-Vo nic.
-Jak to,že vo nic?
-Nějak na to nepřišla vůbec řeč.Neříkal si vo co,ty vole…takže vo nic.
-Nekecej!Vážně?Jak to že ne.Vo něco sem se přece vsadil,heleď jó.
-Právě že ne.Klidně se zeptej,když mi nevěříš.
-Vážně?No dobře,do prdele,ale vyhrál sem.
-To si vyhrál,řekl Mirek.-A taky si vzhledem k tomu výkonu získal hezkou přezdívku.Teď budeš již navždy zván udatou.To je prima,ne?ty voleCo?...takovej udata.To je hezký jméno.Německy by se to řeklo:Fendy fon Údat.Pěkný,žejo?
Vendík na to nic neřekl,jen popotahoval svým bambulovitým nosem.Pak si velkým obloukem odplivl,a jeho hustá slina se zachytila na stéblech trávy,trochu je ohnula a zůstala na nich viset.
-Vona ta přezdívka ti byla udělena vzhledem k tomuto výkonu a s přihlédnutím k výkonům předešlým,jak se říká,vysvětloval Rolin.-Jenom jak procítěně zpíváš hymnu,to bylo fakt něco,ty vole.Kde ses to naučil?
-Jakou hymnu,zas?Co to meleš…ty vole?Co máš s hymnou?Nic sem nezpíval,já nejsem jako ty.
-Vážně?No nevím.Jakou hymnu že si zpíval?Naši hymnu,vole,státní hymnu.To si nepamatuješ?Ležel si,najednou ses zved a pěl si jak ten slepej pěvec.Rum sa z vodkou bijů,hlavy duní po vopici…a tak různě a tak podobně,ty vole.To bylo fakt úplně dojemný.To si složil sám?
-To si nepamatuju,ty vole,nekecej…Jardo,vopravdu?
-Jo,vopravdu,ty udato.Vopravdu… a bylo to dost zajímavý.
-To je divný,že bych byl tak vožralej…
-Co je na tom divnýho,ty vole…po půlitru kořaly,usmál se Mirek.
-Taky sem to vyhrál.
-Taky jo,vyhrál,přikývl Mirek,-a zatímco si spal,tak si to vyhrál,dostal si přezdívku,a ještě sis zazpíval.Stih si toho docela dost,ty vole…no vida co udělá taková medovinka.Ovšemže musí bejt vypitá na ex,to za prvý,ale pak hlavně samozřejmě musí bejt vypitej zkušeně,to je jasný,jinak se to ani nedá.
-To jo,to je jasný,ale hergot co ta hymna?opakoval svou otázku Rolin.-Taky si něco měl s hydraulickými kačery,ale to je taky jasný,byli sme na pouti.Víš,že sme byli na pouti ?Ten pejsek,jak sis ho chtěl nechat.Pod košili jak sis ho strkal?To víš,ne?Nebo ne?Že bys měl takový vokno,že nejenom hymna ale i pejsek?
-To byl francouzskej buldoček,řekl Vendík.
-Výborně,tak na pejska vokno nemáš.A co ta hymna…kdes to sebral,ty vole?
-Nojo,furt kurva,už vím…ty vole,to sem jenom někde slyšel,řekl Vendík rozmrzele.-Heleď,radši dem na to pivo,žejo.Já mám zase žízeň.Docela si to všechno pamatuju,vona medovina není rum,víš vole!Škoda toho psa,von by za mnou chodil jak pejsek,dodal a zadíval se přitom na Rolina.
-Cože,ty vole,řekl Rolin,-ty ji ještě máš,ne? Pejsek že by za tebou běhal jako pejsek?
-Jo,ten francouzkej buldoček,přitakal Vendík.
-Kurva,už zase?Jak za tebou kurva může běhat pejsek jak pejsek,do prdele!Třeba beránek,nebo něco jinýho,vochočenýho,třeba strejda Jirka měl srnečka,a ten za ním vopravdu běhal jak pejsek.Takhle se to totiž říká,víš.To je ale něco jinýho.Ale že by pejsek běhal jak pejsek,ty vole,to už je kurva přece zbytečný.
-Není,von by běhal,heleď jó.
-Jasně že jo,Vendy,zastal se Vendíka Mirek.-Když houby rostou jako houby po dešti,tak proč by pejsek neběhal jako pejsek,žejo,ty vole?Na tom už hovno sejde.
-Jasně,ty vole,souhlasil Vendík.
-Hele,když už sme u těch zvířat,to můj děda měl vochočenýho malýho lišáka,vzpomínal Jarda a pobaveně přitom Rolina sledoval,-a ten za ním vopravdu běhal jak pejsek…a všude.Von si ho bral do hospody,tam mu nalil na tácek pivo,to mu prej moc chutnalo.Jenže pak přijeli Rusáci a viděli ho…a furt lisá,lisá..a dávali mu syrový maso a milej lišák začal jít po slepicích,a to si jich dřív ani nevšim.A tak ho děda musel dát pryč.
-A kam?zeptal se Mirek.
-Co já vím,asi těm Rusákům,nebo ne,to už nevím….prostě pryč.
-Tak vidíš,Vendíku,lišáček může běhat jak pejsek…ale pejsek sám,to je ty vole zbytečný,řekl Rolin.
-Pejsek sám taky může běhat jako pejsek,ale už se na to brácho radši vyser,smál se Mirek.
-To by chtělo ty vole,řekl Vendík,-radši že už bysme šli,místo toho věčnýho kecání,já mám hroznou žízeň,nejdřív pudem na pívo,a pak se uvidí,třeba se můžem zase vrátit na pouť,žejo.
-Jasně že dem,ty udato,přisvědčil Mirek.-A mimochodem,to udata,to mi ty vole připomíná taky jednu takovou hezkou přezdívku.Tomu se zas říkalo Vyžah.Jestli teda dovolíte malou poznámku,jak říkal Švejk.Jo,tak teda vole k těm přezdívkám,tak von ten Vyžah se dycky podíval na nebe,a když bylo vedro,řval:Kurva to je zas Palermo,já bych něco vyžah.Anebo když byl navopak chcavec,když furt chcalo,tak zas řval:Kurvanoha,zase chčije,to je ale lahvový počasí,já bych to vyžah…kurva,a šup do hospody,tam to pivo vyžahnu…a tak jedem,jedem,děláme,kurva,nezdržovat to a dem do putyky…ať to kurva vyžahnu a…
-Zrovna jako bych to nezdržoval teďka,ty vole,usekl Vendík rázně Mirkovu vzpomínku na chlapce jemuž se říkalo Vyžah.
Byl už podvečer, když si to z hospody namířili do míst,kam předtím doplavali Rolin s Jardou.Mirek by sice ještě v restauraci U Rybníka rád poseděl,ale Rolin i Jarda trvali na tom,že by se tam mělo zajít,že je to tam zajímavé,a Vendík,který už měl pro dnešek alkoholu až nad hlavu,je ochotně podpořil.
Kolem rybníka vedla jen úzká pěšinka z které vystupovaly odhalené kořeny okolních stromů,jež rostly na kamenitém podloží porostlém křovinami.Z těchto míst se dalo sestoupit k vodě jen velmi obtížně,břeh byl příliš vysoko,byl příkrý a nikdo se sem koupat nechodil.Najednou se pěšinka zakousla do skály a stoupala ostrým úhlem nahoru a oni se dostali nad rybník,zde vytvořila skála jakousi rovnou plošinu pokrytou vrstvou udusané země porostlé řídkou,nízkou travou.Byl tu stan a asi deset metrů před ním byly na zemi rozloženy dva spacáky.U nich seděla na bobku dívka s kudrnatými,černými vlasy.Pohlédla na ně bez známky překvapení;její oči byly zrovna tak černé jako vlasy,jenom se více leskly.Jarda se zastavil, přisedl si těsně vedle dívky a usmál se na ni.-Tak sme tady…
-Fajn.Jestli chceš,rozbal si to vedle mě,řekla dívka.
-Jo,dobrý,hodná,přikývl Jarda.
-Támhle to můžem na noc taky rozbalit,ukázal Rolin za stan.-To je dohodnutý,ty vole.
-Jo,aha…tak proto ste byli tak dlouho…aha ty vole,to bylo to dlouhý koupání,řekl Mirek.-Nojo,tak dobrý.Akorát že může táhnout vod vody.I když zase je to docela vysoko,je to nad vodou,tak asi né.Jinak to tady může bejt zajímavý místo.To máš asi vole pravdu.
-Nějaký táhnutí vod vody v takovejhle vedrech,jo?Tak to můžem mít klidně u prdele,pravil Rolin.
Ze stanu vyšla druhá dívka.
-Čau Ilonko,pozdravil ji Rolin.
-Čau.
-Tak sme tady,oznámil jí Rolin zbytečně.
-Jo,to vidím,řekla Ilonka suše.
Rolin shodil ze zad bágl.-Tak my to tady někde rozbalíme,žejo…
Ilonka pokrčila lhostejně rameny:-Tady je místa…
-Jarda už to rozbalil,vyprskl Mirek.-Jak ste říkali,vopravdu je to tady zajímavý.No,nic,dodal,když na něj Ilonka káravě pohlédla,-tomu se říká neztrácet čas.Je vidět,obrátil se k Rolinovi,-že ste ho ty vole vopravdu neztráceli.No,a já sem zase hlídal Vendíka.Místo toho všeho,hm…toho všeho plavání.
-A tos ani nemusel,heleď jó,to sis vybral sám,řekl Vendík.-Tak jo,ty vole,já se du natáhnout.
-Nojo,po tom všem musíš bejt utahanej,ta medovina a taky ten pejsek,přikývl Rolin chápavě.-To se pak nedivím,a ještě do toho ty hydraulické kačery,a když se to vole všecko sečte...to teda není žádná sranda.
-Já nejsem utahanej,kruci ,jenom říkám,že se du ty vole natáhnout,zamručel Vendík a odkráčel na okraj plošiny,kde pod ní,v hloubce asi tří metrů,pomalu přitékala do rybníka průrvou ve skále voda.Z vody vystupovaly nad hladinu velké oblé balvany na kterých se dalo sedět a vyhřívat se na slunci.S nastávajícím soumrakem se občas kolem nich zableskly stříbrné stíny rybího potěru.Ten však vyplašen Vendíkovými kroky rychle zmizel,hledaje úkryt pod břehem mezi vodními travinami.Vendík si rychle a zručně upravil lůžko z celty a igelitu,a za chvíli se neslo ke stanu mohutné chrápání.
-Tý vole,ten to ale zaříz,řekl Mirek.-A už rovnou chrápe…to je rychlost,ty vole,přímo ta, kosmická.
-Ani se nedivím,po tom všem,usmál se Rolin.
-Tak já to taky zapíchnu,řekl Mirek,-ledaže by se tady ještě nechtělo někomu spát.
-Asi nechtělo,řekl Rolin,a zeptal se slečny Ilonky:-Hele,co kdybych…hmm,moh bych k tobě do stanu?Co říkáš?Jo?Moh bych,že bych třeba tó…u tebe přespal?
-Třeba jo,nevím,pokrčila Ilonka nezůčastněně rameny,-nojo,tak třeba jo,když se ti chce.
-Aha,povytáhl obočí Mirek,-tak takhle,no vono se to hodí,takovej stan,vono zrána bejvá ta rosa,a taky jak sem řek,ty vole,může táhnout docela vod vody,jak de vod ní po ránu chladno…
Své úvahy však již pronášel do prázdna,Rolin s Ilonkou zmizeli ve stanu,a v odpověď mu zazněl jen slabý zvuk zdrhovadla,jak ho za sebou zatáhli.Pokýval s pochopením hlavou a beze slova odkráčel na okraj plošiny kde objevil ve skále vytesané schůdky.Položil na zem bágl a sestoupil dolů k vodě.Posadil se na největší balvan,vytáhl krabičku startek a jednu si zapálil.Hodil ještě hořící sirku před sebe a ta dotekem o hladinu slabě zasyčela.Jinak kolem něj panovalo ticho,jen voda přitékající do rybníka občas takřka neznatelně zašplouchala.Mirek se pohodlně natáhl na záda,jednu ruku si dal za hlavu,a vypouštěl vzhůru k tmavnoucímu nebi mezi jasně svítící hvězdy obláčky šedavého dýmu.
Ve stanu bylo dusno a Rolin cítil,jak se začíná potit.-Teda,to je vedro,vydechl.-Je pořád ještě pěkný vedroco?Taky do toho stanu celej den praží…
-Si zavřel,tak co chceš,řekla Ilonka.
-Hm,nojo,pravda.A co…mám vyvětrat?Mám to zase votevřít?Nebo radši ne?
-Jak chceš.
-Hm,a ta tvoje kámoška,co bude?Příde sem?
-Monča?Ne,ta bude spát venku,ta už tam zůstane.A jestli je ti vedro…se ani nedivím,když seš nabalenej…
Hned jak byla ve stanu,Ilonka ze sebe všechno shodila až na kalhotky a tenký nátělník,pod kterým už nic neměla.Rolin se také začal svlékat a nakonec tu seděl jen v trenkách.Ilonka se přitom k němu otočila zády,jakoby se na něj nechtěla dívat,a Rolin se k ní potom posunul a položil jí zezadu dlaně na prsa.Nebránila se,a když je začal hladit,dala obě ruce nahoru,jakoby se vzdávala a zároveň mu s mlčenlivým souhlasem dovolovala,aby ji stáhl tričko přes hlavu.Když to udělal,otočila se k němu a lehla si na záda a velká,měkká ňadra se světlými bradavkami se jí přitom rozlila po celé hrudi.Měla tak světlé bradavky,že jejich okraje nebylo v šeru takřka vidět.Rolin k ní přiklekl a stáhl jí kalhotky.Ilonka se nehýbala,jen odevzdaně ležela dívajíc se kamsi za jeho ramena.Rolin jí vsunul koleno mezi nohy a ona je bez odporu roztáhla.
Položil se na ni,jednou rukou si stahoval trenky a druhou ji začal laskat v klíně.Ucítil vlhko a už nahý a vztyčený do ní vnikl.Byla připravená,tam dole byla vlhká a horká,jenomže se pod ním ani nehnula,ani trochu mu nevycházela vstříc,jen ležela a nechávala ho,aby ji pomiloval.Rolin jí vsunul obě ruce pod půlky zadku a začal s nimi sám proti sobě pohybovat,jenže přitom ztratil oporu loktů a ležel na ní celou svou vahou.
2024 ©