-Ne,a co to teda bylo?
-Nevím a už to nerozebírej.Prostě měl smůlu.Ale heleď,otočil se Mirek na Vendíka,-seš teda fakt dobrej,žes tak rychle zareagoval,jenže stejně…těžko bys ho asi chytil.
-A kdo říká,že sem ho chtěl chytit.To vím taky ty vole,že bych ho takhle neudržel.Chtěl sem ho jenom strhnout na druhou stranu,heleď jó,že by spad na podlahu.
-Aha,to jo.Nojo,to máš pravdu.Nojo,čoveče,škoda.
-Ale stejně,nejdřív slyšíme vo vylitým mozku…pak vidíme vylitej mozek do řeky,vrátil se ke své předchozí úvaze Rolin.-Mozek se mu vylil uchem,to sem ještě neviděl.
-Míra má pravdu,furt to ty vole nerozebírej,napomenul ho Jarda.-A když tak,žádnej mozek se mu uchem nevylil.To mu praskla lebka,podle mě ji měl u ucha úplně roztříštěnou,a mozek měl na maděru,proto to tak připadalo.A já už sem něco podobnýho viděl.tady s Vendíkem.Viď Vendy?Pamatuješ na toho chlápka na Kozině?Jak se vysekal na motorce?Rozbil si hlavu vo vobrubník a bylo to úplně to samý.Pamatuješ si na to,žejo?Žádná krev,vůbec nic,nekrvácelty vole,ale byl na místě mrtvej.Mozek měl na chodníku na kousky.Pamatuješ?
-Hm,zamručel Vendík zpod igelitu,-to už je ty vole dávno.Serem na to.Du spát.
-Škoda žes ho nechyt,tojo,řekl Mirek,jenž ležel za Vendíkem zabalený v dece a celtě,pod hlavou prázdný bágl do kterého si dal polokecky,aby si tím vytvořil náhražku polštáře.-A Roline hej,spíš už?Slyšíš,spíš už?
-Ne.
-Vono to úplně stejný nebylo,víš.Ten chlápek,jak se vo něm bavili ty dva blbci,ten si chtěl vystřelit mozek.Chtěl spáchat sebevraždu.To Šorda ne.Ten chtěl akorát chlast.Akorát chtěl velkýho ruma.Vlastně si ten mozek původně chtěl vylejt,ale takhle vo šutr určitě ne.
-To máš pravdu,přikývl Rolin a pak zarecitoval: Spi sladce v lihuprázdném snění
drahý letče
a Šordo milený.
-Co je zase tohle?zvedl Jarda hlavu.-Teda ty máš vole někdy věci,to ti povím!
-To je jak sme byli s Hovadem na hřbitově.To tam bylo na jednom náhrobku.Akorát že to tam bylo trochu jinak.Tam bylo: Spi sladce v boluprázdném snění
drahý otče
a choti milený…
a pak tam bylo nějakej Antonín,teď už nevím jak, ty vole…jako nějakej Antonín Mrcas…a taky 1856 až 1906.A tak sem si to upravil.Dobře se to pamatuje,bylo mu přesně padesát,tak proto sem si vzpomněl.
-No to seš teda dobrej kolík,ty vole,pravil Jarda pobaveně.
-Antonín Mrcas 1856 až 1906?řekl Mirek.-A to sis jako vole zapamatoval,jo?A ty veršíky taky…že jako kvůli tý padesátce sis je zapamatoval,jo…takhle to teda podle tebe bylo?
-No,jo…akorát že to nebyl žádnej Mrcas.To příjmení sem už zapomněl.Já sem si to zapamatoval,že to bylo těch padesát let,hlavně proto.A tak sem to pro Šordu upravil.Říká se tomu epitaf,ty vole.Šorda má vode mně epitaf.Taky sem mu ho moh složit sám,třeba,já nevím, takhle:Tvůj poslední let krátký byl a všem žal způsobil,jak si byl bez křídel dnes,ty vole cos tam lez...
-Jo aha,takže třeba takhle.No tak tos moh,ty vole,tojo,to ale ten Mrcas je lepší,mínil Mirek.-Já bych tam ale vo Šordovi dal zasejc tohle:Hlavní postava toho dne už nikdy nic neřekne.
-Ty vole,to je pravda,přikývl Vendík.-Hlavně je to ale stručný,žádný dlouhý kecy.
-Jo,takovej má epitaf bejt,řekl Mirek
-Zase je ale pravda,že moc dlouho neletěl,zastal se Rolina Jarda.-Moc se mu vole to lítání nepovedlo,vlastně vůbec,a přistání kurva,tak to už teprv ne!
-To ne.Ovšem z toho epitafu musí bejt celej štěstím nalevo.Jenom škoda ty vole,že už z toho nic nemá,usmál se Mirek.-Že jo,že by byl šťastnej jak tamten s tou věrnou tou…jo, chotí,ten,hm…Trpišovskej Josef.Jó,ty vole,když říkáš epitaf,tak epitaf,no…akorát že pro něj těžko bude někdo brečet,pro Šordu asi né…ale jinak jó,docela to nakonec ujde.Vendíku,slyšels to?
-Jo ty vole,slyšel.To má toho,že si čte na hřbitově.
-Já myslel,že už spíš,řekl Rolin.-Hele,tomu Mrcasovi bylo prostě přesně padesát,a proto sem si to zapamatoval…umřel přesně v padesáti.
-To je tak akorát,prohlásil Vendík.
-Jóó,protáhl Jarda,-no tak to teda nevím,ty vole,myslíš,že je to tak akorát,jo?
-To není tak akorát,odmítl Vendíkovo prohlášení Rolin,-to je vole moc brzo.Lidi maj umírat pozdějc,přesně když vodcházej do důchodu,nejlíp přesně na den…hm,ale tak nějakej ten tejden přes,že by přetáhli…to by se jim mohlo vodpustit.Kdyby takhle hezky disciplinovaně umírali…tak by to bylo hlavně ve státním zájmu,aby to nezatěžovali moc těma důchodama.
-Správně vole,velice správně,přikyvoval Mirek,-to by se ten sociálismus hnedle líp budoval. To bysme šli k těm světlejm zítřkům poklusem.Jenomže vono se jim ty vole nechce.Jsou to lumpíci,ne a ne disciplinovaně zkápnout.Voni si lidi umíraj jak je napadne,a to je pak anarchie a pětiletka je v prdeli,a vono není divu…s tím vším.
-Ale ne,řekl Jarda,-ta není v prdeli,ty vole,tu splníme.My tu pětiletku splníme i kdyby to mělo trvat šest let.
Rolin se usmál:-Jo,to je známý.Jasně že tu pětiletku nakonec splníme,ale aby se nevyskytovali ty objektivní potíže,jakože jim na to každej sere,tak by si měli dát heslo:Důchodci,důchodci,umírejte disciplinovaně,s oddaností ke straně.To by bylo hezký,něco jako více píce republice.
-Ty abys to furt taky nevokecával,ty republiko,furt se vopakuješ…a že byste šli kurva už taky spát,otočil se k nim Vendík zády a upravil si vršek igelitu na útvar podobný velké kapuci.-A mě už vynechte,a dejte si klidnou…už by to chtělo docela spát.
-Nojo,dobře,dobře,ale ať je to jak chce,Šorda dolítal,a to tak že definitivně.A de se teda spát,když myslíš,řekl Rolin smířlivě.
-Jo,deme spát,souhlasil Mirek,-jenom ještě takovou malinkou poznámečku,když dovolíte.Vendíku,co?Jo,viď.Tak vono se to lehce řekne krásy Posázaví,žejo…a přitom,věřil bys tomu,vemte si tohle:nejdřív na nás flušou dětičky,a nakonec ten Šorda,ten letec.
Původně chtěli do Světlé nad Sázavou,ale když vlak zastavil na zastávce Leštinka,navrhnul Vendík nečekaně:-Co kdyby sme vystoupili tady?
-Tady?Nojo,ale my přeci jedem až do Světlý,podivil se Mirek.
-A to je fuk,že bysme se chvilku prošli,podívat se…trochu se porozhlídnem,a vůbec,sáhl Vendík po svém báglu,co měl zastrčený na podlaze vagonu pod lavicí,-já bych šel,heleď.
-Počkej, neblbni,ty chceš fakt vystoupit,řekl Rolin.-A co ta Světlá,ty vole?
-Tam dojdem.Aspoň se trochu protáhnem… to nikdá neuškodí.Vendík povstal,jenomže to už se vlak znovu rozjel,a tak si zase sedl.-Ale příští zastávku už ty vole fakt vystupuju,vyjádřil se jednoznačně.
-Vono nakonec ty vole proč ne,může nám vlastně taková Světlá utéct?položil Mirek otázku a hned si na ni sám odpověděl:- Nemůže,zrovna jako ne Putim.A ten Písek a vůbec…
-Mně je to taky volný,řekl Jarda.-Můžem vystoupit,proč ne.Vlastně…to je fakt,do Světlý ani nemusíme,vono je to přece jedno ty vole,jestli budem vystupovat tady nebo tam.
Na příští zastávce jménem Mrzkovice tedy vystoupili,a Rolin si neodpustil krátký komentář k jejímu názvu.-Moc hezky to teda ty vole nezní,jestli sme radši neměli ještě trochu počkat,Mrzkovice,Mrzkovice…to ta Leštinka,to by bylo lepší.Takový hřejivý.Kdoví,co může bejt v těch Mrzkovicích za lid.Že by lid mrzkého toho,no…vzezření?A to asi ne,to asi ne,ty vole,anebo že by lid mrzké povahy?Jó,to taková Leštinka,to je ty vole úplně něco jinýho,Leštinka,Leštinka…to je takový roztomilý,takový domácí,takový jako tó…hřejivý.
-Hřejivý,jo?Tak asi ty vole v Leštince si furt něco leštěj,a vono s tím leštěním to je jako s třením,tím vzniká teplo,a to je vopravdu hřejivý.Takhle si to patrně myslel,ne?ušklíbl se Mirek.-Třeba si leštěj ty… péra?Třeba si tam leštinkujou péra a maji je potom teplý.
-Péra!nadzvihl Rolin obočí,-to jako myslíš…ty myslíš,že si jako ženský leštěj péro.Chlapi to je jasný…i teplý si leštinkujou v Leštince péro,ale ženský?Leda tak péro vod gauče,to možná.I když…no,když je nějaké to děvče ochotno ti pérko vyleštit…hm,to je pak vynikající.
-Ochotno,ochotno,opakoval po něm Vendík jakoby znechuceně,-a to je pak vynikající.Ty volety furt mluvíš jak ve škole.Hlavně teda furt pindáš.Ale jen si pindej,my sme na to zvyklý.
-Tak ve škole se takhle určitě nemluví… a vy přestaňte,taky pořád…vložil se mezi ně Jarda.
-To je pravda,že se tak nemluví,ale třeba při zeměpise,že by v Leštince leštili…a já teď nevím…jo,v Bobnicích srali bobky,rozpomínal se Rolin na názvy vesnic,jenž by mohl pro svoji teorii vhodně použít,- že by to takhle spolu spojovali,tak tohle vůbec nedělaj.A přitom by si to dětičky lepší pamatovali a neměli by roupy,kupříkladu by nemuseli flusat z mostu na čundráky,co si tam spokojeně spěj.SRPŠ tohle na programu nemá,a přitom by se to všechno výrazně vylepšilo,ta úroveň výuky,ty vole,to by bylo něco.To by byl výraznej vylepšovák.
-Kecy,kecy,řekl Mirek-,hele,ty vole,v Mrzkovicích že by byl mrzký lid,a přitom,stoupl si na špičky aby dal najevo,jak pozorně se rozhlíží,-čumím tady,ale široko daleko nikde nic.Ty jestli něco vidíš,tak já teda ty vole ne.Tady je pěkný kulový,natož pak ještě mrzkej lid.
-Žejo.Já sem to říkal,že Leštinka je lepší,řekl Rolin.-A ve Světlý by to bylo ještě lepší,tam nějakej ten lid bude.Takovej světlej lid,a dělnej určitě taky ty vole…ale zase je tady takovej hezkej výhled na nic.Takovej krásnej výhled na nic je tady.Kde nic,tu nic….
-Výhled nanic,opakoval po něm Vendík,-jenže když je něco nanic,tak je to potom na hovno.
-Anebo taky třeba že se ti z toho výhledu může udělat nanic,čili šoufl,doplnil ho Mirek.
-Mně se šoufl nedělá,mně se to líbí.Kopečky, kousek lesa,tráva ve větříku vlaje,kurva do prdele,to je pohled jak z Českýho Ráje….zadeklamoval Rolin
-Ach jo vole,už zasejc,povzdychl si Vendík.-Kam ty vole na ty kydy furt chodíš?
-Do pionýrskýho kroužku,odpověděl Rolin.
-Tomu se ani ty vole nedivím,řekl Jarda,-ale vy dva,kurva,to tady chcete furt jen žvanit.Radši dem a uvidíme.Tohle je třeba jen zastávka,a támhle někde za kopcem musí bejt nějaká vesnice.Ale kecama to těžko zjistíme.
-Nojo,deme,rozhodl Mirek,-však vono se ty vole za chvíli ukáže,kdo je tady mrzkej.
Vydali se po cestě,která se jim jevila nejslibnější,a dostali se mezi pole a potom dál na rozlehlou louku na stráni,jež před nimi pozvolna stoupala,a byla tak dlouhá,až se jim zdálo,že se na vrcholu dotýká samotného nebe.Stanuli na začátku svahu,a dva kusy hovězího dobytka,jež se pásli nahoře nad nimi,se jim jevili neuvěřitelně veliké.A když se k nim více přiblížili,tu viděli,že jsou to opravdu velice mohutná dobytčata.
-Heleď krávy ty vole,řekl Vendík rozjařeně,-a pořádný,vopravdu pořádný,žejo…a že bysme sidali bejčí zápasy? Shodil ze zad bágl,vzal košili,kterou měl přes něj volně přehozenou,a začal s ní třepat jako toreador s muletou.-Torro,torro,volal hlasitě na celou louku a kráčel přímo k poklidně pasoucím se zvířatům.Jeho kamarádi ho sice následovali,ale jen pozvolna a bez jeho odhodlaného nadšení;oni rozhodně ani trochu neplanuli touhou zapojit se do nějakých zápasů s kravami.
Když přišli blíž,sedl si Mirek na bobek a po chvilce povídá:-Tý vole,to nebudou krávy.To ne,tyhlety krávy nejsou žádný krávy,ty vole.Nevidím žádný vemena.Vidíte vůbec kurva nějaký vemena?Co? Já teda vůbec ne.Ani náhodou.A vy jo?
-Kurva že ne,já taky ne,protože žádný nemaj,řekl Jarda.
-Pak sou to bejci anebo volové,protože krávy musej mít vemeno a basta,prohlásil Mirek rozhodným hlasem.-Radši teda aby to byly volové,ty sou klidnější než bejci.
2024 ©