Krev na Libici XL.

Před hradbou se Vojen potkal s Litmirem.-Hm,na toho se pamatuji,ukázal holasický vojvoda na jednu z mužských hlav,-byl na hostině mezi těmi u pečeného vola.Nu a co ty.Vypadáš jako bys nevěřil…

-Ne,to jenom jsem na Thunlina vzpomněl.Jestli na hradišti zůstal,řekl Vojen.-Možná je se Soběslavem,leč zdálo se mi,že jsem ho na věži spatřil.Pokud zůstal,domů se již nevrátí.

-A to tě rmoutí?

-Ne,byla to jeho volba.Zradu sám jeho Ódin potrestá.

-Možná,však řekl bych,že osud někoho jiného,jež na Libici zůstal na srdci tě tíží.Smrtka si svou daň u všech vezme.Vršovci nikdy neznali sebemenší slitování.

Vojen se ušklíbl.-Není to Morana ani Vršovci ale Boleslav co Libici zničí,dobře to víš,jako my všichni,nikoli Vršovců krevní msta.Jak je ta věc s Vojtěchovým knězem stará?Soudím,že vévoda již tenkrát,co poselstvo vyslal,na to myslel.Rád bych u toho byl,když Jaromír s Přibanem se Slavníkovými štěňaty jednali.

-Tak mluvíš teď,jenže tenkrát jsi jen starost o jeho dceru měl.A po pravdě,nečekal jsem,že tě tu potkám,ovšem doufám,že jsi konečně seznal,čím jsi Vojslavovi povinován,a že se očistíš.Ano,vím,ona je krásnáa krásným ženám se lehce podlehne.Nu,po tom co všechna krev na Libici prolita bude,rád tě na Týnci uvítám.Nevím,jestli vévoda již tenkrát na dobytí Libice pomýšlel.Stát se to muselo.Jen toho stříbra,co je v ní.A ta letošní neúroda vše jen utvrdila.Snad jen kdyby se Libičtí tak zpupně nechovali.Nedali mu na vybranou...

-Já bych řekl,že Boleslav sám si přál,aby se mu Libičtí postavili.Měl to pak jednodušší,pronesl Vojen.

-To nevíme,leč úvaha je to dobrá,usmál se Litmir.-Za hranicemi válčit nechce,a někde brát musí.Musí družinu živit,a od nás tento rok mnoho nevybere.Takové sucho nepamatují ani nejstarší v zemi.Je to zlé.

-Zlé? Hm, jednu výhodu to má,řekl Vojen.-Bez velkého sucha by se Libice jen těžko dobývala.

-Boleslavovi bohové přejí,přikývl Litmir,-a ty,opravdu jsi se jejího kouzla zbavil?Nezapomínej,co se říká,je to kněžka černé Merrigan.

-Nenuť mě stále se opakovat,zabručel Vojen.

-Já jen ti připomenout chci,že Boleslav přikázal pobít všechny ze Slavníkovi krve.Samozřejmě,otrokyně knížecí krve by velkou cenu měli.Tentokrát však toho nebude hledět.Jinak ovšem otroků bude po dlouhém čase dostatek.Binago začne své obchody,také jiní.Dobře,nebudu se opakovat.Poslední varování mi však ještě dovol.Jetan tě nespustí z očí.

-Vím,však proto jsem se k němu přihlásil.

Přibanovi bojovníci se chystali ztéci valy Libice.Vybraní muži nesli dlouhé žebříky po kterých budou stoupat vzhůru,aby se na vrcholu hradeb pokusili zlomit odpor jejich obránců.Čeká je boj,kde každý krok vzhůru bude vykoupen krví.Vojvoda Vršovců,maje na paměti slib českého vévody,že Libice připadne jeho rodu,nedovolil použít zápalné šípy,to však libičtí vědět nemohli.Ženy,větší děti a muži,kteří již pro svůj věk nebyli schopni boje,čekali marně u věder s vodou až vzduchem zasviští těžké,hořící smolou napuštěné šípy.

Spytimír dal pokyn mužům u kotlů s rozžhavenou smolou aby se připravili.Kdyby bylo jeho hradiště jako obvykle chráněno bažinami a slepými rameny Cidliny,i s tou hrstkou mužů,co mu zde Soběslav zanechal,by je ubránil.Vyprahlá,ztvrdlá půda namísto původních močálů byla nyní největší slabinou Libice,a nepotřebné hatě složené v předhradí hořely jako vše co jeho muži dokázali zapálit.Vyslal tajně posly na ostatní hradiště svého rodu s příkazem o pomoc.Sám ovšem nejlépe věděl,že Soběslav z nich pobral na výpravu takřka všechny bojeschopné muže,správci jejich hradišť mohou mu poslat jen hrstku těch co zbyli.Avšak padne-li Libice,padnou hradiště jejich rodu,Malín i poslední jejich kořist,Doudleby.

Aby co nejvíce ušetřil sílu obrany Libice,vybral posly mezi chlapci ledva třináctiletými.Ti však byli do jednoho pochytáni Přibanovými hlídkami a teď leželi s proříznutým hrdlem a odsekanými údy spolu s těly prvních obětí obléhání Libice.