Po druhé hodině ranní začalo silně pršet.Protože spali v lese pod hustými korunami smrků,přeci jen chvíli trvalo,než-li je déšť probudil.Vzbudil je všechny,až na Vendíka,který měl navrch přes celtu přehozený igelit.Potom,co se chvatně sbalili,stáli nad ním a viděli jak blaženě oddychuje,rozstřižený igelitový pytel šikovně přetažený nad hlavou.Teplý dech vytvářel na igelitu kolem jeho bambulovitého nosu orosený kroužek připomínající malou svatozář.
-Jak to mimino,řekl Jarda,-jo,a to sme z něho měli večer prdel,když se do toho balil,aby se v noci moc nepřevaloval,aby tím šustěním nepřivolal fízláky.
-Anebo neplašil lesní zvěř.Na to sou zákony.Jó,Vendík ty vole to udělal zkušeně,řekl Rolin.
-No nic no,zkušeně to sice udělal,dobrý,ale někdo by ho měl vzbudit,taky radši zkušeně,nebo tady za chvíli ty vole budem mokrý na sračky,nezapomínal na jejich situaci Mirek.
Ani jednomu z nich se však do toho nechtělo;jak dobře věděli,Vendík měl vždy velice tvrdý spánek a vždy velice nevrle reagoval na každý pokus o probuzení.Nic jiného jim ovšem nezbývalo,zde už spát nemohli a museli si co nejdříve najít místo chráněné před deštěm.
Nakonec Vendíka probudil Jarda.
Než se dostali z lesa byli už pořádně zmáčení od větví smrků obtěžkaných v jehličí zachycenými kapkami,a od vodou nasáklých pavučin,které jim ulpívali ve vlasech.Jardovi ostrý konec ulomené větve natrhl rifle a zanechal na stehně krvavý šrám.Vendík si zhotovil z igelitového pytle jakousi kapuci,a podoben pasáčkům z Ladových obrázků,byl z nich nejvíce chráněný před deštěm.Vlastně mohl být celkem v pohodě,nicméně nevrlé pohledy,jenž vrhal kolem sebe,byly více než výmluvné.Kdyby bylo po jeho,tak by se rozhodně žádný takový noční pochod pro pár kapek vody nekonal.
-Ty vole až na něco narazíme,tak to dospíš,chlácholil ho Rolin,který si jeho rozpoložení povšiml i přes hlubokou tmu,-třeba až narazíme na posed,nebo co já vím ty vole,na nějakej vyřazenej autobus…nebo na něco takovýho podobnýho.
-To si piš ty vole,že dospím,zavrčel Vendík.
Nakonec se schovali v plechové autobusové zastávce,kde se silně rozléhalo bubnování deště.
Rozbalily celty a deky,ale dlouho nemohli usnout.To se ovšem netýkalo Vendíka.Ten si ustlal na lavičce a jeho spokojené chrápání ve chvíli podmalovávalo údery kapek o plechovou střechu zastávky.Rolin rozmrzele vyhodil do tmy dokouřenou startku.-Do píči,mokrej sem všude,fusekle bych moh ždímat a vůbec…je to na hovno,tohle všechno.Hele ty vole podívej Vendy,ten se má,paragán jeden,von už spí zas jak zabitej.Kurvavole,mít takovýhle spaní…
Jarda si prohlížel krvavý šrám od zlomené větve a krátce se přitom zasmál.
-Ty vole,máš z toho prču vole?podivil se Mirek.-To seš teda dobrej kolík.
-Ale hovno,to sem si jen ještě vzpomněl na Motlíka.Tohleto je dobrý,to je jen malý škrábnutí,ty vole,to nic není.Jo,von se prej Motlík jednou bavil s jedním vo nějakým společným známým.A ten chlápek mu povídá,že je mrtvej,ten známej,že už je prostě po smrti,a Motlík prej tomu nemoh věřit a povídá,že to není možný,že když s ním mluvil naposledy,tak byl ještě naživu.Když sem s ním posledně mluvil,tak byl ještě živej…takhle to ty vole dovopravdy řek.Takže je jasný,že je to zmatlík jak říkáš,prostě esenbák ty vole,to říká všechno.
-Když s ním mluvil naposled,tak byl ještě živej,zavrtěl Mirek nevěřícně hlavou.-To je prdel ty vole.Ale co taky můžeš čekat vod fízláka.Stoupl si na kraj zastávky a znechuceně pronesl:-Kurva chčije až leje a ještě do toho prší.Ale furt je to lepší než v Kácově.Tam lížou kundy a vořezávaj saka.A za tohle všechno můžou samozřejmě komunisti.I za to,že chčije a leje kurva,když voni vole těm větrům neporučej,hmm,zase vono když hezky prší,tak je to hezký.Horší je,když furt jen chčije.Zapíčený počasí,ale já vám to říkal,že máme ject rovnou do Šternberka.
-Ve Šternberku snad prší taky,ne,řekl Rolin,-tak daleko to přece zas není.Tak co blbneš?
-Tak nic,hovno.To je mi fuk.Mirek cvrnkl dokouřenou cigaretu před sebe,oharek jen krátce obloukem zasvítil ve tmě aby ho vzápětí pohltila mokrá noc.-Aspoň ve Šternberku není žádnej svatej Liberatus,víš ty vole.Ráno chytnem první vlak a mizíme vodsaď.
-To hned tak nebude,s tím vlakem.A co máš pořád s nějakým svatým?zeptal se Jarda.
-Ále nic.Je to taky takovej pičus.A tenhle chcavec to je určitě taky vod něj.To nám zařídil von,tenhle slejvák,možná víc než ty komunisti,nojo,určitě jo,ty vole,na to dám krk.
-Ach jo,ty sis na něj prostě zased,povzdychl si Rolin.-Nojo,co se dá dělat když ho nemáš rád…to už nic,hovno s tím naděláš.Jenže do prvního ranního vlaku je ještě daleko.Ale třeba vodsaď pojede autobus,to tak bejvá,že autobusy jezděj hlavně z autobusový zastávky.To by šlo,to by bylo lepší,vono může lejt třeba celej den vole…a než by sme se dostali na nádraží.
-No,vono v létě přes den moc neleje,to sou spíš jen ty bouřky a průtrž,a to vono vobyčejně moc dlouho ty vole nevydrží.Pánové nezbejvá než to zkoušet zaspat.Jako Vendík.Aspoň že sem do prdele neprší.A já du na to,rozhodl se Jarda.
Mirek se ušklíbl.-Jo hovno moc dlouho nevydrží,v Putimi to přece bylo celou noc.Ale spát bysme tady mohli,to pude,podívej se, že Vendy jo.A pěkně si to vychrupuje.Já du na to taky.
Byla to jediná možnost,nic jiného se dělat nedalo,a tak se znovu zabalili do celt a dek a snažili se najít tu nejlepší možnou polohu na spaní.
Jarda s Mirkem hned usnuli,ale Rolin ne a ne zabrat.Ležel v rohu a díval se mezerou mezi mezi plechem a betonovou podlahou čekárny jak v kaluži plavou nedopalky z jejich cigaret,a snažil se spočítat,kolik jich tu už za tu dobu z dlouhé chvíle vykouřili.Občas se do některého nedopalku trefila kapka a ten povyskočil jak luční koník v trávě.Možná,že měli dát na Mirka a hned z toho Kácova odjet,ale Jarda s Vendíkem sebou měli kradené brambory a chtěli je,aby se s nimi nemuseli dlouho tahat,co nejdříve někde upéci ve žhavém popelu.A tak si ještě nakoupili konzervy a lahvové pivo a vydali se hledat vhodné místo,kde by mohli rozdělat oheň.Po tom pikniku se chtěli odebrat do lesa a přespat na vyschlém jehličí,jež přes den rozpáleno sluncem v noci krásně voní a hřeje. A ráno že hned vyrazí do Českého Šternberka podívat se na hrad.Všechno jim vycházelo jak si naplánovali,až do chvíle,kdy začalo pršet.Rolinovi se začínalo zdát,že déšť začíná slábnout,už to nebylo nepříjemné bubnování o plech,které se rozléhalo celou zastávkou,teď již to bylo pravidelnéa konejšivé šeptání drobných kapek.Začal si slabounce pobrukovat lidovou písničku,jež mu najednou zněla v hlavě,kterou si ovšem,pod dojmem této chvíle,trochu upravil.
Prší,prší,jen se leje
kam koníčci pojedeme?
Nejspíš asi do prdele
Tam je ještě naděje…
Časně ráno se vydali hledat nějaké nádraží,nebo vlakovou zastávku,protože jak zjistili,nejbližší autobus na Šternberk by jim jel až o půl dvanácté.Už nepršelo,a když kráčeli ještě syrovým jitrem,svítila jim na cestu přes mlhu jako přes šedou záclonu matná sluneční koule připomínající zpuchřelý,žlutý míč.
-Hele ty vole,něco jako slunce, řekl Rolin ,-a kurva nojo,,že by ještě teda nevyhaslo?Že by konečně už taky začalo svítit?Vono přes den se to docela hodí.
-Jistě,proč ne,řekl Mirek,-to až za těch pět miliard let,pak až přece vyhasne.Hoj,zasviť my ty slunko československé,zazpíval náhle úryvek písně.
Jako v odpověď se za lesem ozvalo zaštěkání psa končící táhlým zavytím,snad pozdravem dávným vlčím předkům.
-Někde tady blízko asi bude vesnice,nebo něco takovýho ty vole,poznamenal Vendík.
Při chůzi slyšeli ze všech stran jak se k nim vlhkým vzduchem nese nepřetržitý ptačí zpěv.
-Kurvavole,ty ptáci se do toho ale vobuli,řekl Rolin.-Vyváděj vole jak pominutý…abyste se z toho vy ptáci nakonec neposrali! projevil starost o tu hlučnou,opeřenou čeleď.
-Nojo,kurva,votvíraj si na nás zobáky,přikyvoval Mirek,-a hned takhle ty vole po ránu,a pějut na nas malčiky žalčiky pěvuščije pjeseňky,ty ptíci růskije.
-Jakto? To ne,jaks přišel vole na to,že to sou ruský ptáci?Voni sou to ty vole český ptáci,žádný takový ptícy růskije,opravil ho Rolin.
-Český ptáci by zpívali:Hospůdko hospůdko malá,restauračko zakouřená,zanotoval Mirek tklivě,-jenže to voni ne.To je samý čimčará,čarará…voni česky nezpívaj,hlavně proto,že ptáci sou mezinárodní…
-Hmm,to docela může bejt,ty vole,souhlasil Rolin zdráhavě.
-A my máme též mezinárodní ptáky,pokračoval Mirek,-máme ty naše péra mezinárodní, a klidně ho ty vole můžem zasunout do nějaký cizinky,a nic se neděje,ovšemže,pohlédl na zakaboněného Vendíka,-ovšemže pokud ho tam strkáš zkušeně.To pak můžeš do jaký chceš, do Rusky,do Francouzky,a třeba dokonce i do Američanky,a dobrý ty vole.De to krásně samo.
Jarda se krátce zasmál na rozdíl od Vendíka;ten se zle podmračil očima ještě opuchlýma od spánku,a přidal do kroku..
-Jo,to jo,to samozřejmě můžeš,vono to šukání ještě tady není vedený stranou,jenže ovšem, bacha na to,řekl Rolin.-Jak zaletí socialistickej pták do imperialistický pochvy,tak to soudruzi neradi vidí.Ano,vidí to neradi,voni ty imperiálisti,totiž v tomhle případě imperialistky,ty vole,tak ty nám tady neustále prováděj ty svý nekalé rejdy.
-Ty svý nekalé rejdy,opakoval po něm Mirek pečlivě,-říkáš vole,že ty svý nekalééé rejdy?
-Jistě,ty svý nekalé rejdy,to vlastně jako že přirážej.Rejděj tou prdelkou sem tam,šup ho tam,šup ho sem,a pak s ním ven.Takže ty vole pozor,zvedl Rolin výstražně ukazováček,-tu Američanku,abys trochu to nebezpečí pro naši vyspělou vlast zmenšil,tak ji musíš šukat zepředu,jo,kupředu levá zpátky ni krok.A taky ty vole aby ti stál,nebo aby ty si stál víc nalevo,hm,to už sme ale vole probírali přece tam…jo,na tom srnčím paloučku.Víš,né…ta cedule na tom bordelu,tam na tom zámku s prasatama.
-Né ty vole,asi nevím,řekl Mirek,-jistěže si pamatuju,to bylo jak sme se vo tom vostatně již před válkou bavili s naším panem okresním hejtmanem.
-Správně,jistě,zcela správně ty vole,máš toho Švejka fakt v zmáknutýho,řekl Rolin uznale.-akorát že někdy až moc…třeba jako v těch…hm,v Ratajích.
-Vy ste ale teda dva křapíci,fakt že jo,smál se Jarda.
-Sou to samý kecy,hele ty vole,samý kydy,mručel Vendík.
-Ne,né,Vendy,to ne,ty vole,nesouhlasil s ním Rolin,-pozor,to ne,tomu se totiž říká ornitologie,a né kydy,víš,my tady prostě probíráme naše ptáky,a potom socialistický ptáky,ocelový ptáky,jak je maj naši letci,a no prostě takový různý ptáky.Český ptáky,jak říkal Mirek…a Rolin začal zpívat:-Hospůdko,hospůdko malá,restauračko začouzená…cárára…
-Jéžíš,né kurva,ty né,ty hlavně ty vole po ránu nezpívej,řekl Vendík téměř prosebně,a okamžitě se mu dostalo souhlasných pohledů od Jardy a Mirka.
-No dobře,když ne tak ne,pokrčil Rolin rameny,-jak si vaše blahorodí přeje.Necháme to vole na těch ptácích,ať si to do prdele vodzpívaj sami,ale Vendíku ty vole,ti řeknu:tobě se člověk taky ničím nezavděčí.
Hrad Český Šternberk připomínal ohromný kamenný koráb,jež uvízl na skále poté co vody Sázavy odešly.Vystoupili na zastávce,když dali na rady cestujících ve vlaku,že vystupovat na nádraží by znamenalo vracet se ke Šternberku zbytečnou oklikou.
-Tý vole,to je pohled,co?to je síla,řekl Mirek obdivně,sotva hrad spatřil.
Rolin pokýval souhlasně hlavou.-Jo,to teda je,fakt krásnej pohled.Je to vážně pořádnej hrad.
Vedle zastávky stál stánek PNS kde si hodlali zakoupit cigarety,které jim za deštivé noci došli.-Nemáte tvrdý sparty,zeptal se Jarda postarší prodavačky.
-Tvrdý sparty!Já nemám žádný sparty,lhala trafikantka,která je samozřejmě měla,ale pod pultem,a jen pro známé.
2024 ©