Mirek s bezmocným škubnutím ramen vystartoval směrem k vysokému betonovému pilíři železničničního mumostu,kde viděl houštiny ve kterých by mohl zmizet,a Rolin ho rychle následoval,když ještě stačil vykřiknout:-Ivanko,počkej já nechtěl,a vzápětí už obě děvčata viděla jen jejich rychle vzdalující se záda s poskakujícími bágly ze kterých čouhali zmačkané kusy oblečení.
-Už sem nelezte,vy blbci,vykřikla Jarmilka a Ivanka ji doplnila poslední větou,kterou ještě na útěku zaslechli:-Už tě taky nechci ..slyšíš… ty Roline,ty pitomče!
Zastavili se až za pásem houštin,před plotem,jež ohraničoval soukromé pozemky s chatami.Stáli na břehu Sázavy již poměrně daleko od kempu,a napjatě pozorovali houštiny,zda se nezavlní pohybem těl,jenž by se jimi v jejich stopách mohla prodírat.
-Ty vole,snad dobrý,dobrý,oddychoval Mirek prudce,-tady bysme je když tak hned ty vole viděli.Kurva,vole,to sem si dal…fuj ho.Do prdelepráce,svině jedny,ty po nás teda šli,ty vole.
Rolin ztěží odplivl hustou slinu,jak mu vyschlo v ústech.-Neříkal sem to,kurva do píči.neříkal sem to?Teď je to všechno vole v prdeli.Jo…kurvadoprdele,všechno je v prdeli!
-Ale ne,řekl Mirek,-hovno,voni nás nenajdou.Pudem proti proudu a v lese se ty vole ztratíme.
-Co ne,do prdele.Jaký ale ne.Vo to nejde,že se ztratíme.V prdeli je to s holkama ty vole.
-A třeba ne,namítl Mirek,-i když,no,nechali sme jim tam trošku tó…no,takovej malinkej zmatek…snad to byla náhoda,nebo řízení boží…
-S tím už běž kurva taky do píči,kurvavole,furt s tím tvým Haškem.Ty ses měl na toho vocasa vysrat.Že si nedržel ty vole hubu.Ty holky byly úplně jasný a teď je to všechno v prdeli,řekl Rolin,jehož vztek pomalu přecházel do smutku,když si uvědomil,že Ivanku už asi v životě nikdy neuvidí.
-Hašek byl génius,náhodou ty vole,řekl Mirek a šátral si přitom rukou za pasem,-hergot,do prdele,co to tady studí?Co to mám…Vytáhl ruku zpod pasu a měl ji tmavou od čokolády a bílou od rozehřátého,smetanového krému.- A jéje,kurvavole,to sou ty dvě,co sem vole zapomněl.Sem je nechal v džínách,vole.No tak ty už Jarmilka neuvidí,ty už holka nevolíže,ty sou taky tó… v hajzlu,sou v prdeli.Tak tohle ty vole trošku nevyšlo…
-Ty vole,zlobil se Rolin,-to je nám teď hovno platný,že byl Hašek génius,to je nám teď úplně na hovno.Kurva,do prdele ty vole,to sem fakt šťastnej,že to vím.Ještěžes mi to vole připomněl.To sem fakt celej bez sebe.To nám teď ty vole hodně pomůže.
-A nebyl snad ?
-Jasně že byl.To vím sám hergot nejlíp.Ale co teď z toho?K čemu nám to je,ty vole.K hovnu!Seru na to,na všecko.Všecko je to v prdeli!
Vůně rozteklého eskyma přivábila vosu,jež začala s chtivým bzučením nalétávat do Mirkova rozkroku.-Huš,kurva,mazej…mával rukou ,aby ji odehnal.Tím vosu jen rozdráždil,a ta začala kroužit kolem jeho poklopce ještě rychleji,a s ještě větší úporností se snažila dostat na to lákavě vonící místo.
-Dá ti pigáro do péra,ty vole,a to máš za to.Za ty holky,za ty body vo kerý sme přišli,za to,že je teď všechno v háji vole.Všechno je kurva v prdeli.I kdyby nás zase vzali zpátky,jako že né,tak furt aby ses bál,kdy se ten magor objeví,to už prostě nejde.Do prdelekurva práce zasraná!
-Co naděláš,použil Mirek oblíbené Alešovo rčení,-stalo se ,tak to hergot vole furt nevomílej.-Hele,ty vole,nemysli,já tě chápu,mně je tý Jarmilky taky líto,to bylo tělíčko,po tom se mi bude ještě stejskat.Jenže co se dá kurva dělat.Do píči vosa,musíme pryč,vona toho svině nenechá a nenechá.Mirek si otřel zapatlané ruce do kalhot a vykročil,aniž se staral o to jestli ho Rolin následuje,směrem proti proudu Sázavy,ve které si na přístupném místě chtěl omýt nejen ruce.
Vosa se nechtěla vzdát vidiny voňavé kořisti a poletovala neustále kolem něj,teď sice ve větších obloucích,přesto ale bylo vidět,že neztrácí naději,že se k tomu sladkému soustu nakonec přeci jen dostane.
-Ach jó ty vole,my sme těma Ratajema spíš jenom proběhli,pronesl za chůze rezignovaně Rolin.-A všecko to bylo na hovno,nebo spíš do prdele na dvě.Všecko je to posraným navrch.
-Jo,to asi jo,vzali sme to hopem,a toho tvýho strejdu sme zrovna taky moc dvakrát neviděli,připustil Mirek,jež měl neustále co dělat s tou chtivou vosou.-A ty holky už nás asi moc rádi nemaj,to těžko,po tomhle…Je to s nima vopravdu v prdeli,co si budem ty vole povídat,jenže to se holt nedá svítit.Je to prostě a jednoduše v prdeli.A no tak co,no…prostě nebyl čas vůbec se nějak zastavovat,tak se budem muset vodsunout zas vo kus dál,a tam to bude lepší.Ale byl to šrumec,kurva do prdele!Tohle všecko co sme si tady pomalu užili,to byl ty vole vopravdu šrumec.Voni ty Rataje… voni se ty vole nezdaj,ale voni nám ty vole dali nějak zabrat,když si to tak vezmeš,že my sme těma Ratajema pomalu jen proběhli….
-Co sme si tady pomalu užili,jo?opakoval Rolin zatrpkle Mirkova slova,-jako co sme si ty vole tady pomalu užili,jo? Tak kamaráde já ti řeknu že sme si užili jedno velký hovno a prosrali sme co se dalo.Jeden velkej kus hovna,a to mě ty vole sere tak,že mě to až mrzí.
-Že se kluci nejdete radši koupat,je přece tak krásně,řekla paní hostinská a postavila před ně dvě piva.
-Krásně je,tojó,přikývl Rolin,-jenže to je tady taky.A jak sem koukal,voda je taková nějaká kalná.Ale hlavně se nám nechce,víte,v tom to asi bude nejvíc.Protože tady je to přesně vono co potřebujem.My totiž potřebujem trochu klidu abychom mohli bez obav popíjet.
Mirek si natáhl nohy na bágly,co měli pod stolem,a srovnal trochu své vojenské sako z první republiky,které měl přehozené přes opěradlo vedlejší volné židle.-Máš recht,kam bysme taky chodili.Taková pěkná hospůdka,takovej klid a takový dobrý pivo.To teda úplně nejvíc,to teda vopravdu jo.Víte paní,vono vlastně není kam chodit.Je pařák,a vážně, tady je stejně nejlíp.
-Vážně?No když říkáte,usmála se hostinská.-A kdybyste chtěli něco zakousnout,mám domácí tlačenku a dělala sem eště utopence.
-Jé,díky,ale zatím ne,řekl Rolin.-Víte vono to…no možná že pozdějc.Ale jinak teda díky moc.
-Hlavně ten klid,řekl Mirek když se hostinská odkolébala za pípu,-to je tady vono.Tady nám nic nehrozí.Ledaže se vopijem.A této hrozbě můžeme předejít tím,že se vopijem a tím se staneme tím…vopilejma.Což ovládáme velice dobře,takže nám tady dovopravdy ty vole nic nehrozí.Jenom to,že budem tak nějak malinko,samozřejmě velice decentně,vožralí jak krávy.Jo,jo,vona byla kráva a von studoval práva.To je ty vole taková hezká říkánka.
-Předejdem tomu že se vopijem tím že se vopijem?kroutil Rolin hlavou.-To je vskutku moc zajímavá teorie,ty vole,taková jelení.
-Co vole?Jaká jelení?Cože to je…a proč zrovna jelení?
-Protože jak se říká…tak z toho sem ty vole jelen,vysvětloval Rolin.
-Ale kdepak,odporoval Mirek,-z toho nejsem jelen,z vopíjení jelen není,to si pleteš,z toho je vopice.Pravda,vopice je taky savec,jako jelen.To tě asi zmátlo.A my sme teprv savci,jak rádi sajem to pívo.Takže z toho nebudeš jelen vole,z vopíjení můžeš bejt tak akorát vožrala.A tak vono pro jednou…proč ne,to se svět nezboří,když je tady to dobrý pivo a ten klid.To pak klidně může bejt,že se zde vole kapánek zpijem.Kapánek nebo možná i trošku víc.
-Klid sme mohli mít…a jakej,povzdychl si Rolin.-V chatičce s holkama a vobčas taky na nich,to by bejvalo šlo,to bylo celkem jasný.Kurvavole,když si na to tak vzpomenu.Tam to bylo tutový.I ta Jarmilka by si s tebou dala říct,to bylo hned vidět.A já v tý vodě s Ivankou…
-Co v tý vodě?Jakože tam byl?Že ste tam vyváděli různá alotria?Různý lumpačinky?
-Ále nic.Hovno vole.To jenom že to bylo hezký…
-Tohle je dycky hezký,to sou hezký věci,ale už na to kašli,vono holek je dost,radil Mirek.-Už na to prostě brácho nemysli.Nech už to bejt,už to nech kurva jednou plavat,už s tím fakt ty vole vysmahni…taky pořád to vomílat není dobrý,to už hezký není,páč je to stejně v prdeli.
-Nojo,nemysli,nemysli,jenže ty vole tahle se mi vážně líbila.To nebylo jako s tou… tou.I když tamta zas….nedořekl Rolin a sáhl po cigaretě.
-Aha.Ty jako myslíš,že si moh vošukat tu,co se ti líbila,Ivanu,a nemusel si prcat s kdejakou Libunou?Jenže Libunu si přece vošukal taky,tak nekecej vole.A vůbec,jaký to s ní bylo?
-Jak jaký…normální,ne? Má ji jako každá,i když na první pohled tak nevypadá.
Jo,kamaráde,takovej je život.Nemáme to lehký.Kašli na to,tohle se vobčas stává.Každej den není posvícení…to je známá věc.Vobčas se vole zadaří,a vobčas zase ne.A děje se něco?Dyk se zas tolik neděje.Hovno se děje!A tak už bych to bejt tebou nerozebíral,co bylo,to bylo.
-To se ti řekne,teďko už…jenže Ivanka byla vopravdu pěkná.
-Ježíš,nevěš hlavu,taky pořád…a třeba hned zejtra vole vošukáš nějakou,co se ti bude taky líbit.Anebo taky ne,všechno je možný.Důležitý je,že si s ňákou zaboduješ.Máme to vážně těžký,kurva,my sme mladý,a to se nedá nic dělat,tělo to potřebuje.To se vážně nedá ty vole dělat vůbec nic.Naštěstí je v Čechách hezkejch holek dost.V tom to máme zasejc dobrý.Asi nejvíc na světě.A jaký asi,kurva,pivo a holky máme nejlepší na světě,a basta!To je jednou jedna.
-To je mi teď hovno platný,konstatoval Rolin a položil ještě hořící sirku,poté co si ní zapálil startku,do popelníku,aby pak s nostalgií pozoroval,jak její plamínek pomalu skomírá.
-Nebuď vůl a furt neskuhrej,kurva taky.Tady je nám dobře,ne?Tady to je hospůdka,ta je jak vymalovaná,jo,jak vymalovaná přímo vod Lady,rozhlédl se Mirek ze zalíbením kolem sebe.-Jo,je to paráda ty vole.To se pak pije pivíčko,jak říkal Baloun.A jak to Lada nakreslil,a já brácho klidně vsadím boty ,že tohle všecko tady taky.Je to paráda,že něco takovýho pořád ještě existuje,a to máme kliku,po tom všem.Tady je to jak kdyby sem komančové eště nedorazili,tak buď rád a nedělej vlny.
V hospodě byli zatím jedinými hosty,přišli sem když ještě nebylo ani poledne.Hned jim padla do oka a do sdce,byla to pravá venkovská hospoda,a ne zasedací místnost na konzumaci piva.Byli navýsost spokojeni,že konečně natrefili na hospůdku podle svých představ,že se jí konečně dočkali;zvláště po té betonové hale v Putimi,co tam vedlo čtrnáct schodů.
-Mládenci,vy máte nějakou žízeň,přivítala je hostinská.-Já jinak takhle brzy nevotvírám,sme na vesnici,to je na lidi ještě brzy.Ale přivezli mě pivo,tak počkejte,já budu narážet…
-Hergot to máme štěstí,řekl Mirek.-A to my zase rádi počkáme,vono taky než se to vodtočí…
Venku pálilo již vydatně slunce a vzduch byl tak teplý,že se jim zdálo,že domky na návsi se chvějí.Byla to náves se zvoničkou a malým rybníkem.Zvonička měla novou šindelovou stříšku,byla čerstvě nabílená,a na žhavém slunci svítila na celou vesnici.Provaz,jenž visel u umíráčku,a jehož konec se při sebemenším závanu větru začal pohupovat,se už drahnou dobu ani nepohnul.Po rybníčku plavalo bílé hejno.Byly to husy, důstojně se pohupovaly na hladině, a když kolem nich před chvílí procházeli,začali na ně výhrůžně syčet.
-Husy sou prej moc chytrý ptáci,poznamenal Mirek.
-Jo,a taky prej dobře hlídaj,řekl Rolin.-Prej lepčí než psi.To prej ty vole zjistili v Římě,někde na Kapitolu.Husy sou ty vole chytřejší než slepice,jenže to je každej blbec…teda jako domácí pták.
Teď na husy koukali přes okno a oba vnímali tu starosvětskou idylu.Líbila se jim náves,a líbila se jim paní hostinská,milá a kulatá panímáma s dobráckou tváří.A tahle hospoda,ta se jim líbila nejvíc.V rohu stála vysoká železná kamna,taková bývala ve vesnických školách, a pan řídící určil,kdo do nich o přestávce naloží,aby nevyhasla.A taky za nimi mohl líhávat černý kocour Mikeš,a líně mhouřit oči na stupínek a na trochu již oprýskanou tabuli.
-Jak říkám,tohle tutově maloval Lada,tvrdil Mirek.-Pěkně sem přišel,třeba s Haškem,dali si pivíčko a kontušovku a pak to namaloval.A pak to…odmlčel se Mirek aby se mohl napít.
-A pak co?byl zvědav Rolin.
-Pak zas vodešel malovat Švejka.A hele vole,ukázal Mirek ke dveřím,-vidíš to taky?
Ve dveřích stál zajímavý host
-Á,Toníček,přivítala ho paní hostinská.Kdes byl,Toníčku?
-U Pudijů.
2024 ©