Dny odcházeli jeden za druhým,a jitrem končili jejich noci.Vojen se Svatomilou spolu vstávali i uléhali,lhostejni ke svému okolí,k pohledům nenávistným i soucitným. On si přitom nemohl nevšimnout,jak velké vážnosti těší se jeho milá,nikdo,ani Spytimír či manželka samotného Soběslava nemohl odradit Slavníkovu dceru aby jej, před očima celé Libice,milovala.
Přestal počítat dny,proto byl udiven když ho vyhledal Thunlin -Zůstanu,neodjedu s tebou,řekl.
-Co tím myslíš?nechápal Vojen.
-Zítra poselstvo odjíždí,to nevíš?Nu,není divu.Je dobře,že odjedeš.Nedivil bych se,kdyby se v lese našla mrtvola,třeba s proříznutým hrdlem.Někdo ten šíp vystřelit musel,ale řekl bych,že to byl jen najatý vrah.A toho je třeba zaplatit,levnější však někdy bývá ho umlčet.Víš sám… hm,a víš co se ještě říká?Že přes Slavníkovu dceru chceš získat zpátky Doudleby,až by se tvou ženou stala že Soběslav by Doudleby ji daroval.
Vojen se roztrpčeně usmál:-A tomu věříš?
-Jistěže ne.Soběslav by ti Doudleby nikdy nevrátil,nic by tím nezískal.A také by nikdy souhlas nedal abys jejím mužem se stal.Jeho nezajímáš.Jiné však ano.Pobraslava například…
-Soběslavův souhlas já nepotřebuji.A když jsme u toho co se říká,o tobě se mluví,že jsi z mužů zaživa kůži stáhl.Ty kůže prý zázračnou mají moc,když jimi štít potáhneš,žádný oštěp ani šíp ho neprorazí.Taktakové nesmyly se šíří,už vím co měl Laněk na mysli,a proč se tě tak bál…
-Není to nesmysl,stalo se tak na příkaz tvého otce,řekl Thunlin upíraje oči na Vojena.
-Tak přeci jen…jak to,že o tom nic nevím?
-Byl jsi ještě dítě,když se to stalo.A také,usmál se Thunlin mrazivě,-na Doudlebech se o tom nikdy příliš nemluvilo,tedy…určitě ne nahlas.Myslím,že tvůj otec si nepřál abys to věděl.Udělal bych to znovu,pro něj,pro Vojslava.Byl to velký muž.
-Netušil jsem,že můj otec byl tak krutý.
-Ti dva,to byli najatí vrazi.Vojvoda chtěl,aby trest odpovídal velikostí tomu,kdo je najal.
-A kdo je najal?
-Slavník.
-Hm,to nechme teď být.Co znamená,že neodjedeš?Kam chceš jít.Snad ne k mému bratru?
-Ne,zůstanu zde,na Libici.Budu Spytimírovým bojovníkem.
Vojen se překvapeně napřímil:-Toho přec nemůžeš!
-Nejsem Těptic,a nejsem ani z tvého lidu.Úkol,jež mně uložil tvůj otec,jsem splnil.Měl jsem se postarat abys živ přišel k Boleslavovi.A z Libice též živ odjedeš.
-Ano?řekl Vojen s posměchem v hlase,-tak to ti Thunline musím být opravdu zavázán.A kdo ti to slíbil?Spytimír?A za co?Že mu dáš dvě lidské kůže,třebas?Vida,teď vím jakou mám pro Libici cenu.Dvě kůže vrahů.Pravda,jsou zázračné.
-Nevím,co se s nimi stalo.Možná je dostal šaman.Mohl je máčet v jedech,aby neshnili,tak jako to dělávali naši.Nevím kde jsou,to věděl jen Vojslav.
-Jistě,tys je jen stáhl,zaživa.Už si věděl,jak na to,nebo jsi se učil?Snad jsi kůže nepotrhal…
-Udělal jsem to pro tvého otce.
-To jsi již říkal.Byl to pro tebe velký muž.A proto zrazuješ jeho syna.
Thunlin sevřel v pěsti svůj amulet jež nosil na hrudi,byl to prastarý germánský brakteát s neumělou podobou boha Odina.-Sloužil jsem mu věrně.Splnil jsem,oč mne žádal.Ale je mrtev.A já jsem svobodný muž.Složil jsem slib tvému otci,ne tobě!
-Dobrá,tedy zůstaneš,řekl Vojen,sám sebou překvapen jak lhostejně přijímá rozhodnutí Thunlinovo.
-Ano,přikývl Thunlin,-protože být s tebou znamená být u Boleslava a sloužit mu.Víš stejně tak dobře jako já,že tomu tak je.Daroval ti Klučov,a ty nemáš na výběr.Leda bys za bratrem šel,a to neuděláš.Já však si vybrat mohu.Libičtí chystají se proti Odobritům.Bude válka,boj,kořist.Anebo smrt,jež je mi lhostejná,vždyť před Ódinem stanu.Jsem bojovník a Boleslav bojovat nechce.Co mám tedy dělat.Učit se od Wiedebergy pivo vařit?
-Jen aby se Libice proti Praze neobrátila,a ty s ní.
-Ne,tak mocný Soběslav není,ne v tomto čase.Není tak pošetilý,aby s vévodou bojoval,Boleslav je příliš silný.Jen bojovat nechce.Ale všichni vojvodové už reptají.Jak chce družinu živit bez boje?Jak chce vládnout bez kořisti?Nejvíce Vršovci se bouří,Přiban svoji hru hraje za Jaromírovými zády.
-Boleslav je nemocen,kdo ví jak dlouho bude žít,namítl Vojen.-Jeho nástupce snad po našem způsobu vládnout bude.
-Až bude Ryšavec novým vévodou,budeš muset za bratrem utéci dříve než-li tě zabije.Vojene,chtěl bych být pohřben v zemi svých předků.Chci se domů navrátit,ale ne s prázdnýma rukama.Aby až jednou mne ,který z rodu jarlů pochází,do země uloží,aby mně otroci moji následovali,aby mně v říši mrtvých byli k službám,chci před Ódinem stanout co bohatý muž.S Boleslavem to není možné.S Libickými ano.Jen proto jsem se tak rozhodl.Kéžby jiná byla sudba bohů,všechny bych je s radostí zabil,a Soběslava ze všech nejraději.
-Hm,ušklíbl se Vojen,a pak bys ho z kůže stáhl?
-Ano,odvětil Thunlin a pozdvihl ruku k pozdravu.-Ať ti bohové dopřejí dlouhý život,Vojene z rodu Těpticů.
2024 ©