Rolin s Mirkem ve velmi povzneseném stavu pochodovali pod hvězdnou oblohou,a bylo je slyšet na velkou vzdálenost.
-To nám to pěnkně utenklo,hulákal Mirek,-věncej srač neběnzeš…vlastně nechceš?Tak to teda ne,ty válečnej sráči…teda hergot,ty stváči…žejo,soudruzivole,je to von,ten štváč,a to bychom si nerozuměli,tady se bude srát rychle.To by byl útok na socialismus a nevymlouvat se na zácpu.Jakou zácpu?Co je to zácpa?Zácpa se v socialismu zakazuje.Tady se na to bude srát,a hotovo.Protože mír musí kurva bejt, i kdyby na chleba nebylo.Mír muší bejt,vy hovada!
-Správně vole,zařval Rolin.-Jak nebudeš srát rychle,tak tady máš jednu přes držku.Jako ve Švejkovi…žádný takový…kdo nesere s námi,ten sere proti nám.A kdo schválně sere pomalu,tak ten to…kurva, rozvrací republiku.Cos dělal na tom hajzlu tak dlouho?Přiznej se ničemo!Tak ty seš ten válečnej štváč,že jo?Tebe platí v dolarech,co?Máš v prdeli svěrač?Máš!Tak koukej srát!A rychle.-A kurva,zaklel,protože jak se nechával unášet nadšením nad svým proslovem,přestal dávat pozor na to,po čem šlape a klopýtl o kámen vyčnívající uprostřed cesty.-Ježíš,málem sem sebou švihnul,ty vole.Co to tady má co dělat,do prdele,zrovna tady na silnici.To sou ty ty,kurva,zas nějaký válečný rejdy.To je v prdeli ty vole.Sem moh mít z toho rozbitý koleno…do píči.To je sabotáž…ňákej šlendrián zasejc,nebo co,do prdelekurvapráce…
-Hovno,řekl Mirek,-my už nejsme na silnici,to je tím.Už sme někde venku ty vole.Tady sou samý šutry a nějaký ty ty… nějaký zasraný hrboly,a už je to vole taky něco sklizenýho.
A měl pravdu,neboť kolem nich,hned vedle hrbolaté cesty,táhla se posečená pole.
-Aha.Jak to?My sme na poli,to snad ne ty vole,divil se Rolin.-No jo,vopravdu kurva.Jak se to kurva mohlo takhle narychlo stát?A kde je Bogan?Bogo,začal křičet,-Bogo,kde seš ty vole.Poď sem,tady sme,my sme na poli…Bogánkůůů!
Chvíli čekali,ale nic,Bogan nikde,ani se neozval,slyšeli jen neúnavně vrzající cvrčky.
-Že bysme ho ty vole šli hledat?nadhodil Rolin.
-Tý vole,no já nevím,teď v noci,jo?Kdo ví, kde je,nechtělo se Mirkovi.
-A proč ne teď…přece svítěj hvězdy ty vole.Je dost vidět.A měsíc je celej to jetej...ten svítí hodně.
-Nojo,že svítí…jenže,co je ti to ty vole platný.A víš vůbec,kde se ztratil?Já teda ne.Já ho neslyšel už dlouho,von se nám v tý tmě patrně zdekoval.
-Nojo,von moc slyšet není nikdy,řekl Rolin,a posunul si bágl výš na rameno.-To je těžký…s ním,myslíš že třeba schválně?Ale zase,to se mi nezdá.Tak jak ty vole,co mysliš?Zkusíme to?
-Já bych šel dál.Von se neztratí.Třeba ho ráno potkáme,anebo nás ještě dohoní,jestli se mu teda vůbec bude chtít.Ani do prdele nevíme kdy vodpad.Že by se nám ztratil?A no tak co,takovej někdo jako von s popsanejma zádama,ten se neztratí nikdy.
-Hm,to ne,souhlasil Rolin,-v Čechách ty vole určitě ne,a ještě k tomu na čundru,tak to určitě ne.To Bogovi nehrozí.Toho musej mít rádi všichni čundráci,když sou u něj dobře zapsaný.
-Jistě že jo,přisvědčil Mirek,-sou u něj dobře zapsaný na zádech,a tak je nosí na hřbetě.A vlastně je nosí úplně zadarmo.No,takže my pudem klidně dál,támhle by měl bejt les.Tady to pole,tak to je na hovno,že už to posekali,ale támhle je to takový tmavší.Dem na to,kurva.Potřebuju se už pořádně vychrápat,konečně taky do prdele…už sem nespal,ani nepamatuju.
-Jo,to já taky.Jenže sme chtěli na zámek ty vole,vzpomněl si Rolin.-Jak sou tam ty zajímavý věci…tam je třeba po Petrovi Vokovi zlomená pečeť,jako že Rožmberkové tím pádem vole vymřeli,víš.Jako po meči.Tak to sme kurva nestihli,nojo,von člověk míní a pivo mění.Tak třeba zejtra ty vole,můžem tam třeba zejtra.Jó,zejtra se tam klidně ty vole můžem zastavit.
Vydali se přes pole a pod gumovými podrážkami polokecek cítili,že jdou po strništi.Najednou narazili na autobus.Viděli sice,že před nimi stojí cosi velikého,ale nejdříve je napadlo,že by to nejspíše mohl být nějaký seník,když však přišli blíž,zjistili,že je to autobus.
-Ty vole,autobus,podivil se Mirek.-To mě poser prsa,von je tady autobus.Co tady dělá?
-Nojo,vole,vrtěl Rolin nevěřícně hlavou,-je to sice autobus,jenže tó…jestli von to není ten…včelín.To se dělá.V tom případě bych se tady moc nezdržoval,abychom ty včeličky nenasrali.To by nebylo vole dobrý.Voni se takhle dělaj včelíny ze starejch skříňáků…a tak.
-Hovno včelín.Mirek přistoupil nejistým krokem k autobusu aby si ho prohlédl zblízka.-Jo,hovno ty vole,tady žádný včely nejsou.Náhle zavrávoral a opřel se o přední blatník.Pak si rozepnul příklopec a začal na močit na karosérii.
-Tak to bude asi ta zastávka na znamení,řekl Rolin.-Tak nastupovat,lidi nastupovat,a nekuřte za jízdy s řidičem.Tak kurva,kam koníčci pojedeme…jak pojedeme…a třeba takhle zpátky do Třeboně na ten zámek.Pojedem za tím Vokem,anebo co,nebo třeba můžem hopsa hejsa do Brandejsa…
-Pojedem do prdele,oznámil Mirek,-von nemá kola,ty vole….to je ňákej blbej autobus.
-Jak nemá kurva,to je nějakej pořádek,to je bordele jako včelín,škytl Rolin a začal si šátrat rukou v zadní kapse riflí.-Kurva,kam sem si dal prachy,jestli já sem je kurva…a hele,aha tady…a co je zas tohle,nojo,ty vole… tácek vod hrobky.No tak ten si nechám na památku,ten bude jako na památka na sebe.
-Jako na památku na sebe,podivil se Mirek a zaměřil svůj proud na zem,protože od plechů se mu to odráželo zpátky na nohy,-to snad ne,kurva,to jako památku na to né…na chlastačku u hrobky.Nebo na Bogana.Ale na sebe?Jaký kurva na sebe?
-Normálně,ne,říkám to jasně ty vole,ne? jako památku na sebe.
-No jak chceš,tak si to ty vole nech,řekl Mirek a zaklel:-Hergotdoprdelehovno…ať děláš co děláš,poslední kapka de dycky do trenek.
-Jó,to už tak bejvá,Mirečku,to víš,to je známý…ale já s tím táckem,to jen,že kdybych na sebe někdy zapomněl,jako sám na sebe,že bych nevěděl čí sem,to se klidně stát může,voni dějou se vobčas různý věci…a zvláště takhle vožralej,anebo takhle po ránu…tak já bych se ptal,hele ty vole,a kdo ty vlastně seš,jako já…ty vole,aha…a tak teď už to vím,tohle je tácek vod hrobky a já sem ten eman vod hrobky. A co sem to tam vlastně dělal?Tak určitě chlastal rum.
-Na to nepotřebuješ tácek,to děláš furt,podotkl Mirek.
-Nojo,jako ten vopravdovej Eman,znáš ho ne? z Grandu…ale kde zrovna předtím,když sem měl ten tácek…jako…a kde to vlastně ty vole bylo?Tak bylo to čundru.A tak to budu všecko vědět,když už nebudu vědět toho moc,vlastně úplně nic,čili velký kulový.A že sem byl na čundru,a že ten Bogan že měl podepsaný záda,rozumíš ty vole…a co to bylo za ptáka,ten Bogánek,jestli nějakej pták rosomák,nebo třeba ten Ptáček z Pirkštejna,anebo jako Petr Vok….prostě víš jako co?
-Jo,to vím,přikývl Mirek zapínaje si příklopec,-jako hovno.Hmm,a ten autobus ty vole,von není ani moc zavřenej.A hele,čum ty vole,že bysme se do něj mrkli?
-Myslíš,řekl Rolin váhavě,a pak sledoval,jak Mirek roztáhl u autobusu kožené články dveří a prodral se jimi dovnitř.Po chvíli,když bylo ticho a Mirek se neobjevoval,protáhl se mezi články autobusových dveří za ním.Musel přitom použít trochu násilí,aby je dostal dostatečně daleko od sebe.Když se tam prodral,najednou proti němu z tmavého kouta něco vyletělo. Strašlivě se vyděsil,než si uvědomil,že to je nějaký malý pták,kterého svým příchodem vyplašili.Pták se chvíli třepotal u dveří,než našel skulinu a vyletěl ven.Rolin,který slyšel jak mu úlekem tluče srdce,si ulevil:-Kurva ty vole,to je brabec.Fuj,to sem se lek,do píči vole…
-Co říkáš,ozval se ze tmy na konci autobusu Mirkův hlas.-Hele,tady to je dobrý na spaní,já du na to.Kašlu na to,někam furt chodit.Než bysme došli do lesa…já budu vole spát radši tady.
Rolin jen velmi nezřetelně viděl Mirka,jak si v chodbičce mezi sedadly,jejichž kovová opěradla místy odrážela bledé měsíční světlo,rozbaluje celtu.A za chvilku už slyšel jeho chrápání.Mirek dokázal usnout téměř okamžitě,lepší spánek než on měl snad už jen jejich kamarád Vendík,a navíc měl v krvi slušnou hladinu alkoholu;to bývá usínání rychlé a spánek těžký.Teď ho již jen tak něco neprobudí,věděl Rolin.On sám už byl také na padnutí,vždyť toho nevypil o nic méně než Mirek,jen místo fernetu si poroučel rum.Jak se chystal ke spánku,povšiml si něčeho,co v té tmě vypadalo jako nějaký rozevřený válec.Bylo to ze silné,prošívané látky s několika za sebou našitými koženými řemínky.Rolin tušil,co to asi je,ale jak byl unavený,nijak to nezkoumal,použil válec jako podhlavník a za chvilku usnul.
Za okny autobusu už svítalo,když se ozvalo skřípění otvíraných dveří,zvuk tak pronikavý,že je oba naráz probudil.-Tak a padejte,sypejte sakra ven,a rychle,uslyšeli zvenku hlas nepřipouštějící námitek,-tak bude to!Tak padejte,padejte,pánové,a fofrem!Jedem,jedem!
Rolin,který spal blíž ke dveřím,se vypotácel ven a ruce mu okamžitě vylétli nahoru.Před ním stál asi tak čtyřicetiletý,statný chlap v mysliveckém obleku a mířil na něj puškou.-Tak polez polez,mladej,a ten druhej taky.A ty ruce nech pěkně nahoře.Tak dělej!Tak bude to!
-Ano,já už du,zachroptěl Rolin,-já jen že…
-Ticho bude.Tak a teď ten druhej,taky.Ty…za ním,polez,polez.Slyšíš! A hni sebou!
Mirek,který si uvědomil,že nemá beztak kam utéci,poslechl a postavil se za Rolina.Jak byl rozespalý a opuchlý,s rozcuchanými vlasy odkrývajícími začínající čelní pleš,pohled na něj byl dosti nevábný.A Rolin,jenž měl na tváři obtisknuté drobné přezky z řemínků na rukávci,jímž si posloužil coby polštářem,nevypadal o moc lépe.Jeho hnědé,vlnité vlasy měli teď šedý nádech od prachu na podlaze,a byly v nich zachycené drobné úlomky stébel, pocházející ze sklizeného pole,které se dostaly do autobusu na podrážkách bot.Oba kolem sebe šířili charakteristický,nakyslý pach kocoviny.
-Co tady děláte?zeptal se ten chlap s puškou,jejíž hlaveň už sklonil dolů.
-Nic,vůbec nic,řekl Mirek překotně,schovaný stále za Rolinovými zády.-Jenom sme zde spali,jinak sme nic nedělali…na nic sme ani nesáhli,fakt…vopravdu na nic.
-Nic sme nepoškodili,přidal se Rolin,který s trochou úlevy zaznamenal,že už mu ta puška nemíří na břicho,-jenom sme tady v noci spali,pak že půjdem rychle zase pryč…a pohnul se dopředu.
-Jenom prr,mladej,prrr… nepospíchej! přikázal myslivec a Rolin okamžitě strnul.-Jak ste se sem vůbec dostali?
-No jak,my to…dveřmi,odpověděl Mirek váhavě.
-Vážně? Nekecej!Jak to?Vždyť sou na zámek.Tady byl visací zámek.Měli bejt zamčený.Tak jak to bylo?Ale bez keců.Nebo to bude horší!
-Né,to my vopravdu nic neto…vážně,to těma dveřma.No,šlo to trošku ztuha,připustil Mirek,-ale jenom fakt trošinku.Žádnej zámek tam nebyl,viď,to bysme si nedovolili…žejo? Něco rozbít,a když by tam byl zámek,že bysme ho tó…to ne,to bysme dovnitř nelezli.To ne!Vážně,vopravdu.
-Jo,to my bysme vopravdu,to ne.Žádnej zámek,vopravdu,my sme nic nerozbíjeli,nic takovýho,přikyvoval Rolin horlivě,-žádnej zámek,vážně nic.To ne,žádnej zámek u toho nebyl.To my bysme to ne to!Jenom teda ty dveře sme trošku šoupli…no.Ale vážně jen tak trošičku.
-Vážně,jo?Jen tak trošičku,jo?Ukažte,chlapi,hm,stůjte klidně,já se podívám.Hm,tak jo,nojo,to zas Lojza zapomněl,to si zas sem přitáh tu …no to je jedno,tak zámek tu není,to je pravda,ale i tak sou dveře jištěný.Tak úplně samy zas votevřít nejdou.Museli ste je roztáhnout a to tak,že násilím.Jinak nejdou,takhle samy.A nekecejte že ste to nebyli vy!
-No trošku jo,no,připustil Rolin.
-Hm,to sem si moh myslet,ale zase to není tak zlý,i když se to hergot nedělá.Pánové,schválně,jestlipak víte,kam ste to vůbec vlezli?Že ste vlezli pejskařům do klubovny.Kdybych jim řek…no ale…tak nic,dobrá no,ale tak ať už se to příště nestane,jasný pánové,příště ať už se to nevopakuje.Jasný!Tohle se nedělá.Je vám to doufám jasný,mládeži!
-Já blbec,plácl se Rolin do čela,-já to přece věděl.Já sem to hergot věděl,já sem si toho měl hned všimnout.Jenže…nojo,no,to je těžký...
-Jenže ste byli pěkně pod parou,co,konstatoval myslivec.-Byli ste vožralí,nekecej.
-No,hlesl Rolin.Teď,když se trochu vzpamatoval,viděl,že jedna řada sedadel je odmontovaná,a na jejich místě je dlouhý,nízký stůl,na kterém leží košíky na psy a rukávníky pro výcvik.Takový jeden rukáv figuranta měl celou noc pod hlavou,a ty kovové přezky,jak na nich ležel,měl dosud ještě obtištěné ve tváři.
-Takže pánové,měli jste kliku,ale příště bacha.Chce si to rozmyslet,kam lezu.A vůbec,takhle vožralí jak Dánové.Do cizího radši ne!Bacha na to!To by příště mohlo bejt horší.Taky by to chtělo míň chlastat.Sbalte a vypadněte,dřív než si to rozmyslím.Takže jasný? Dělějte,a fofrem!
-Díky,ulevilo se Mirkovi,-tak moc děkujem,my teda pudem.No,jo,s tím chlastáním,to máte pravdu,toho teda vážně necháme,tojo,vážně,necháme toho a budem už jen popíjet.To bude skoro tó… lepší…vono chlastat se nemá
-Jó,to určitě,to známe tyhle předsevzetí po vopici,teď ste rozumný,ale pak…hm,známe to,,vono taky s vožralejma není žádná rozumná řeč,to je celkem zbytečný jim něco říkat,a po vopici je to ještě horší,ušklíbl se myslivec a hodil si pušku na rameno.Počkal u dveří až vyjdou ven a pak je ještě chvíli sledoval.Když byli podle něj už dostatečně daleko,sklonil se a zašátral rukou pod podvozkem.
Mirek s Rolinem si teprve teď povšimli,že autobus vůbec nestojí uprostřed pole.Stál vlastně na jeho kraji,kousek vedle byla cesta a hned za ní bylo cvičiště pro psy.
-Podívej,žádnej les ty vole,řekl Rolin,-vidíš,nic takovýho.Cos to měl pořád s lesem?To si včera blbě viděl.Prej že támhle je to temný,černý jak fernet.To si furt říkal,nebo něco takovýho…
-Ále hovno,co sem říkal.Sem to měl všechno tak nějak rozvostřený,bránil se Mirek.-Takový to,dvojitý.A tys viděl taky kulový ty vole…po těch rumech.Já zas ty fernety,hm…to mě ale zajímá,sakra,kolik tak může bejt hodin ty vole.
-Víc než půl pátý těžko,odhadoval Rolin.
-Nó,asi jó,kurva…takhle brzo.Do prdelehovno,my se v tý Třeboni nevyspíme.Ne a ne!Nejdřív u Jury a teď zas tohle,láteřil Mirek.
-A tak teda dem na ten zámek?zeptal se Rolin.
-Teď!To radši ne,ty vole.A vůbec,radši vodsaď vypadneme.Jako myslím úplně z Třeboně.Vono to bude lepší,radši pro jistotu jo.Von by ten myslivec moh třeba někde něco kecat,anebo by si to moh rozmyslet…a vůbec,radši vemem roha a pojedem rovnou na Hlubokou.To bude lepší.A sme se kurvavole v tý pitomý Třeboni ani nevyspali...tady je to fakt v prdeli!
-A co se kurva firt divíš,ty vole.Snad sem to přece říkal,že vokolo Třeboně pasou se tam koně.Takže vono ty vole s těma koňma to tak bylo,že na nás žádnej pořádnej flek nezbyl.Už na nás zbylo leda velký kulový,a všecky dobrý fleky už byly dávno obsazený,jak se furt pásli.
-Tojo,kurva,nojo…a vono taky,zamyslel se Mirek nad uplynulou nocí,-a vono taky s tím autobusem, to byla taky taková konina,no ale co,ještě že to nakonec dobře dopadlo,že nás nezastřelil.To můžem bejt docela rádi.Ale co ty vole,serem na koně a na celou Třeboň taky,i když jinak je to zas moc hezký město.
2024 ©