Čundr 34

Napsal Josef Plesar (») 7. 2. 2016, přečteno: 557×

-Radši ne ty vole,tak zrovna na tohle bych se jich neptal,bejt tebou,nabádal ho Rolin.

U jejich stolu se náhle objevil Jarda.-Pánové,potřebuju píchnout.Mamince se nějak nezamlouvám,no… ale jestli se nás bude kolem holky motat víc,tak to nebude tak nápadný.Vono by to se Zdeničkou šlo,ale z mámy má holka vítr…

-Ty že by ses nějaký ženský nezamlouval?To se mě vole nezdá,vrtěl Rolin nevěřícně hlavou.

-Hmm,zas kecáš ty vole… jenže když de vo dceru,ušklíbl se Jarda.

-Nojo,nojo,jasně,jasně,já ti rozumím,řekl Mirek.-Potřebuješ píchnout,aby si měl šanci si eventuelně zapíchat.Samozřejmě že bych rád přispěl k tak ušlechtilýmu cílu,jenže ty voleeventuelně to teď nejde.Já mám teď v hlavě připravenej takovej referátíček malej,kurva co vlastně malej, malej…takovej zásadní projev,kterým pozvednu úroveň téhle malé schůzečky na vysoce stranickou,tu ty vole…úroveň ouplně stranickou vysokou.A to voni budou zase rádi,to je přímo elementární.

-Co je?kývl Jarda směrem k Mirkovi.

-Ále nic,von chce hasiče potěšit sdělením,že sou vlastně požárníci a tudíž by měli zakládat požáry,vysvětlil mu Rolin,a hned se zvedl od stolu následován Vendíkem,který se na poslední chvíli snažil zvrátit Mirkovo nadšení pro pronášení zásadních projevů.-Pojď s náma ty vole,fakt hele,radši neblbni a pojď jó,vono tó…heleď jó,vono to bude lepší,ve výčepu budem hned u zdroje.Tady se na to radši vybodni,ve výčepu to máš hned z první ruky.Poď hele ty vole, a radši neblbni.

-Huš!Kuš!Nic,chlastat se nebude,odmítl ho Mirek.-Bude se řečnit,to uvidíte.Anebo taky ne,když chcete zdrhnout…vodsaď.Já teď ty vole pronesu referát o jevech v požárnictví přímo elementárních, jestli to náhodou nevíš…

Vendík neměl ve zvyku nikoho dvakrát přemlouvat,a tak jen mlčky nohou zasunul za stůl svou židli,aby nepřekážela v provozu.

Cestou za Zdeničkou k nim Jarda prohodil:-Co blbne?To vypadá,jako by už ji měl.

-Asi jo,zahučel Vendík.-Uvidíme.Zas toho hergot tolik nevypil.Pár panáků,co to je,heleď jó.

           Postávali u výčepního pultu a sledovali jak Zdeninčina matka rovná na tác další várku pití.-Dělej s tím pivem,pronesla podrážděným tónem směrem k dceři.

-Jo,jo,dyk už to je,odpověděla Zdenička chvatně a cukla přitom naštvaně koutkem pusinky.

-A laskavě si nech ty grimasy,napomenula ji matka a odkráčela s plným tácem na sál.

-Já nevím co furt má,povzdechla si Zdenička a roztočila další piva.Po chvíli zaslechli za zavřenými lítacími dveřmi nějaký hluk.

-Právě vám vyrazili kamaráda,oznámila všem Zdeninčina matka,když se vrátila ze sálu s prázdným tácem.

-Mirka?Aha a kudy?Snad ne voknem...strachoval se Rolin.

-Ne,starejma dveřmama,jak se chodí na záchod.Jo,pánové,von nejdřív něco žvanil vo plánu požárů,tak toho ještě nechali,ale pak…jak to říkal?Jo,pak se jich eště ptal jestli prý dobře rozdělávaj,prej jestli dobře rozdělávaj požáry,takhle přesně to řek…a zaplet tam nějaký sovětský zkušenosti,to už bylo moc,ale jak pak začal vykřikovat… prý s požárnickým pozdravem ohni zdar,no…a  to ho právě vyhodili.Máme teda zajímavýho kamaráda,to vám povím.Vopravdu zajimavýho. Nojo,vono  se darmo neříká vrána k vráně…

-Aůe von to myslel dobře,řekl Jarda.-Jenom toho trochu moc vypil,to se stane každýmu.

-Měl by si dávat většího bacha.Von Zíma je starej prevít.Vy byste si všichni měli dát na něj pozor.Chlapi na to kašlou,ale Zíma…dávejte si majzla.Hlavně ty…víš,ukázala na Jardu.

-Já?Já vo hasičích nic neřek!

-No,vono se někdy  ani nemusí mluvit,žejo!No nic,to já jen,že když sou chlapi z toho Zímy nasraný,teda…naštvaný,tak aby se to to…nepřehánělo.Prej ohni zdar,to přehnal,to přece nejde.Přece jen hasiči už pro vobec něco udělali.No ale jinak z toho vyšel docela dobře,jenom ho vyrazili ze dveří.Jo,to kdyby si takhle mohli podat Zímu.Jenže ten když vidí,že chlapi už začínaj bejt vožralí,tak se zdejchne.To víte,lidi sou náchylný,když se napijou…a to von radši maže pryč.Ne že by si taky sám rád nedal.To von jo,to je vo něm všeobecně známý.Jenže von si dává jinde,a zadarmo,zase na těch jejich schůzích.No,nic.Vy se pánové doufám budete chovat slušně.Abych si vo vás nemusela něco myslet…to bych nerada.

-Určitě,určitě,my sme slušní chlapci,ujistil hostinskou Jarda.

-Vážně jo,no tak uvidíme.

-I von je slušnej hoch,zastal se Rolin Mirka.-Jenomže mu jako bylo divný,že hasiči sou teď požárníci,podle toho sovětskýho vzoru,nebo proč…protože z toho logicky vyplývá,že jako požárníci dělaj požáry.Von má logiku rád.A tak jim to jako chtěl připomenout,že sou hlavně hasiči,aby taky nezapomínali hasit.

-A to voni hasit nezapomínaj,hlavně teda  žízeň,podotkl Vendík.

-No to jo,to je jasný,přisvědčil Rolin,-jenže to tady nezapomíná nikdo.Tohle v Čechách u nikoho nehrozí.My si též trochu dáme.

-Též si dáte,pousmála se Zdeninčina matka.-Hm,a co to bude?

-Pivo a též velkýho ruma…a ty taky,né Vendy.

-Já ne,já velkou vodku.

-Dobře a co ty?obrátila se hostinská na Jardu,jenž právě špital cosi její dceři do ouška.

-Cože?trhl sebou Jarda.

-Povídám co si dáš?Rum nebo vodku?

-Né nic,já moc tvrdý nepiju.Mně stačí pivo,díky.Já na tvrdý moc nejsem.

-To spíš na jiný věci,že?

Jarda  místo odpovědi obdařil Zdeninčinu maminku dalším ze svých roztomilých úsměvů.

-Rum je mléko hrdinů,pronesl Rolin,když sledoval,jak se nalévá jeho oblíbený nápoj.

-Neměli byste se radši podívat po tom vašem kamarádovi?Já nevím,aby ho nenapadlo tam znova vlízt,to by teď asi nebylo dobrý,vybídla je hostinská.

-Podíváme,podíváme,dopijem pivo a mrknem se po něm,řekl Rolin.-Ano,ještě si dám jednoho na cestu a pudem.Taky zaplatíme,co sme měli na schůzi..

-Já to vyrovnám,řekl Jarda.

-To ty s nima nepudeš?Ne že bych tě vyhazovala…

-To ste hodná.Voni dva na to stačej,ne?Řek bych že jo.

-Jo,broukl Vendík pokládaje na pult prázdnou sklenku.-Taky si dám ještě jednu.

-Aha.Tak Zdeňko nalej tady pánům,já se du podívat na plac,pomalu už to začnem kasírovat,ještě roztoč poslední pivo a mazej domů.Já už si to vohlídám sama…

-Ale mamko…

-Žádný ale mamko,a koukej dělat!Rozumělas dobře,jo!Tak aby to bylo!Hni sebou,už jednou...

-Když bysme ještě mohli točit,ať vyrejžujem,řekla Zdenička prosebně.

-Najednou.Uvidíme,ale bez tebe,milánku.Neštvi mě a dělej.Nebudu ti to vopakovat dvakrát.

Zdenička pohlédla na Jardu jakoby u něj hledala zastání,ale ten jen bezmocně pokrčil rameny.

-Najednou má starost,abysme vyrejžovali,šeptla takřka neslyšně hostinská,když její dcera, poté co nalila do velkých panáků Vendíkovi vodku a Rolinovi rum,odešla s nešťastným výrazem v půvabné  tvářičce.

-A dělá dobře,ne?řekl Vendík,který měl jemný sluch.-Támhle bůrka,semhle bůrka a už je na Wartburga.Anebo na embéčko.A když ne,tak aspoň sakra na trabanta.

-Ano,tak to dneska chodí,usmála se hostinská,-takže ty se ještě zdržíš?zadívala se pozorně na  Jardu,-hmm,no měl bys,abych si nakonec nemusela myslet,že mně lezeš za dcerou.

-To ne,to mě ani nenapadne,to já se můžu klidně zdržet…teda když mně tady necháte.

-To se ještě uvidí…já du zatím na plac.

Jak Zdeninčina maminka zmizela za dveřmi řekl Rolin:-A helemese,no nic.Tak abysme radšišli,ne?Když myslíš,tak to ty vole zacáluj,a potom se nějak srovnáme.

-Ale jó ty vole,to bude dobrý,přikývl Jarda.-Jen klidně běžte.

-Dem se mrknout,kde je.S požárnickým pozdravem ohni zdar,vyprskl náhle Rolin smíchy a výčepem zavanul pach rumu,-ti povím ty vole,že tohle je celej Mirek.Tak jo,my už padáme.

        Jarda osaměl a rozhlédl se kolem sebe,na což  předtím neměl kvůli Zdeničce čas.Viděl několik zarámovaných fotografií místního fotbalového oddílu,na skříni se sklenicemi  kousek dřeva ve tvaru špalku,a do něj jakoby zaseknutou sekeru,vyřezanou ze silné překližky,která byla natřena stříbrnou barvou.Na špalku před sekerou bylo vyryto“Na…a z druhé strany nápis končil slovem „nedáváme“.Bylo to jasné sdělení pro všechny zájemce o úvěr.V rohu stál malý stolek s dvěmi židlemi,patrně místo pro ty nejzasloužilejší z místních štamgastů.

Hostinská se vrátila s prázdným tácem,sáhla dozadu  za  půllitry narovnané ve skříni a vytáhla notes s černými,tvrdými deskami.-Končit se jim nechce,jako pokaždý,říkala si spíš sama pro sebe,-to by nejradši chlastali až do rána.No to určitě.A hele,otočila se na Jardu s výrazem jakoby na něj zapomněla,-ty seš ještě tady,hm,no vida,tak sis to nerozmyslel?

-Sama si chtěla abych zůstal,řekl Jarda.

-Aha,takhle,zarazilo trochu hostinskou,že ji začal tykat,-to že sem chtěla?Vážně?Abys tady se mnou zůstal?A nesplet sis to,náhodou?

-Já myslím že ne,chtěla si ,abych ti nešel za dcerou.Přitom,já vlastně…vždyť je to ještě dítě.

-Dítě?Tak to už není,bohužel.Hostinská se s povzdechem zadívala do notesu a něco v něm zaškrtla.-Tak,Jirouta mám vodbytýho i za krám…a tam už skončej,už jim nenaleju.Ještě že mi nelezou do výčepu,voni chlapi věděj,že to nevidím ráda,když tady mám holku.Jak se natáhla, aby vrátila notes zpátky za sklenice,vyhrnula se jí krátká sukně a ukázala se silná,ale pevná stehna.Jardovi bylo hned od začátku jasné,po kom je Zdenička tak hezká,po kom zdědila prsa,oblý zadeček a kulaté hnědé oči.Postava její matky byla plnější,a poprsí měla větší než dcera,ale bylo stále ještě pěkně tvarované,bez známek ochablosti.Když si odvázala bílou  zástěrku,odhalila tím slabý oblouk bříška,jež se jen lehce rýsoval pod černou látkou sukně.Byla to velice přitažlivá žena,a jak Jarda odhadoval,víc než pětatřicet jí být nemohlo.

-Co je,na co koukáš?zeptala se hostinská,když zachytila jeho pohled.

-Ále…jenom po kom že je dcera tak hezká.A to je myslím jasný.Po mamince.

-Ale di.Už to není dítě a sou s ní jen starosti.To víš,samotná ženská,všechno vohlídat,sem na všecko sama…

-Můžu pomoct,když tak,řekl Jarda tiše.

-Jó,vážně?Hm,tak my teda pomůžeš s úklidem na sále,když seš tak ochotnej.Co ty na to?Vono to ale může trvat,než chlapy vypakuju.Tak co?Jak seš na tom?

-Já sem na tom celkem dobře.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel jedenáct a jedenáct