Krev na Libici XXXIX.

Vojen ucítil zápach kouře mezi prvními.Nadzvedl se v sedle a uviděl jak za valy předhradí začíná stoupat dým.Jak začal kouř houstnout a nabývat na síle,bylo vidět,že hoří na více místech najednou.

-Hoří,hoří,ozývalo se z řad Přibanových bojovníků,a oči všech se stočili k vůdci výpravy.

-Sami si hradiště zapálili,zvolal Litmir,jenž stanul po boku vojvody Vršovců.- Je čas na útok..

-Hradiště ne,jen předhradí,opravil Litmira Jetan.

-Vyčkáme!Přiban promluvil silných hlasem tak,aby jej všichni slyšeli.Slyšíte všichni!Budeme čekat!

Přiban dobře věděl od svého muže na Libici,že na hradišti zůstal Spytimír a jeho tři bratři.Věděl,že velení svěřil Soběslav Spytimírovi,jenž byl z bratří nejschopnější.Nepřekvapilo jej,že Spytimír dal zapálit předhradí.Když byl na Libici s poselstvem Boleslava vévody,důkladně si prohlédl její opevnění.

Jeho východní část tvořil menší val jenž těsně lemoval koryto Cidliny s rozsáhlými,neprostupnými močály,a kdyby nepanovala velká vedra,které je všechny  zcela vysušily,chránili by dostatečně celé předhradí.Teď byla zem před menšími valy vyschlá a tvrdá,valy samy by nemohli zadržet útok jeho bojovníků.Ano,stane se tak,Spytimír správně soustředí své muže na západní části hradeb,které jsou vyšší a ne tak rozsáhlé,a chrání samotné srdce Libice,její akropoli,palác s kostelem a mincovnou.

-To je jejich konec,pronesl vojvoda Municů Ratmír,-sami se vydávají pod naše meče.

-Ne,ještě ne,řekl Vojen,-jen mají málo bojeschopných mužů.Libičtí dobře vědí,že by malé valy zbytečně bránili.Potřebují své muže na hlavní hradbě,tam se rozhodne.

-Ano,přikývl Přiban,-to bylo dobře řečeno.Vidím,Těptici,že Doudleby tě dobře poučili.

Hlava rodu Vršovců určil oddíl pod vedením Jetana kterému uložil prozkoumat hořící předhradí.-Může se stát,přemítal Přiban,-že Spytimír využije kouře a bude tě chtít překvapit.Může zaútočit a pak se stáhnout za velkou hradbu.Nemyslím si,že se odváží,není Soběslav,a též málo má mužů.Leč,je třeba myslet na všechny možnosti.Buď tedy opatrný,vezmi sebou žebřík,až přelezete valy,sám uvidíš.Čekám Jetane,že nám bránu otevřeš.My budeme připraveni.Vezmi sebou Všebora.

-Spytimír se neodváží,usoudil Jetan,-a kdyby ano,tvrdě zaplatí.

-Jdu s tebou,řekl Vojen,-rád bych ho měl pod mečem co nejdříve.

Jetan Vojena stihl pátravým pohledem.-V tom ti bránit nebudu.Tak,dolů z koní,zavelel svým mužům.

Z výzbroje jež měli uloženou na nákladních koních vzali Jetan s Vojenem jen štít a helmu.To jim spolu s mečem a dýkou stačilo,pakliže by došlo za malými valy ke střetu,těžká železná košile by je v pěším boji omezovala.Muži,kteří půjdou s nimi,měli prostou výzbroj obvyklou pro řadové bojovníky,prošívané kabátce,malé kulaté štíty,sekyry,kyje a oštěpy.

Přibližovali se tiše a obezřetně k valům předhradí,ve chvíli se mohli stát terči šípů,lučištníky ukryté za kouřovou clonou by nemuseli ani spatřit.Na hradbách však panoval klid,krom praskání plamenů neslyšeli žádné podezřelé zvuky.Na Jetanův pokyn jeho muži přinesli žebříky,ve chvíli kdy byly opřeny o hradbu přistoupil k jednomu Vojen.-Já půjdu první,pronesl rozhodným hlasem..

-Ne,odmítl ho Jetan,-velmož a bojovník jako ty nestoupá první,nevíš,jsou-li valy opuštěny.Chceš snad zahynout hořící smolou?Tvůj meč budu potřebovat.Hej,začneme!

Na jeho slova začali muži lézt po žebřících,kryjíce se kulatými štíty a pláštěm z mokrých kůží.

Když se na ochozech nesetkali s žádným odporem,když neviděli jediného libického muže,otevřeli přední bránu malých valů.Jejich druhům stojících před hradbou se zbraněmi k boji připravenými,naskytl se tak pohled na hořící východní část Libice.Vysoké plameny stravovali doškové střechy polozemnic prostých obyvatel hradiště,hořely ohrady,přístřešky sloužící k uskladnění úrody,a hořel i kostel Mariin.Desetiletí staré dřevo rychle vzplálo díky suchu a nezvyklému teplu panujícímu na samém sklonku měsíce září.Pouze velký,srubový dům,shromaždiště bojovníků,prozatím ohni odolával,postaven z dubových,hladce přitesaných kmenů hojně napuštěných volskou krví.

Jetanovi muži postupovali vpřed s největší opatrností,bylo tu dosti úkrytů odkud na ně mohl nepřítel nenadále zaútočit,neboť Libičtí nestihli zapálit všechno,na to bylo předhradí příliš rozlehlé.Obránci hradiště se mohli skrývat i za hořícími troskami zahaleni kouřem,každý krok Jetanových mužů mohl být krokem posledním,smrtící šípy mohli přilétnout odkudkoliv.Vojenovi to připomnělo noc,kdy s Thunlinem utíkal z Doudleb při ohni a kouři z pohřební hranice.

Nepřilétl jediný šíp,avšak jak se přiblížili k místu kde se na velkou hradbu hradiště napojovalo opevnění předhradí,museli najisto počítat se střelbou libických lučištníků kteří budou bránit z druhé velké věže hlavní část Libice.Opevnění předhradí bylo spojeno s její hradbou úzkou šíjí sevřenou dvěma protilehlými valy s vyčnívajícími,na koncích do ostrých špic přitesanými bukovými kmeny.Valy tak tvořili úzkou soutěsku,kterou mohl projet pouze jeden povoz,končící branou ve věži,z ochozů věže mohli obránci zasypat šípy a oštěpy útočníky,kteří by v tak úzkém prostoru byli snadnými terči.

Zasvištěli šípy a několik Jetanových mužů se válelo v krvi.Obránci měli z výšky věže dobrý přehled,dál již pro oddíl Přibanových bojovníků nemělo smysl postupovat.Co potřebovali zjistit,zjistili,všichni již čekali jen na velitelův pokyn k ústupu.Jetan však mlčel,sledujíc napjatě dění na věži.Ve chvíli,kdy umírali další a další jeho muži,bylo jeho mlčení zarážející.

-Nač ještě čekáš,křikl na něj za doutnajícími trámy jedné z ohrad skrytý jeho bratr Všebor.

-Jetan mávl rukou.-Zpátky,zpátky,zakřičel vší silou.

Než Vojen začal ustupovat,vzpomněl si na Thunlina.Byl ochoten přísahat,že svého bývalého druha viděl na ochozu věže jak mu mečem dává znamení.

Když se Jetanův průzkumný oddíl vrátil a Přiban se dozvěděl to,co potřeboval,nechal zřídit tábor na planině před hlavní libickou branou.Byl na dostřel lučištníků,leč Přiban věděl,že obránci nebudou plýtvat šípy;zasáhnout válečníky českého vévody pohybující se mezi stany,povozy,koňmi a nákladními voly,bylo věcí náhody,a Libičtí budou potřebovat své šípy až dá povel k ztečení hradeb.Na Přibanův rozkaz vztyčili muži dlouhé kůly s nabodnutými hlavami nešťastníků jenž povraždili jeho jezdci před branami hradiště.Useknuté hlavy mužů,žen a dětí s prázdnými,krvavými důlky namísto očí,měli Libici zvěstovat čas který vbrzku nadejde,zkušení válečníci však věděli,že Spytimíra s jeho bratry toto nezlomí.Byli tu však pro ně bezejmenní obránci hradiště,muži jež byli otci,ženy jež byly matkami,a jejich děti;těch mysl měla poklesnout hrůzou při pohledu na osud,jenž je nemůže nepotkat.