-Nojo,aby se nenasrala,že ji furt předbíhaj jako ve frontě,pronesl Vendík s dobře zahraným zděšeným výrazem v očích.
-Výborně,Vendíku,výborně čoveče,tos řek moc krásně,fakt moc krásně,vopravdu ty vole,to čumím,pochválil ho Rolin.-Ale že voni komančové pořád tu dobu tak předbíhaj,tak vono se stejně hovno děje,páč tý době je to srdečně u prdele.Jenomže sou vlastně tím pádem mimo ni.
Nojo,vlastně sou to mimoni.A taky je to všude vidět,jak sou naši soudruzi furt kapánek mimo.Sou to takový červený mimoňové.
-Protože sou vedený stranou,ty vole...to bude tím,heleď,vysvětlil to Vendík.
-Ano,to je logický,souhlasil Mirek.-Takže sou furt vedle.Sou pěkně v prdeli.Jenže bohužel my s nima…
-Jak kdy,řekl Jarda.-Musíš počítat s tím,že sou to blbci a zařídit se podle toho.Tak deme na tu vaši Šalandu,nebo jak se to menuje,nebo nejdem?Deme na to,ne?
Za chvilku došli na náves se sochou světce,tentokrát se nezdržovali luštěním nějakých latinských nápisů na podstavci,a pokračovali podél místního kina dál k řece.Tam se jim naskytl pohled na tři dlouhé betonové bloky,jež podobny povaleným staroegyptským pylonům usměrňovaly tok Sázavy do tří proudů,přičemž prostřední,nejširší proud byl nejrychlejší,neboť se hnal po rovném vybetonovaném dně splavu..Na břehu byly dvě vytažené laminátové kanoe a na krajním bloku,jež vyčníval asi metr nad hladinou,leželi na břiše dvě dívky.Měli dvoudílné plavky a shrnuli si spodní kalhotky tak,aby si pěkně opálili co největší část zadečku.Leželi nohama směrem k nim,takže viděli dvojici vyšpulených prdelek s uzounkým proužkem látky zaříznutým uprostřed něžných půlek,s proužkem tak uzounkým,že se podobal spíše zavařovací gumě.Šedý,zhrublý povrch bloku s vodou omletými hranami nechal vyniknout jejich hladké kůži,a dívčí těla na něm svítila jak břicha běliček.Jedna z dívek se nadzdvihla aby se podívala za sebe,rozvázaný horní díl plavek se jí přitom svezl dolů a odhalil jí ňadra.Vůbec si toho nevšímala a upřeně se na ně zadívala přes rameno,a v tom okamžiku se Jarda bez váhání vydal za dívkami po lávce jež spojovala blok s břehem.Děvče se ani nesnažilo zakrýt visící prsy, povzbudivě se na něj usmálo a něco prohodilo ke své kamarádce,jenž měla hlavu položenou mezi pažemi.Druhá dívka se také nadzvedla,podprsenka plavek jí přitom zůstala ležet na bloku,a obě teď bez rozpaků sledovali toho přicházejícího hezkého blonďáka.
Náhle se napravo od jezu vynořili dva kluci,a každý nesl síťovku plnou lahvových piv,rohlíků a konzerv.Když uviděli Jardu, zrychlili,a jeden z nich na něj zavolal:-Hej,ty… něcos si tam zapomněl?Co,kámo?
Jarda se otočil a hned pochopil:-Ani né,já jen nevěděl jak to je.Sorry.
-Jo,to se stává,kývl jeden s kluků,zatímco ten druhý zahučel na dívky:-Nechcete bejt rovnou nahatý?Có?Do prdele,to se pak nedivte,žejo.Takhle se tady to…kurva,válet se tady takhle nahatý,takhle se vystavovat tó…každýmu jak de kolem.
-To můžou klidně dál…vystavovat se,jestli bychom teda mohli poprosit,přál si Rolin hlasem sice ztišeným,nicméně velice dobře srozumitelným.
-A kdo se diví?Co furt máš?Nahatý,říkáš jo?Tak proč ne,stačí říct,řekla dívka jež se po Jardovi otočila jako první.Povstala,a přitom nechala horní díl plavek ležet na betoně.Postavila se s rukama v bok,a teď všichni viděli,že prsa,která se předtím zhoupla jak se ohlížela,jsou pevná a pěkně tvarovaná s drobnými bradavkami tmavohnědé barvy.-Myslíš takhle,podívala se kolem sebe,-aha,ne…tys vlastně říkal úplně nahatý,to ještě není úplně,jak si Milánek přál,žejo,a zajela rukama pod gumičku kalhotek a začala si je pod pevným a plochým bříškem pomalu stahovat dolů.
-Co blbneš,skočil před ní její přítel tak prudce,že lahve v síťovce zacinkaly.-Co děláš Jarčo nech toho,né…!Neblázni!Přestaň nebo…
Stál tak,aby ji svým tělem zakryl před zvědavými pohledy,nemohl však zabránit tomu,aby všichni viděli jak zpod shrnutých kalhotek vykoukly zakroucené konečky černých chloupků.
-Nebo co?zeptala se dívka pohrdavě a natáhla si sice kalhotky o kousek výš,ale ruce nechala u boků a vůbec se nesnažila skrýt nahá ňadra,jenž se podobala vanilkovým pudinkům,když se,vyklopeny z kulatých misek,ozdobily na vrchu jednou rozinkou.
-Snad abys šel,ne,řekl druhý vodák Jardovi.-Nemá to cenu tady takhle…jasný kámo.
-Jó,jó,jen klid,klídek,však už du.Jasný,pánové.Mějte se,a vona s tím svým tím…no nic.
-Cože?Hm…tak jo,vono taky ty vole…no co,nemá to jednoduchý,zašeptal spíše sám pro sebe druhý vodák.
Jarda se připojil k trojici kamarádů,jenž jeho malou procházku sledovali se značným zájmem.A se zájmem ještě větším pozorovali polonahou dívku a jejího kluka,jak se snaží ji vlastním tělem ochránit před jejich pohledy.
-Pěkný kozy vole,shrnul celou situaci na hrázi Mirek.-Ta druhá jak se nadzvihla je měla taky pěkný,ale tahle…i když taky je to škoda,že si ta druhá zasejc lehla.
-Tohle dlouho trvat nebude,řekl Jarda.-ten na ni nemá,to je žihadlo.Je to pěkný éro,to je vidět.
-Von ne,ale vona je má výstavní.To sou kozy.Nádhera,když se to povede.Má je tvarovaný jak tó…socha,přímo do ruky,řekl Rolin nadšeně.-Nádherný trojky,ty vole.
-Houby socha,ta je na něj až moc živá,usmál se Jarda.-Ta to má ráda,to je na ní vidět.Je to taková…kočka a taky pěkný éroA to tělíčko,ty prsíčka.Jó…to je něco,pěkná kočička.
-Měla je pěkný.A co voni,nevyskakovali si moc,náhodou ,co heleď?chtěl vědět Vendík.-Hele,kdoví jestli to sou vůbec pořádný vodáci.Moc se mi nezdaj.Ale ty holky,ty teda sou...to sem si hned všim…jak nás viděli,hned je roztáhly…a vono pak bylo vidět,jak se jim to tam rýsujeta ta…pěkná boulička.Ale hele,ty kluci,jestli si voni moc nedovolovali,vono to tady není jenom jejich.
-Ale ty holky sou jejich,ty jo,jestli sis vole náhodou nevšim,připomněl mu Jarda..-A de se,ne?Je to docela škoda,ále co… sou i jiný,holek je dost.
-Á…bohužel,už si vzala tričko,povzdychl si Rolin.-Škoda.Ale ty svoje kozičky měla fakt moc pěkný.To je potom krása.A ty prdelky zaříznutý,to je taky krása.Vona to vole bejvá vobčas všechno krása,ty vole,a jaká…Tohle sou vždycky moc pěkný věci,na těch holkách,když jim to dobře naroste.Sice jim to pořád nevydrží,ale teď jo,teď ji ale držej,ty ji teda dobře držej,vole.
-Jo,a jen tak tak že jim nebyly vidět buchtičky.Anebo tady podle Vendyho,jak říkal,bouličky.Buchtička je lepší…hm,a to není jen tak,taková kundička musí bejt ty vole napařená,voňavá,jako…no prostě jako buchtička,zasmál se Mirek,jak si teď připomněl toho chlápka z Kácova co měl kolo jako Franta Žumpa.A Vendík a Jarda s porozuměním přikývli,protože tu historku už znali.
-Akorát že tady kurva žádná hospoda na Šalandě není,tady u toho splavu,pokračoval Mirek trochu zklamaně,-myslel sem ty vole,jestli ty lahváče třeba neměli vod nich,z hospody.
-To né,přece…víš co,jak sme šli kolem konzumu,kolem tý sochy,tak to měli vole určitě vodtamtaď,vzpomněl si Rolin.-A potom,ty vole,tam přece bylo mlýnská šalanda,a ne nějaká u splavu.Jenže…nojo,a hele vole,mlejn tady vlastně bejt může,tak jestli ne tam,ukázal na dlouhou budovu bez střechy která stála kousek před nimi.Té si předtím vůbec nevšímli, protože měli oči jen pro ty dvě pěkná děvčata u jezu.
-Tohle že je mlejn,zapochyboval Mirek,-taková barabizna,jo?To by mě teda nenapadlo.
-Jasně že je.Strojní válcový mlýn kláštera emauzského,přečetl Rolin nápis táhnoucí se po štítu pod chybějící střechou;černá barva písmen byla sice hodně vybledlá,ale i tak se nápis dal bez problému rozluštit.-Je to jasně mlejn,tady jak je ten beton,ten druhej,jak na tom jednom holky ležely,to je vlastně mlýnskej náhon,tady vidíš, my vlastně stojíme na jeho vokraji,a vono to takhle přivádělo vodu do mlejna.Tím se pohánělo mlýnský kolo.
-Jo,to tam píšou,že je to mlejn,tos přečet dobře.Jak to není latinsky,tak ti to docela de,ty vole,zhodnotil Vendík Rolinovu úvahu.
-Polib si šos,vole,doporučil mu Rolin a pokračoval:-Takže pánové to je jasný,vono jak to čumí nad vodou,to je vlastně náhon k tomu mlejnu.Jo,teď je to jasný,že je to mlejn.A je to mlejn emauzskej,vodou honěnej.
-Mlejn to asi je,to máš pravdu,ale už je to mlejn na hovno,řekl Jarda.-Tady už si ty vole nikdo nic nenamele,leda tak hubu.
-To ne.Bratři mniši si můžou pěkně v Emauzích zazpívat…nemelem nemelem,sebrala nám voda mlejn,zanotoval Rolin.-Anebo nemelem nemelem,my se na to vyserem.Jestli vůbec dneska nějaký mniši sou.Tak dřív jo,ale potom,po únoru to bylo vo kejhák.Viděl ste někdy někdo nějakýho mnicha?Třeba na prvního máje?V průvodu?
-Vole!byla Mirkova stručná odpověď na Rolinovu otázku
-Snad kolo z mlejna jim sebrali,pronesl Jarda při pohledu na prázdný náhon,-mlejn tady ještě maj,ale už je jim stejně hovno platnej.
Prošli podél celé pobořené budovy,místo oken na ně zírali prázdné díry,někde byly ještě zpuchřelé okenní rámy,jinde bylo už jen holé zdivo s opadanou omítkou ze které vystupovaly cihly jak vykotlané,načervenalé obří zuby.A tam,kde byla dříve střecha,trčely k nebi polámané trámy,poslední zbytky konstrukce krovu.
-Třeba jim to vyhořelo,odhadoval Mirek.
-To asi né,heleď,to by byly vidět vohořelý konce trámů,uplatnil Vendík logický úsudek.
-Hm,to je fakt,uznal Mirek,-no tak to prostě dostal do rukou pracující lid,jinak to nevidím.A tím opět zvítězil,a takhle to dopadlo.Hlavně ale že ty mniši už nedřeli ty poddaný do krve.Opět jako vždycky zvítězila dělnická třída,mlejn je sice v prdeli,ale to je fuk.Pokrok slavil opět vítězství nad tím vším tím,nad těma flanďákama,a jo,nad tím no….náboženstvím.
-Voni ty mniši se tady možná dřeli sami,voni měli takový heslo:ora et labora,řekl Rolin.
-Hmm,ty vole,vono ti to přeci jenom jde,tyhlety cizí jazyky,hvízdl s Jarda hraným obdivem,-jenom kdybys byl tak laskav a přeložil nám to,já sem zrovna na tohle ve škole chyběl.
-Modli se a pracuj,ty vole.To je latinsky.No jo,teď už si můžou mniši leda tak zazpívat a vzpomínat na to,jak měli mlejn.Můžou si zpívat nějakou lidovou,třeba …u starýho mlejna chytá Janek cejna,zazpíval nepříliš čistě Rolin.
-Ty vole,krákoráš jak havran,upozornil ho Mirek-Tak ale furt je to lepší,že měl toho cejna,než kdyby Janek chytil syfla.
-Anebo kapavku,řekl Vendík.
-U starýho mlejna chytá Janek syfla nebo kapavkůů,heja hééj,zapěl Rolin dle návodu kamarádů,a opět falešně,přičemž poslední dvě citoslovce se snažil podat ve stylu zpěváků lidových písní,jak to někdy slýchával v československém rozhlase.
-Vážně?No jak myslíš,cuklo to Jardovi v koutcích úst.-Hlavně ale ty vole,musíš tak ječet?
-U starýho mlejna viděl sem pěkný dvě kozy,kozy kozy kozy,kóózičkýý,přezpíval čistým hlasem nedávný zážitek z hráze Mirek,který měl na rozdíl od Rolina hudební sluch,ovšem jeho texty zase trpěli jistou jednotvárností.
Poodešli dál od náhonu jenž se za mlýnem vléval do řeky,zde byl pěkný pohled na hrad,který byl nyní situován tak,že pokud připomínal koráb,nebo spíše se svými věžemi kamenný parník,vypadalo to teď jakoby k nim mířil svou vysokou přídí.
-Jakže si to vole říkal s těmi mnichy?zeptal se Mirek Rolina.
-Modli se a pracuj,ora et labora.
-Jo,to docela de.Dobrý heslo i když…ale jo do píči,lepší než se Sovětským svazem na věčné časy.Nebo tó…ani zrno nazmar.Anebo já nevím… třeba více píce republice.
-Tak to je ty vole určitě lepší,souhlasil s Mirkem Jarda.
-To je všecko móc hezký,ale hospoda nikde,připomněl Vendík cíl jejich putování.-Vona byla podle mě přímo tady ve mlejně,a tak je jasný,že už je po ní.Už je dávno v prdeli.Je po ní.
2024 ©