-Teplý pivo je,pronesl Rolin pozvolna,-teplý pivo je…nojo,ty vole,studený pivo je nutný a teplý pivo je smutný.Jasně,teplý pivo je smutný.
-To by mohlo bejt ty vole,že teplý pívo je smutný,to docela de ty vole,to docela sedí,přitakal Mirek a s potěšením pozoroval,jak jeho bratránkovi nad tím Rolinovým básnickým obratem povyskočilo obočí až skoro k té jeho pěšince ulíznuté jako podle pravítka.
-Smutný,jo?ušklíbl se Jarda,-hm,smutný,ty vole,smutný…to seš celej ty,tobě to opravdu dobře kecá,to měl ten autobusák pravdu…no ale hlavně se to teda nedá vůbec pít.Aspoň ne teď,v těhle vedrech.To nejde,to se pít nedá.A vono jindy taky ne!
-Tojo,jenže tohle pivo se dá,to je jednou jedna,pronesl Pavlík rozhodným hlasem.Trochu se přitom napřímil,sedě naproti nim na lavičce s chybějícím opěradlem. Hned vedle něj seděl Honzík,ten Honzík,kterého znali ze včerejška,jak se s ním setkali u piva točeného v kiosku Dejvid.Jak se ukázalo,Honzík s Pavlíkem se velice dobře znali,vždyť,jak jim vysvětlil Pavlík,to je přeci jasný že se znaj,když spolu choděj na pívo.Honzík seděl mlčky se svým obvyklým,netečným výrazem ve tváři,a nijak nedával najevo,že je překvapený tím ,že se tu s nimi opět po včerejšku potkává,a že jeden z nich je dokonce příbuzný jeho kamaráda .Jediné čemu věnoval pozornost byla orosená láhev piva,ze které velmi svědomitě upíjel.
Vedle krámu s hospodou vedla silnice,a po ní náhle s rachotem projela značnou rychlostí vojenská zaplachtovaná vétřieska,zvedajíc za sebou v nehybném vzduchu kotouče šedého prachu.Vzadu pod rozhrnutou plachtou sedělo pár vojáků a mávalo jim na pozdrav.A Honzík jakoby se najednou probudil ze sna,vyskočil z lavičky a začal řvát a mávat na vojáky na korbě.-Ahóój,klucí vojácíí!Za kolik to mááte?Vyližte si prdéél!!!a když auto zmizelo z dohledu,zase si sednul aniž by svůj nenadálý výstup nějak komentoval,pouze zaujatě sledoval prach rozvířený autem,jež se snášel k zemi jak závěsy stahované z tyče.Honzík svým vystoupením všechny dost překvapil,až na Pavlíka,který suše konstatoval:-Ty budou určitě z kasáren v Čáslavě.
-Hm,tak to jo,voni vojáci většinou bejvaj z kasáren,prohodil Mirek ke svému bratranci,-ale že je Honzík má hodně rád…že je takhle nechal pěkně pozdravovat.¨
Později se od Pavlíka dozvěděli,protože je Honzík,hlavně tedy Rolina s Mirkem,velice zajímal,že Honzíkův bratr je profesor a jeho sestra je doktorka.
-A co je Honzík?chtěl vědět Rolin.
-Honza,zarazil se Pavlík,-momént…a co by jako měl ty vole bejt?
-Správně,Pavčo,podpořil tentokrát svého bratránka Mirek,-co by asi jako ty vole měl Honzík bejt?Von je především Honzíkem,Honza to je prostě Honza,viď Pavlíku?
-No.
-No vidíš.A řekni sám,ty vole,jestli tohle není to nejlepší zaměstnání,být sám sebou.Kdo si to dneska vůbec může dovolit.A co von je? Dělá vůbec něco?vyzvídal na Pavlíkovi Mirek.
-Ne,von je v důchodu.
-A vida,je v důchodu.To má dobrý,ne?Žejo?
-No,já nevím,zaváhal Pavlík.
-To víš že je to dobrý ty vole,řekl Rolin.,-protože nemusí do práce,každej mu může políbit prdel,a taky je to na něm vidět.Rolin choval k Honzíkovi velké sympatie a tak pro něj hned po té události s vojákama složil malou říkánku:
Chlapci,co sedíte na vozíku,
Nejezděte rychle,nemáte-li kliku,
Nejezděte rychle,nejezděte směle,
Ta klika vám může viset u prdele.
-Tak hele,Honzíku,řekl,když mu ji odrecitoval,- až příště zas uvidíš nějaký vojáčky,tak jim tohle řekni, a voni budou rádi za upozornění a daj ti třeba vodznáček.
-Anebo mu daj taky třeba přes držku,řekl Vendík .
-A to né.Ale musej sedět v autě,aby věděli vo co de,ty vole,to se rozumí samo sebou,upřesňoval Mirek Honzíkovi jeho situaci při případném dalším jednáním s vojáky ČSLA.
Honzík se na ně zkoumavě podíval a řekl:-Že by?Že by hadi šukali a žáby do toho pěstí tloukli?Ne,to ne,žáby nikdy.
-Aha.Tak takhle to je.Nojo dobrý,Honzíku,hezky si to řek,smál se Mirek.-Žejo,co?Žáby nikdy!Honzíku,tos řek móc hezky,to jen tak někdo ty vole nemůže.Takže žáby vůbec nikdy…viď!
A Rolin s neskrývaným nadšením pronesl:-To sem strašně rád,že sem tě potkal,víš Honzíku…a tak vůbec,ještě že sme do těch Železnejch hor vyrazili.
-A proč,ty trolle?zeptal se Honzík.
-Protože to je vole síra,víš,ty tvoje průpovídky,protože to je ty vole surrealismus.Jo,takhle se tomu říká.No,to je jedno,teda tobě je to hlavně jedno,viď?Ale mně by vole hlavně zajímalo,kam na to chodíš?
-Kam by?Teď du eště pro jedno dobře chlazený,řekl Honzík,a podíval se proti slunci na lahev se zbytkem pěny na dně,-a vemu si zelenou,z tý je lepší pivo,vona každá zelená není tak zelená, když je hnědá.
-A zase…teda ty vole,tobě to de,usmál se Rolin.-A děláš to ve skutečnosti dobře…a není nad to,žejo,když zelená nemůže bejt zelená,protože je hnědá.A když třeba sraní není tak namahavé.To je síra,ty vole…
Vzpomněl si přitom,jak kdysi,sedíce s Mirkem a Kalimerem v boxech restaurace hotelu Grand,jejich oblíbeném stanovišti,skládali po pár pivech báseň tím stylem,že každý přispěje střídavě několika verši,náhodnými slovy jež ho právě napadnou.
V mém pivě v tvém pivě
Čtyři krabice cvočků stříbrnejch
Tak to vidíš šedý vlčku
Jak zas ti pytle v poli stojej
Když zoufalou punčochu propast svírá
Když má 127 metrů vysoký jogurt vysoký
Dáša si stroje zapíná máslo pojídaje
A na komíně prdy visí jako kdysi
Do kamen náhle spuštěných
Z nosu čtyři modrý nudle
Z tvrdýho dřeva vysekal ho Janek
A možná že vidle pod tím taky jsou
My budeme se všichni smát
Co máme Jawu dvěstěpadesát….
Zněla báseň v konečné podobě,akorát Kalimerovi se nelíbilo,že poslední verš o Jawě 250 dal Rolin do rýmu.-Budem se všichni smát,co máme jawu dvěstěpadesát,to už není vono,vyčítal mu.-Že to ty vole musíš hned všechno zrýmovat,do prdele taky vole.
-To je síla zvyku,no,vymlouval se Rolin,-ale hele vole,třeba zoufalou punčochu sem nezrýmoval,není to zas pokaždý ty vole,to zas nekecej.
-Nojo,zoufalou punčochu si sice nezrýmoval,ale motorku už jo,řekl Mirek.
-Tak jestli to není tím,že sem talentovanej,ty vole…že mi to prostě nedá,řekl Rolin.
-Ty,jo?Tak kulový hovno,usoudil Kalimero.
-Správně,přidal se k němu Mirek,-hovno kulový,též obdélníkový,nebo čtvercový.
-Ser hovno čtvercový prdel ti vyhoví,zarecitoval Rolin.
-Kurva,a už zase…hovno talentovanej,hovno vyhoví,spíš hovno vyhovní,řekl Kalimero.-A už na to skládání serem,ne?Nedáme radši bechera?Za vodměnu?Vona ta básnička je docela prdel.
Tohle skládání básně připomněl Honzík Rolinovi svými žabími pěstmi a hadí souloží.A teď ho Rolin s potěšeněním sledoval,jak mizí v krámě pro pivo v lahvi ze zeleného skla,podávané z velké lednice stojící příhodně hned za vchodem do prodejny.
Ovšem než-li se s ním a také s Pavlíkem u podniku pana Švejnohy tak šťastně setkali,trávili velkou část dne u malého rybníka na začátku vesnice.Svým příchodem vyplašili tři divoké kachny,jež se okamžitě stáhli co nejdále od nich až k protějšímu břehu.
-Nazdar kočky, pozdravil Mirek kachny.
-Ty vole žádný nazdar,voni se nás bojej,to není jako ta v Kácově,řekl Rolin.
-Jo,ta potměšilá,vzpomněl si hned Mirek.-nojo,tyhle sou vostražitý,ani gáč neřeknou,nic,kurva ani hovno.
-Viď,a přitom si je ty vole tak hezky pozdravil,usmál se Rolin.
-Nojo,to sou kurvy nevděčný,ulevil si Mirek.
Kachnám se jejich řeči i přítomnost evidentně nezamlouvala,a pro jistotu se zvedli z hladiny a odletěli směrem k blízkému lesíku.
Na jejich straně rybníka,asi metr od břehu,stála zhruba čtyři,až pět metrů vysoká konstrukce ze svařovaných trubek,na jejímž vrcholu bylo kdysi skákací prkno.Podle silně zrezivělých šroubů,které tu po prkně v úchytech ještě zbyly,odstranili ho již před delším časem.Celá konstrukce byla zapuštěna do betonového bloku,jenž trochu vyčníval nad sluncem sežehlou travou.Kdo by si teď chtěl z konstrukce skočit do vody,musel by si počínat podobně jako Vendík aby dopadl co nejdále od břehu,do míst,kde byla již dostatečně hluboká voda.Vendík vylezl na vrchol konstrukce a mohutně se odrazil,aby doletěl do co největší dálky,ale v momentě kdy dosáhl nejdelšího bodu své letové dráhy,prudce zalomil své natažené tělo tak,že napnuté nohy svírali s trupem takřka pravý úhel,a takto,podoben živému úhelníku,dopadl s ohromným plácnutím na hladinu.
-Tos to teda pěkně zalomil,ty vole,zhodnotil jeho výkon Mirek,když Vendík vylezl na břeh.
-Sem musel ty vole,sem nevěděl jaká je tu hloubka.
-Hm,ale jinak je to docela vejška,co…ne Vendy?A nepálej tě nohy?kývl směrem k Vendíkovím narudlým stehnům Jarda.
-Ale hovno,co by pálili.Je to tak pět metrů,vejška nic moc,ale voda dobrá,de tam skákat,heleď,sklonil se Vendík nad svým báglem pro krabičku startek,utřel si baňatý nos,aby mu z něj nekapalo,vytáhl jednu cigaretu a zapálil si.
-Nojo,končíš co?chápal to Rolin,-vono přeci jenom nějaká ta vejška to je…i pro udatnýho skákače.
Vendík místo odpovědi odkráčel zpět ke konstrukci,hbitě na ní i se zapálenou cigaretou vyšplhal,postavil se na krajní,tlustou trubku,potáhl s cigarety,pak si ji posunul za dolní ret a skočil.Během letu,což jeho kamarádi na břehu nemohli postřehnout,startku šikovně schoval mezi patro a jazyk, a tentokrát,protože už měl hloubku vody otestovanou,rozrazil elegantní šipkou hladinu.Když se vynořil vyšpulil rty a mezi nimi se mu objevila hořící cigareta,a Vendík zaklonil hlavu a vyslal k jasně modrému nebi obláček kouře.
-Tý jó,viděli ste to,zakroutil Rolinn nevěřícně hlavou,-teda ty vole,to je už je něco,to čumím.Jaks to udělal,ty vole že hulíš pod vodou?Có,Vendy,tys to žváro přece spolknul,žejo.Kam jinam bys ho jinakmoh schovat.Jak to že si přitom nespálíš hubu?Nebo kam si ho vlastně dal?Že to je na to nějaká finta?
-Tak do trenek těžko,řekl Mirek.-Asi jak jinak by to moh ty vole taky udělat…nevíš?
-Jo, vidíte,je to prostě udata,usmíval se Jarda,-Hele,Vendy,takhle hulej frajeři,co?
Vendík zatím s cigárkem jazykem přehozeným do koutku úst doplaval ležérními tempy ke břehu.Jak sledovali jeho výkony,nevšimli si,že už nejsou u vody sami.Vedle konstrukce stála baculatá dívka v dvoudílných bílomodře kostkovaných plavkách.Mirek,který ji zpozoroval jako první,na ni upozornil výrazným trhnutím hlavy.Dívka si jich nevšímala neboť hleděla s neskrývaným obdivem na Vendíka,jenž zrovna vylézal z vody.
-Deš si skočit?,zeptal se Vendík,když stanul u konstrukce,-deš nahoru…no tak běž první hele,já počkám.
-Jéžíš… to né,vydechla dívka,-to já ne,kdepak.To je strašná vejška,to já bych se bála i po nohách.Vod nás kluci to taky skáčou,ale taky většinou po nohách.Anebo leda na kufra…¨
-Jaká vejška,heleď,prohodil Vendík ledabyle,-nanejvejš tak šest metrů…
2024 ©