Čundr 13

Napsal Josef Plesar (») 22. 8. 2015, přečteno: 556×

    Leželi na celtách a svorně vypouštěli ke hvězdám proužky dýmu z tvrdých spart.Na noční obloze se hromadila bělavá oblaka do zvláštního útvaru,jenž vzbudil Rolinovu fantazii.-Hele vole,ty mraky sou jak mozek,ukázal s hořící cigaretou mezi prsty na nebe.-Vidíš,úplně to připomíná nějakej obrovskej mozek.

Oblaka seskupená do jedné velké plochy mu opravdu mohla připomínat  kůru mozkovou.

-Hm,to nevím,zapochyboval Mirek-a co to černý mezi nima?To je ty vole jako co,podle tebe?

-Ta vobloha?To je přece podložka,taková černá podložka.Jako že ty vole ten mozek nařezali na tenký plátky,v nebeský pitevně,a teď ho zkoumaj.Tam nahoře v nebeským ústavu.

-V ústavu,jo?A co ty hvězdy mezi tím,co tam svítěj?Polárka,velkej vůz,souhvězdí Psa,co to asi je? Co to asi je ty vole,podle tebe? Co  maj  ty hvězdy znamenat?

-Nic,to jen jako že se ti v hlavě rozsvítí.Jako když ti hlavou bleskne myšlenka.Jako hvězdička.

-Aha,tak to je zajímavý,tak jako hvězdička,jo?Hmm,a na co jako ty vole,na jakou myšlenku?

-Na co,na co.Na pivo,to hlavně,anebo třeba na nějakou pěknou kočku.Pojď sem číčo…hodná.

-Áách,jó…no dobře,jak mysliš,zívl Mirek.-Každopádně sou to ušlechtilý myšlenky,na chlast a na holky…na nějaký pěkný kočky,to jo,to určitě.To ti schvaluju,ty vole,to se musí určitě moc podporovat,to tě musím pochválit.No…a jak sou vidět takhle hvězdy,tak zejtra bude pěkně.

-Jo,bude zas Palermo,přisvědčil Rolin a snažil se zamáčknout nedopalek co nejhlouběji do země.Moc mu to nešlo,protože půda mezi kořínky trávy byla vyschlá a tvrdá.

-Jo,jo,povzdychl Mirek,-byl to dneska dobrej den,pivo nám teklo rovnou ze zdi.A vychlazený bylo,vona tam baba v tý druhý cimře musela mít sklep,nebo něco.Taky si jí nechal dýško?

-Jo,taky.Akorát že tam žádná druhá cimra nebyla,díval sem se,a vono tou ve který sme seděli ten barák končil.A taky sem neviděl žádnou trubku,byla tam jen holá zeď.Jinak ty vole nic.

-Vážně,jo?Tak ta trubka byla zasekaná ve zdi,aby v zimě nezamrzalo pivo,to bude ty vole tím.

-Třeba jo,připustil Rolin.-Uvědomuješ si,že ta divná ženská byla jedinej živej tvor,kterýho sme v tý posraný vesnici viděli?Teda kromě toho jejího psa.Ten byl taky povedenej.A vona vypadala jako když místo do postele chodí spát do rakve.Nesměj se,kurva.Ten úzkej ksicht,celej jako šedivej,ten její hlas,co jakoby nebyl její,jakoby vycházel vodjinud,já nevím,jako z jeskyně…a ty její mrtvý voči.Hlavně teda ty její příšerný voči,ty vole.

-Jako mrtvý voči Londýna,vzpomněl si Mirek na film,na kterém byl v kině s jednou slečnou,co se pak,když seděli v noci v parku na lavičce,bála,a on se musel hodně snažit,aby ji přivedl na jiné myšlenky.-Teď sem si to uvědomil,kurva,co mi ta hostinská připomínala.Měla voči jako ten chlápek,co stál v  mlze pod chodníkem a trošku si vraždil lidi.Měl je taky takový prázdný.Jenomže ten byl slepej.Hele,nebyla vona nakonec taky slepá?Co,ty vole?Jestli vona nebyla náhodou taky jako ten chlápek.

-To asi ne,pokýval Rolin odmítavě hlavou,-ta si nás dobře prohlídla.Až moc dobře,do prdele.

-Nojo,to bude blbost,řekl Mirek.-Že by jako ten čokl byl slepeckej,ale ne,to je hovadina.

Rolin si odplivl.-Ten pes kurva vypadal,jako když má s sobě starej hodinovej strojek.Jako by ani nebyl živej,kurva.Mopslíci bejvaj směšný,ale tenhle ty vole ten vůbec nebyl.

-Ani bych neřek,ale když myslíš.Jo,a z prdele mu koukal klíček,ne?

Rolin se tomu ani neusmál.-Já jenom ty vole,že v tý vesnici jako by nikdo nežil.Aspoň že bysme viděli nějakýho důchodce.Že by se třeba vyhříval na dvorečku,nebo se po něm šoural,nebo kurva co já vím,prostě něco.Jenže nic,vůbec nic.Ani hovno.Asi se tam nikdo nevyhřejvá na sluníčku,protože ho nesnáší.Je to jak vesnice mrtvejch.

-Ale hovno mrtvejch.Ze začátku tam na nás štěkal pes.

-Jo,to štěkal,ty voleAle jenom jeden.A viděls ho vůbec?Viděls vůbec nějakýho psa?Viděls vole hovno,jenom sme ho slyšeli.Jinak sme celou tu dobu viděli úplný hovno.

-No vono bylo vedro,tak to sou zalezlí v boudě,mínil Mirek.-To voni dělaj,šup do boudy a na lidi serou,když je jim vedro.To na to ani nemaj náladu,na nějaký hlídání,a radši sou ve stínu.

-Že by psi zalejzali vedrem do boudy,tak takový vedro zas ale ty vole  nebylo,namítl Rolin.

-Co ti zase hrabe ty vole?Ještě že sme tam byli ve dne,jinak bys blbnul ještě víc.Sakra,kurva, je to jen zdevastovaná vesnice,ale to je teď stejně každá.Tahle je jen vo něco víc.Nepřeháněj to furt kurva.Pivo votrávený neměla,to bysme už věděli.Že bysme jako teď už byli tuhý,jasný,kdyby ho měla votrávený,nemyslíš? A vůbec,to je hovadina,nějaký votrávený pivo,vo čem se to vůbec kurva bavíme.Ovšem,zase na druhou stranu,to se musí nechat,my sme ho dobře rozředili,kdyby bylo votrávený…a zase pro jistotu jiným pivem pěkně tady v  rybářský hospodě.Akorát že kurva jak sme ho tak furt pili,tak sme se úplně zapomněli na tu babu zeptat.Ale co,to je jedno,když tak můžem třeba zejtra…

-Já na to nezapomněl,ale radši sem se na to vysral,prohlásil Rolin.

-Aha,no tak vidíš,usmál se Mirek,-ale stejně de vo hovno.A zejtra bude hezkej den a můžem sbalit u vody nějaký holky.Vono tady na Bezdrevu jich bude.Jenom těch stanů,co je tady…A nějaká divná vesnice,teda podle tebe…ta nám může viset pěkně u prdele a tak se na to…

-Jenže když sem chtěl zabít tu mouchu,tak se mi rozpadla,skočil Rolin Mirkovi do řeči.

-No a co,kurva!Zejtra stejně vopouštíme Jižní Čechy.Takže se na nějaký mouchy můžem vysrat.To spíš ty komáři,tady jich ale je,kurva do prdele.Mirek zadusil dokouřenou spartu a snažil se zabalit do deky tak,aby na něj komáři nemohli.Komárů tu bylo opravdu hodně,a s protivným bzučením na ně neustále nalétávali aby se jim dostali na kůži.

-Ani sme nestihli v Třeboni ten zámek,vzpomněl si Mirek,-zato ty vole ten autobus,ten sme zas stihli,to zase jo,ten sme si vopravdu hezky užili.A je to škoda,ta Třeboň je pěkný město.

-Zámeček Petra Voka s pávem,řekl Rolin.-Tam bysme třeba viděli tu jeho rozlomenou pečeť.To se s tou pečetí dělalo,když rod vymřel po meči.Rozlomili ji,víš.Jako že to je konec slavnýho rodu Rožmberků.Hodili ji z věže a šmytec ty vole,konec celýho slavnýho rodu.

-Jo,tos už přece řikal.Tak už ty vole radši spi.

-Nojo,řikal,řikal.Von taky nebyl na nic moc čas,protože to  pivo,a taky ten rum.A von ten Bogánek taky žejo…aspoň teda že tu Hlubokou sme viděli.To je prostě něco,ta Hluboká,a ta hrobka taky…Novogotická centrální osmihranná kaple s předsunutou věží a dvouramenným schodištěm v průčelí,citoval Rolin přesně výklad průvodce,protože na tohle měl dobrou paměť.-V kryptě jsou uloženy pozůstatky 25 členů rodiny Schwarzenberků zemřelých v letech 1874-1938.Potom už asi přestali umírat,nebo co ty vole …né,to jen zas tak kecám,to jenomže ty Schwarzeberky už do ní nesměli dávat.Nejdřív za Němců a teď ty  komouši…

Odmlčel se,protože zaslechl Mirkovo chrápání.Ten,jako vždy v jednom okamžiku usnul,a teď spokojeně oddychoval,přestože měl na čele dva  komáry sající mu krev.

Rolin by si také přál,aby usínal tak rychle,jenomže jemu to prostě nešlo.I když leželi daleko od vody,zaslechl hlasité šplouchnutí pocházející nejspíše od nějaké velké ryby.Když ještě byli v restauraci na Rybářské Baště, pročetl si zajímavý plakát na kterém byly vyobrazeny druhy ryb,jež obývají zdejší vody.Pod každým obrázkem byla jejich stručná charakteristika.Takový zvuk mohl způsobit velký sumec,jenž by se náhle vydal za kořistí na hladinu,anebo,jak si teď za hluboké noci představoval,třeba se pohnulo samotné srdce Bezdrevu,uhnětené z bahna,rákosí,a šupin dávno vylovených,mrtvých ryb.Opakoval si pro sebe jména ryb z plakátu jež visel v hospodě hned vedle kamen,a ke každé,na kterou si vzpomněl,si přidal svůj vlastní název,napodobuje tak známé mystifikace Mirkova nejoblíbenějšího spisovatele Jaroslava Haška v době jeho působení v časopise Svět zvířat.Sumec pořádný,mník občasník,štika běločelá,pstruh růžový nahožábrý,podoustev dostatečná-nachová,mřenka vymřelá,přeříkával si v duchu,nahrazuje tím klasické počítání oveček před spaním.A potom už konečně také usnul,a pod hlavou ve svetru,jenž mu sloužil místo polštáře,měl desetihaléř z roku 1924.

Jak v Ratajích vystoupili z vlaku padlo jim do oka nádraží,stavení napůl zděné a napůl dřevěné,jehož protažená střecha podepřená hranatými,dřevěnými sloupky,připomínala spíše krytou verandu rodinného domku,než-li útočiště cestujících Československých státních drah před deštěm.Zapůsobilo to na ně  útulným,domáckým dojmem,a v celých Ratajích,jak usoudili,by to mohlo být stejné.

-Tak tady má hlavní nádraží čtyři vokna a vedlejší jedno,podotkl Mirek,když přišli podél kolejí k dřevěné budce s malinkým okénkem,což byla  zastávka u odbočky na Světlou nad Sázavou,-a musej v tom sloužit jenom hubený nádražáci,jinej by se do toho ani nevešel.To ta Poušť je proti ní luskus.A když má službu nějakej tlustej,tak vydává lístky jen jedním směrem.Páč se ty vole na ten druhej  nevotočí.Tady to maj vážně těžký,to je kurva těžká služba ty vole.

-Tady to asi ani nefunguje,voni se tady lístky ani neprodávaj,ale jinak si to řek hezky ty vole,a máš pravdu,maj to tady jó složitý,smál se Rolin.

-To vím taky,že se neprodávaj.A kde je teda ten tvůj strejda?

                 Ráno rozhodlo,že neprodleně opustí Jižní Čechy,přestože,jak pravil Mirek,u toho Bezdrevu musí bejt fůra hezkejch holek,co by se dali sbalit.

-Hezký holky sou u nás všude, takže je to úplně jedno a  radši vypadnem,řekl mu na to Rolin a Mirek s ním po krátkém zaváhání souhlasil. Když cestovali z Jižních Čech do Posázaví,nejdříve ve vlaku pospávali,aby alespoň trochu zmírnili  spánkový dluh uplynulých dnů.

Pak se probrali a Mirek si všiml že naproti němu,nad Rolinovou hlavou jsou černým fixem vyvedeny tyto verše:

                                  Mraky se táhnou,táhnou se mraky,

                                  ty už mě nebavíš

                                  tak táhni taky

Přečetl je nahlas a dodal:-Vidíš,ty sou fakt dobrý,takhle bys měl ty vole psát,a Trpišovskej by byl spokojenej.

-Vážně,ty vole,zamumlal Rolin,a v duchu zalitoval,že to nenapsal on,tohle,jak si přiznal,bylo mnohem lepší než fata morgána z růžovýho plyše co složil tenkrát u rumu ve vinárně.

-Jo.A vůbec hele vole,proč vlastně jedem zrovna do těch Rataj?

-A není to jedno,opáčil Rolin.

-Tak jedno to je,do Kácova času dost.To já jen tak informačně.

-Ach jo,vždyť sem ti to už ty vole říkal.

-Jó?No to je možný.Jenže já sem na to nějak v tom fofru zapomněl.Se nediv,tyhle jižní Čechy,to byla síla.To se to krásně zapomíná.Vono to jihočeský vovzduší,to je fakt síla ty vole, pivo, pivo a zase pivo,pak taky rum,fernet,autobus a Bogan a Jura.Jo a taky ten,jo…Běžec.

-A divím se snad? usmál se Rolin.-Bylo to krásný,leč náročný.To víš,jak stojej autobusy v širém poli,místo studánečky,a vůbec,ty vole,tak hele,jedeme tam za strejdou.Von je tam pohřbenej,jestli nevíš,a menoval se pan Ptáček z Pirkštějna a na Ratajích.

-Zase už hřbitov,povzdychl si Mirek.-A tys měl strejdu Ptáčkem?Že by to byl nějakej vykutálenej ptáček,a ještě k tomu tvůj strejda,co,ty vole?

-Žádnej hřbitov,von je pohřbenej tuším v kostele.A byl to strejda Jana Roháče z Dubé.A taky mu dobejval jeho hrad.Sión.To víš,to sou ty příbuzenský vztahy.A je to ty vole dost zajímavý.

-Tak to nebude nejčerstvější hrobeček,usoudil Mirek.-To nebude poupátkomyle.To bude dál.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel třináct a dvě