Čundr 35

Napsal Josef Plesar (») 12. 2. 2016, přečteno: 577×

Hostinská sklonila hlavu a řekla trochu zjihlým hlasem:-Neříkej…vážně?

        Sál byl uklizený,jen Jarda ještě otevřel všechny okna,aby  přes noc vyvětral,a pak šel za hostinskou do výčepu.Ta seděla u stolku a před sebou měla červené víno v litrové láhvi bez viněty.Byli tu už jen sami dva,a okno za nimi zářilo do tmy jak žlutý obdélník,jeden z posledních ve ztichlé vesnici.

-Otevřeš to?Je to z domácího sklípku,z Moravy…dobrý víno.Teď k němu hostinská  promluvila   příjemným,uvolněným hlasem,jakoby s prohlubujícím se nocí odložila svoji předchozí ostražitost.-Když tak otvírák máš v šuplíku…

-Mám nůž,řekl Jarda.-A to je červený?

-Vidíš,ne.Hm,copak,máš radši bílý?

-Ani ne,to je jedno.Červený se hodí líp…

-Vážně…a k čemu?

-Teď sou vedra a všechno hned zteplá,a bílý...to se pak nedá vůbec pít,ale u červenýho to je vlastně skoro jedno,řekl Jarda zatímco zapíchl vývrtku  na svém noži do korku zátky.-A teď je stejně pořád ještě to,no…ještě je vedro,dodal s pohledem na výstřih své hostitelky,kde se v hlubokém žlábku mezi  prsy leskly drobounké kapičky potu.

-Hm,tak to jo,když myslíš.Ale už mi radši prosím tě  nalej.

Jarda rozlil do připravených sklenek víno a usedl na druhou židli.Stolek byl krátký,a když pod ním natáhl ruku,dotkl se nahého kolena hostinské.Jak měla nohy trochu od sebe,vsunul jí dlaň pod sukni,a pomalu pokračoval nahoru po vnitřní straně kyprého stehna,a pak,když seděla bez hnutí a nijak se nebránila,posunul ruku ještě výš až přes tenkou látku  kalhotek narazil na pahorek klína.Pocítil vlhko a teplo,jako ze zřídla tam vyvěral všechen žár jejího těla.Začal ji  laskat  prsty,ale ona se odtáhla,přitiskla kolena k sobě a řekla:-Tady ne!

                 Vendík s Rolinem se hledáním Mirka příliš nezatěžovali.-Vono to stejně nemá cenu,mínil Vendík,-asi někam zalez a chrápe,a hledej ho ty vole v takovýhle tmě.To těžko…

-Jo,ty vole,třeba se zašel vychrápat  do lesa,anebo já nevím kam.Kdyby ještě něco chtěl podnikat,tak by přišel do hospody abysme vo něm věděli,přítakal  Rolin.-A taky byl dost vožralej…tak určitě vole někam zalez a chrápe.

-Hepčí,kýchl si dvakrát ze sebou Vendík.-Je to pravda…

-A hele,zadíval se na něj Rolin,-co to,Vendy?Ty už taky,taky?

-Jo,sem trochu vožralej…ale jenom tak trošku.

-Ne,to nejseš.Ani já ne.My nejsme vožralí jako Mirek,ty vole,my sme se jen kapánek zlumpíkovali.Jako Kalimero.Jasný.To Mirek se vožral,ale my se jen zlumpíkovali.

-Hepčík,kýchl si Vendík a pak s plným nosem zahuhlal:-Stejně je to prašť jako uhoď…

-Ale hovno,kdepak,není.To není jedno,vole víš…zlumpíkovat se zní mnohem líp než se vožrat. Řekneš vožralej jak prase…a je to jasný.Ale zlumpíkovanej jako prase,to přece nejde,to je jasný,...ne?To je ty vole úplně něco jinýho,chápeš?To není jako prašť,nebo tak…

-Heleď ty vole,když začnu kejchat,tak začínám bejt vožralej.

-No dobře,jak chceš,vono je to stejně jedno.Tak teda je to jako prašť,když myslíš.A víš co Vendy?Vyserem se na to spát pod širákem,i když je teplo.Ale já myslím,že může přes noc klidně chcát.Je takovej těžkej vzduch.A ty seš jak ten toreador…tak co kdybysme přespali v kravíně?Dneska máme furt něco s kravama,tak co.Budem tam vole chrápat,von nějakej velkej smrad tam snad nebude, to není jako v prasečáku ty vole,vona taková kráva nejenom že mlíko dává,ale taky je jinak užitečná,třeba…hm,tak nějak,to je jedno jak.Prostě to zkusíme,ne?Budem chrápat pod tím zorným úhlem,co ty vole?Úplně vole v pohodě,co ty na to?

-Ježíš vole neser furt,odplivl si Vendík.-Vono to funguje,viděls ne?tak co furt ty vole máš.

-A nic,jasně že jó,jasně že to funguje,to je jasný.A ty seš fakt dobrej,takhle to vyzkoušet,tak co vole,že bysme teda už šli?Có…dem teda do kravína?

A Rolin ani nečekal na odpověď a vyrazil směrem ke kravínu prozpěvuje si přitom:

                                            To se asi těšíme na Jéžiška

                                            copak nám asi nadělí

                                            mě asi nic,protože sem debil

                                            a naši šetřej na automobil….

a tahle jím upravená,známá písnička o Štědrém večeru  zněla teď,když ze všeho,z asfaltu,kamení,cihel a betonu sálalo do noci teplo nashromážděné během letního,žhavého dne,opravdu zvláštně.Rolin dál pokračoval písní,jejíž text si opět upravil:

                                               A tak hádej mámo kdo to byl,

                                               kdo mě včera oplodnil

                                               kdo to by,.kdo to byl

                                               kdo si mě tak oblíbil

                                                Inu ale hádej mámo kdo to byl

                                                kdo se mi tak zalíbil

                                                kdo to byl,kdo to byl

                                                asi nějakej debil…

-Do prdele,neječ tak,napomenul ho Vendík,-ještě vzbudíš hasiče.A taky všechny krávy…

-No a co,aspoň si nás dřív voblíběj,usoudil Rolin.

To již stanuli před kravínem,vrata byla kvůli letnímu vedru otevřená,a krávy stály poklidně u žlabů.Nad rohatými hlavami byl v tmavém,dřevěném stropě světlejší čtverec.Byl to otvor, lidově takzvaný padák,jímž se dolů schazovalo kravám seno.Vylezli nahoru po přistaveném žebříku sledováni netečnýma kravskýma očima,a ocitli se v jediné ohromné kupě sena.Vendík si hned začal chystat hnízdečko na spaní,zatímco Rolin se potácel kolem trámů a hrnul seno před sebou .Když  před ním narostla tak velká hromada,že už se nemohl ani pohnout,kopal kolem sebe brumlaje si:-Hele seno,kde si bylo ty kurvo,když se slámovalo? Voňavé seno  chrastilo a  při každém prudkém kopnutí se vracelo zpět,a Rolin měl  pocit,že vězí až po krk v nekonečném moři suché trávy.Najednou zjistil,že se mu Vendík ztratil,že ho tím svým kopáním nejspíše celého zaházel.Vendíka naposledy zahlédl jak spokojeně chrápe pod načechranou vrstvou,kterou použil jako přikrývku,protože už se mu nechtělo vybalovat bágl,a teď se ho snažil najít.Prohrabával se tou navršenou,obrovskou kupou sena,ale Vendík nikde.Náhle ucítil,že stoupl na něco,co se pod jeho vahou zhouplo,a pak už  jen letěl dolů mezi krávy.Dopadl sice tvrdě,ale nezraněn,jakoby nad ním bděl bůh všech opilců.Okamžitě si uvědomil,že se propadl padákem.který si sám zaházel senem,a že když vylezli nahoru,vytáhli za sebou žebřík,aby za nimi nikdo nemohl.Zpátky se nedostane,pokud  nevzbudí Vendíka.

-Vendy,Vendíku,zakřičel sice silně,leč marně.Vendík měl tvrdý spánek,teď navíc posílený několika velkými vodkami.

-A je to v prdeli,musel si  přiznat po několika hlasitých pokusech Vendíka vzbudit,-jo ty  vole…seš v prdeli,v prdeli a v prdeli.V šeru postřehl,jak se mu před očima něco komíhá.Byl to ochlupený konec kravského ocasu a putoval mu těsně před obličejem sem a tam,podoben kyvadlu natahovacích hodin.

-Kurva,kráva,kráva,a zase kráva…a zase kurva jenom kráva.Dneska vidím jenom samý krávy,kurva.Zasraný krávy,co furt máte?Celej kravskej den,žejo.Taky sem já vůl nemusel sem lízt,tak co bys ještě chtěl…seš  takovej vůl,tak co,nic,hovno…hovno do prdelevole,furt jen ty samý zasraný krávy.A Rolin se během vnitřního monologu namáhavě zvedl,opíraje se přitom jednou rukou nejbližší krávě o bok.Dobytče stálo klidně,mohl se domnívat,že mu tak chtělo pomoci,aby se mohl postavit.To ho velice potěšilo,poplácal krávu přátelsky po hřbetě a usedl proti ní na okraj žlabu.Kráva poklidně zírala před sebe,jen občas mrskla uchem,aby odehnala mouchy.

-Ty seš nějaká hodná,ne jako ty bejci,pochválil ji,-no pocem ty kravičko…kravička,no jo,hodná,neboj…no neboj se,já to tak nemyslel,ty seš hodná kravička,žádná taková zasraná ta … a položil ji hlavu na čelo,na místo mezi rohy.Kráva jen nepatrně uhnula,když přešlápla,řetěz trochu zacinkal a on se svezl do žlabu,a zůstal tam sedět.V tom okamžiku usnul a začal chrápat,nohy mu bezvládně viseli přes okraj žlabu,a po zpocené tváři mu lezly velké,kovově lesklé mouchy.

                         Mirek doplaval takřka k výpusti rybníka;po jeho pravé ruce vystupovala z vody vysoká,strmá skála na jejímž vrcholu stála dřevěná chatka.Ta byla ukotvena do skály osmi ocelovými lany,Mirkovi to připomínalo řídkou, kovovou pavučinu.Z boku chatky vedla dlouhá trubka,která spolu s bílým kabelem čerpadla končila pod hladinou.Majitel chaty si tak obstarával vodu,byla to jediná možnost,pokud nechtěl zdolávat skálu s kbelíkem na zádech.Mirek si myslel,že doplave až přímo pod chatu,aby si jí zespoda prohlédl,jenže tam byl rybník již příliš mělký,cítil pod sebou bahno dna,které svými pohyby rozvířil tak,že voda okolo něj měla rázem hnědavý nádech.Radši se obrátil a plaval zpátky kolem chat,jež lemovaly břeh na který se již dalo v těchto místech pohodlně vylézt.Na chvíli hleděl přímo do slunce,pak musel před ostrými paprsky zavřít oči a pod víčky  mu zůstala ohnivěrudá kolečka blikající jak výstražná světla semaforu.Po chvíli kroužky,jenž mu zanechalo slunce na sítnici,zmizely,a on otevřel oči a byl právě naproti Restauraci u Velkého Rybníka,která stála na konci travnaté pláže.Až na samém  kraji pláže se povalovali Jarda s Rolinem,a o malý kousek dál,pod rozložitou borovicí,spal Vendík.

Mirek vyšel na břeh a vytřepal si vodu z vlasů:-Co Vendy,tak jak je?zeptal se svých kamarádů,když se vedle nich uvelebil na dece.

-Chrní,odpověděl mu Jarda.

-A to asi bude ještě hodně dlouho,ty vole,po tý medovině,byl přesvědčený Rolin.

-Jenom aby ses ty vole nemejlil,řekl Jarda.-Von Vendy je borec.Ten toho snese hodně.U něj nikdy nevíš.A rychle se ze všeho vylíže,jak vím,tak jen abysme se nedivili.

-Taky bych si ty vole schrupnul,jenže sem tak rozlámanej,že to nejde,zalitoval se Rolin.

-To máš z toho,že chrápeš krávě ve žlabu,řekl Mirek.

-Ty vole,možná lepší než ty v holubníku,odpověděl mu Rolin trochu nevrle.

Rozhovorem se vraceli  k včerejšímu dni,kdy se potom,co byl Mirek vyhozen ze schůze dobrovolných hasičů,rozešli do noci.Ráno se zase všichni potkali u pramene svatého Prokopa.

-A hele vole,tak sme zase všichni tady,zaradoval se Rolin.-To je hezký,ne?Jako kdybysme si to včera řekli,kde budem,kdyby jako něco.To sou ty vole holt ty intuice.

-Jenže sme si vole nic neřekli,namítl Vendík.-Ale to je fuk…

-To je vopravdu fuk,řekl Mirek,-hlavně že vodsaď můžem všichni vypadnout.Už tady nechci být.Voni mě ty vole nepochopili.Tak co s nima.A stejně…sou to požárníci,a tak do prdele dělaj požáry,a ne že ne!

-Už tady nechceš být?Tak jo…a hele,ty ale vypadáš.Kdes to vlastně ty vole chrápal?zajímalo Rolina.

-Vypadá to,že v holubníku.No,jo,vlastně jo,pod holubníkem,přiznal Mirek.-Vono v noci to tak hrozně nevypadalo,taky sem byl kapánek  vožralej…nojo,ty vole,a nikam se mi moc nechtělo,a tak sem tam zalez,vono tam bylo teplo,no…a ty holuby cukrovali jak hrdličky,jenže asi to na mně pořád padalo podlahou,nebo co,ty jejich hovna,a tak sem v nich asi trochu ležel…no,vono spíš asi vo něco víc.

-A tos někomu vlez na dvorek?smál se Jarda,když si prohlédl zbytky holubího trusu,který Mirkovi uvízl hlavně ve vlasech,přičemž i sako a rifle nesly značné známky znečištění,i když  po probuzení se jejich majitel snažil je zbavit aspoň toho nejhoršího.

-Máš ve vlasech hovna,jak ses v tom rochnil,kdyby jako něco ty vole,upozornil Mirka Rolin.

-Nojo,kurva,já vím.Mirek s povzdechem namočil ruce do volně vytékající,znamenité minerální vody,a zkusil  se zbavit  mokrou cestou holubích hovínek ve vlasech.Výsledek byl,že se mu na nich utvořil povlak stejného odstínu a barvy jako na saku a na riflích.

-Hm,nic moc,zhodnotil jeho počínání Vendík.-Heleď ale,nic si z toho nedělej,někde se vykoupem,jó,zase bude dneska hezky,a když tak ty vole…stejně,holubí hovna tolik nesmrděj,to u prasat je to horší.No,my sme se vyspali zas u krav,nahoře na seně,teda já sem tam spal,tady Rolin si  vole radši vlez do žlabu.

-Cože,zavrtěl Jarda nevěřícně hlavou,-a proč kurva do žlabu?Na seně se spí přece dobře.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel čtyři a pět