-Hovno vole,ty bejku vole,von to byl přece vycpavač.
-Aha,jasan vole,vycpavač.
-Von tam měl různý ptáky,káňata a tak.Taky všelijaký ty kuny a zajíce.Taky mu tam prej vole lidi nosili chcíplý psy,jako vycpat na památku,ty vole,hlavně ty starý blbý báby,vole.Ty vole fakt sou střelený,píčo vole,dal by sis vycpat starýho čokla?
-Ty se běž vycpat,píčo vole i s čoklama,píčo vole,ušklíbl se druhý kluk,jenž měl v obličeji plno uhrů,-sem snad blbej jako voni?Sem snad střelenej,ty vole?
-Tojo,že ne,ty vole,ale ten vycpavač je teda střelenej,píčo vole.A kurva že řádně,píčovole.
Oba chlapci se začali té slovní hříčce smát,a zvláště její autor jako by se jí nemohl nabažit,a smál se tak vydatně až začal kolem sebe prskat.-Já seru,seru píčo vole…střelenej a střelenej…a ty ne,píčo…vyrážel ze sebe slova spolu se slinami,které končily na dřevěné desce stolu a také v obou jejich půllitrech.
-Kurva,prskáš mi do bahna,položil jeho kamarád dlaň na okraj půllitru.-Co děláš,píčo vole.Seš prskoč,nebo co,kundovole!
-Hovno dělám vole,půlku hlavy měl pryč,fakt,vole,říkal brácha …a mozek byl všade.To si prej jako musíš dát do držky vodu,píčovole,a ten tlak když se střeliš pod bradu,to prej…kurva,ten prej tu kebuli úplně rozprskne,že je prej na sračky.Prej říkal brácha tam jedný kuně visel z rypáku kus mozku,nedbal kluk kamarádovi výtky,a prskal kolem sebe dál,jak byl stržen vzrušením ze svého vyprávění.-Prej jí visel vole jak kus sopla…
-Tak jedný kundě tam visel,píčo vole,začal se ten s uhry zalykat smíchem.-Von tam tý kundě visel,opakoval zálibně,-co asi píčo vole,může viset kundě?
-Vymrdanej mozek,vyprskl opět jeho kamarád,tentokrát už jen do svého piva.
-Hele,místní hrdinové,řekl Mirek.-Vopravdu sou taky nějaký střelený.
Ti dva u stolu se po něm otočili a bedlivě si ho začali prohlížet.-Cos to říkal,vole?Máš nějakej problém,ty vole?zeptal se ten s uhry.
-Že jo,vole,odpověděl mu Mirek.
-Co jako jo?
-Jo.
-Hele vole…zvýšil hlas uhrovitý kluk,-co jako kurva…
-A ty máš s něčím problém,přerušil ho Jarda ležérním hlasem,-nebo jako voba?Máte nějakej problém,co křapícin?Něco se vám nezdá? Nebo snad nelíbí?
Než mu chlapci stačili odpovědět,strhla na sebe pozornost všech co seděli u zábradlí nějaká vřava přímo u výdejního pultu.Stál tam asi tak čtyřicetiletý chlapík,a přes panující soumrak bylo ve světle,co se linulo z okna stánku,vidět,že má typicky našedlou a jakoby stále matně zpocenou pleť notorických alkoholiků.-Tak to pozor,pánové,říkal právě společnosti štamgastů u dlouhého stolu,-pozor,jo,já sem vážně lítal.Já byl letec,pánové,letec,normálně sem lítal.Lítal sem…jo,lítal.
-Ty jo,Šordo,ty tak jó,ty vole,ty už v tom lítáš dvacet let,ozvalo se od stolu.Po téhle odpovědi se z mnoha pivem zavlažovaných hrdel ozval drsný smích.
-To je vono,Lojzo,vynikl nad tím halasem pisklavý hlas,-tos na to káp,starouši.Von v tom teda lítá…dyk tebe Šordo už nikdo neviděl udělat dvacet let rovnej krok…proboha,ty vole.Ty a letec,to určitě!Ty starej vožralo!Ty vožungře,kdybys tolik nekecal!Vožralo!
-Sem letec,co vy víte,lítal sem,lítal,opakoval Šorda zavile,-lítal sem…takhle,předklonil se a roztáhl ruce,-pozor,du na start,hlásil změněným hlasem,-tak jo,čtyřko,kumuly dobrý a du na to…,a přitom si hlasitě upšoukl,- á…a teď…zapínám forsáž….
-Di ty prase,vykoukla plešatá hlava vedoucího ze stánku,-co mi tady sereš,ty dobytku!
-Vidíte tu stabilitu,řekl Šorda pyšně.Jak se tam tak v předklonu klátil,připomínal groteskně vypelichaného,starého čápa.
-Di do prdele,ty stabilito,ať sebou nesekneš.Sotva se držíš na nohou,vožralo!Ty vožralo stará vychlastaná,ozývalo se mnohohlasně od stolu.
-Já,jo,tak to teda ne.To teda pr…Jaký na nohouch…já je mám jistý jak letec.Já vám tady třeba úplně klidně přejdu nahoře po zábradlí.Klidně,co to je,takovej jenom štrúdl,pochodem vchod,krok sun krok,štrůdlíček trošku nad zemí,takovej štrůdlíček,to je ložený,to je jako nic…jako prd.To přejdu raz dva,to byste čuměli,pánové.
-Ty,jo?Co kecáš ty vole,tak když jo,tak hele Šordo,dobře teda…ty letče,tak když jo,tak máš u nás panáka,co chlapi,řekl pisklavý hlas.-Co chlapi?Když to přejde….ale celý,jasný Šordo.Po celý dýlce…po celým zábradlí,jasný.Že když to přejde,že to má u nás?
-Jasně,ozval se sbor štamgastů.-Máš to u nás.Jako v záložně…ty vole,hele Šordo,když jo,tak máš vod nás krajskýho ruma.
-Ty vole neblbněte,nebo tam ten notor fakt vyleze,nabádal hosty vedoucí.-A ty hele,obrátil se k Šordovi,-tobě teda jedno natočím a pak pomažeš…srát mi tady nebudeš.
Jenže už bylo pozdě.Šorda už stál na zábradlí,na úzkém vrchním prkně, a prvními kroky se vydal směrem ke stolům při kraji podlahy,Sázavu s vyčnívajícími balvany v proudu na tři metry pod sebou.Prvních pár kroků zvládl rychle,pak však náhle zavrávoral a se zoufale máchajícíma rukama marně hledal rovnováhu ztracenou někdy v padesátých letech.
-Ty vole,to těžko,vyhrkl Mirek.
Jarda se prudce zvedl ze židle,ale Vendík byl rychlejší a bleskurychle vystartoval s nataženou rukou k padajícímu Šordovi.Marně,jeho ruka hrábla do prázdna a Šorda se zřítil po hlavě mezi kameny.Ozval se dutý náraz.Po něm zavládlo na okamžik hluboké ticho,jakoby se na zlomek vteřiny zalknul celý čas.Když se všichni nahrnuli k zábradlí,uviděli Šordu napůl ležícího na největším balvanu,nohy měl ve vodě,ruce rozhozené do stran a hlavou se těsně dotýkal hladiny.Krev nebylo vidět.U ucha,napůl zakrytého vlasy,začalo do vody něco odkapávat.Šordovi se u ucha vytvořila řídká,šedavá hmota,sunula se mu po tváři,a když skanula do vody,zůstala na hladině.Malé kousky se zvolna pohupovaly podobny chomáčkům pěny.Vypadalo to,jakoby si s nimi Sázava hrála,nejdříve je začala unášet po proudu,pak je ale malé víry,které se tvořily u balvanů,vracely s jemným poškubáváním zpátky;některé uvízly mezi Šordovými vlasy jak tenké třásničky,jak roztřepené konečky provázků.
-Ty píčo…von spad…to je v prdeli,viděli ste to?,ozývalo se od zábradlí.
Jeden z chlapů začal slézat dolů k řece.
-Ty vole nelez tam! řekl plešatý vedoucí který vyšel ze stánku a hleděl dolů na nehybné tělo,-nech ho bejt ty vole,co tam lezeš,nech ho jak je.Kurva,budu muset volat policajty!Slyšíš.Pepane hergot,vyser se na to,já du zavolat esenbáky,kurva do prdele.
-Cože…nějak mu pomoct musíme,ne?
-Ty blbče, mozek má venku.Co mu chceš pomoct…je po něm,jasný,je mrtvej.Je tuhej,mrtvej,jasný.Tak ho nech bejt jak je.Nikdo tam nelezte,aby tam nebyly stopy,policajtům řeknem,že sme si nejdřív ničeho nevšimli,a pak sme tam nechtěli lízt kvůli stopám,abysme jim to tohleneto…když bylo stejně jasný,že je po něm.Hergot,sakra,ale já vám to říkal,zvyšoval vedoucí hlas,-neříkal sem ať s tím neblbnete,hergot do prdele.Neříkal sem to.A teď to máte,vy blbci.Paka!Musím volat policajty.To zas bude keců,to zas bude průser,do prdele práce zasraná!
-No průser…no,vlastně,Tondo,jak si říkal,voni nemusej vědět,žejo,jak se to to…a dyk ho nikdo nenutil,aby tam lez,žejo…neslo se z hloučku u zábradlí.
-Kurva že nenutil,ozval se majitel pisklavého hlasu.
-Ty můžeš nejvíc držet hubu,mávl znechuceně vedoucí rukou.-Já říkám,že je to v prdeli,ale když budem držet tó…při sobě,tak to nemusí bejt tak hrozný.A co bysme jim říkali…já sem si teda zrovna ničeho nevšim,zrovna sem točil pivo…tak co jako?Já teda ne!A žádnej tady.Jasný,jo!Je vám to doufám jasný?
-Bodejť,bodejť,my taky ne…my sme se bavili,ne,kdoby si všímal vožraly…ozývaly se hlasy překotně jeden přes druhý.-Však voni z toho esenbáci nebudou dělat vědu,sami věděj co je Šorda zač,kolikrát ho sbírali z pankejtu…a poblitýho,ve sračkách…zasranýho až za ušima.
-Zdrháme,navrhl Mirek,-s policajtama už nechci mít nic společnýho,jednou už mi to stačilo.
-Jo,radši zmizíme,přitakal Jarda,-voni si tady borci bez nás taky poraděj...
Rolin odvrátil zrak od podlahy,kde mezi škvírou mezi fošnami pozoroval protékající tmavou vodu,aby nemusel koukat na mrtvé tělo dole,na letcovo poslední objetí s balvanem.-Asi jo,ty vole,radši fakt vypadnem,voni tyhle budou možná radši…určitě jo,už jenom že sme cizí…
-Radši,neradši,to mě do prdele vůbec nezajímá,přerušil ho Mirek netrpělivě,-stejně si to ty kreténi zavařili sami,hovada pitomý!
A Mirek si hodil bágl na záda,jako první se dal na ústup,a ostatní ho ihned následovali.
Rolin,jenž odcházel jako poslední,se ohlédl na hlouček debatující u stánku,a padl mu do oka obličej toho kluka s uhry.Ten se tvářil povzneseně,zřejmě už dostal instrukce ohledně toho,co má vypovídat,a teď byl pln pýchy nad tím,že ho dospělí chlapi vzali mezi sebe.
Kráčeli tichou nocí podél řeky aby si našli místo na spaní.Cesta jim ubíhala rychle,v těchto místech byl břeh Sázavy rovný,husté křoví a vysoký rákos rostl jen těsně u vody, žádné chaty zde nestály,a hned od okraje cestý zvedal se příkrý,kamenitý svah.Nemuseli ani pochodovat dlouho aby narazili v zátočině na místo kde byl z břehu volný přístup k vodě;bylo to nepochybně jedno z četných vodáckých tábořišť.Tábořiště bylo opuštěné a tráva všude kolem byla sešlapána až na holu zem.Všechny větší kameny byly posbírané,některé z nich posloužily k zhotovení kruhu vymezujícího ohniště.Kruhy byly tři,černalo se v nich pár kousků dřeva,jenž nestačily shořet na popel,zřejmě je vodáci předtím než nasedli do lodí,zalili vodou.
-Tady by to šlo,usoudil Jarda,-lepší než ležet na trávě ty vole.Vona ta rosa k ránu…to není dobrý.Já bych to tady klidně zapích.
-Mně rosa nevadí,heleď,ale tady by to vážně šlo,souhlasil s ním Vendík.
-A není to vole moc brzo.Moc daleko vod stánku nejsme.Deme sotva půlhodinku,to se mi moc nezdá,aby nás tu ty vole nevymákli,strachoval se Rolin.
-A kdo prosím tě,jako fízláci,myslíš jo,ušklíbl se Mirek.-To těžko ty vole,ty teď budou mít jiný starosti.Musej to vyřídit se Šordou.Docela sme sebou mrskli,už sme vod nich daleko…
-Právě,a co když jim řeknou,že sme do něj strčili,aby se z toho dostali?
-Toho se ty vole neboj,řekl Jarda.-To by byli blbý.To by byli sami proti sobě.Ale kdyby náhodou jo,tak to nech na mně.Já bych jim to vysvětlil.
-Nojo,já zapomněl,že tvůj fotr je u nich šéf,řekl Rolin.-To se může dycky hodit,kdyby něco…
-Jo,řekl Jarda suše,-to může.
Mirek se otočil na Rolina.-Kecáš hovadiny.Kape ti asi na karbid, brácho.To by vopravdu byli sami proti sobě,takhle to rozmazávat.Když ho tam dostali kvůli rumu.Klidně tady ty vole můžem chrápat.Jediný,co je blbý,že v lese na jehličí by to bylo lepší.Taky ráno potáhne vod vody,i když vona po těch vedrech zas moc studená není.Jenže to víš,takhle po ránu…
-To je mi fuk,prohlásil Vendík.
-Jasně,to my víme,usmál se Jarda zatímco už rozbaloval svůj bágl,-to nám nemusíš řikat.
-Stejně,pronesl Rolin,když si taky chystal celtu na spaní,-ty dva blbečkové vedle se bavěj vo rozlitým mozku a pár minut nato…věřil by tomu někdo?Kdybys to někomu vyprávěl,tak ti řekne,že blbě kecáš.Taková blbá náhoda.
-Třeba to náhoda nebyla,utrousil Mirek.
2024 ©