Čundr 32

Napsal Josef Plesar (») 23. 1. 2016, přečteno: 606×

Vendy,zařval co možná nejsilněji na kamaráda,-Vendy,ty vole,neblbni a pojď zpátky.Ty vole,to nesou žádný krávy,vopravdu ne…aby to nebyli bejci,radši neblbni a nech toho!

Jenže Vendík  kráčel klidně dál.-To je fuk,stejně sou přivázaný,křikl přes rameno.

-Aspoň že tak,ulevil si Rolin.-Ale že sou teda velký.Co to teda je?Volové nebo bejci?Voni bejci sou jenom lepší volové.Anebo volové že sou jako zkurvený bejci?Bez koulí.Můžeš ale zkurvit bejka?Zkurvit můžeš jedině krávu.Jak vona se menuje kráva,když je ještě panna?

-Jalovice?ne ty vole,nebyl si Jarda úplně jist.-Jenže tohle sou bejci,ale sakra pořádný.Vidíš ty koule?Teď je to jasný.A hele,aspoň že sou na řetěze.Hlavně že sou uvázaný,protože Vendy to myslí vážně.

Vendíkovo počínání býky zneklidnilo,a zvláště třepotající se košile v jeho rukou,byť byla barvy tmavozelené a ne červené,se jim vůbec nelíbila.Barvy jsou beztak býkům zcela lhostejné,k útoku je vydráždí právě tak pohyb rudé mulety jako zelené košile;stačí jakýkoliv předmět,jenž se před jejich očima rychle pohybuje.Oba býci se přestali pást,začali hlasitě odfrkávat a prudce trhat mohutnými hlavami s dlouhými,ostrými rohy,trčícími daleko před masivními čely,a v jejich obvykle tupých očích zaplál bojovný výraz.

-Jó,ty vole,takovej španělskej černej bejk,to je prastarý plemeno,ten se nebojí ani tygra,ty vole,nikoho,uplatnil Rolin své vědomosti získané z odborné literatury,když tu jeden z býků trhl hlavou takovou silou,že se mu řetěz kolem  krku prudce napnul a jeho volný konec vylétl z trávy a zřetelně se jim mihl před očima.

-Á do prdele,všiml si toho na rozdíl od Rolina okamžitě Mirek.

-To plemeno zaútočí na cokoliv…říkal právě Rolin,když ho Jarda,který také postřehl,že býci  nejsou pevně na řetězu,přerušil přiškrceným hlasem:-Ty vole,hovno,voni nejsou, kurva,nejsou vůbec přivázaný,zdrháme…Vendy,zdrhej,kurva,padej vole,zdrhej …dělej!

Mirek se již řítil dolů po stráni a křičel:-Zdrhejte…zdrhejte kurva…voni nejsou přivázaný!

Všichni tři utíkali pryč od  podrážděných býků a všichni řvali, aby Vendíka varovali.Ten možná ještě dříve než oni zjistil,že býky,pokud se rozhodnou na něj zaútočit, řetěz nezadrží,ale místo aby od nich začal utíkat,švihl sebou na zem a zmizel ve vysoké trávě v místech kde ji zvířata ještě nestačila spást.Když před sebou nikoho neviděli,začali se býci uklidňovat,jen ještě párkrát hrábli kopyty pod sebe až do výšky vyletovaly velké kusy drnů.

Vendík se opatrně odplazil asi na třicet metrů od býků, pak povstal aby obhlédl situaci,a pak, klidně,bez jakýchkoliv prudkých pohybů scházel dolů loukou pryč od opět se pasoucích dobytčat.Košili už měl jen tak volně přehozenou přes rameno a mířil ke svým kamarádům.

Ti ho udiveně sledovali,schováni za silným kmenem osaměle rostoucí lípy,připraveni při útoku býků okamžitě vylézt do její rozložité koruny,kde bzučelo plno včel.

-Jenže to radši dostat žihadlo vod včely,do prdelevole,než se nechat nabrat na rohy rozzuřeným bejkem,vyjádřil Mirek nahlas jejich společné pocity.

-Ty vole,cos to tam kurva vyváděl,zeptal se Jarda,když k nim Vendík došel.

-Ále coby,nic,popotáhl Vendík ledabyle nosem.

-Jéžiš,ty máš ale kliku,oddychl si Mirek,-z prdele kliku,kurvavole,vo cos to tam vlastně zakop,vo ňákej kořen?To byla ale vopravdu klika,že po tobě ty bejci nešli.Tak vo co si to vlastně upad?Vo kořen,nebo vo nějakej šutr?

-Vo nic ty vole,odpověděl  Vendík klidně,-vo co bych měl asi tak zakopávat?Já sem sebou sek schválně,abych jim zmizel ze zornýho úhlu.

-Cože si?vydechl Rolin nevěřícně,-to nekecej!To kecáš!Řekni to ještě jednou,cože si,ty vole?Schválně upad,jo? Hm,to  pěkně kecáš,a vůbec,kurva…jakej zornej úhel?

-Normálka,žejo.Normálně sem jim zmizel v trávě.Vono stejně…kdyby se rozeběhli,tak by se jim ty konce měli zaplíst pod nohy a sekli by sebou…jako já,usmál se Vendík šibalsky.-No ale kdyby na mě měl padnout takovejhle bejk…to radši že by byli v klidu.Voni pár metráků mít budou.A taky že jo,že zůstali,to bylo jasný…že budou v klidu na místě.

-Je to možný,chytil se za hlavu Mirek,-čoveče,ty vole,to mě poser,jestli vůbec bejci chápou,že maj zornej úhel.Co do píči!Tobě je to teda jasný,jo?Ale co kurva jim,jim taky?Jim je to ty vole taky jasný?Co?

-Heleď jó,já to čet.

-Cože?zeptal se užasle Rolin,-cože si čet,kurva? Nějaký vědecký pojednání vo bejčím zorným úhlu,jo?Nebo co to bylo?Tý vole,to mě poser!Co si to vůbec kurva čet?

-Ale né,to bylo v lovcích mamutů.Jak se zubr vohnal  po Kopčemovi,a ten se bleskurychle vtisk do trávy a tím mu zmizel…a to je ten zornej úhel,vono tě pak zvíře nevidí a uklidní se,teda jak který.No,ale tam bylo,že zubr se začal opět v klidu popásat…a tak sem to zkusil.Von zubr je vlastně taky taková kráva,žejo,ty vole.Vlastně teda spíš je jako bejk,vole,když je ten zubr zrovna samec.Ale to je fuk.,to je to samý,na tom hovno sejde.

-Vážně?Pánové,zubr se začal opět v klidu popásat,zaúpěl Mirek,-já seru,von se teda Vendy,ty vole,von se žejo,zase opět začal  v klidu popásat.Ten hodnej zubr.Klidně se začal.Takže ty ses ty vole spoleh na to,že maj zornej úhel,anebo že kdyby se na  zornej úhel vysrali,že se jim ten  řetěz zamotá mezi nohy,a vono je to zastaví.Jo,Vendy?Říkám to dobře?Když tak mě voprav.

-Jo,ty vole.Takhle by to bylo.

-Tý vole,já seru.Ty vole,to já bych se teda na to nespoleh,u takovejch blbejch bejků,kroutil Mirek nevěřícně hlavou.-Na to bych se já ty vole nespolíhal ani náhodou.A von asi nikdo.

-Ty čteš lovce mamutů,zeptal se Rolin a dlouze se na Vendíka zadíval.

-Ále né…to sem prosím tě čet někdy v pátý třídě.Tak sem si na to vzpomněl.A viděls,ne,že to funguje.Je to přesně vono.Přesně to vole bylo to samý…heleď,jó.

-Vono to přesně funguje.A ty sis na to přesně vzpomněl.Kurva vole,tak to já bych si vůbec nevzpomněl.Já bych si teda určitě přesně nevzpomněl,přiznával Rolin hlasem ze kterého byl zřetelně cítit obdiv.

Jarda se usmál a pronesl:-To je borec,co!Vendy je prostě borec,co jinýho, správnej řízek…

Vendík na to nic neřekl,pouze pokrčil rameny.

-Jo,přikývl Rolin,-to je teda dobrý,takhle si vzpomenout proti takovejm zasranejm bejkům.Kam se na tebe ty vole sere nějakej toreador.A hned to vyzkoušet,no jéžíšmárjá,to mě prdele fakt poser.Vy byste si takhle vzpomněli,obrátil se na Jardu s Mirkem.

Jarda jen pokrčil rameny,ale Mirek řekl procítěně:-Že bych se na to nevysral.Já ty vole bejkům nevěřím.Jednou to sou blbci,hovada….a víš hovno,co je může napadnout.

             Když odcházeli od lípy,vyhnuli se býkům velkým obloukem,hlavně proto,jak  poznamenal Mirek,aby nijak nenarušovali jejich vybraný zorný úhel.Dobytčata se ještě chvíli věnovala pastvě,poté ztěžka ulehla a oddala se poklidnému přežvykování.Nemuseli ani absolvovat žádný dlouhý pochod,aby viděli,že to Jarda s tou vesnicí schovanou za kopcem odhadl správně.Vesnice v údolí se před nimi postupně odkrývala jako nevěsta o svatební noci.Samozřejmě ji hodlali navštívit,a když k ní přicházeli,povšimli si,že před ní stojí velké,dlouhé hospodářské stavení s mnoha malými okny.

-Támhle to bude kravín.To je mi ale sympatické zařízení,hlaholil Mirek.-Krávy a též býci zde stojí spořádaně u žlabu,krmí se krmí…krmě se jim krmí,doprdele,no prostě žerou,co jim tam dali čačtí jézeďáci a neflákaj se někde po pastvinách.Přemílaj socialisticky zhotovenou a  vědecky zdůvodněnou stravu,neznaj žádný takový toreadory,ale hlavně vole…hlavně nám kurva může bejt u prdele jejich zorný úhel,žejo,Vendy?Je to takový osvětový zařízení,ten kravín,takový kravský osvětový středisko.Osvětová střediska pro voly máme,tak ještě pro krávy.A voni asi že ty bejky v tom kravíně moc nechtěj,aby jim tam neobtěžovali krávy…von takovej bejk by furt jen šukal ,tak je vyženou na pastvu,a ty bejci ty vole v klidu žerou a žerou,akorát že maj  řetězy na hovno.A jen žerou a serou,jenže si vole nezašukaj.A to vo moc přídou,to maj smůlu,jinak by si mohli  na louce skotačit s kravičkama a ještě si dát čerstvou  travičku…a vůbec by si mohli ty vole užívat,jenže hovno…

-Jo,čerstvou travičku a přitom šukat kravičku,to by byl život.Jenže,socialistický krávy nikdy neviděli trávy,uplatnil Rolin své básnické schopnosti.-Vona totiž socialistická kráva nezná svoje práva.Vono taky ty vole,kdyby je pustili na louku,tak by se třeba tý trávy lekly,co je to za divnou zelenou věc.A jak by se lekly,tak by mohly ztratit dojivost,přišli by vo mlíko a my bysme si to nemohli přečíst vo soudružce Cvetovelčevový,nebo jak se vlastně menovala.A to by byla veliká škoda.

-Jasně,nevyužívat sovětský zkušenosti,na to bacha ty vole,na to pozor,to by byla veliká chyba.Ale zas,třeba by mi nevořezali sako…ale no,zarazil se Mirek,-to už asi trochu  blbnu.Za to nemůžou krávy,ani sovětský zkušenosti,ale můžou za to debilové.Ty naši soudruzi debilové, ty kreténi,ten zasranej,blbej režim plnej všelijakejch kreténů,hovad a pomocníků Vébé…

       Z louky se dostali na úzkou cestu lemovanou plaňkovými ploty.Za jedním plotem viděli,že se zde ještě zachoval společný vchod pro lidi a dobytek;za otevřenými dveřmi do stavení  vykukovala za ohrádkou kozí hlava,a proti ní zrovna vycházela ze světnice nějaká babka v kostkované zástěře.

-Tý vole,viděli ste?hvízdl  Mirek překvapeně.Co je to za tu… za vesnici?Tady maj lidi chlív v obýváku.A hele,támhle to je…Tlučeň,přečetl nahlas název vesnice na dopravní  značce.

-Tlučeň bubeníček,tlučeň na buben,zanotoval Rolin a pokračoval:-Četluníček bube,četlu na benbu…

-Jéžíš ty vole,co je zase tohle?podivil se Jarda.

-Tluče bubeníček,ale vobráceně…četluníčekbube,vyvětloval Rolin.

-Vážně vole,četluníček bube,jo?zašklebil se Mirek.

-Jo.To sem taky čet,když sem byl malej.Hodně malej.A taky sem si to,obrátil se Rolin na Vendíka,-taky sem si to ty vole zapamatoval,jako ty  ty lovce mamutů.Ta knížka se menovala tuším Zahrada,nebo…jo,jasně,byla to Zahrada a byl tam starej kocour…a taky velryba.

-Jo?A má bejt,zabrumlal Vendík nepřítomně,a Rolin jen nadzvedl obočí a všichni kráčeli mlčky dál,až přišli na náves ve tvaru podkovy obklopenou  typickými vesnickými domky,mezi něž byla vklíněna betonová  kostka prodejny státního podniku Jednota,postavená zde se zřejmým pohrdáním k tradičnímu duchu vesnice.Na plácku uprostřed návsi stál místo obvyklé kapličky či pomníku padlých z první světové války nevysoký kužel zhotovený z malých,přitesaných kvádrů v mezerách vyspárovaných bílou maltou.Z  kužele vyčnívala  krátká trubka zakončená mosazným kohoutkem starobylého tvaru.O kousek dál byl prázdný podstavec ze světlého pískovce,evidentně jediný pozůstatek po odstraněném sochařském díle,a bylo vidět,že původní nápis na podstavci byl  úmyslně vyškrabán.Pod kohoutkem bylo kamenné korýtko narezlé barvy.Nad ním byla v kuželu pískovcová deska s nápisem: Pramen,a zbytek nápisu byl opět vyškrabán,podobně jako ten na opuštěném podstavci.Dále tam stála,zaražena do země,tyčka s dřevěnou tabulkou.Na tabulce byl nápis: Neopomeňte ochutnati přírodní minerální vodu zde volně vytékající!

-Kurva,ty vole já žádnou přírodní volně vytékající vodu nevidím,řekl Jarda.

-No tak to třeba zkus nějak nahnout,ušklíbl se Mirek pobaveně,-třeba už je tam ty vole jenom po dně.Anebo už  to třeba neteče vůbec.Anebo že by možná bylo dobrý votočit kohoutkem….

-Jako nahnout ty šutry?To jako myslíš,ty vole,jo?otázal se Rolin.

Vendík místo dalších komentářů otočil kohoutkem,a z toho po krátkém zabublání začala vytékat voda barvy zašlé mědi.

-Jako chcanky,usoudil Mirek.

Vendík na něj pohlédl a pak se napil z dlaně.-Náhodou…docela ujde,docela je dobrá,taková,no něco jako je u nás poděbradka.

-Voda je špatná v botech,natož v žaludku,uplatnil známé pořekadlo Jarda,ale také si lokl.-Je to jako lízat rezavý trubky…no, i když to třeba může bejt zdravý.Aspoň to říkaj…hm,ale mně to úplně  stačí.To by úplně stačilo,jako vochutnávka…já už sem ji ty vole vochutnal.

-Bez vody by sice nebylo života,ale já to taky radši vynechám,rozhodl se Rolin.-Chyt sem pěknou sračku,tak radši ne.Seru na to na všecko,a na tuhle vodu taky.I když teď už tak rezavá není.Vono asi když se vodtočí,tak je vopravdu jak poděbradka.Ale stejně na to seru.

-Správně,já taky,připojil se k Rolinovi Mirek.-Sice žádnou  sračku nemám,ale po tomhle…No,ale hlavní je…hlavně je teda fakt,že bez vody by  nebylo žádný pívo.Jenže tam už je ta voda pěkně převařená,a tak nic nehrozí.Leda vopice.Takže já si dám radši jinou zrzavou vodu,tu naši,kurva,tu českou.Hm,ale aspoň že vy ste vochutnali,aspoň že jste teda neopomněli ochutnati tu znamenitou vodu zde volně vytékající,čímž ste  dbali instrukcí a nezpůsobili žádnou paniku.V době války se veškerá panika zakazuje!

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel osm a deset