Krev na Libici XIV.

 Kolem nich stále panovalo ticho,které náhle přerušil Onšův přidušený hlas:-Krev.Vidím krev na listech.

-Také ji vidím,zašeptal Vojen.

-Ano.Buď je zraněný,anebo něco strhnul,ozval se  za jejich zády tiše Ticman .-Ten nám sám nevyleze.Budeme muset pro něj.

Mezi větvemi a listy zahlédli medvědí srst,už mohli vytušit obrysy zvířete podobné obrovskému hnědému balvanu.

-On snad spí,šeptl po chvíli,kdy se stále nic nedělo,nevěřícně Onšo.

Vojen  pozdvihl svůj oštěp.Naznačil tak,že ho jako první vrhne po medvědovi.Snažil se nalézt vhodnou skulinu mezi listím tak,aby letící oštěp zasáhl svůj cíl co nejlépe.Oštěp zasvištěl vzduchem a zaryl se hluboko do těla,medvěd se však ani nepohnul.Všichni nevěřícně zírali na násadu oštěpu trčící mezi větvemi.Vojen tasil tesák a vpadl do houští následován svými druhy s napřaženými oštěpy.Jejich zbraně však už byly zbytečné.Zvíře bylo mrtvé.Mělo uřezané tlapy a z široce rozpáraného břicha mu vyhřezly  vnitřnosti.V rozšklebené tlamě mezi dlouhými špičáky zasychali tmavé chuchvalce krve.

Onšo se sklonil k mrtvole.-Uřezané tlapy a to břicho.Nejsou tam játra.Zvláštní,vzali jen játra a tlapy.

Možná jsme je vyplašili…není to dlouho,co ho dostali.

Ticman tesákem ještě víc otevřel medvědovi tlamu.-On nemá jazyk.Vzali si jazyk.Ale to vypadá,ano,hm,jako by mu ho vyrvali.Ano,teď to vidím,má vyrvaný jazyk.Někdo mu vytrhl  jazyk.

-To musel být Barcho,řekl Onšo tichým,zastřeným hlasem.

-Barcho,opakoval po něm jeho bratr,-myslíš?Asi ano,máš pravdu,je to on,bude to určitě on,to byl jedině Barcho. Musíme okamžitě zmizet!Musíme pryč.

-Kdo je Barcho ? otázal se Vojen.

-Náčelník lesních mužů,odpověděl mu pobledlý Onšo.-Oni…jedí syrové maso.Také unášejí malé děti a obětují je Zelenému muži aby jim své kouzlo daroval.A též,hm…říká se,že na svých slavnostech pojídají lidské maso.Pořádají prý lovy na lidi a Barcho je z nich nejsilnější,holýma rukama roztrhá všechno na kusy.Nikdo mu neodolá,ani zvíře ani člověk.Je to obr.Je to víc lesní duch než člověk.Nejsilnější je prý za noci,kdy pije krev.Holýma rukama rve z těla maso,vnitřnosti… a nikdo mu nemůžeodolat,ani člověk,ani zubr,ani medvěd,ani divoký tur ne.I vlka v běhu jen chytne a utrhne mu hlavu.

-Ty jsi ho již někdy potkal ?zeptal se Vojen.

-Ne,to ne,jak bych mohl.Už bych nežil.

-Má pravdu,potvrdil bratrova slova Ticman,-nikdo neodolá Barchovi.Nikdo!Musíme medvěda nechata rychle zmizet.Dříve než bude pozdě.Aby si pro nás nepřišel.

-Ať již to byl kdokoliv,nechal nám tady spoustu dobrého masa,změřil si Ticmana Vojen zkoumavým pohledem.

-Ne,nezlob se,ale ne.Masa ti ulovíme kolik jen budeš chtít,ale tohohle se ani nedotkneme.Musíme pryč,pryč než nás roztrhá,jako toho medvěda.

-Je to tak,přidal se Onšo,-věř mi,nejsme zbabělci,leč proti Barchovi je marný všechen boj.Nač zbytečně umírat?Nelze mu odolat.Je to muž noci.Pije krev a…

-Mlč už,přerušil Ticman bratra,-někde tady může číhat.Já jdu.Nechci aby mi zaživa pojídal srdce.Jak s napjatou tváří křečovitě svíral v pěsti rukojeť svého tesáku,bylo zřetelně vidět,že je rozhodnut,a nic jej nezastaví.Celý se chvěl,strachem i odhodláním zároveň.

Vojen na něj dlouze pohlédl.-A co když to byl Zelený muž?

-Ne,to nebyl.Tohle byl Barcho.Barcho je silnější než Zelený muž. Nemysli si o nás nic špatného,řekl Onšo -my nejsme  zbabělci,jenže…odmlčel se v rozpacích.Pak se nadechl jakoby chtěl ještě něco říci,leč Vojen ho zarazil.-Řekl jsem,že půjdeme,tak už mlčte.Už jsem toho slyšel dost.

        Když došli ke koním,Vojen si vzal Thunlina stranou.Ten tiše naslouchal,a potom se obrátil na oba bratry -Říkal jsem vám,abyste ukázali co umíte a ne abyste se chovali jak vyplašení zajíci.Neříkal jsem ukázal prstem na Onša,-že si příliš věříš.A co se ukázalo?Bojíte se duchů.Bohů se máte bát,ti jsou mocní, ne nějakého Barcha.Proč se bát babských povídaček?

-Bojíme se ho,protože on je smrt,řekl Onšo.-Myslíš,jak mocný jsi bojovník…no dobře,ano,jsi dobrý bojovník,ale ještě jsi ho nepotkal,proto tak mluvíš.Ani ty se s ním nemůžeš měřit,leda bohové.

Thunlin se ušklíbl.-Moji bohové sídlí v  palácích z věčného ledu.Těm se klaním.Tady jsem ještě nikoho nepotkal,ani ducha,ani Barcha,nikoho kdo by byl jich mocnější.

-Nemluv tak,pobídla  Rubina svého koně směrem k Vojenovi jakoby u něj hledala bezpečí,- nemluv tak o něm,už jenom jeho jméno probouzí zlé duchy.Přivoláš je na nás na všechny,přivoláš na nás strašlivou smrt.Vojene prosím,zakaž mu to!

-Buď zticha,okřikl ji nevrle Vojen.-zbytečně jsem tady jen ztrácel čas.To byl opravdu podařený lov.A už žádné řeči.Nechci nic slyšet.Mlčte už!

      Úmyslně zavedl svou družinu na místo,kde byli přepadeni.Na mýtině s vyvěrajícím pramenem leželi zbytky těl,a byly lesní zvěří ohlodány  až na kost.

-Co je tohle,ukázal na ně prstem Vojen,-co to je?Taky Barcho?Zase budete utíkat?

Ticman,jež to pochopil jako výčitku určenou hlavně jemu,rychle se svezl z koně a jal se zkoumat mrtvoly.-Hm,tenhle má rozťatou lebku,rána není dlouhá,ale stačila,řekl bych že to byla sekera.Malá sekera.Toho druhého takřka rozpůlili,jednou ranou,hm,to mohl udělat jedině meč,takový,zadíval se na Vojenův opasek,-takový jaký máš po boku ty nebo Thunlin.A ten poslední,sklonil se nad mužem s rozdrcenou čelistí,-to už je těžší.Tamty dva,to vidím,ale tenhle…ty rozdrcené zuby,no,rána pěstí  těžko,tohle byl kyj anebo okovaná palice.Řekl bych,že spíš  palice….

Thunlin se nepatrně nadzvedl v sedle,-Opravdu?A co dál,Ticmane?

-Myslím,že to netrvalo dlouho,zem není po boji moc rozrytá.A těch co je zabili také nebylo moc a nebojovalo se na koních,jak  vidím.

-A co ještě vidíš?otázal se Vojen.

-No,je to jen na první pohled,kdybys chtěl vědět víc,musel bych to vzít důkladněji,kolik jich bylo,těch útočníků,a kde číhali,kde měli koně,a kde je přepadli.

-Jak víš,že tady někdo někoho přepadl?zazněl ostře Vojenův hlas,-co když se tady jen pohádala nějaká tlupa při dělení kořisti.A jak víš,že útočníků mnoho nebylo?

-Podle stop.A dál,hm… nevím,jen mě to napadlo.Nabízí se to samo,ale vědět  jistě,že to bylo přepadení nemohu,to ne!Leda že bys…chtělo by to trochu víc času.Pak,hm… zjistit se dá ledacos.

-Ne,to není třeba,já spěchám,a ostatně na tom  nezáleží.

-Já ti zase mohu pane říci,kdo si na nich pochutnal,usmál se Onšo,seskočil z koně a začal pečlivě prohlížet půdu kolem ohlodaných těl.-Byly tu vlci,jejich stop je nejvíc,a taky samozřejmě krkavci,ty jsou vždycky blízko vlků.A tady hm,vrhl pohled na Vojena,-tady hodovala liška.A pak drobotina,kuna a tak.

-A stopy medvěda jsi nenašel,že bys ho s bratrem složil?otázal se Thunlin.

-Ne,žádný medvěd,odpověděl Onšo podrážděným hlasem.

-Mrtví by tady neměli zůstat,řekla Rubina a ukázala na řadu  kamenů z nichž největší dosahovaly výšky dospělého muže.-Posvátný kruh může ztratit svou sílu.Měli bychom  posbírat jejich kosti a vynést je ven,aby byl kruh očištěn od všeho zlého.Pramen se může zkazit.

Vojen zavrtěl odmítavě hlavou.-Ne,nebudu se zdržovat sbíráním kostí nějakých ničemů.A ten pramen s pomocí bohů dobrým zůstane,o to se neboj.