Byli tak pohrouženi do komentování novinových zpráv,že si ani nevšimli,že jejich soused dopil pivo a potom,co zaplatil hostinskému u výčepního pultu,si je ještě jednou,předtím než vyšel z hospody,důkladně prohlédl.
Chtěli si objednat další pivo,protože jim při tom čtení trochu vyschlo v hrdle,ale hostinský přišel k jejich stolu sám ,jenom místo půllitrů s hladkou pěnou měl v ruce inkoustovou tužku.-Končíme,pánové,končíme,oznámil jim nekompromisně.-Takže to máme čtyři piva,dohromady,nebo každej zvlášť?
-No ne,moment,my si ještě dáme,řekl Mirek překvapeně.
-Ne,nedáte.U mně ne.U mně už žádný pivo nedostanete.Tady máte plot,jasný.
-A jak to?A proč?Vožralí přece nejsme.Přece nic nevyvádíme,ohradil se Rolin.
-Jakto?kývl hostinský hlavou ke stolu,kde před chvílí ještě seděl ten postarší pán,-takto,vo to přece nejde,jestli ste vožralí.A bejt váma,tak se vodsuď rychle pakuju a mažu pryč.Nemyslím jako vode mně,myslím tím z celýho Kácova,jasno!Rozuměno?Kluci,ztišil hlas do šepotu,-fakt,radši rychle zmizte,radím vám dobře.Mně to může bejt jedno,ale…tak to bude,to máme…a hostinský jim oznámil útratu zase již normálním hlasem:-Dělá to vosumčtyřicet.
-Za deset,vytáhl Rolin papírovou desetikorunu,-to je dobrý.
-Počkej,dobrý,to je hezký,to se na to vyseru,střízlivý vyhazovat z hospody,protestoval Mirek.
-Ne dobrý,poď,dem vole.Rolin ukázal na prázdnou židli u vedlejšího stolu:-Poď ty vole,tady to nemá cenu,tady to asi nějak smrdí.
-Správně hochu,přisvědčil hostinský,-tos řek dobře.A kdyby něco pánové,tak já sem vám nic neřek.Jasný?Lautr nic!Ani slovo.Vo ničom sme spolu nemluvili.
-Jo takhle,vy myslíte,že jako ten…ten dědek vedle,to se na to vybodnu,a kdo von to jako vůbec je?vyzvídal Mirek na hostinském.
Ten bez odpovědi sebral prázdné půllitry a odkráčel s nimi do výčepu.Tam je začal vymývat a přitom na ně hlavou významně kývl směrem ke dveřím.
Už se dál nevyptávali,sebrali bágly a vyšli ven do začínajícího soumraku.
-Pudem k řece,rozhodl Mirek,-tam bude určitě nějaká hospoda pro vodáky,nebo aspoň stánek. Anebo můžem jít do tý pivovarský,už třeba nebude takovej nával.
-Do pivovaru radši ne,radši dál vod náměstí.Zkusíme to na druhou stranu.Jestli bysme teda ty vole neměli radši vodsaď rovnou vypadnout,přemítal Rolin.
-A to kurva vole ne,zejtra přece přijedou Vendík s Jardou,tak co ty vole blbneš?
-Nojo,ty vole,to je taky pravda…a tak co teď,co myslíš?
-Dem na pivo k Sázavě,a vůbec,abysme zbytečně neblbli.Co to mohlo bejt za vola,ten dědek? Nějakej tajemník,nebo starej komouš,ten nebude kvůli nám lítat po Kácově.Ten se na nás vysere,byl přesvědčený Mirek.-A my se na něj ty vole můžem taky vysrat.
Bylo už poměrně šero když přicházeli k mostu .Chtěli před ním uhnout a sejít dolů k řece, když tu před sebou spatřili dvě postavy.Jedna z postav byl příslušník VB ve stejnokroji,a kdo je tou postavou druhou,to Rolin s Mirkem už tušili.
-Tak kampak,soudruzi,kampak?otázal se ten postarší pán,co před necelou půlhodinkou seděl u sousedního stolu v Restauraci na náměstí.Na rukávu jeho vysloužilé vojenské bundokošile svítila do začínající noci žlutá páska s nápisem PS VB.Jejich soused z hospody nebyl žádným tajemníkem,jak se domníval Mirek,nýbrž pomocnou stráží Veřejné Bezpečnosti,byl to veřejný činitel zvaný lidově „péésák“.
-Jen tak,řekl Mirek a pozdravil:-Dobrý večer,pane.Jenom se tak procházíme tudy po městě.
-Vaše občanské průkazy,a toho pána si nechte,vyzval je pomocník VB.
-Jistě,pane,občanku…samozřejmě mám,sáhl Mirek do kapsy svého oblíbeného saka.Bylo to pěkně zachovalé,důstojnické sako z první republiky;na stříbrných knoflících byl původní,český znak,lev s korunkou a dvojitým křížem na hrudi.
Rolin beze slova podal svůj občanský průkaz esenbákovi,a všiml si přitom,že příslušníka VB, co se věku týče,může od nich dělit jen několik málo let.
-Všechno je v pořádku,ne?optal se Mirek,-já bych pane řek,že by mohlo bejt.
-Už sem ti jednou říkal,abys toho pána vynechal,tak pozor.S pánama sme už skončili,řekl nevrle péesák,zatímco za pomoci baterky,kterou mu svítil mladý esenbák,kontroloval jejich občanky.Pak k němu přistoupil blíž a začal šeptat,Rolin i Mirek zřetelně zaslechli jen slovo záchytka,ale to jim úplně stačilo.
-Měli sme každej jenom dvě piva,řekl Rolin důrazně.
-Ty buď zticha,odsekl péesák,-ptal se tě někdo na něco!Ptal?Neptal!
Jeho uniformovaný soudruh však nebyl zřetelně tak horlivý.-Těžko my je tam takhle vemou, namítl sice šeptem,ale dostatečně srozumitelně.Péesák se zakabonil,pak ale jeho pohled uvízl na Mirkovi a tvář se mu na okamžik rozjasnila:-Co to má bejt,ukázal na Mirkovo sako.-Co to je,tohleto sako!
-To je sako,odpověděl Mirek.
-A ty nevíš,že je tohle zakázaný?
-To teda nevím.Jako že se nesměj nosit saka?
-Cože?Vona tě ta sranda brzo přejde,mladej.Nosit tyhle symboly na veřejnosti je zakázaný.To nevíš?To je trestný!Jak to,že to nevíš,co?
-Jaký symboly,tohle je přece jenom sako.
-Já ti dám,jenom sako.Jó,to pozor,důstojnický sako z první republiky.Páni oficíři,teda ty… důstojníci,pche…jak sem říkal,s pánama sme skončili.Definitivně.Sebranka.Já si je moc dobře pamatuju,ty pány lampasáky,chlastat a kurvit se… to jó,to dovedli,ale po Mnichově…cha,to hned zalezli,a kdyby nebylo naší partaje,kdoví jak by to všechno dopadlo.Kdoví jak by to v týhle republice dopadlo s náma se všema,nebejt partaje.A s váma taky!No moc nekoukejte!
Rolin sebou trhnul a otevřel ústa jakoby se chystal k protestu.
-Co je?Chceš snad něco říkat?všiml si toho pomocník VB.
-Ale né,nic.
-No proto.Pomocník se otočil na esenbáka,který ještě držel v ruce jejich průkazy,a něco mu horlivě šeptal.Teď si dával pozor,a oni nezaslechli jediné slovo.Esenbák tiše přikyvoval, pak je oslovil a snažil se přitom,aby jeho příkaz vyzněl co nejvíce úředně:-Takže soudruhu,ty symboly se lvem musí pryč.A hned!Nůž máte?
-Jaký symboly? nechápal Mirek.
-Ty knoflíky se lvem a křížem,řekl esenbák.
-Že mám knoflíky?Knoflíky sou knoflíky,ty snad nevaděj.
-Ale máš na nich prvorepublikový znak,řekl péesák.-To sou znaky buržoázní republiky.Takže to sou symboly.A pudou pryč.A fofrem!Nějakej nůž máš?Tak dělej,dělěj,nebo to bude horší.
-Nůž…na co nůž?
-Vodřezat.Na to…Sám si je vodřežeš.A nedělej hloupýho,na co nůž…když jste v hospodě měli řeči,tak tos byl nějak chytrej,voba ste si mysleli,kdovíjak nejste chytrý,a teď buď rád,že to takhle dopadne…já bych s váma moh jinak zatočit.Vlasy bych vám nechal nejradši taky vodřezat,takhle chodit zarostlý,to je pro vostudu,to je celá ta naše slavná mládež,tfuj, bítlsáci špinavý,zarostlý,copak to de,tohlencto…to nemůžete chodit slušně vostříhaný a voblečený?Ty vaše hrozný chrouny,dyk to máte až na záda,tfuj!Vostříhat to jednou a hotovo!!Dejte se místo těch řečí radši vostříhat,ať aspoň trochu slušně vypadáte a neděláte rodičům vostudu.
-Tak soudruhu dělejte,nebo vás zajistím,ozval se netrpělivě esenbák.Bylo vidět,že to všechno chce mít co nejdříve za sebou,a litanie jeho staršího společníka ho očividně nudili.
Mirek vytáhl z pouzdra nůž a začal jím odřezávat knoflíky s českým lvem.Dělal to neochotně a pomalu,jakoby doufal,že si to ti dva ještě rozmyslí.
Nic takového se ovšem nestalo,a když skončil s odřezáváním,řekl mu esenbák:-No,konečně…a ty knoflíky sem.Na kapsy si náhodou nezapomněl?Nahoře,tady?Ukaž!Ne,no tak to sem dejte!
-Počkat,ještě výložky,ještě si musí vodřezat výložky,poručil pomocník VB.
-Na výložkách nic nemá,namítl Rolin,-žádnej znak,ani lva.Na tom snad nic není.
-Jak… není!Co není!Ty pudou taky.
-Ale proč,co na nich je špatnýho,nechápal Rolin.
-Protože sou lemovaný,řekl péésák.
-Ty teda taky vodříznout?zeptal se esenbák.
-Taky.Ty buržoazní symboly musej pryč všecky.
Mirek mlčky odřezával z ramen výložky,a zvuk násilím párané,silné látky,nepříjemně píchal do uší.Mirek podal výložky esenbákovi a zmrzačené sako si prostrčil popruhem báglu.
-Stejnokroj vozbrojený moci vykořisťovatelský třídy,řekl pomocník VB štítivě,-kdybys věděl,jak to všechno bylo,tak bys to na sebe nevzal.Nikdy.Fuj.Jako by vás to ve škole málo učili,jenže na to vy kašlete,to je samý bítlsání a tohle….pche,to je nějaká muzika,tohlencto,to má bejt hudba,jo?Samej řev,blbárna to je.A ty máničky u toho,zakázat by se to mělo,taková blbárna,dyk to nemá hlavu ani patu.
-Učili nás toho ve škole docela dost,poznamenal Rolin opatrně.
Jo,a že to teda na vás není vidět .Tak už běžte,vy…a koukejte se tady chovat slušně,jinak si nemyslete,že si vás nenajdem.Už vás máme zachycený,tak žádnej bordel tady…jasný!
-Jo,jasný,kývl Rolin zatímco Mirek zavile mlčel.
-Můžete jen děkovat,že to teď není jako za tý první republiky.Za tý buržáázní.To se úřady s takovejma vandrákama nepárali a rovnou je strčili za katr.Natotata.Teď je to furt naše mládež,naše mládež… a kam to vede?Chodí to zarostlý,špinavý…copak tohle takhle de?To není jako dřívávějc,to sou samý vohledy.Dříve panečku,to platilo domovský právo,příslušnost k vobci,a s nějakejma vandrákama se nikdo nepáral,ty šli rovnou za katr,jó to bejvaly jiný časy,řekla jim na rozloučenou pomocná stráž Veřejné Bezpečnosti se zjevnou lítostí v hlase.
Když příslušník VB a jeho pomocník zmizeli v houstnoucím šeru,kopl Mirek vztekle do kamenu,jenž se povaloval uprostřed vozovky.Před mostem stála kulatá dopravní značka a on se trefil do její tyče.Kdyby se o takový kousek snažil,těžko by se mu z deseti pokusů povedl jediný.A teď,ač vztekle napálil kámen vší silou a nemířil vůbec nikam,zasáhl poměrně tenkou trubku těsně pod značkou.Kámen se od ní odrazil a s dutým žblunknutím dopadl na už potemnělou hladinu Sázavy.
-…a ono to zaznělo jako kus masa když tleskne o zem,šeptl Rolin.
Mirek ho neposlouchal.-Kurva do píči,zkurvenej kretén blbej,debil starej,vymrdanej,podívej se,podívej se co mi udělal,vyjádřil sice silným hlasem,přesto však pro jistotu ne nějakým zuřivým řevem,svůj dojem z postaršího pána,jenž jen krátce seděl vedle nich v Restauraci na Náměstí.
2025 ©