-Třeba pokecat s kravama,ne?odhadoval Mirek.
-Třeba…a možná lepší než s hasičema,řekl Rolin.-Ale né,ty vole,já bych sám do žlabu nelez,ale když já sem spad dolů z půdy.Voni tam měli takovej průduch,tím házeli dolů seno,no a já tím propad.A žebřík sme dali předtím nahoru,aby za náma nikdo nemoh,takže sem byl v prdeli.Teda kdybych vzbudil Vendyho,že by mi ho podal…ale tak to je ty vole marný,žejo,když usne.
Všichni s ním mlčky souhlasili,neboť to byl neoddiskutovatelný fakt.
-A tak sem teda,protože se mi nechtělo ležet na zemi,vlez do žlabu,nojo,ty vole,přitáh sem si hlavu tý kravky,taky sem jí povídal…pocem Evka,no… ale vona nějak nic moc neříkala,a tak sem hned usnul.
-Evka?Krávě si říkal Evka?Tos ani neříkal.A proč zrovna Evka,ty vole?zeptal se Vendík.
-No,von s jednou takovou Evkou chodil.Ale už nechodí,vysvětlil Mirek,když se k Vendíkově otázce Rolin očividně nechtěl vyjadřovat.
-Jo takhle,nojo,no,tak to se stává,usmál se Jarda.-Hele,ty vole,tos měl ale kliku,vona tě klidně mohla pobodat,nebo ušlapat.Tos teda docela zariskoval,víš to?
-To sem mu taky říkal,že teda zariskoval,řekl Vendík.
-To zrovna vod tebe sedí,ty toreadore,připomněl mu Rolin jeho výstup s býky.-Zrovna vod tebe…ale to víš,možná že měla úplně jinej zornej úhel.Ale nojo,vole,máš pravdu,von to ten jezeďák taky říkal.Von mě ráno vzbudil,když šel krmit a povídá,že mám kliku,že tahle kráva je hned u vchodu,je zvyklá na lidi a vůbec..že je prej hodná.
-No tak tos měl kliku a Míra taky,že ho nikdo nenačapal,řekl Jarda.-A jak ses teda vůbec do toho holubníku dostal?Tys musel někomu vlízt na dvorek,žejo ty vole.Eště že tě nevymákli…
-Nojo,a eště že mě vzbudilo chcaní.A taky že neměli žádného psa.Takže sem radši hned vypad.
-A to jo,dobrý…hm,to já než sem vzbudil Vendíka,povzdechl si Rolin-.Měl sem štěstí,že se mu chtělo,viď,Vendy.Ještě že nešel srát do sena.
-Nojo ty vole, já radši do trávy.
-A jak ses měl ty,obrátil se Mirek s otázkou na Jardu.-Kdes byl?U Zdeničky?
-Ne,ta musela jít domů.Ale pomáhal sem její mámě uklidit po schůzi,a tak…odmlčel se Jarda.
-A tak co?byl zvědavý Rolin.
-A tak na mě byla hodná.
-Vážně?Byla na tebe hodná.To bych do ní neřek,i když vlastně…proč by ne,chápal Rolin.
-No vidíš,a přitom na mně byla celkem hodná.A vlastně docela dost.Dalo by se říct, že docela jo…
-A heleme se,když ne dcera tak máma.A co bylo,tys ji teda přeříz?Povídej ty vole,vyzval Jardu Mirek.
Jarda se namísto odpovědi jen pousmál:-Až někdy jindy,možná…A hele vůbec,radši že bysme změnili rajón,ne?Vyrazíme radši někam do pryč,ne?Už je po schůzi…a vůbec už je po všem.
-No ale ta hostinská…a nestavíme se ještě v krámě,co?nadhodil Rolin.-Co ty na to?
-Ne,maj zavříno,řekl Jarda.-Radši pudem ty vole,vono těch hasičů je plná vesnice.A taky v tom kravíně a v holubníku,to vaše spaní by se jim nemuselo líbit.Vono se toho sešlo trošku víc,takže rychle vypadnem.
-To máš pravdu,přikývl Mirek.-Stejně mně nechápou a tak je tady necháme.I s těma jejich holubama a kravkama Evkama…jo a ty požárníci,ty mužou jít taky do prdele.
-A taky třeba manžel tý hostinský,žejo.A voni holky asi stejně jen tak neotevřou,co,vole?ušklíbl se Rolin.-Po takový šichtě,hlavně máma...vona vopravdu vůbec nevypadala špatně.Tak jaký to s ní bylo?
Jarda si hodil bágl na rameno a řekl netrpělivě:-Hovno manžel,ty vole,žádnej nebyl.Ale to máš stejně fuk.No…ale stejně ty vole,Vendík má pravdu.Mirek se vopravdu potřebuje pořádně vykoupat.Pudem někam k vodě.Ledaže bys chtěl tady,v týhle zrzavý…a to asi ne,co?Uděláme si takovou menší procházku,to nám neuškodí.Žejo,viď Vendy?
Mirek kategoricky odmítl další očistu své osoby prostřednictvím zdejší minerální vody:-Seru na to.Tahle voda je údajně na pití,ty vole,a ne na mytí.A stejně…ani volně nevytejká,jak tady píšou,a to je nějaký móc podezřelý.A kdoví jestli je vůbec zdravá.A voni ty svatý sou mně taky nějak móc podezřelý,rozumíš ty vole,tady ten Prokop,tam zas ten Liberatus.Tady se na nějaký mytí vyseru,deme radši jinam.
-No,jak myslíš.Ale zato tady volně vytejkal rum,a taky vodka a zelená,vypočítával Rolin,- Samozřejmě též pivo,ale to se tak nepočítá,každopádně ale bude rozumný to kapánek rozchodit.Je to docela dobrej nápad,trošku se projít.Hlavně se trošku projít přímo vodsaď…tak nějak trošku vzít kramle.
-No dobře,ale nepudem radši na vlak?nebyl Mirek zrovna nadšený vyhlídkou na nějaký pochod.
Vendík se na něj zadíval,pak pokrčil nos a řekl:-Smrdíš teda jak tchoř.Radši ne,heleď jó.Trochu se vole projdem.Na čerstvým vzduchu se to dá vydržet.
-Ty vole,ty nemáš rád vlaky,řekl Mirek.
-Co bych ty vole neměl.Já pudu na fíru,a pak si třeba zajedu do Budapešti pro svetr a tašku s Boney M.Anebo pro něco jinýho…Né,to né,to si jen tak dělám srandu.
-Bodejť,podpořil tentokráte Vendíka Rolin,-v Budapešti je dobře,tak proč si tam nezajet pro svetr.Vono v Děčíně je taky dobře,ty vole,ale zase tam třeba nemaj takový pěkný svetry,nebo takový pěkný tašky.A určitě tam nemaj žádný Boney M.
-Nojo,tak dem pěšky…nó,když myslíte,pokrčil Mirek rameny poznamenanými stopami rozmazaného holubího trusu.
Když potom asi po dvou hodinách chůze dorazili k rybníku,Mirek šel hned do vody.-Tak to by bylo,ulevil si,když si zaplaval a smyl ze sebe veškeré stopy předcházející noci.-A z hadrů se to taky docela smylo,vono to stejně vopadá samo,to se časem vodrolí.A teď že bysme se zašli na pouť?
Ve vesnici,kterou prošli než se dostali k rybníku,byla pouť na níž se chtěli podívat,až zase,jak se vyjádřil Vendík,bude moct Mirek normálně mezi lidi.-A taky mám žízeň a velkou po těch vodkách heleď,tak vono co se dá dělat,budeme muset zpátky na pouť,dodal.
-Co se dá dělat,když máš žízeň,pronesl Mirek s hraným zamyšlením,-hm,jedině snad napít se, ty vole.To je pořád ještě ten nejlepší způsob.
-Ty vole,ty seš vůl,smál se Jarda.-Ale jó,máš pravdu,a támhle hospoda je,ukázal na protější stranu rybníka.-Jenže to vypadá,že maj zavříno,vono je ještě brzo.
-Právě.Ta nám neuteče,a teď deme ty vole na tu pouť,řekl Vendík.
Procházeli poutí a do uší je bila směs šlágrů vytvářející jedinou,ohlušující zvukovou masu protkanou výzvy majitelů kolotočů,houpaček a jiných atrakcí,lákající na poslední a jedinečnou příležitost,jak u nich utratit korunky.
-A už se to točí,už se to roztáčí,opakoval po nich Rolin,-hm…stejně mám nejradši,když se roztáčí pivo.To je to nejlepší roztáčení,kam se na to sere řetízák.Nebo ne?
-Moje řeč,pronesl Mirek rozhodně.
Jarda se zastavil u stánku kde prodávali medovinu.-Co kdybysme si dali?Po pivu by to byla zas aspoň změna.To by nemuselo bejt marný,vona změna vobčas neuškodí.I když tohle nejde pít po půlitrech,tohle je zrádný pití,to není na žízeň,co Vendy?Tohohle se nedá vypít litr.Von taková medovina už nějakou sílu taky má.
-Co by ne.Dalo by se,řekl Vendík.
-Co by se dalo?Medovina,jo?Ani půllitr ne,zavrtěl Jarda hlavou,-ani náhodou,a natož aby na ex,i když se to pije samo,jenže tohle se prostě nedá!To je prostě medovina.
-A že jo.Klidně flašku.A klidně na ex,heleď.To není zas tak moc.
-Cože,na ex?Neblbni ty vole,to těžko,mínil Mirek.
-Počkej ty vole,stejně jenom kecá.Co,Vendy,půllitr jo…a že ne,ušklíbl se Jarda.
-A že jo.Klidně,heleď jó,co to je.
A Vendík si zakoupil láhev medoviny a před zraky kamarádů ji zvládl vypít.Dlouhými doušky vypil až do dna lahve ten lahodný,avšak velice zrádný nápoj.
-Tý vole,dobrý vole,akorát že na lačnej žaludek,to budeš kurva hned na šrot,zhodnotil Rolin jeho výkon.
-Ále hovno,nebudu,odporoval mu Vendík a olízl si slepené rty.
-Já bych taky řek,že budeš.Ale zasejc teď aspoň už máš po žízni,ne?usmál se Mirek.-Akorát že budeš ty vole pěkně vožralej,následkem čehož budeš mít zasejc další žízeň.A po vopici bejvá veliká…
-Jo,souhlasil s Mirkovou úvahou Rolin,- bude to následkem čehož.
-Ále hovno,nebudu,opakoval Vendík.
-Žádný hovno,řekl majitel stánku.-To bude vopice jak bejk.Vemte si ho někam,ať mi to tady všechno nepoblije.To sou taky nápady,vylejt do sebe celou lahev.A ještě v tomhle vedru,za chvíli ji má jak z praku.A blít bude jak alík.Ten váš kámoš bude brzo na sračky.Uvidíte jak se z toho poblije.
Jenže Vendíka,který měl kachní žaludek,žádná nevolnost tohoto druhu nikdy netrápila.Teď právě zahlédl zajímavého psa sedícího na pultu střelnice,a zamířil k němu,aby se s ním mohl skamarádit.Pes byl francouzký,černě žíhaný buldoček s groteskníma,jakoby netopýříma ušima,a v očích měl silně flegmatický výraz,a Rolinovi s Mirkem hned připomněl toho chrčícího mopsíka v té podivné hospodě za Hlubokou.
-Nazdar pejsku,co ty si tady tak sedíš… jako že si sedíš…vlastně tady,pejsku vole,že sedíš,pronesl Vendík a tvářil se přitom co možná nejroztomileji,aby svého nového kamaráda nepolekal.
-Ty si hlavně sedíš na jazyku,ty vole,poznamenal k jeho proslovu Rolin.
-A je to hodnej pejsek,viď,ignoroval jeho připomínky Vendík,a drbal buldočka pod krkem,což si pes nechal v klidu líbit.-Takovej hezkej hodnej pejsek je to…úplně malej hodnej,že jo..nekouše,viď,to je dobře,že seš hodnej,že seš malej,pochvaloval si Vendík.
Buldočkovi se možná Vendíkova pozornost líbila,ale majiteli střelnice se určitě nelíbila vůbec,zvláště když Vendík začal jevit snahu vzít psa do náruče.
-Nech toho,hergotkurva!Tohle je můj pes,jasný,mladej,řekl důrazně.
-A má bejt,řekl Vendík.-My se máme rádi.
-Jak co má bejt,kurva,jaký co má bejt,povídám,abys toho psa nechal na pokoji!
-Jak von se menuje,zeptal se Vendík přátelským tónem,-že jako jak mu říkat mám říkat?
-Co je ti do toho,kurva jak se menuje,nech toho psa na pokoji,jasný!
-A tak mu budu říkat Vinetů,rozhodl se Vendík pojmenovat pejska podle velkého náčelníka Apačů,jehož obraz,vypalovaný ve dřevě a zasazený do překližkového,zlatě natřeného rámečku,jej mezi záplavou papírových růží,koltů z postříbřené umělé hmoty a jiných artiklů,ve střelnici nejvíce zaujal.-Von bude jako můj bratr,hepčík…hepčí…
-Ajéje,a už je to tady,řekl Rolin.-A ani to ty vole dlouho netrvalo,nojo,vono to jde rychle,a ještě když je to nalačno.To de do hlavy kurva rychle.To máš dřív než nový boty,to je raz dva.To sou pak ňuká grády to seš hned zlitej jak alík.Tohle bude teda rychlá vopice.
-Ty vole,mně je u prdele,jak mu budeš říkat,hlavně nech toho psa bejt,jasný! pronesl majitel střelnice.
Jenže Vendík si rozepnul košili a snažil se pod ní psa schovat.Francouzký buldoček ale není kotě,a i když tohle byl velice trpělivý pes,dal poprvé zavrčením najevo,že si úplně všechno líbit nenechá.
-Kurva,ty buzerante,co děláš,zařval majitel psa,-už mě s tím vole neser,nebo uvidíš…a pohnul se od kraje pultu směrem k Vendíkovi.