Odpovědí mu byl bujarý smích,dětičky věděli,že na ně nemůže.Než se ten poflusaný trempík vyhrabe po stráni na most,tak to oni už budou dávno sedět v autobuse.Velmi je potěšilo,že to přeci jenom nakonec nebyla na hradě nuda.
Mirek se také neprodleně odkutálel z míst kde by mohl být znovu zasažen:-Kurva,do prdelevy hajzlové.Svině mrňavý,nechte toho,nebo uvidíte!Slyšeli ste!Do prdele práce,hospoda na hovno a ještě na mě flušou nějaký děti,kurva,vy parchanti zasraný,mrňavý dostanete do držky,vyserte se na mě,nebo uvidíte!
Vendík a jeho kamarádi pochodovali úzkou stezkou po kraji břehu Sázavy,jenž v těchto místech protékala hlubokým,táhlým údolím.Sázavou teklo málo vody a nad hladinou čnělo několik velkých,oblých kamenů.
-Balvany jako břicha bílých velryb proti proudu,šeptl si pro sebe Rolin.
-Co říkáš ?otázal se Vendík,který měl velmi jemný sluch.
-Ále nic.Že ty balvany vypadaj jako břicha velryb,když si lehnou na záda.
-Cože vole?podivil se Vendík,-tyhle šutry,jo?Mysliš těhle pár šutrů?
-Jo,když chceš…těhle pár šutrů.
-Ty vole,viděls někdy velrybu?řekl Jarda.-Asi ne,že jo?
-Asi fakt ne.Von takovej plejtvák vobrovskej má pětatřicet metrů,přidal se Mirek.-Jo,a taky dvěstě tun.Ten by tyhle kamínky spolkl jako malinu.
-To těžko ty vole,když má v hubě kostice,řekl Rolin.-Von se živí krilem,jestli to totiž nevíš,a nic většího polykat ani nemůže,jasný?I když je vážně vobrovskej.Měl by se menovat plejtvák největší,aby bylo jasno.Jako s tučňákama.Tučňák nejmenší…a takhle by to vole bylo plejtvák největší.Von je opravdu velkej.Srdce váží tunu a je velký jako embéčko.
-To není moc,usoudil Vendík.
-Ty vole,to je jen srdce.
-Nojo,vlastně.Tak to jo.
-A taky má deset tun krve.Jenom krev mu váží deset tun.
-To by bylo jelit,mlaskl Vendík.
-Co to plácáš,ty vole,jakejch jelit?divil se Rolin.
-Kroupáků,to sou přece jelita z krve a kroupů,vysvětloval Vendík.
-Ty seš vůl.No ale to je fuk,každopádně plejtvák by žádný kameny spolknout nemoh.
-To se říká kdoví jestli,zapochyboval Vendík.-Třeba by je spolkl.Do huby ses mu nedíval,že ne,ty vole.Von má velký třeba i ty kostice,když má velký všecko.A stejně embéčko není moc velký…to taková volha nebo šestsettrojka.
-Ach jo,kurva,povzdychl si Rolin,-no dobrý,tak ne,do huby sem se mu nedíval.Na to sem se vybod.A víš proč Vendy?Protože je to neslušný,někomu čumět do huby…a třeba i tomu tvýmu plejtvákovi.A už my s tím plejtvákem polibte prdel,a s embéčkem taky.
-To ti můžem splnit,až na nějakýho natrefíme.Tady v Sázavě ovšem nežijí ani plejtváci,ani jiné velryby,například,vzpomněl si Mirek na slavnou mystifikaci svého nejoblíbenějšího spisovatele,-například taková velryba sírobřichá.Ale jinak,ty vole,sme se dozvěděli že má kostice,a to je vždycky dobrý dozvědět se něco novýho…a taky víme,že chceš,aby ti jednou nějakej plejtvák políbil prdel.A my teda s ním.To je ovšem poněkud výstřední přání,a co si budem vole namlouvat,těžko se ti to splní.Vod toho plejtváka,přirozeně…von totiž vůbec není pitomej a cizí prdele nelíbá.Na tohle ty kytovci nejsou,na tohle je neužiješ,protože sou inteligentní.Delfíni sou prej vole ze všech zvířat nejchytřejší,kam se na ně serou vopice,nebo takový kachny…ty už vůbec ne,kór když sou z Kácova.
-Tak jo,dobrý,kurva,já to vzdávám,pousmál se Rolin.-Nic se líbat nebude.Bude se hledat.
-Hledat?A co jako?chtěl vědět Vendík.
-Pivo,co jinýho.Mám po včerejšku žízeň jak zavalenej horník.
-Na pivo můžem.Hlavně aby bylo lepší než to ve Šternberku,přál si Jarda.
-Však sem to ráno hned říkal,pivo na hovno,ty vole,a ještě na nás vole flušou dětičky,parchanti mrňavý,pionýři zkurvený,zasraný,ulevil si Mirek.
-No,na mně ne,řekl Vendík.
-Nojo,na tebe ne,tys byl zkušeně pod igelitem,řekl Rolin,a Vendík si opovržlivě odfrkl a přidal do kroku,takže teď jejich skupinku vedl příkrým údolím Sázavy s asi třímetrovým náskokem.Jeho kamarádi se na sebe s pochopením usmáli,leč dále se k jeho počínání nevyjadřovali.
-Jo,ty vole,musíme najít nějakou přítulnou hospůdku,vono už se to vole nachyluje,máme pivní čas…prostě je to to lahvový počasí,tak to musíme pořádně zapít,těšil se Mirek.
-Hlavně aby si hospodskej nebarvil vlasy,obával se Jarda.-Takovejm totiž není co věřit,nikdy nevíš co ty vocasové udělaj s pivem.Sou to samý podezřelý křapíci,jako včera ten…blbec.
-To jo,dvoubarevný lidi na hlavě mě byli vodjakživa podezřelý,na takový bacha,jako na tu průvodčí,hm…na ty se musí chytře,jako vod lesa,pronesl Rolin s vážnou tváří .-Musí na ně jó zkušeně,ty vole protože nikdy nevíš,co vod nich můžeš čekat.Anebo navopak víš,že vod nich nemůžeš čekat nic dobrýho.Co můžeš čekat dobrýho vod někoho,kdo se menuje Evžen.
Zatím však procházeli místy kde nebylo ani stopy po nějaké hospodě,pak se ale poznenáhlu ve stráních z obou stran řeky začínali mezi stromy objevovat střechy a stříšky chat a chatiček.A jak na protější straně přešel příkrý svah do roviny,tak teď viděli,že je tam chata na chatě.I na jejich straně už stráň nebyla tak příkrá,a původně úzká,křovinami zarostlá stezka se rozrostla do šířky.Těsně u břehu viděli mezi vysokými travinami a rákosím vysekané plochy,to rybáři si upravili svoje místečka aby se jim u vody dobře chytalo.Žádný rybář tu ale teďneseděl,on už na ryby nebyl ten správný čas.
Náhle se před nimi vynořil stánek zhotovený z půlkulatých trámu tak,že z dálky připomínal lovecký srub.Jeho podlaha ze silných fošen vybíhala vodorovně ze svahu, nesena masivními,dubovými sloupy.Konce prvních tří sloupů už byly zapuštěny do koryta řeky a zrcadlili se ve vodě.Už to nebyla ani tak podlaha stánku,jako tři metry nad hladinou Sázavou vysunutá,nezastřešená veranda obkroužená dřevěným zábradlím,jež bylo zhotoveno z úzkých,nahrubo ohoblovaných prken..Na takto vytvořené ploše stály stolky a židle,některé již obsazené.Největší společnost seděla u nejdelšího stolu těsně u výdejního okna stánku,tam,kde byl nejrychlejší přísun nápojů.
Vendík stánek zpozoroval jako první.-Támhle to je,ukázal prstem.
-Co támhle to je?zeptal se Rolin.
-Pivo,odpověděl Vendík stručně.
-No vida,řekl Jarda,-takže pro dnešek konečná.Už sme došli…nazdar babi.
Vybrali si stůl hned u zábradlí,tak,aby jim Sázava protékala pod nohama,a Mirek šel pro pivo.Pod nimi byly balvany podobné těm,jenž Rolin přirovnal k břichům velryb,jen jich tu bylo podstatně více.
-Tady je šutrů pomalu jak na Stvořidlech,poznamenal Vendík.-Pamatuješ,ne?obrátil se na Jardu.-Je to skoro jako tam,ty vole,jak se tam ani nedalo pomalu skákat.
-Hm,to jo,přikývl Jarda,-akorát že tady není žádnej most,ty vole.
-Protože nejsme na Stvořidlech,řekl Rolin.-Á,už se to nese,usmál se na Mirka,jenž svíral v ruce čtyři plné půllitry.
-Je to kutnohorský,řekl Mirek,-tak uvidíme.
-Copak Dáča by nemusel bejt špatnej,usoudil Jarda.-Nojo,kurva,ale co pingl,jaký má vlasy?
-Je celej plešatej,odvětil Mirek a pořádně se napil.
-Tak to je dobře,zaradoval se Jarda.
-To jo,a pivo je dobrý,utřel si Mirek knírek od pěny.-Tak tady bude ty vole dobře,jako v Děčíně.
-To bude.A to pivo je vopravdu dobrý,prohlásil Rolin,když se také napil.-Helejte,có...ta holka u toho jezu,ta je měla…asi je i ráda ukazuje,bodejť by ne,takový krásný kozičky.Úplně je má výstavní,tak je ráda mrška vystavuje.
-Jo,jenže ten její frajer na ní vůbec nemá,ten s ní bude mít ještě velký starosti,tvrdil Jarda.
-Bodejť,s takovejma kozama…a ani ten zbytek nebyl špatnej.Všimli jste si,jak se jim ty buchtičky krásně rýsovaly?Všim sis,Vendy?obrátil se Rolin na Vendíka,který si právě k pivu zapaloval startku.
-Hm,vyfoukl Vendík kouř z prvního šluka k zatmívajícímu se nebi,-vona ta druhá jak ležela,jó,tak hned trochu roztáhla nohy,schválně,toho sem si hlavně všim,voni to byly pěkný potvory vobě.To na nich bylo hned vidět.
-Spíš potvůrky,řekl Mirek,-ale jó,to musí vobčas bejt…takovejch kdyby bylo víc.
-Tak toho sem si nevšim,těch roztaženejch nohou,řekl Rolin.
-Protože si měl voči jenom na ty kozy,odůvodnil mu hned Mirek jeho přehlédnutí.
-To bude vono,přisvědčil Rolin,-protože byly prostě výstavní.Proto je taky tak hezky vystavovala,mrška.Ta je měla lepší než ta slečna Hovado.Tam toho teda moc nebylo.
-Slečna hovado?Ty vole,co tohle zas má bejt?otázal se Jarda.
-To sme ti ještě vole neřekli,to byla taková buchta…a Míra ji vojel.Byly sme s ní ve vlaku,a na hřbitově…a tak.
-A hele,ani ses nezmínil,obrátil se Jarda na Mirka.-Byli ste s holkou na hřbitově?A tos ji tam vojel,jo?Dobrý.To je docela síla,ty vole.Co…někde na hrobce?Na rakvi?
-Ty vole,jak na rakvi.To ne.Né,na dětským hřišti,řekl Mirek.
-Nekecej,vole.Taky dobrý.A dětičky si u toho hráli,ne?A neflusali na vás?A ty ani nic neřekneš.Vo tomhle ste nám neřekli,žejo Vendy.
-Nějak na to ještě nepřišla řeč.A nojo,no,trochu sem se věnoval jedný slečně.
-To ano,řekl Rolin,-trochu jo.Vypadala trošku jako Suzi Quatro….a mně teda neřekla,jak se menuje.Jenom to hovado.Pořád jenom já hovado,ty hovado a tak furt dokola…no a pak si dala říct.Byla dost zvláštní.
-Byla to Blanka.To víš,když už tu holku šukáš,tak je aspoň slušnost se jí zeptat na méno.Už je tam,slečno,můžeme si tykat?použil Mirek jako ilustraci známou průpovídku.
-A co ste vůbec dělali na hřbitově,chtěl vědět Vendík.
-Nic,jen sme si tam četli.Četli sme si,jak to chodí,když je po smrti,vysvětlil Rolin.
K vedlejšímu stolu přisedli dva asi tak šestnáctiletí kluci,a začali se spolu bavit tak hlasitě,že to nemohli přeslechnout.-Ty vole,vykládal ten s delšími vlasy,-píčo vole,brácha tam byl ty vole.Prej mozek rozstříklej po těch ptákách,týý vole,no síla,vole.Von si to napálil z kulovnice rovnou do hlavy.Ten Vomáčka,vole,víš ty vole,jestli si ho náhodou neznal?
-Vomáčka?Asi jo.A po jakejch ptákách,ty vole,zeptal se ten druhý.-Von měl jako víc ptáků,co píčo vole?Já myslel,že měl jenom svýho brabana.
2024 ©