Litmir a Binago-Léva se společně sklánějí nad bezvládným tělem sledováni Libravou.
-Žije?Myslíš,že žije?otázal se Litmir.
-Nevím,vzdychl Binago ,-nevím,je strnulý,žádné známky nevidím,obávám se,že ne.
-Umřel?Myslíš,že umřel?zašeptal Litmir,když tu svaly Vojenova těla sebou zaškubali a z bledých jeho rtů vydral se přidušený skřek.
-Vidíte,vzkřikla Librava,-ne,on není mrtev,žije!On přeci žije!Probral se…
Binago zavrtěl slabě hlavou.-Obávám se,že spíše…
-Umírá,dořekl za něj holasický vojvoda.
-Ne,on žije,on nemůže zemřít,vzlykla Librava.
-Běž pryč,dítě,to není pro tebe,řekl Litmir
-Ne,já zůstanu!
-Řekl jsem odejdi.Tohle je věc mužů.
-Co přesně se stalo?zeptal se lékař aby Litmira aby jeho začínající spor jeho s dcerou zamluvil.
-Nevíme přesně,spadl ze skály,z veliké výšky.Ležel prý napůl ve vodě,na břehu.Oštěp zůstal na hoře,za pasem měl tesák,v ruce měl sekeru.Ráno šel na lov a takhle jsme ho našli.
-Kdo ho našel?
-Moji lidé,odpověděl Litmir.
-Proč neřekneš…obrátila se Librava k otci,když je Binago pokynem ruky přiměl aby mlčeli a sáhl po kousku skla zbroušeného do tvaru oválu jež předtím odložil vedle lůžka,nastrčil jej pod Vojenův nos a ruku položil uprostřed jeho hrudníku.-Klid,buďte prosím ticho,ano,teď,vidíte,stále je zamžené,pořád dýchá.Slabě sice,ale,dýchá.Sklonil hlavu těsně k Vojenově hrudi,-a…ano,srdce mu bije.Pracuje dobře,spíše je cítím než slyším,ale bije.Je mladý,silný,tak snad…
-Já vím,že bude žít,musí,pronesla zajíkavým hlasem Librava.
-Tak to děvče víš více než já,řekl Binago.-Ano,je mladý a silný,jeho zranění jsou však velká.Myslím,že ještě stále krvácí,a to je zlé.To je zlé.
-Co pravíš,podivila se Librava,-všechny rány má přec ošetřeny,všechny jsme je vyčistili,obvazy hojivými mastmi napustili,nekrvácí,sám vidíš, z jediné.
-On krvácí uvnitř,má zranění jež viděti nejsou,a ty zastavit nejspíš nedokážu,já ne,jedině ten...odmlčel se Binago.
-Tvůj bůh,řekla Librava.-Ten,jehož jméno nesmí být vysloveno.
-Ano.Já,hm,nemohu pro něj udělat již víc.Naděje Vojenova je,že je silný,mimořádně silný.Říkám však jako slovutný lékař,uzdraví-li se,přežije-li,nebude to výhradně má zásluha.A říkám,že nezáleží který z bohů se nad ním slituje,pokud jaký…víte,takové zlepšení může značit naději,že přežije,někdy ovšem značí,nu,stává se,že…
-Viděl jsem to často,stává se to před smrtí,dokončil řeč židovského předáka Litmir.
-Ano,přikývl Binago-Léva.
Librava prosebně chytla Binaga za rukáv jeho tuniky z jemně tkané látky dovezené z Byzance.-Ty ho zachráníš,zachraň ho prosím,jsi také velký čaroděj,šaman!
-Ne,jsem lékař,jenom lékař,vyprostil se jí Binago jemně.-Víš děvče,jestliže ležel v chladné vodě,a ta zpomalila krvácení,proto stále je naděje.Nemohu ovšem říci,o kolik krve přišel,odnesla ji voda.
-No,zatím žije,řekl Litmir rozpačitě,v duchu překvapen náklonností již jeho dcera pro mladého Těptice chovala.Není to už dítě,uvědomil si s odvěkým smutkem otce před zjištěním,že jeho dcera nosí v srdci i jiného muže,byť by to měl být ten,jehož by si pro ni třeba přál.Obrátil se na Binaga.-Chtěli jsme Vojena pohřbít,a nebýt Libravy,stalo by se.Vypadal jak mrtvola,nehýbal se,studený byl,bez dechu.Herš už ho prohlásil za mrtvého,a nebýt Libravy,nebyl bys tady ani ty.
-No,někdy se to stane,neříkám že často,vlastně sám jsem u toho nikdy nebyl,řekl Binago.-Leč i velký Hipokrates o tom věděl,popisuje případy kdy se mrtvý navrátil z druhého břehu..
-Můj Herš ho chtěl hned spálit,říkal že v mrtvole se usídlil zlý duch jež neštěstí všemu na Týnci přinese.Já však nenechal bych nikoho z Těpticů spálit na popel,jako já je knížetem starého rodu.Herš šíří divné zvěsti mezi mým lidem.Prý když z mrtvých vstane,bude pít jejich krev.Měl se prý čistým ohněm spálit,ohněm Velesovým,anebo do země bez hlavy uložit,ano,říkal že všechny údy by se odsekat měli,hlavu též,a srdce kůlem probodnout,aby po smrti neškodil,krev nepil,neboť nosí na ruce znamení smrti,černý náramek Merriganin.Vím,že vojvoda z Drslavova rodu kdysi tak se svým pacholkem naložil,a nejen on.Stávalo se to,avšak je to dávno,velmi dávno,jak sem slyšel,ještě před časy našich dědů.-Hm, Librava mě uprosila,pokračoval Litmir po krátkém zaváhání,-a já pro tebe poslal,ještě že časně jsi přišel.
Jednou jsi mu již pomohl,jak říkal Strachkvas,a proto jsi tady.Díky mojí dceři jsem svolil,jen díky jí,a kdybys Vojena při životě uchoval,hm,kdykoli pak bys mým hostem byl,toho pamatuj,tedy... když ho zachránit svedeš.
-Herše bys měl vyhnat,řekla Librava.
-Zahubit ho,zbavit se ho jednou provždy by účinnější bylo,pronesl Binago zvolna.
Litmir užasl.-Zabít šamana rodu?To není jen tak.
-Na Týnci jsi pánem nad životem i smrtí.
-Jistě,to jsem.Jenže moji lidé ho uctívají.
-Protože se ho bojí.
-No,jde o mocného čaroděje.A mnoha lidem pomohl,vyléčil je.A jeho věštby se plní.
-Ne všechny,namítla Librava.
-Jistě,všechny ne,přikývl ji otec,-ale kdo zná sudbu bohů beze zbytku.Některá jejich znamení nemusí ani Herš pochopit celá,Merrigan je přec bohyní temnoty.Šaman prorokuje velké sucho,to mně dělá starost největší.Vojena před ním ochráním,bude-li třeba.Ostatně od té chvíle co Binago přišel jsem ho nespatřil.
2024 ©