Rolin zůstal sám a zamířil za hlavním proudem odcházejících diváků,kdežto Jarda s vysokou slečnou se vydali směrem k lesu,tam, kde předtím hledal útočiště Mirek.Rolin se rozhlížel,pátral poVendíkovi s Mirkem,ale nikde je neviděl.Neměl chuť je nějak zvlášť hledat,však je cestou stejně někde potká.Kolem chat a živých plotů zamířil ke stánku u rybníka.Tam,jak předpokládal,by na něj Vendík měl čekat.A třeba tam bude čekat i Mirek.Jenže u rybníka kromě odcházejících lidí nikdo nebyl,stánek na Dajmíru byl zavřený a panovalo v něm ticho.Tichá byla i hladina rybníka,tichá a klidná,a tmavá voda se jen čas od času nepatrně zavlnila,teplá letní noc nehnutě ležela nad krajem.
Rolin se svlékl donaha;než aby tady jen tak čekal,může si jít zatím zaplavat.Opatrně,aby nezpůsobil sebemenší hluk,vstoupil do vody.Po horkém dni byla u břehu ještě prohřátá,jak ale kráčel dál a dno mu pod nohama ustupovalo,pocítil,že dole je už chladná.Nikoliv studená,ale chladná,a v tom horku to bylo příjemné.Když mu voda sahala po prsa,odrazil se a začal plavat.Plaval pomalými tempy,roztáhl prsty u rukou a propouštěl mezi nimi uzké,tmavé proužky vody.Dělal jen minimální pohyby,snažil se plavat jen tak,aby se udržel na hladině.Když pod sebe hrábl nohama,hrábl již do prázdna,dno už zmizelo,už byl na hloubce.Otočil se na záda a před sebou měl protáhlou siluetu kostela na vršku nad silnicí.Pomyslel si,že právě teď třeba nastal okamžik,ve kterém se čas zastaví a pomalu se rozplývá do noci sdíleje její tajemství s hvězdami,jež se lesknou na hladině;jejich záře,putující sem vesmírem miliardy let,nemá sílu překonat tu černou vodní plochu,jen se od ní odráží.
Náhle nad rybníkem zaznělo hlasité šplouchnutí,to nějaká obrovská ryba vyplula k hladině,velkou silou plácla ocasní ploutví a vydala se za kořistí.Ten dutý zvuk zježil Rolinovi všechny chloupky na těle,prudce se obrátil a rychle zamířil ke břehu.V životě tak zběsile a s takovým strachem neplaval,hlavou mu prolétl obraz útočícího žraloka,a nemohl si pomoci,musel rychle ven z vody,rychle na pevnou zem,do bezpečí.Za sebou slyšel cákající vodu,dopady velkých kapek na hladinu,vlny, kterými,jak mu připadalo,byl teď rozbouřen celý rybník.Vydrápal se na břeh a chvějícíma se rukama se začal oblékat.Byl hrozně udýchaný,a jak vylezl celý mokrý,těžko se oblékal,neboť se mu všechno lepilo na kůži.Napadlo ho,že snad musel vzbudit celou vesnici.Sáhl po cigaretě,aby si na uklidnění zakouřil,ale jak mu z mokrých vlasů sjižděli kapky vody po nose,zjistil,že má tu startku celou zmáčenou a rozlepeno,a z pusy vyplivl drobky tabáku.-Do prdele práce, už taky….kurva voda zasraná,zkrvená,ulevil si nadávkou.
-Tý vole,umíš docela rychle plavat,docela jó,heleď,řekl Vendík,který se před ním náhle objevil.-Pral si to jako vo závod.Dobrý,docela dobrý,nojo… co to,že tak najednou?Že ses tak najednou urval?Dáváš si tady nějaký závody,anebo co to tady vlastně blbneš?A co,heleď…dobře sis zaplaval?
-Píčou ke zdi,vylétlo z Rolina.-Né,tak sem to ty vole nemyslel,opravil se vzápětí,-nojo,vole,trošku sem si vzpomněl na doby,kdy sem plaval závodně…víš.Takovej malej noční závod.Jen tak lehce….znáš to.
-Noční závod,jo?Hm,nojo,když tě to baví,a tak pudem,ne?Neviděls Mirka?shýbl se Vendík pro svůj bágl.-Hele,dík žes mi ho vzal.Čoveče,tam u kraje musí bejt pořádnej sumec.Slyšels vole,ne,jak vyjel…to asi po ňáký běličce,odhadoval Vendík,který se v tom vyznal,-to moh bejt ale pořádnej kus.Takovej sumec ty vole ti stáhne kačenu jako nic.Prej i psa,takovýho kokra,třeba…Von někdo říká,že by moh i dítě,no, ale to se mi nezdá,i když…co by ne?Sou prej i třímetrový,takhle v přehradách.Prej říkaj potápěči,že lidi kdyby věděli,co sou tam za kusy,tak by se tam nekoupali.Prej i čtyřmetrový …to by byly tak dva tři metráky,takovej sumec roste celej život.Ale heleď,takovýho už nevytáhneš,von se ty vole ani nehne ze dna.No ale kdyby se přeci jenom hnul,tak to by mohlo bejt ty vole dost zajímavý.Kdyby takovej kousek vyjel,to by se ty vole mohli dít věci.
-Anojo,taky sem to někde čet,ale to sou jen kecy,řekl Rolin,který se již stačil uklidnit,-i když,vono všecko je možný.Jenže tady na rybníce?Tady nějakej vobrovskej sumec těžko bude,ale rachot to byl pěknej.Já ti řeknu ty vole,ještě že u nás nejsou žraloci.To sem si vzpomněl…a vono že tady nemáme moře,tak vono to zas taková škoda není.Žádná škoda ty vole…vono možná že kurva někdy lepší.
-Že tady nejsou žraloci,jo?No von nějakej velkej sumec by stačil,co nějaký žraloci,usmál se Vendík.-Ty máš ale někdy věci,to ti povím.A jo,vlastně,nojo,to ty Čelisti,žejo.Tak jo,tak heleď dem,ne?Dem ty vole do toho lesa.Dem chrnět.A von Mirek tam už někde taky bude a Jarda taky…žejo.Vlastně,nojo,kde je vůbec Jarda?To šel Mirka hledat,nebo jak? Kde teda je?
-Jarda?Hm,nóóó to nevím,kde zrovna teď je,řekl Rolin.-A ještě ke všemu má Mirkův bágl.To sem zvědavej,kde bude Mirek spát.Třeba zas bude nějakej holubník,jestli se náhodou nepotkaj.No každopádně,von se umí vo sebe dobře postarat.Jako po tý schůzi.A Jardovi se to může hodit….to ty nemůžeš vědět,ale von tam sbalil tu holku,víš kterou,takovou tu velkou,jak seděla za náma.
-Jo,aha,tamtu,pokýval hlavou Vendík.-Nojo,copak Jarda,u něj je to hned…No tak dobrý,tak jo,deme už teda,ne?A heleď,co ty Čelisti?Dobrý,žejo.Já sem říkal,že je to něco...docela dobrej drasťák.
-Ale jó,ty vole,dobrý,připustil Rolin vlažně,-nojo, Čelisti byly docela dobrý.Docela to ty vole šlo.
Seděli na lavičkách před prodejnou podniku Jednota a popíjeli lahvové pivo.Prodejna byla postavena v obvyklém socialistickém slohu,byla to šedá,hranatá krychle podobná obří krabici od bot národního podniku Svit Gottwaldov.Prodejna byla zároveň i pohostinstvím,a její vedoucí byl současně i vedoucím restaurace.Tato dvojí funkce sebou nesla jisté výhody,jichž tento obratný muž uměl náležitě využít.Vždy měl pod pultem nedostatkové zboží,a další vydatný zdroj jeho příjmů spočíval ve změně cenové přirážky;to když udeřila zavírací hodina prodejny a spojovací chodbou mezi ní a restaurací putovaly cigarety,tvrdý alkohol a uzeniny.Vedoucí byl bohatý člověk,socialistický milionář.Byl však i dobrým obchodníkem,točil výtečně ošetřené pivo,připravoval chutné utopence,z chleba,jenž neprodal v kráměbyla příloha k uzeninám,a z toho staršího dělal křehké topinky s česnekem po kterých byla velká žízeň.Ve výloze měl dovedně naaranžované zboží,zvláště alkoholické nápoje byly dominantním prvkem toho lákavě vypadajícího prostoru.Ten podnikavý muž z lahví dokonce umně sestavil útvar podobný pyramiděna jehož vrcholu trůnila litrová láhev rumu, krále českých lihovin.V horním rohu výlohy visela povinnáúlitba režimu,malý plakát s výraznými rudými písmeny a heslem:Plníme závěry XV.sjezdu KSČ
-To se mi pánové líbí,jak to tady všecko plníme,řekl Rolin,v ruce lahvové pivo z velké lednice stojící v prodejně hned napravo za dveřmi.-To je ovšem samozřejmě úplně vono,a je to správně.Plnit se musí,aby bylo pak co vyprazdňovat.Vono pak to vyprazdňování je daleko lepší než plnění…a to ani nemusej bejt ňáký závěry sjezdu,třeba vyprázdnit Prazdroj,to nám tady de dobře všem.Vyprázdnit Prazdroj,to se kurva samo nabízí.Pěkně ho vodzátkovat a pak ho zkušeně vyprázdnit,ten prázdný zdroj,Prazdroj,ty vole,to je to pravý český blaho.A tady je to ještě k tomu hodně dobrý,skoro jako u pramene svatýho Prokopa,akorát že tady není ani žádná Zdenička,ani její maminka…ale zase žádný hasiči.
-Jó,taková Plzeň…svatá pravda ty vole,navázal na Rolinovu řeč Mirek.-ty komančové furt rádi něco plněj a překračujou,a když už to nemůžou překročit,tak aspoň aby toho bylo co nejvíc.Třeba například volby,takovej kandidát má 99,98 procenta,a to kurva není špatnej výsledek ve volbách.To je pak takovej ten kandidát Národní Fronty celej šťastnej,jak ho lidi maj rádi,žejo,kurvavole,a taky hlavně jak mu věřej.
-Takovýmu kandidátovi je to silně u prdele,podotkl Jarda a s velkou zručností jediným pohybem nože otevřel svoji lahev s pivem,-voni to maj stejně jistý,tak co by se namáhal.
-Tak jistě,řekl Rolin,-to je totiž ta socialistická demokracie.Že si jako můžeš svobodně vybrat z jednoho kandidáta.To se prostě musíš rozhodnout,to je těžký,teď koho,žejo,jestli teda ten,anebo ten samej.Aby to dál vzkvétalo…jenže chlapci,tohle je ještě hovno.Eště to není vono.99,9 procenta,co to je kurva.Musíte se víc snažit,soudruzi,vole,105,120,200 procent hlasů,to by bylo jiná.To by se to hned jinak budovalo.
-Jako 200 procent vodevzdanejch hlasů,to jako myslíš ty vole že to de,jo?zeptal se Vendík.
-V Rusku určitě,řekl Mirek,-tam sou ve všem dál.Eště se vod nich máme pořád co učit,tam de totiž všecko.A jak by taky ne,když je to země nevomezenejch možností.
-Že všecko,jo?Třeba si strčit deštník do prdele,a pak ho votevřít?zapochyboval Vendík.
-Kdybys byl sovětskej člověk,tak proč ne,prohlásil Rolin.
-No tak to teda ne,zavrtěl Vendík odmítavě hlavou,-taky nemůžou všecko,žejo.
-Všecko nemůžou,ale můžou mít dobrou vodku,řekl Mirek.-A taky čas,ten maj ty vole taky dobrej.Vono dočasně, to je asi tak vo pět minut kratší než nekonečno.Mirek si lokl trochu piva a vzdychl:-Jó,voni komančové taky furt něco plněj a překračujou,furt plněj ty závěry,ale my je radši votvíráme,ty závěry vono taky lepší je votvírat ty uzávěry na flašce než na sjezdu,a místo abysme furt plnili,radši to vyprazdňujem.Vono taky vyprázdnit se po dobrým žrádýlku a pivíčku,to je taky to český blaho.Pořádná bašta,to je blaho nás všech.A to znamená,že jestli je to nás všech,ty vole,tak je to tak jako tak majetek v socialistickým vlastnictví.Ten je vlastně ale zase jenom komančů,takže to je nějaký zamotaný…Voni sou soudruzi ty majitelé toho našeho sociálismu,žejo.Anojo,promiňte soudruzi,uklonil se Mirek směrem k heslu ve výkladu,-že já teď plnit nebudu,radši se dám na vojnu.Pak se opět s okázalou chutí napil piva a pokračoval:-Soudruzi a soudružky komančové,když vy to furt plníte,taky musí bejt logický to na druhý straně zasejc vypouštět,aby vám to nepřetejkalo.Aby se to neucpalo.To už je tak podle přírody.A větrůmvy kluci komunistický přeci jenom neporučíte.A že vono se to prdí po pivu.Potom se však nelze divit,že tady na to každej prdí,a zvláště pak sere.Jak se něco na jedný straně plní,tak se to na druhý musí vyprazdňovat,to zas jó.To je elementární.A když ne…to sou pak ty závěry sjezdů na hovno.Jasně že sou,ty vole,musej bejt,je to tak,kurva.Sou jasně na hovno…a nebo ještě spíš na dvě!
-Tak mně to jasný je,že je to na hovno,řekl Rolin,-jenomže jestli jim?Když furt plněj a překračujou na dvěstě procent,aby ty vole ten zatracenej kapitálismus už jednou konečně kurvahergot předehnali.
-Leda hovno,řekl Jarda,- ani náhodou.V Japonsku maj digitální hodinky z tekutejch krystalů.Absolutně přesný.A co maj funkcí…
-Jo,ty maj víc fukcí než Maruška Kabrhelová,skočil Jardovi do řeči Mirek.-Jsou to takový hodiny čistě digi…a vůbec,kdo by ty jejich rudý bláboly měl kurva furt poslouchat.Ty jejich sjezdy a aktivy a zasedání…to je jedno velký ble,ble,ble,vždyť tomu nikdo nerozumí,krucinál… je to jak cizí řečí,hmm…jenže ty vole zase na druhou stranu,teda ne že by nebylo dobrý umět cizí jazyk,žejo,vole…tak třeba tohle:Kamgam dengeš?
-Co to je?chtěl vědět Rolin.
-To je himálajsky.Do všeho dáš gé.Kam gam den geš.Nanga pingovongo.
-Nanga Párbat,řekl Rolin.
-Ale hovno.Tyngy vongolenge.Velký hongovongo.Viš co říkám,ne?Ty vongolenge.
-Jenge mingo tongo jasnanga,pronesl pomalu a s pečlivou výslovností všech gé Rolin.
-No vidíš,ty vole,to sem sám rád.A tyngy Vengedingu?Jakgak tingi chutnanga pingovongo?Jakégak jenge?obrátil se Mirek na Vendíka.
-Lahodné,odpověděl Vendík bez mrknutí oka.
-Správně,smál se Mirek,-lahodné.Tak vida,jak tady Vendík umí hned pěkně po himalájsky.Tý vole,to člověk čumí… jak mu to hned de.Anebo teda,jak tomu všemu hnedle dobře rozumí.A co ty Pavlíku,obrátil se Mirek na svého bratrance,-jakgak toběnge chutnanga pingovongo?
-Momént,řekl Pavlík nejistě,-có jako to…že?
-Pingovongo, jakgak tingi chutnanga?
-Cože?Cože jako… že co?
Ježíš…přece jak ti chutná pivo,ne?hergot,co…Pavčo?,upustil Mirek od himalájského nářečí.
-A to jó,to jó,to dobře,nojo,pivo,jó,dobrý.Von ho má pan Švejnoha dobrý.Vo ho má dobře vychlazený,ne,von má velkou ledničku.Je tak akondr,žejo,pěkně vychlazený …jako křen,že jo!
Pavlík byl Mirkův bratranec.Byl to asi pětadvacetiletý,dobrosrdečný chlapík s rozplizlými rysy v baculaté tváři a s řídkými,velice pečlivě učesanými vlasy.Jeho pěšinka byla vždy naprosto rovná a mastné vlasy si mazal prudce vonící brilantinou.Vybledlé oči jakoby mu plavali v jakémsi kalném nálevu,měl je neustále tak navlhlé,že to vypadalo,že nad něčím stále truchlí tak,až jej to dohání k slzám.Jenomže Pavlík se nermoutil vůbec nad ničím,naopak,byl vždy dobře naladěn,a to i v práci,kde v obřích skladech Mototechny osm hodin denně odmašťoval pronikavě páchnoucím ředidlem různé plechy a součástky.Pavlík prodělal v mládí zápal mozkových blan,a mohl vykonávat jen pomocné práce,které vyžadovaly hlavně trpělivost,nikoliv však inteligenci.Mirek prodělal v dětství tutéž nemoc,avšak zatímco Pavlík odmašťoval,Mirek bez problémů chodil na gympl,a to ještě na učení kašlal.
-Myslíš,Pavčo,že je teda jako akondr,jo?usmál se na Pavlíka Rolin.-A kdyby velkou ledničku neměl?Cokdyby měl pan Švejnoha malou ledničku,co potom?To by nebylo tak akondr,to už by nebylo dobře vychlazený?
-Ale von přece nemá malou,von má náhodou velkou lednici.Malá mu už v krámě nestačila,ta už byla malá,víš…já sem mu tu velkou pomáhal stěhovat,a ta stará šla do hospody,tam ještě ujde,vona zas tak malá nebyla,ale tahle je vo dost větší, vo hodně lepší,a já sem mu s ní pomáhal,vysvětloval Pavlík.
-To seš hodnej,pochválil ho Rolin.-Jenže si mi nevodpověděl…
-Jak to,že ne!zastal se Pavlíka Vendík,- přece ty vole říkal,jak to má dobrý,co tam teď dá lahváčů,žejo Pavčo?Tak nějak si to myslel,ne?Plná lednička dobře chlazenýho lahvovýho píva.
-Nojo,to jo.A kdyby měl malou,tak tam ani basu nenarve,řekl Pavlík obraceje se přitom vděčně na Vendíka,dávaje tím najevo ke komu chová větší důvěru.-Jo,jak říkám…ani jednu basu by tam nenarval,to by nešlo ty vole,ani ta jedna.Vona by se mu tam těžko vešla,ta by se tam nevešla vůbec.
-A to by byla tragédie,řekl Mirek,-vono pívo je třeba chladit,protože teplý pívo je pak…a Mirek se odmlčel,hledaje vhodný výraz.
2024 ©