Nastala noc a přes okna lokálu viděli,jak jasně na nebi svítí hvězdy.
-Je to dobrý,řekl Vendík a kýchl si,-dneska chcát nebude,dneska budem v suchu .A taky je teplo,to vono pak ty vole v takovýmhle počasí,když včera tak chcalo a přes noc bylo teplo,tak to pak heleď rostou houby jako houby po dešti.
-Cože?ušklíbl se Rolin,-houby že budou růst jako houby?A není ti to ty vole náhodou divný?
Co to ty vole zas meleš?Víš co říkáš?
-Po dešti,říkám,heleď jó.To není nic divnýho,že rostou,řekl Vendík .-Musí bejt ty vole vlhko a teplo,a pak rostou jak divý,to ví vole každej,že houby po dešti rostou.
-Ale vo tom nemluvím,do píči,to vím taky.Ale jestli ti není divný říkat kurva,že houby rostou jak houby?To se ti zdá normální?Není to trochu uhozený,co,ty vole?Nezdá se ti to na hlavu?
-Jasně,prohlásil Vendík s hlasitým kýchnutím,-jasně že rostou.Hepčí…a je to pravda.
Jarda nenápadně strčil do Mirka a neznatelně kývl s významným pohledem směrem k Vendíkovi.Ten se tvářil tak mile,jak jen toho byl teď,když začínal neustále kýchat,schopen.
-Ach jo,já se na to vyseru,povzdechl si Rolin.-Ty vole,to snad ne,houby rostou jako houby,jo?
-A jak bys chtěl,aby houby rostly?Jako nosorožci?zadíval se na něj pozorně Mirek.-Houby prostě rostou jako houby,ty vole,a s tím už hovno naděláš.
-Ale po dešti!Vendík ty slova ze sebe doslova vyplivl,protože se mu chtělo opět kýchat.Vždy,když začínal být opilý,začínal zároveň i neustále kýchat,a nemohl s tím nic dělat,a už se o to po všech těch předchozích zkušenostech ani nesnažil.
-A pozdrav pánbů,Vendíku,co je?optal se Jarda,i když moc dobře věděl,jak to s ním vypadá.
-Dobrý vole,řekl Vendík rychle,aby to stihl předtím než-li si opět kýchne.Ten mezičas totiž nikdy nedokázal přesně odhadnout.Někdy si kýchl třeba šestkrát za sebou,někdy jen jednou za půlhodiny.
-Hm,přemítal Rolin s hranou vážností,-nosorožci po dešti moc nerostou.Voni maj ty vole hroší kůži,a tak maj nějakej déšť silně na háku.
Mirek se pořádně napil piva,aby trochu spláchl tu předchozí velkou vodku.-Nosorožci že maj hroší kůži?Vážně si to myslíš?Tak to je mi ale ty vole novina.
-Ale hovno,chtěl sem řict,že ji maj tlustou.To mě Vendy spletl s těma zasranejma houbama.
-Jak spletl?Houby jednou rostou jako houby,a Mirek pozvedl prázdný půllitr,-a to mi nikdo nevymluví,řekl důrazně a ještě to potvrdil tím,že s půllitrem křápl o stůl.
-Nojo,už du,zahlásil číšník od roztočených piv.
-Ale von to říká zbytečně dvakrát,vysvětloval Rolin,-kurva…že jako houby rostou po dešti jak houby,chápeš to,do prdele.To je ty vole zbytečný.
-Dvakrát?A proč ne ty vole,vopakování je matkou moudrosti,uchechtl se Mirek.¨
Rolin zavrtěl nevěřícně hlavou:-Jaký kurva vopakování je matkou?Jaký kurva moudrosti.Spíš blbosti.Do prdele už…houby jako houby jako houby?Jako do prdele houby?
-Jasně že jo ty vole,řekl Vendík.-Konečně si na to káp…ty hrošáku s kůží.
-No dobře,Vendíku,serem na to,na ty tvoje houby,je teda teplá noc a to voni porostou.Ale mě spíš zajímá,kde budem spát.Protože vono klidně může začít zasejc chcát.A mě už se nechce smrdět někde na zastávce,to kurva už do píči dneska ne!
-Sou vidět hvězdy,to chcát nebude.A kdyby jo…tak já mám ty vole flek vybranej,řekl Vendík.
-Jestli myslíš tu díru ve stráni,tak to není moc dobrý,ušklíbl se Rolin znechuceně.-Spát v nějakým bejvalým sklepě,to je na hovno.To je pak lepší v lese.Jenže tam se mi právě nechce,ty vole.Abych ty tvoje houby nerozležel,abych je nepoválel,ty tvoje houby co rostou jako houby jako houby.
-Ale houby,ty vole.Na houby seru,odvětil Vendík .-To já myslel pod tím mostem,tam za těma velkejma vratama,tak tam,víš vole,heleď ty vole,hepčí…hepčí!
-Jako to přelejzat,jo,neprojevil Mirek bůhvíjaké nadšení.
-Ale hovno,jaký přelejzat,ty vole…pod mostem se dostanem přece po stráni.A tam jestli ste si všimli,je pod ním taková bouda.Takže na nás nemůže chcát,kdyby náhodou…hepčík! Vendík si kýchl třikrát za sebou.-A heleď jó, kdyby náhodou začalo…tfuj,hergot už taky pořád…a je to hepčí…pravda,utřel si Vendík slzící oči a dokončil větu:- kdyby náhodou začalo chcát,jakože ty vole nebude,my budeme v suchu...jasný!
-Jo,jo,už si vzpomínám.A ty se chceš do tý boudy dostat?skočil mu do řeči Jarda.-No,jo,už zase furt kejcháš…co se vůbec ptám...
-Každej někdy kejchá.A vůbec,hele,nech mě to doříct.Teda trochu kejchám,tojó,že sem trochu vožralej,ale vožralej zas tolik nejsem,heleď.Ta bouda má na střeše dehtovej papír a ten bude pěkně hřát,jak se přes den rozpálil.A ta bouda je přece vole schovaná pod mostem,pod tím vobloukem.To na nás seshora pršet nemůže a zespoda nám pude teplo,rozumíš mi ty vole?
-Vlastně jo,to máš pravdu,to by šlo ty vole,hmm…to jo,jo,přikyvoval Mirek horlivě.-Vlastně hergot jo,Vendy,dobrej nápad,a že sis všim i toho dehtovýho papíru,tak to seš dobrej průzkumník,ty vole.A máme to v suchu.To asi jo,to určitě jo,dobrý teda,domluveno,deme chrápat pod most.
-Jo,ale né hned,žejo?Ještě si,jak říkal Bogánek,dáme nějaký ty šoufky,ne?navrhoval Rolin.
-Kurva že jo,přikývl Mirek,-a když teda podle Vendíka budem spát na dehtovým papíru,tak třeba ty černý šviháky,lepší než vodku.-Ještě čtyři velký fernety,křikl směrem k číšníkovi,který se k nim opět chystal s pivem.
-Vy chlastáte víc než voni,řekl jim na rozloučenou číšník,když je zkasíroval.
-Vážně,to snad ne,zaprotestoval Vendík a kýchl si.
-Tak jako voni,když chcete.Ne,vážně,stejný borci…jako teda ten Tartyf a vostatní….
-Chtělo by to lepší pivo,řekl Jarda,když se potáceli ven z hospody,nohy zatěžklé alkoholem,všichni,až na něj.Jardu ještě nikdy neviděli opilého,ač s nimi dokázal vždy držet krok.
Číšník ho ignoroval,otočil se k nim zády,a oni naposledy spatřili,i přes to,že oblaka cigaretového kouře zahalovaly celý lokál,jeho dvoubarevné vlasy.
Zamířili podél kulaté předsunuté věže k boudě pod mostem.Procházeli pod hradním palácem,hřeben jeho střechy se zdál být zaříznut do černě oblohy.Rolin se na něj zadíval,a jak se přitom ostře zaklonil,zatočila se mu hlava a přišlo mu,že přes vysokou palácovou zeď,přes její střílny a okna,dere se do gotických kamených síní noc jako poslední dobyvatel.
-Bacha ty vole,ať sebou nesekneš,nabádal ho Jarda,když viděl jak zavrávoral.-Nějak se ty vole dost motáš,né?Co je,že by ty rumy tě skolili,co děláš ty křapíku?
-Ale hovno,to já jenom…že čumím nahoru.Hele,vidíte ten výstupek támhle?Takovej ten votlučenej…támhle,no vono už to kurva není moc vidět.
-Jo,to vidím,a co?otázal se Mirek.
-Tak to je prevét,čili hajzl.Z toho srali a padalo to dolů do příkopu.Vendy,vidíš to taky?
-Hepčí,hepčí,zazněla hlasitě do noci Vendíkova odpověď,a před druhým kýchnutím to vypadalo,jako by jeho baňatý nos měl explodovat
.
-Že už ji ale máš,okomentoval to Jarda.
-Hovno,odsekl Vendík,ale pak připustil:-No,jo,asi sem vožralej.Ale jen trošinku.Né moc…
-Jistě,jenom tak nějak decentně,né Vendy,nejsi tak nějak ty vole jenom zkušeně vožralej,zeptal se Mirek sladkým hlasem.
-Di do prdele,odsekl Vendík,který neměl rád slovo:zkušeně.
-Kurva,ten prevét,ozval se Rolin,-tak hergot dávejte pozor…serte už na to…tak jak říkám,z toho voni srali rovnou do vody…teda do vodního příkopu.A chcali,samozřejmě,to taky,srali a chcali,i když chcát mohli z cimbuří…jak to ale muselo kurva smrdět,vodní příkop,neboli vala plnejch sraček a taky vodpadků.Voni u nás smrděj vala taky…Von ten středověk musel pěkně smrdět,vono to v něm ty vole pěkně všecko smrdělo,když furt takhle srali z vejšky.Taky se zrovna moc vole nemyli…a vůbec vole,tak nějak to dohromady všecko strašně smrdělo.
-Tady to taky smrdí,i teď,ty vole i teď,,víš.Soudruzi nám…teď nám ty vole taky serou na hlavu.To nevadí…á tudy bych to vzal k tý boudě,řekl Mirek,a začal sestupovat dolů po stráni.
-Serou,serou,jenže jak to tady na hradě muselo vypadat dřív,brumlal Rolin,ale nikdo ho neposlouchal.Všichni,jeho nevyjímaje,museli dávat pozor,aby ve tmě na srázu nespadli,čemuž by se nikdo z nich,vzhledem k tomu kolik toho vypili,nemohl příliš divit.Zastavili se před boudou,a i když už nebyly její obrysy zřetelné,přeci jen se jim zdála o mnoho vyšší než jak ji letmo zahlédli ve dne.¨
-Ach jo,jo,vzdychl Rolin,-to je do píči jak panelák…a přistoupil blíž a zaťukal na dřevěnou stěnu.-Boudo,boudičko,kdo v tobě vole zůstává,zadeklamoval,-já myška hrabalka a já žába kuňkalka…odpovídal si vzápětí.
-a já holka šukalka,doplnil říkánku pohotově Mirek.-Kurva tak lez a nezdržuj…
-A nojo,jenomže je to nějak vysoko ty vole,to není jen tak,to se musí kurva promyslet …
Na rozdíl od Rolina Vendík nic nepromýšlel,hodil bágl na střechu a vyšvihl se za ním.Jardovi,který byl vysoký,se stačilo jen vzepřít rukama o kraj střechy,a už byl nahoře taky.
-Chceš pomoct,natáhl Vendík ruku k Rolinovi.
-Ne,dobrý,vole…dobrý,tak hrozný to zas není…
Rolin i Mirek se také už dostali na střechu,a všichni se teď svorně připravovali na noc.Vendík měl pravdu,dřevěná střecha se silnou vrstvou dehtového papíru byla teplá a zespoda příjemně hřála.Dehtový papír sice trochu zapáchal,slabě to připomínalo kouř linoucí se z kotle vařícího asfaltu,ale noc byla teplá a občas se zvedl i lehký chladivý větřík,jenž je zásoboval čerstvým,vodou ze Sázavy vonícím vzduchem.
-Paráda ty vole,paráda,řekl Mirek,ale nikdo mu neodpověděl,všichni již usínali.On ani na žádnou odpověď nečekal,a za chvilku již také spokojeně pochrupoval.
První,co Mirka napadlo,když se kolem desáté ráno vzbudil,bylo,že houby porostou,protože zase prší.Na čele měl spíše ale jenom takové vlhko,jakoby mu na ní sedla ranní mlha nasáklá ještě syrovou vůní noci.Teď cítil další jemnou spršku na tváři a zároveň uslyšel dětský smích.
-Co je,do prdele,ozval se vedle něj Rolin a otřel se pod nosem,-to vono chčije?A kurvavole,tak přece.A pak že prej budem schovaný…
Mýlili se však oba,slunce již dávno pálilo,na obloze nebylo ani mráčku,a to,co považovali za déšť,byly pádem rozptýlené sliny dětí,jež šli po mostě z prohlídky hradu,a když je uviděli pod sebou,začali na ně z výšky plivat.A hned začala soutěž komu se povede zasáhnout je zvláště pěkným flusancem přímo do obličeje.Ta hra je opravdu zaujala,rozhodně víc než prohlídka s dlouhým výkladem z historie Šternberka,a tak se dětičky velice snažili,a na ně teď padala jedna slina za druhou.Z mostu znělo i popotahování a odkašlávání,jak se jednotlivý borci snažili shromáždit v puse opravdu hutný materiál.Dařilo se jim zasahovat pouze Rolina s Mirkem,neboť leželi nejblíže ke kraji střechy.Na Jardu již děti doplivnout nemohli,ten pro ně nebyl dostupný,jak ležel schován pod mostním obloukem,a Vendíkova hlava byla skryta pod igelitem.
Rolin nad sebou uviděl rozzářené tváře dětí nahýbajících se přes zábradlí,v první chvíli se pousmál,to ho však rychle přešlo,když mu přistál těsně nad pravým obočím zvláště výživný plivanec.-Co je kurva,zakřičel,a pak to bleskem pochopil a odvalil se z dosahu dětských slin.
2024 ©