-Co to meleš ty vole?nechápal Vendík.
-To je ze Švejka.To víš,někdo čte lovce mamutů,někdo zase Haška.Dem se radši mrknout do krámu,ne,stejně už mi došli cigára.
Prodejna byla otevřená,za pultem stála prodavačka,mohlo jí být sotva osmnáct,a měla kulaté,hnědé oči,zrovna jako Ivanka z Rataj,jak hned napadlo Rolina.A byla také tak pěkně oblá,ale na rozdíl od Ivanky měla velice boubelaté poprsí.
-Budete mít přáníčko,zeptala se rychle.
-Dobrej,budeme,ujistil ji Mirek,-jenom co se tady kapánek porozhlídnem,jo?A na začátek třeba nějakej ten pohled z vokolí,nějakej malebnej zřícenej hrad kdyby byl,to beru určitě,nějakou pěknou zříceninu.
-Já mám jenom Světlou.A pak srdečný blahopřání.Jako k svátku...a takový to,žejo.
-Já bohužel svátek nemám.Co takhle nějaký přání jako z Boganovejch zad?
-Cože?
-Né,to nic,to já jen tak.Vezmu si teda tu Světlou.Taky nějaký paštiky…
-Jo,a jednu?Jednu tu Světlou?
-Jo,to stačí.A známku k tomu.
Prodavačka mu podala pohled a známku a Mirek hvízdl údivem:-Pánové,to čumím.Tady maj ještě na známkách Svobodu jako prezidenta.Tady ještě maj Ludvu.
-No a co,že maj?Tak dlouho to vole ještě není,řekl Vendík.
-Jenomže Vendy,to je jedno.Jak někdo není prezident,tak ty známky stahujou.Takže vono je to dlouho dost,poučil ho Jarda.
-Nekecej,ty vole,takže tady ještě kraluje Ludvík,sem ještě Gustav nedorazil.To je dobrý.A slečno,co takhle Zápotockýho,nebo aspoň Novotnýho,to nemáte?zeptal se Rolin.-Bral bych voba,a eště toho,no…třeba Klému,tak toho hlavně,to určitě taky.
-Né,to teda nemáme.Žádnýho Klému nevedem.A co to jako má bejt?Kléma?Nějakej prášek na praní ?To ani neznám…to asi mít nebudem.
-Né,nic,nic,dobrý,usmál se na ni Rolin,ale dívku to viditelně nijak zvlášť nepotěšilo.-Klému nemáte…a co takhle mejdlíčka,ty taky ne?
-My drogerku moc nevedem,no nějaký mejdlo tam bude.
-Ne,ne,to já nemyslím.Myslel sem ty takový malý růžový mejdlíčka,taky žlutý a tak…to se jedlo,teda spíš cucalo.A bylo to dobrý.Něco jako třeba žužu,nebo energit…a třeba taky ovona,anebo tak něco.Anebo lízátko,takový lízo za dvacet háků…nebo za padíka,za padesát halířů.
-Za dvacet háků lízátko?Kde to žiješ,ty?A mejdlíčka?To já vůbec nevím.To vůbec neznám,nějaký mejdlíčka,pokrčila prodavačka rozpačitě svým roztomilým nosánkem.
-Nojo,ty seš ještě mladá,přešel Rolin také do tykání.
-A hezká,doplnil ho Jarda.-Hlavně hezká.To hlavně opravdu nejvíc.A jak...
-Si děláš srandu,usmála se něj prodavačka polichoceně,úplně jinak než předtím na Rolina.
-Tak já si teda vezmu tady to lečo s moravskou klobásou a chleba,poručil si Rolin.
-Jo,momentíček,otočila se dívka ke dveřím,jimiž právě vešel další zákazník.-Dobrej,pane Jirout,takže jednoho,žejo.Ani nečekala na odpověď,otevřela dvířka vysoké ledničky v koutě u srovnaných bas s pivem,a nalila z načaté litrovky tuzemského rumu velkého panáka.
Zákazník,drobný chlapík kolem padesátky,ho do sebe zručně a rychle obrátil.-Brrr,to je to dobrý,večer se Zdeničko vyrovnáme,řekl a kvapně vyšel z krámu.
-A hele Zdenička,to je moc hezký jméno.Hezká holčička má i hezký jméno,to je jasný,ne?řekl Jarda.-Zdenička…to méno se mi vždycky líbilo.To já sem měl vždycky rád.
-Si děláš ze mě furt srandu,řekla Zdenička,ale bylo na ni vidět,jak moc si přeje,aby to ten hezký,vysoký kluk myslel vážně.
-Ne,ne,tak to vopravdu je,bez nějakejch takovejch těch…ubezpečil ji Jarda.
Mirek sledoval pozorně počínání toho hubeného chlapíka,a po jeho odchodu poznamenal:-No vida,pán neopomněl ochutnati znamenitý přírodní rum,zde volně vytékající.
-Co?Aha,jo,rum.Nojo,to von Jirout pije,pokývala Zdenička svou půvabnou hlavou a poprsí se jí přitom lákavě zhouplo,-copak to von jo.Ten není línej běžet pro ruma třeba dva kiláky.Todneska je prej s traktorem až na Horní, a to je sem ňáká štreka.Běžet přes celou Horní až k nám…a pro jednoho panáka.
-A že si teda nekoupí lahev nebo aspoň placatku,podivil se Vendík.
-Jó,ten…kdepak.Máma mu to taky říkala,i když takhle je to pro nás lepší,když to platí po panákách,ale von že by se prej nemoh na ten rum těšit.Nojo,to je celej von… Zdenička se obrátila na Jardu s otázkou:-A ty si něco taky dáš?Nějaký přáníčko?
-Já bych toho chtěl.Jo,Zdeničko,já sem Jarda.Nějaký přáníčko bych měl,jestli je to možný.
-Jó…no vidíš.No,to je podle toho,co by to bylo.
-Co myslíš,že by to tak mohlo bejt,když seš taková hezká?
-Jé…to já nevím,opřela se Zdenička o pult tak,aby její poprsí pod tenkým tričkem ještě více vyniklo.-A vy ste tady jako na chatě?
-Né,to né,my tady jenom jako procházíme,vysvětloval Mirek.
-Ahá,protáhla Zdenička zklamaně,-jenom tady jako procházíte.
-Ale že samozřejmě se můžeme zdržet,řekl Jarda rychle.-Kam bysme taky šli,žejo,to jedině kdyby to v krámě nebylo včecko takový pěkný….hlavně teda kdybys tady nebyla ty…
-Jó,to můžeme,tady je to moc zajímavý.Co to bylo za sochu u tý znamenitý vody?zeptal se Rolin.
-Za sochu?Jo na návsi…nojo,to byl svatej Prokop.To je pramen svatýho Prokopa.Ale Zíma ho dal pryč.Protože je to velikej soudruh.Von je to poslanec až v Praze….
-Hm,no vidíš…a Zdeničko,co bude když se zdržíme,chtěl vědět Jarda.
-No,já večer točím s mámou v hospodě.Večer je hasičká schůze,a to toho vytočíme.Von tam Zíma bude zase žvanit a to sou chlapi vždycky tak naštvaný,že toho vypijou…Von bude mít zase nějakej referát,jako Zíma,a to de hned na odbyt rum,nebo zelená.Tvrdýho se toho vypije,no jéje,jako vždycky,spousta.Chlapi se zasejc vožerou…
-A pak se můžou léčit tou vodou,ne?napadlo hned Rolina.-Ta je určitě léčivá,že je to tak?
-Asi jo,já nevím.Tak možná že jo,no,říká se to tady vodjakživa…
-Tak vy máte hospodu,konstatoval Mirek potěšeně.-To je výborný,protože to je velice prospěšné zařízení.A kde to je,abychom to nedejbože neminuli.To by bylo ale škody.
-Kde by to bylo.Přece tady,ne,z druhý strany.To ste si nevšimli?divila se Zdenička.
-Jo,no vidíš,já sem koukal,že je to nějaký dlouhý,řekl Vendík.-Že je to na prodejnu velký.Jenže vono je to vidět jen ze strany,a to si toho člověk tolik moc nevšimne.
-Nojo,a my tady máme i velkej sál.Tam děláme s mámou zábavy.To je taky dobrej kšeft.
-No vidíš,tak to máte dobrý.To se hodí,žejo?řekl Mirek.-Tak tady je to dobrý zase jako v Děčíně.A ne jak tam…kam se na tohle hrabe nějakej Kácov.To my se tady určitě zdržíme.Takovou schůzi si nemůžem nechat ujít.A ještě je tady ten svatej Prokop,ten bude, holomek jeden,lepší než nějakej svatej Liberatus.Tak to my tam určitě musíme zajít.
-Aha,jo takhle,přikývla Zdenička poněkud znejistělá jeho řečmi.-A jakej svatej Libertatus?To je kdo? Kdo to vůbec jako má bejt?
-Ále to je jenom jeden takovej svatej,vysvětlil ji Mirek.
-Toho si nevšímej,řekl Jarda.-Hlavně že vím,že tam budeš.To si teda nenechám ujít.To tam určitě budu taky.Už teď se na tebe těším.
-Hm,tak to jo,řekla Zdenička,-to bude vážně dobrý.A dáte si teda ještě něco?Přáníčko nějaký?
-Jo,jo,jistě že jo.Nějaký vychlazený pivo tam bude,žejo.Z tý ledničky jak volně vytéká rum.To si určitě dáme.Abysme ti udělali radost.A taky abysme se na to hezky připravili.Vono to může bejt moc hezká schůze,vod těch požárníků,nějakej ten požár,nebo přímo úplně ten…voheň,žejo,to se tam musíme zastavit,to by mohlo bejt móc zajímavý,to zas jó,těšil se Mirek.
-Soudruzi,řečnil poslanec Zíma ,-soudruzi,jde o to plně otevřít prostor pro kolektivní iniciativu ideově sjednocených lidí v široké frontě.Takovému pojetí sme zůstali,a to si soudruzi sebekriticky musíme přiznat,ledacos dlužni.Ona totiž…totiž,Zíma si dal papír se svým projevem blíž k očím a po krátkém zaváhání plynule pokračoval:-Ano,jo,nastala totiž doba náročnějšího pohledu na práci každého z nás.Každého jednoho z nás,soudruzi,a my se musíme podílet aktivně na všem,co naši jistě tak náročnou práci neustále posunuje vpřed.Dnešní doba si žádá náročných činů a naše Strana s nimi počítá,počítá s každým uvědomělým soudruhem,ehm…soudruzi s vámi,s vámi požárníky.Naše slavná komunistická strana s těmi,hm,jo… s těmi činy počítá a neobejde se bez nich a poskytuje nám všem v rozvinuté socialistické společnosti všestrannou podporu,a je si vědoma,že všechen pracující lid je připraven plnit úkoly,to jako,ehm…jistěže náročné úkoly,které na svém posledním sjezdu strana vytýčila.A toho si soudruzi…té péče strany,musíme vážit aby nás zavazovala…
Projev soudruha poslance skončil a všichni v sále si oddechli,že už to mají za sebou.Všichni,až na Mirka,který cítil,že tomu něco schází,nějaká výrazná tečka,jenž by způsobila,že by se tato schůze zapsala výrazněji do análů místního dobrovolného hasičského sboru.
Zdenička se svojí matkou se činili u výčepu za lítacími dveřmi;dcera pilně točila pivo a matka rovnala na velký,plechový tác sklenky s rumem,vodkou a fernetem.Pokukovala přitom po Jardovi,který stál vedle pultu a oplácel ji podezíravé pohledy širokým,přátelským úsměvem.Jeho kamarádi se usadili hned od začátku v sále mezi hasiči.Sál se výrazně lišil od prodejny s restaurací,byl to sál bývalé hospody,který se jako jediný zachoval v původním stavu,když se průčelí zbouralo a nastavilo se větší prodejnou socialistického podniku Jednota.Při pohledu z boku to vypadalo,že do sálu z devatenáctého století narazila ohromná kostka betonu a teď ji,jako had,pomalu polyká.
Když si poslanec Zíma rovnal do koženkové aktovky složku s projevem pronesl Rolin,který už měl v sobě kromě několika piv i tři velké rumy,trochu nejistým hlasem:-By mě teda zajímalo,co to je,ta široká fronta.By mě to teda soudruzi vole zajímalo.Dlouhá fronta,to je ty vole jasný,to když přivezou pomeranče nebo banány,ale široká,kurva,viděli ste někdo širokou frontu a ještě ke všemu,ty vole,širokou frontu pracujících?Hovno vole,ve frontě se nemaká,v ní se to…stojí.Teda v tý normální.Ale jak se asi v tý široký kurva vole postupuje?Ze strany na stranu,nebo jak?Na velkou stranu,a pak na malou?Ta je vole přímo k posrání,ta široká fronta.
-Asi jak,ty vole,zaťukal si Mirek na čelo,-asi stále vpřed,ne,jak jinak.Kupředu levá,zpátky ni krok,tadada…dadada.Dopil své šesté pivo a začal hledat po kapsách sirky:-Ble,ble,ble,to je pořád furt jedno a to samý,jak ten Zíma žvanil.Kurvanoha,kdyby tady byla schůze…hm, teď nevím, jo…třeba králikářského spolku „Ramlík“,tak je to furt stejný,nikdo to vod sebe ty vole ani nepozná.Chce to pindat konkrétně,to přece de.Sou to přece požárníci,ne,ty vole.A tak třeba …jak soudruzi plní plán požárů,a co všechno dělaj pro to,aby ho vole překračovali.
-Zatím teda hasej žízeň,poznamenal Vendík,-a to pořádně,heleď jó.To jim de kurva dobře.
-Do prdele,voni nemaj co hasit,ne?voni už přece nejsou žádný hasiči,kurvavole,sou to přeci požárníci.Podle sovětskýho vzoru.Takže bych se jich třeba zeptal,jak využívaj těch sovětskejch zkušeností aby hodně hořelo,aby ty hodnoty vytvořené pracujícím lidem dobře hořeli,aby rychle vzpláli a byli hned v prdeli.Po pořádným vohni… aby ty požáry,aby to vodborně zakládali,aby se plán požárů vod požárníků plnil …na to je třeba sebekriticky se jich voptat,na tohle kurva na všechno je třeba se jich těch požárníků ptát,mínil Mirek.
2024 ©