Krev na Libici IV.

Napsal Josef Plesar (») 21. 12. 2016, přečteno: 580×

         Trvalo delší dobu,než si Vojen zvykl na hluboké šero jež panovalo v této části paláce.Ocitl se v místnosti osvětlované plamenem jediné louče,a chtěl jít dál,když tu najednou čísi ruka vzala louči a namířila ji  k jeho tváři.-Ty jsi prý Těptic,ozval se chrčivý hlas.

-Ano.Jsem Vojen,syn vojvody Vojslava z rodu Těpticů.Chci mluvit s knížetem.Tak mně k němu zaveď.

Přicházím v míru,a beze zbraně,to mu vyřiď především!

-Beze zbraně?Ale dýku, jak vidím,máš.Jak ech…vím,Vojslav měl dva syny.

-Jak říkám,jsem Vojen!

-Prvorozený?

-Ne,nejsem prvorozený.Jsem druhý z jeho synů.Stačí?Nebo ne? Nejlépe by bylo povolat na  tvé otázky kněze.Ty má vévoda nejraději…

-Já jsem ech…Boleslav,přiblížil si k sobě kníže všech Čechů  plamen louče .-Dost možná,že se ti zdámech…příliš rozvážný,ale ty mladíku,ty opravdu nejsi rozvážný ani trochu.A mluvíš zbytečně,aniž bys věděl ech,s kým.Nepočínáš si zrovna moudře.A já jsem o Vojenovi slýchal,že je to naděje rodu.Ech,nu,možná,že ani Těpticem nejsi.Nebude věru žádná škoda  hlavu ti srazit.

Vojen si povzdychl:-Jak jsem jen do Prahy přijel,tak nikdo mi nevěří,a jen smrtí vyhrožuje.

-Neměl jsi sem tedy jezdit!

-Kdyby to nebylo přání mého otce…Vojen se  rozhlédl kolem sebe,-hm,ten Vršovec nelhal,opravdu,příliš světla tu nemáš.

-A to se ti nelíbí?Nelíbí se ti to?Pak tedy ech…odejdi.Jdi,můžeš svobodně odejít.I se svou mladounerozvážnou…ech…hlavou.

-Máš pravdu,nikdo mě nezval.Možná bych měl…nu,plním jen otcovo přání.Přišel jsem jeho jménem,jménem vojvody Těptického, požádat,abys nám otevřel svou náruč,kdyby nám bohové nebyli nakloněni a Doudleby padli.Je to tvoje hradiště,my ho jen pro tebe spravovali a bránili.Nás Libičtí přepadli,že jsme tvoje práva bránili.

-Vždyť vy jste Soběslavovi kupce pobili a zboží sebrali.

-To jen když  nám poplatek odmítli.

-Nech toho,Vojene,tvému otci já nemohu…ech,nic poskytnout.Je mrtev…ech,jak to,že to nevíš? To Soběslav ho v boji přemohl,zabil,a byl to čestný boj,ech… muž proti muži.

Vojen strnul,jak se mu srdce sevřelo,avšak ještě víc vztyčil hlavu.Před nikým,a nejméně ze všech před vévodou českým,nesmí dát najevo svůj žal.

Boleslav mu přiblížil louč tak blízko ke tváři,že pocítil žár.-Jak to,že nevíš,že tvůj otec padl.Těptici,vysvětli … ech,vysvětli mi to!Cožpak  jsi po jeho boku  nebojoval?

Vojen  postřehl,že závěs z ovčích kůží za Boleslavovými zády se zřetelně pohnul.-Ne,řekl nespouštěje ze závěsu oči,-přikázal mi,abych za tebou šel ještě tu noc,před posledním útokem.Nechtěl jsem,ale jak jsem mohl jemu odporovat?Museli jsme být opatrní,hlídek bylo mnoho,ani koně jsme nebrali….A museli jsme se skrývat,vždyť bylo jisté,že Libičtí nás budou pronásledovat.A teď je pozdě.Je pozdě…všechno jsme ztratili.Kdybych to jen věděl,nikdy bych za tebou nešel.Nikdy.Měl jsem raději padnout v boji,po jeho boku se bít naposled.Bohové však jinak určili,jsem tu a již ani nevím proč.

Vévoda  začal obcházet kolem zdí a zapaloval další louče.Jak přibývalo světlo,Vojen jej před sebou viděl,viděl muže nachýlené  postavy,vysokého čela ze kterého ustupovali dozadu sčesané prošedivělé vlasy,propadlé tváře lemované hustým vousem,viděl knír neustále vlhký od slin i horní vysunutý ret jež odkrýval řídké zuby,a poznal,že  po celý čas nebyl s Boleslavem sám.U závěsu stáli dva dobře ozbrojení muži,podle modře tetovaných brad Vojen věděl,že to jsou obávaní Piktové,členové osobní stráže českého knížete.

Boleslav dal znamení,kožešiny se zavlnili a strážci zmizeli.

-Jsi dobře hlídán,poznamenal Vojen.

-Já,vetkl Boleslav zády k němu louči do držáku,-já…ech…nejsem ozbrojen.Ty však jsi přišel s dýkou za pasem.Tak kdo je …opatrný?Já…jenom proto,že nechodím neustále s mečem v ruce?A teď ty,ech,nu,vidím,že se umíš ovládat jak se na muže tvého rodu sluší.Ovšem jen někdy.Ano,chováním jsi opravdový muž,také jsi však drzý…ech drzý mladík.Vojslav je mrtev a tvůj bratr uprchl k polskému knížeti.Chceš-li za ním,ech,chceš-li za ním,nebudu tě zdržovat.Ostatně,jen tebe za mnou otec poslal?Jsi tu sám?Nebo máš sebou ještě nějaké bojovníky?

-Ne,otec se mnou jen Thunlina poslal.Já sám už nemám nikoho.

-Máš staršího bratra.

Vojen se roztrpčeně ušklíbl.-Radislav měl lépe za otce bojovat.Kdybych já tam byl…

-Tebe tam ale Vojslav nechtěl.Thunlin samotný ti zbyl,říkáš,to je ten muž z ledové země?

-Ano,ten.

-A víc nikdo?Opravdu nikdo?Nu,malou to máš dru…ech…družinu.Jeden bojovník.Budeš tedy musetnásledovat bratra,že?Vždyť Radislav  je prvorozencem,on je teď novým vojvodou.Je to tak?Pak zcelapostačí,když s tebou ještě pár kopí pošlu,a můžeš jít.Můžeš se těšit  pohostinství  knížete Polanů.

-Otec neurčil,kdo jeho nástupcem bude. Radislav je prvorozený,to jistě,ale o novém vojvodovi,když otec padl,musí rozhodnout i vladykové,dědové …musí se sejít rodový sněm,aby rozhodl,kdo z nás dvou bude vládnout….

-Jaký sněm?Vladykové,říkáš?Chlapče,o čem to ech…mluvíš?Tvému lidu teď vládne Soběslav,a ten se bude málo starat o mínění vladyků.Řekl bych,že jim dal  hlavy setnout….

Vévoda ztěžka dosedl do křesla s vysokým opěradlem,zdobeným vyřezávanými figurami orlic,odvěkým to znamením jeho rodu -Vojene,chceš jít za bratrem?Ano nebo ne?Tak mluv!

-Otec  přikázal abych k tobě šel…

-Hm,leč teď je mrtev.A… ech,možná….možná  ti řekl,ne abys šel ke mně,ale za mnou.A v tom je rozdíl!

-To nemohu posoudit.Myslíš tedy,že mám odejit?Já se neprosím o….

-Nechci ti nic přikazovat,přerušil  vévoda  Vojena,-já, nebudu ti přikazovat,co máš dělat.Jsi Těptic, tak…ech,sám se rozhodni.Musíš se však rozhodnout teď,tady přede mnou.Nemám tolik času,abych čekal na tvé rozhodnutí dlouho,ech…rozumíš mladíku?

Vojen přikývl.-Myslím že ano,že rozumím.Pokud mne tedy přijmeš, zůstanu.

-Dobře,sám jsi rozhodl.Přijmu tě do své družiny.Ech,nedaleko odtud je malý dvorec,Klučov,a ten ti daruji.Důchody jenž z něj plynou…ech, můžeš je užívat,všechny,jako by tobě patřil…je teď tvůj.

-Raději bych tady zůstal,řekl Vojen dívaje se pevně vévodovi do očí.- připadá mi,jako bys…zmlkl a pokrčil v rozpacích rameny.

-Chceš říci,jako bych tě obratem vyháněl,že ? Ech,přijal jsem tě přece do své družiny…a toho Thunlina s tebou.Nemoj se o to postará…a ech,ještě něco,nevím co se stalo s tělem tvého otce,prý zmizelo,ale vystrojím mu pohřební hostinu.

-Soběslav ho nejspíš pohodil vlkům,řekl Vojen.

-Ne…ech, nemyslím.Soběslav by nenechal tělo vojvody zneuctít vlky.Vydal spíše tělo tvého otce ohni,přestože Vojslav byl  pokřtěn,že…a jeho tělo by po křesťanském způsobu mělo patřit zemi.Je to tak,musil za svůj lid jediného boha přijmout,jinak by Doudleby nevládl.To bych nestrpěl.A ty mladíku,ech…Vojene poslyš,jak jste přepadli libické kupce,Soběslav říká,že to nebylo poprvé.Že jste i jiné jeho karavany přepadávali,a nejen jeho …ech,nepamatuji si,že bych vám to kdy uložil.

-To je lež,vybuchl Vojen.

-Lež ? No,možná,ale proč tak  křičíš?

-Protože ti Soběslav lže.

-Možná,ech,že lže Soběslav,možná,že lžeš ty.Nejspíš mi lžete… ech,oba,a já to nechci poslouchat.Ty jsi mladý a prudký,a nedáváš si pozor na jazyk.Jestli s tím nepřestaneš,nedožiješ vysokého věku.

-To Soběslav ti lže, ne já!

Vévoda se trpce usmál:-Vojene,až ti budou lhát tak často jako mně…ech,a nemysli si,že… ech nevím,co se na mých hradech děje.Chápu,že Doudleby nejsou zrovna bohaté,není to dobrá zem,jen bažiny a močály,tvého otce jsem chápal když byl občas na kupce,vévoda si utřel přadénko slin,jenž mu začínalostékat po rtech do vousů,- když byl občas trochu  drsný.Střežili jste však největší mou solnou stezku,a jen vy sami dobře víte kolik soli vám zůstávalo.Dávky jste mně dobře odváděli,říkáš?Ano,leč neměj svého vévodu za hlupáka,chlapče.A teď už jdi,ech,odejdi Těptici,chci být sám.

Jakmile jej Vojen poslechl,vévoda povstal a obešel všechny louče aby je,jednu po druhé,zhasil.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel jedenáct a dvanáct