-Jo,máš prostě holýho ptáka.No a co,tak si tam dej před něj Karlíka.Jo,vono je to fuk,že ho poneseš před lulanem.Von ti ho rozhodně neukousne,von je to totiž ty vole býložravec.Ovšem bacha na to,vono je zase pravda,že je to hlavně hlodavej býložravec…
-Myslíš aby nezahlodal?To je možný,a taky von je hodně nasranej.Kdyby moh,tak by si třeba rádkous…jenže ale,vztyčil Mirek významně ukazováček,-když budu dbát vopatrnosti,tak by to šlo.Už sem střízlivej,shýbl se Mirek pro králíka,-takže to by třeba šlo.A koukej vida,tady se nám vykutálelo pár bobků z manžet…a tady je to zase prochcaný.Má to stejný jako my,tak co by ještě chtěl.
-Tak je aspoň vidět,že je Karlík vykutálenej,řekl Rolin.-Takže ty vole bacha na něj.Von je vykutálenej,a tím pádem se ty bobky vykutálely.Hlavně aby ty vole nezahlodal,dávej si bacha na péro.Třeba bude stačit,když si ho budeš držet dál vod těla.Hlavně si vole Karlíka drž dál vod těla!
-Hlavně dál vod péra,přikývl Mirek,-nojo,tak pocem,ty kluku ušatej…a nemrskej sebou pořád,stejně to máš marný,dem za Pavčou, a to už to máš spočítaný.Už seš prakticky mrtvej,akorát že seš ještě živej.To víš kamaráde takhle jednou skončí každej,tak sebou do prdele kurva furt tak nemrskej.
-Hlavně aby ho Pavlík uměl stáhnout,strachoval se Rolin.
-Co by neuměl,když je to kluk z vesnice.
-No dobře ty vole,tak asi jo,no,když myslíš.
Hned za kupou sena uviděli,čeho si ráno ani nestačili všimnout,totiž že pole se svažuje a že jsou již vidět vrcholky střech vlkanečských chalup.
-Hele vole,řekl Mirek,-dobře sem to určil,je to vopravdu zkratka.Akorát že sme si cestou udělali přestávku,jinak bysme tam byli brzy.Taky sme to trošku přehlídli,ale zase sme se v tom seně pěkně vyspinkáčkovali.
-Ano,zase sme se pěkně vyspinkáčkovali,a ještě sme se před spaním vykoupali v chcankách,abysme zase nešli spát jako prasata.Protože my nejsme vole žádný prasata,i když ještě trochu smrdíme jako ty prasata,ale to vopravdu jen trochu …jen tak lehce ty vole,aby se neřeklo,smál se Rolin.
Přicházeli do vesnice právě v tom lenivém čase po svátečním obědě,kdy vládne lehce malátná atmosféra,kdy psi si cizích lidí příliš nevšímají,protože leží na zápraží hlavou ke dveřím,a po čichu již vědí,že za chvilku pro ně budou zbytky ještě teplého,prorostlého bůčku na kosti,nebo hromada drůbežích kostiček s kousky masa,které páníčkové nestačili úplně okousat.Kočky lehce našlapují, anebo sedí s vystrčeným hřbetem opodál,pohrdavě mhouří oči do úzkých štěrbin,aby si s těmi hafany nezadali,ale pod kůží jim to hraje nedočkavostí jak čekají na svoje zbytky.Možná,že teď zaslechli jemné cvaknutí a škubly vousky,to se otevřela láhev vychlazeného piva;slabě to zasyčí a z hrdla unikne proužek dýmu vonící po chmelu.Mirek s Rolinem zvolna kráčeli nazí přes náves a viděla je snad jen hrdlička sedící na hřebenu střechy požární zbrojnice,ale ta možná spala ukolébaná tím pomalu odkapávajícím časem,zobáček zabořený do načechraného peří na hrudi.Rolin letmo zahlédl jak se pohnula záclona,ale to mohl být jen průvan,jak se nedovřely dveře od spižírny.Opravdu to vypadalo,že si jejich příchodu do Vlkanče nikdo nevšiml.
Vesnicí se šířila zvláštní vůně a Rolin ji s rozkoší natáhl nosem. -Čoveče,tady to voní,jako když se vařej švestkový povidla.Na to si ty vole pamatuju,když sem byl ještě malej,jak je dělala babička a do toho pekla králíka na česneku,a to čoveče byla krása.Jo,to sou ty nedělní vobědy,a jak to krásně vonělo.To vonělo po celým parku.
-Ty vole,po jakým zas parku?Po evangelickým?
-Hovno,po Vodárenským přece.To je ale všechno veliká krása,ty vole,bejt takhle v neděli na návsi.
-Nojo,vlastně.Jo,je to krása,voni vařej slivovicový povidla,aby furt nechlastali kořalku,řekl Mirek.-Vono se to taky furt pít nedá.Chlastat se nemá ale zas na druhou stranu může…
-Jo,jo,je to nádhera zasnil se Rolin a začal si potichu pobrukovat: - To je svaté posvícení,to je svatá neděle,máme maso a zas maso,nevylezem z postele.To je svaté posvícení,nemuset do rachoty,máme maso a zas maso, k tomu kousek flákoty.
-Ty vole,ty ses opět nějak rozjel,podivil se Mirek.-Pěješ jak ten slepej pěvec,nebo jako ten…jo,jako Vendík, když zpíval hymnu.
-Jo,naladil sem lyru a pěju.A to maso,to je taky dobrý.Jak vono se tomu masu říká,já vůbec mám rád maso,takový to…hm,teď mi to vypadlo,to maso,kurva,to maso takový jak se mu říká…neviš?Třebahrdlička ta to určitě nebude,ty se žrát ani nedaj,jak maj hořký maso.
-Kuře,plácl Mirek nazdařbůh.
-Jo,správně kuře,to je vono,to je to maso.Bude to kuře,protože co bys žral na hrdličce.
-Ty vole,nejseš eště vožralej?
-Ne,proč.Jenom pěju vo tom masu.Takový ty vzpomínky z dětství.Naladil jsem lyru a pěju.Naladil jsem vole přímo tu Bratislavskou Lyru.
-Ty vole,Bratislavskou Lyru,jo?Tak na tu ti sere pes,s tou di do prdele.ušklíbl se Mirek.
Prošli kolem Nežerkovi kovárny,kde udatný kovář František stále hrozil kladivem ozbrojené moci habsburské monarchie,a vstoupili do Pavlíkovi chalupy.Pavlíka zastihli na stoličce u vařiče,jak si spokojeně ukusuje ze šišky turistického salámu.
-Nazdár,kývl Pavlíkovi Mirek na uvítanou,-nazdar,čau,tady ti nesem žrádýlko.To bude jiný než tohle,to bude vo moc jinší žrádýlko.Pozvedl zapáchající balík s nehybným králíkem:-Podívej,to je kus.Jo,to bys neřek,je to králík,máme králíka….a sme ti ho ty vole donesli.Ty už si vlastně baštíš salámek,ale tohle bude jiná bašta.To je takovej králík Karlík,takovej strakáček,to ti nesem jako dáreček,taky je zabalenej,no ten vobal je už trochu prochcanej,ale to nevadí.Když ho stáhneš,co…ne?stáhneš ho jako prd,a budeš mít dobrůtku.To abys věděl,jak na tebe tvůj bratránek myslí…
-Aha.Jo,a nojo,tak už ste teda tady z tý zábavy,pronesl s klidem Pavlík,nedávaje ani trochu najevo,že by ho překvapovala či dokonce pohoršovala skutečnost,že mu přišli po poledni do chalupy nahatý jak mimina.-Tak jo…a voni Vendík s Jardou vedle ještě spěj…hm…tady nějak něco smrdí.
-Nojo,hlásil Rolin,-už sme zase opět zde.
-A ste se už koupali,asi…žejo,nebo ne?zeptal se Pavlík.
-No,trochu.A hele,odváděl Mirek řeč směrem k svému dárku,-tenhleten Karlík,nemáš radost?Hezky si ho zabiješ,podřízneš ho co hrdlo ráčí a …
-Podříznout ho co hrdlo ráčí,to si řek hezky,přerušil ho Rolin,-to si řek móc hezky.Žejo,Pavčo,že to řek hezky?
-No to já nevím,že tó…moment,tak asi jo,no.
-Řek sem to hezky,pochválil se Mirek,-vopravdu sem to řek hezky,to je jednou jedna,žejo,Pavčo?
-Hm,to jó,řekl Pavlík a odhryzl si pořádný kus salámu.Vypadal přitom tak klidně a uvolněně,že Rolin s Mirkem pak jen stěží uvěřili tomu,co se na Pavlíkově chalupě odehrálo v noci po zábavě.
Začalo to tím,že se Jarda potkal s tou kostnatou holkou,před kterou seděl v letním kině když dávali Čelisti.Netrvalo to ani moc dlouho a po pár tanečcích,kterým se říkalo ploužák anebo oplodňovák,vyšli si ven do teplé noci.Vendík,který u Marcelky neuspěl,a to si dokonce někam odložil buřinku,což byla škoda,protože když si ji posunul do čela,vypadal opravdu jako jeden z party kolem Mackieho Messera,popíjel u stolu s Pavlíkem a jeho kamarády.Když zábava spěla ke konci, přisedl si k nim i Jarda s tou holkou,která se smála hlubokým hlasem,a pokud dostala pozvání na panáka,ráda vyhověla.Někdy kolem druhé hodiny ranní se pak všichni čtyři vydali do Vlkanče.Chvíli sice čekali před sokolovnou na Rolina s Mirkem,ale když odcházeli i poslední vytrvalci a jejich kamarádi pořád nikde,usoudili,že ti dva se bez nich stejně neztratí,a vyrazili aby přespali na Pavlíkově chalupě.
Vpředu kráčeli Vendík s Pavlíkem,za nimi Jarda s rukou kolem pasu té vysoké holky.Jardova holka měla postavu protáhlou jak ženy na gotických obrazech,drobná ňadra,vypouklé bříško a útlý pas posazený vysoko nad plochým zadečkem.Jarda k ní za chůze stále sklaněl hlavu a cosi ji tiše,leč naléhavě našeptával do světlých vlasů.Ona se tvářila nejprve odmítavě,dokonce v jednu chvíli setřásla jeho ruku ze svého boku,ale hned se k němu zase přitiskla.Začala se pochichtávat,pak ztichla,zastavila se a rozkročila dlouhé nohy,to když ji Jarda začal hladit v rozkroku.Políbil ji na krk těsně za ucho a opět ji šeptem o něčem přesvědčoval.Souhlasně kývla hlavou,odtrhla se od něj a připojila se k Pavlíkovi.
Vendík trochu zvolnil a počkal na Jardu,aby se dozvěděl,co se děje.Dívka byla vepředu s Pavlíkem a za chůze k němu občas prohodila pár slov. Jarda se k Vendíkovi naklonil a něco mu tlumeným hlasem vysvětloval,a pak oba dva ještě více zpomalili,aby měli od nové dvojice větší odstup.Pavlík a slečna se značným předstihem vešli do domku,ale Vendík s Jardou se zastavili před oknem do kuchyně a vzápětí zaslechli cvaknutí vypínače.Dívali se teď ze tmy do světla,před sebou místnost jako jeviště,na kterém,sami neviděni,mohli vše pohodlně sledovat.
-Ty vole,ta tvoje holka má jednu nohu,přestávku a pak druhou nohu,řekl Vendík.
-Tak moje holka to snad ani není…hm,hlavně tam ale aspoň má dost místa,ty vole,a to vona má.A taky je hned celá mokrá.Počkej,musíme počkat,šeptl Jarda,-uvidíme,jestli na ni Pavlík zabere,jestli něco bude.A já bych se docela vsadil,že by mohlo bejt…
-Moc tomu nevěřím,heleď jó,von Pavlík,no… a holkám se nedá věřit,ty vole,to je jasný,promluvila z Vendíka čestvá zkušenost s Vlastičkou.
-Neboj,jen vydrž Vendy vono se uvidí,vona je ty vole trošku pod parou,a třeba bude nějaká prdel.
-Jo?Hm,jen abysme tady nakonec nestáli jak blbci a vono hovno.
-Neboj,vona to slíbila,no a když né,tak co,no…tak to prostě nevyšlo.
-Nojo,slíbila,slíbila,to si myslíš ty,ale vono to taky vole může bejt jinak,netajil se svou momentální nedůvěrou v něžné pohlaví Vendík.-A pak abysme tady ty vole zbytečně neoxidovali…kurva,taky.
-Tak tu chvíli to snad ještě vydržíš,ne?A hele vole…vidíš to?Něco se tam děje,něco přeci jenom bude,ukázal Jarda na slečnu,jenž si sedla na jedinou židli,co zbyla u stolu,a začala si rozepínat zip u kalhot.Trochu nadzvedla aby si mohla kolem útlých boků stáhnout těsné texasky,a když je úplně svlékla seděla teď za stolem jen v kalhotkách a tričku a hledala pohledem Pavlíka,jenž se usadil na druhé židli u vařiče.Dívka se náhle posunula od stolu až prkená podlaha pod nohami židle nepříjemně zaskřípala,natočila se směrem k Pavlíkovi a stáhla si rychle tričko.Byla jen v podprsence a kalhotkách a začala se i s židlí mírně pohupovat,opírajíc se přitom o podlahu svými koženýmisandálkami.Dala si obě ruce za hlavu,drobné prsy se jí přitom nadzvihly a objevila se mezi nimi rýha.Pavlík zíral na rezavé chumáče v podpaždí a několikrát popotáhl naprázdno nosem.
-To sou furt vedra,co?vzdychla Jardova holka.
Pavlík místo odpovědi povstal a začal obcházet těsně kolem ní,pokyvuje přitom souhlasně hlavou.
-To je vedro,zašeptala chraplavě slečna,-úplný dusno,co?Je horká noc,co?V takový noci…to se někdy dějou věci,co,Pavlíku?Co myslíš?
-Já,já nevím.
-Ale víš,to víš že jo,když se to ani nedá vydržet,řekla slečna,a předklonila se,stáhla si kalhotky dolů přes kotníky a odkopla je před sebe.-Tak a je to…a co ty?
Pavlík se zastavil přímo naproti ní a ona roztahovala pomalu nohy, a když je dala ještě víc od sebe,všiml si,že je tam dole tak mokrá,že má některé chlupy přilepené na kůži,a viděl i v tom stínu mezi stehny,že má i trošku rozevřený klín,jakoby se tam předem už připravila prstem.Dívala se přímo na něj,na jeho zavlhlé oči,které se nemohli odpoutat od roztažených stehen,a slyšela jeho přerývaný dech,který se marně snažil potlačit.Vstřícně se na něj usmála,a Pavlík osmělen přistoupil co nejblíž a vsunul jí ukazováček pod ramínko podprsenky,jakoby ji chtěl upozornit,že tenhle poslední kousek oděvu brání tomu,aby tu seděla úplně nahá,na sobě nic jiného než ty kožené sandálky.
Slečna k němu pootočila hlavu a řekla pomalu přes rameno:-Ale Pavlíku,neriskuj.
S Pavlíkem to trhlo,tvář mu zbrunátněla a začal křičet nepříjemně ostrým hlasem:-Ty kurvo…có,có…cože,ty,cos to řekla…jaký neriskuj,cože ty kurvo,có neriskuj.Co sem ty děvko lezeš,ty…jaký neriskuj,co neriskuj.Ty neriskuj,ty kurvo…a rozmáchl se po dívce s takovou zuřivou silou,že kdyby instinktivně před jeho rukou neuhnula,srazil by jí jeho úder k zemi.
-Ty kurvo,ty děvko,řval Pavlík a vyděšená slečna vylétla ze židle a ta se s rachotem překotila na podlahu.To naštěstí Pavlíka trochu zdrželo,a než židli odkopl,byla už slečna na druhé straně stolu.
-Ty svině,týý…děvko,co si sem lezla…já… já tě zabiju,řval Pavlík a hnal se za ní a jeho jindy tak dobrácká tvář byla zkřivená vztekem.Dívka byla naštěstí mrštná a obratná, proběhla okolo stolu,rozrazila dveře z kuchyně a přes chodbičku a přes vrátka,jež duchapřítomně kopnutím otevřela,se rychle dostala ven z chalupy a zmizela ve tmě.
2024 ©