co Pavlíku,povšiml si pohledů,kterými častoval Pavlík Rolina,-von je zas nějakej chytrej,co?Že je ten vůl nějak móc chytrej?Furt do všeho vidí…je to takovej filozof.Napije se chytrý vody vole,a hned je z toho chytrej.
-Nóó,já nevím,asi jó,nebo že by…třeba tó,kroutil se Pavlík.-A jaký chytrý vody?zeptal se nakonec.
-Piva,jestli víš.Piva se napije,přece chytrý vody,vysvětloval Vendík.
-A to jó,to já piju vole taky.Pívo já mám moc rád,rozjasnila se Pavlíkova tvář,-to já taky chytrou vodu můžu.
-To je vidět,utrousil Rolin.
-Tak hele,Pavlíku,tak deme už k tobě dovnitř,né?řekl Vendík,a stiskl k sobě kolena jakoby v křeči.
-Jó,jasný vole,strčil Pavlík nohou do vrátek,jenž se pomalu otevřela.
-Kde máš hajzl,vyhrklo z Vendíka,-ale rychle,než se poseru…
Pavlík ukázal na dřevěnou kadibudku,stojící na dvorku mezi chalupou a stodolou,a Vendík se k ní rozeběhl,když okamžik před tím shodil bágl na zem.
-To už mu hovno lízalo trenky,usoudil Pavlík a gestem je vybídl,aby šli dál.Chalupa měla dvě místnosti zařízené kusy nábytku,jenž se od sebe velice lišili stylem a rokem výroby.Vypadalo to,že se sem dostaly naprosto náhodně,postupem času,to když dosloužilo něco z původního vybavení světnic.V zadní místnosti byly dvě postele z dubového dřeva,pocházející,jak Rolin odhadoval,asi tak z roku 1900,a u nich dvěsektorové omlácené skříně jenž byly vyrobeny tak o dobrých padesát let později.V bývalé kuchyni byl pod oknem gauč přikrytý ušmudlanou,kostkovanou dekou,před ním stál stůl a tři židle,a každá z židlí kdysi sloužila jiné generaci.Byli tu kamínka značky Kabor a na nich jednoploténkový elektrický vařič firmy ETA,původně bílé barvy,jež teď jen spoře prosvítala mezi nánosem zaschlé,ztvrdlé a zčernalé mastnoty.Nad vařičem byl ve zdi přichycen velkými napínáčky pruh zašedlé látky s nápisem vyšívaným červenou bavlnkou:Dej Bůh štěstí tomu domu.Vedle kamínek stálo klasické venkovské štokrle a pod ním bylo zasunuto plechové umývadlo.Na kamínkách ležel popelník,protože,jak se ukázalo,tohle bylo Pavlíkovo oblíbené místo kde sedával,spokojeně pokuřoval a popíjel lahvové pivo,které měl ve sklípku hned vedle vstupních dveří.Vchod do sklípku byl zakryt poklopem,nepříliš zručně zhotoveným z neohoblovaných prken.Naproti sklípku vedly dřevěné prošlapané schody nahoru na půdu.
-Ty budeš spát tady a ty taky tady na gauči,ukazoval Pavlík prstem na Rolina s Mirkem,-a voni vedle v seknici.A momént,zarazil se náhle,-a kde budu ty vole jako spát já?
-Neboj Pavlíku,poklepal mu Rolin na rameno,-však se pro tebe taky něco najde.
-Hmm,zabručel Pavlík nepříliš nadšeně.
Mirek stiskl rty,aby nevyprskl smíchy a vydal se radši na průzkum půdy.Tam mu okamžitě vedle všelijakého harampádí padla do oka dvoudílná,masívní dubová skříň v rozích ozdobená umně vyřezávanými,teď již značně poškozenými listy a bobulemi révy.Skříň byla tu a tam poznamenána dírkami od červotoče.Otevřel ji a spatřil v horním fochu čepice a klobouky,pod nimi,na dřevěné,kulaté tyčce viseli ve zvláštních obalech ze zelené,jakoby plstnaté látky, kusy starých oděvů.Když začal ty obaly sundávat z ramínek,ucítil podivný zatuchlý zápach,jakoby skříň nejméně padesát let před ním nikdo neotevřel.Na ramínkách viselo jen šatstvo pro pány,samé obleky jenž se nosily zhruba tak před sto lety.Všechny byly dobře zachovalé,nedotčené od molů,jež zřejmě odpuzovala ta zvláštní vůně, kterou byly napuštěny ochranné obaly,a kterou za ta dlouhá léta nasákly i obleky samotné.Spodek skříně po celé šíři zabírala hluboká zásuvka s ozdobným,mosazným držadlem.Mirek za něj vzal a se skřípěním vytáhl takřka celou zásuvku ven.Byly v ní naskládány košile a vedle nich nadvakrát přeložené kravaty.Sundal z ramínka hnědý oblek z měkké látky a k němu světlounce modrou košili.Převlékl se a po krátkém zaváhání zvolil na doplnění plátěnou čepici se štítkem.Takto ustrojen sešel dolů za svými kamarády.
-Ty vole,co to je…cos to,no ale jó,dobrý,zhodnotil Rolin jeho novou vizáž.-To je prdel,dobrý,teď teprv vypadáš jak správnej proletář,ukaž,přistoupil k Mirkovi a promnul v prstech rukáv saka,-hm,nojo,kvalita ty vole,tak ne jako nějakej vobyčejnej proletář,to ne vole…to hned jako sám šéf těch proletářů,z tý velký říjnový,jak byla v listopadu,jako sám Vladimír Iljič.Akorát že ten ty vole asi tolik nesmrděl.
-Jasně vole,přikývl Mirek potěšeně,-jako Vláďa.Taky sem to tak chtěl.Jako sám John Lenin.Škoda,že nemám bradku.No,tak aspoň že mám ten knír.Trochu to smrdí,to je vole pravda,ale to se dá vydržet.
-No,že máš knír…spíš teda knírek,pousmál se Jarda.
-Ále kuš,ty vole,sám máš hovno.Hele,já v tom du na zábavu.Vono to na vzduchu vyvětrá.To bude prča.
-To není marný,to bych šel taky,řekl Rollin.-Kdes to splašil…jestli toho tam třeba není víc.
-Tam toho je ve skříni,tam toho je mraky,stačí si vybrat.To je ty vole tak na celou vesnici.
Výběr byl vskutku značný a pestrý,a tak si každý něco našel,kromě Pavlíka,který nad jejich nadšením pro takovou starou veteš jen nechápavě kroutil hlavou.
-Ty Pavčo,kdes k tomu přišel,zajímalo Mirka,-teda jestli ty vůbec vo tom víš?Víš vůbec co máš na půdě?
-Nojó,to už tam v tý almaře dávno bylo.
-A to je teda po tom strejdovi,jaks to po něm zdědil?
-Né,moment,von to vole nebyl strejda,von to vlastně byl prastrejda,vona moje babička byla asi jeho sestra nebo sestřenice,nebo tak nějak….
-Jo aha,no to je jedno,každopádně to byl štramák,zhodnotil Rolin uznale šatník jednoho z Pavlíkových vzdálených předků.Sám teď díky němu vypadal jak chicagský gangster z třicátých let;na sobě měl dvouřadový tmavý oblek se stříbřitým proužkem,bílou košili a ohnivě rudou,širokou hedvábnou kravatu.V ruce svíral černý,švihácky tvarovaný klobouk,který si pak hodlal nasadit co nejvíce do očí,aby tím podtrhl obraz tvrdého chlapce z časů prohibice.Jarda si posloužil béžovou košili s bílým límečkem a manžetami, a sakem z černožluté,hrubě tkané látky se vzorkem rybí kosti.Protože byl tak vysoký,že mu všechny kalhoty sahali výrazně nad kotníky,nechal si své seprané rifle,jež ovšem překvapivě dobře ladili s věcmi po prastrýčkovi,vytvářejíc k nim svojí vybledlou modří zajímavý kontrast.
-Hele,čím von vůbec ten strejda,nebo co to bylo tvojeho…čím von vlastně byl?zeptal se Pavlíka Vendík,oblečen do kostýmu sestávajícího ze světlého,károvaného obleku,oranžové košile a motýlku divokých barev připomínajících rozmazaný obraz květinářství za oknem svištícího vlaku.Vendík svíral v ruce černou,lesknoucí se buřinku,a vypadal jako těžká váha z londýnských doků za časů Mackie Messera.
-Von byl nějakej důstojník na lodi,nebo něco takovýho,nějakej to prej byl lodní důstojník.Ale to všechno není po něm,to je tam i po jinejch těch…co tady byli.
-Po jinejch strejdech,žejo,odhadoval Mirek.
-Né,voni jiný tady nebyli,to já myslel po jinejch lidech,že to je.
-Tak po slonech to bude těžko,poznamenal Mirek.
-To ne,ale stejně je to hlavně po tom strejdovi,vysvětloval Pavlík celou záležitost s obleky ve skříni.
-Já myslím,jestli von nebyl vod cirkusu,nadhodil Vendík.
-Ne,né,von byl na moři.Na moři na ňáký lodi…a pak byl restaurátor a měl hospodu v Čáslavě.
-Snad restauratér,ne,restaurátor vopravuje sochy nebo vobrazy,opravil Pavlíka Rolin.-A může třeba i reliéfy,proč ne.
2024 ©