Ve vesnici se jich zmocnil zvláštní pocit.Za tu dobu co jí procházeli, nikoho nepotkali,ani nezahlédli za ploty domů,a kdyby nezaslechli zaštěkání psa,mohli by si myslet,že zde nikdo nežije.Štěkot se ozval jen krátce,jinak všude vládlo ticho.
-Páni,co je tohle za díru,kroutil Mirek hlavou,-jestli se tohle jmenuje Nová Huť,tak mi ty vole řekni jak potom asi vypadá stará.Jako prdelvody.Nebo jako hovno,nebo jako něco blbýho já nevím co…to už je kurva jedno.
-Kdes na to ty vole přišel,jak se to jmenuje?Já sem nikde nic takovýho neviděl.
-Přece vole podle cedule.
-Jaký cedule ty vole?Žádnou sem vole neviděl.Ty jo…jo?
-Ale jo.Kurvaže.U silnice.Jenže byla povalená v příkopě.A tak ani nešla celá přečíst.
-Hm,to sem si nevšim.Sem asi čuměl na druhou stranu.A žes ty vole neřek?A když nešla přečíst,jak říkáš,jak teda víš že sme v nějaký Nový Huti?
-Hele,co to je?vyhnul se Mirek odpovědi,když stanuli před domkem,kde dvířka v plotě byla otevřená a před nimi stála černá tabule na které bylo bílou křídou napsáno:Pivo! točené-Kčs-1,80.Dveře do stavení byly také otevřeny,a klika byla podepřena uříznutým zbytkem násady od rýče,zřejmě proto,aby je nemohl zabouchnout průvan.
-Ty vole,tak to dem,řekl Mirek.
-Myslíš?Tam jo?Já ti nevím.
-No tak asi jo,ne?Třeba je tohle místní hospoda.Dem na to.Dem to ty vole prozkoumat.
-Tohle jo?Nojo,tak třeba jo,no,souhlasil Rolin neochotně.
Vešli do úzké,tmavé chodby,a procházeli kolem po stěnách rozvěšeného hospodářského nářadí,jehož obrysy jen stěží rozeznávali,jen z hlubokého stínu se matně lesklo ostří kosy,když tu zaslechli podivné chrčení a sípání jež přicházelo odněkud z toho nejtemnějšího kouta. Jak jejich oči uvykli tmě,spatřili malého,tlustého psíka plavé barvy s černou obličejovou maskou a s krátkým,sraženým čenichem.Nehnutě tam seděl a vydával ty zvláštní zvuky.
-Tý vole,to je hlídač,co,tlumeně se zasmál Mirek,ale blíž k psovi už nešel.Po straně chodby spatřili nepatrně pootevřené dveře,Mirek na ně zaklepala a když se za nimi nic neozývalo,vkročil dovnitř následován Rolinem.Ocitli se v místnosti,která byla kromě stolu s pěti židlemi prázdná.Všimli si,že ze zdi trčí vodorovně asi půlmetru dlouhá,železná trubka zakončená mosazným kohoutkem.Pod kohoutkem ležel kulatý tác,sloužící k roznášení piva,z něhož se šířil nezaměnitelný pach pivních splašků.Pak si povšimli i malé stoličky se šesti půllitry.A vedle půllitrů ležela miska s několika mincemi.To bylo všechno,místnost měla holé,obílené stěny a na okně nebyly záclony.
-Ty vole,co to je ?zeptal se Rolin přiškrceným hlasem.
-Nevím,tady asi točej pivo.Vypadá to tak.Co jinýho asi…kurva,né.
-Tady,jo?A z čeho ho jako točej?Vůbec se mi to ty vole nezdá,kurva,nepudem radši zpátky?
-Proč?Jestli vono to nejde rovnou… tady z toho kohoutku,že je jak pípa.
-To asi ne,to bude asi vodovod.
-Vodovod?Ty to necejtíš?To vypadá na pivo.Tak uvidíme.Tady si asi natočí pivo každej sám a prachy dá do misky.Na co by tady ta miska jinak byla.Určitě to tak bude.Když tak to hnedmůžem vyzkoušet,co se může stát. Hovno.Ledaže přijde hostinskej.Tak mu to řeknem,popošel Mirek ke kohoutku.
-Počkej,zarazil ho Rolin,-radši ještě počkáme.Vždyť sme tady chvilku,teď sme přišli,von někdo třeba příde.Já bych ještě počkal ty vole…a uvidíme co bude.
-A já ne.Já to ty vole zkusím.Vždyť vo nic nejde,když tak si můžu aspoň umejt ruce,když z toho podle tebe teče teda voda.Tak se uvidí...
Mirek vzal půllitr a otočil kohoutkem.V trubce to nejdříve zabublalo,a pak z kohoutku začalo téci pivo.Mirek si natočil do půlky půllitru,opatrně k němu přičichl a pak si loknul.-Hele,vole,vidíš…docela dobrý.Co sem ti říkal,je i studený,dobrý,vážně to ujde.Fakt dobrý.To je prdel,ty vole,to čumím…Dáš si taky,ne?
Rolin přikývl:-Taky,no.Má to i pěnu,tak to snad bude dobrý.
Mirek natočil jemu i sobě plnou míru a donesl piva ke stolu.
-Pít se to docela dá,řekl Rolin.
Seděli u stolu,popíjeli a čekali co bude dál.Před nimi ležel na stole popelník vyrobený z plechovky od sardinek,a v něm leželo nedokouřené viržinko.V místnosti vládlo ticho,jenž náhle přerušilo bzučení mouchy,která marně nalétávala do zaprášeného okenního skla Sledovali její zmatený let a pak sebou oba jako na povel trhli.Dveře se otevřeli a dovnitř vběhl ten plavý psík,sedl si a upřeně se na ně díval uslzenýma očima.Čekali na pána toho podivného tvora,ale trvalo to nejméně dvě minuty kdy slyšeli jen jeho chrčení,než se ve dveřích objevila starší,asi tak padesátiletá hubená žena v tmavých šatech.
-Všechno v pořádku,zeptala se a její hlas zněl podivně,jakoby se k nim pomalu nesl z temných míst za její hlavou,z černé chodby za dveřmi.
-Snad jo,odpověděl Rolin.-Jenom sme to..my jsme si tady natočili pivo,víte,jestli se to teda tady takhle dělá? Nevadí to,že ne?
-Ne,to je v pořádku,tady si každý točí sám.Peníze se dávají do misky.
-Tak vidíš,řekl Mirek a dodal:-A teda máte dobrý pivo,vychlazený tak akorát.Vopravdu dobrý.To když sme byli v Putimi,to se nedá s tímhletím ani srovnávat.Tam to bylo nic moc.
-Ano.Já vím.
-A chodí sem hodně lidí?Že sme nikoho neviděli?zeptal se Rolin.
Chodí,ale až večer.Teď nemají čas.To jenom cizí…
-Takže si můžem ještě natočit?usmál se Mirek spokojeně.
Žena se otočila k odchodu.Jistě.Kolik vypijete.
-To je ale zajímavej pejsek,řekl Rolin.-Není von nastydlej?Že tak chrčí.
-Není,řekla žena přes rameno.-Má jen moc krátký čumák.Je to mopsík,ty tohle dělaj.
Mirek se ještě rychle zeptal:-A paní,když si teda můžem točit,nestává se vám,že vám lidi nezaplatí?Anebo tam dají míň než vlastně vypijou?Ani bych se nedivil,my samozřejmě ne,ale vono v týhle době,víte jak to chodí,vono by to nebylo nic divnýho.
Ženu ta otázka přiměla aby se k nim opět otočila,a když nadzvedla odmítavě obočí,všimli si,jaké má zvláštní oči.Neměli vlastně žádnou určitou barvu,byly vybledlé jak starý plátěný potah na pohovku.-Že my nezaplatí,zaznělo opět jakoby za její hlavou s černými vlasy staženými do týla v malý uzel,-ne,vždycky je tam o něco víc.Pak za sebou žena zaklapla dveře a oni byli zase sami.Mopsík zmizel za svojí paní tak tiše,že to ani nepostřehli.Nastalo ticho,jen z kohoutku ukáplo pivo a moucha začala opět bzučet.
-Do prdele ty vole,ta moucha mě tady sere,řekl Rolin tiše.
-Co tak šeptáš ty vole?Tak ji zab,když tě tak sere,ne?
-Jo.Tak třeba jo.Rolin vstal a popošel k oknu.-Kurva,kde teď zase ta potvora je?Už není slyšet.A hele,vona je tady.Hm,už je tuhá.Kurvadoprdele,to je divný ty vole,nezdá se ti?
-Umřela leknutím,zasmál se Mirek.-To když viděla,že se na ní chystáš.Dáme ještě pivo,ne?
Mrtvá moucha ležela na parapetu a když se jí Rolin dotkl špičkou ukazováčku,rozpadla se v prach.
-Tý vole,vydechl Rolin,-co to je?
-Co co je?
-Ta moucha vole.Vona se rozpadla jako by byla už sto let mrtvá.
-To bude jiná,ne?Tamta ti asi ty vole někam uletěla.
-Jo,a kudy?Rolin sáhl na kliku okna a zabral.Ani se nehnula.-Kurva!To vokno nejde otevřít!
-Tak ho vole nevotvírej.Já du natočit další.Takováhle hospoda,to se hned tak nevidí.To člověk hned tak nevidí,vopravdu,něco takovýhleho.To je fakt prdel,to už je vopravdu něco.
-Hm,mě se moc nezdá,že by to byla taková prdel.S tou mouchou je to divný.A ta ženská…
Mirek natočil dvě piva a posadil se ke stolu.-A co ta ženská,asi jí to takhle dobře funguje,jinak by to neďála.Paní hostinská je sice trošku,hm…trošku jako z hrobky,ale né z tý co sme byli včera,a no… moc práce nemá…žejo.Má to tu vole dobře zařízený,ne?Až se divím,že to tady takhle de,že jí to funguje,že jak říká tam je dycky víc.A vono to funguje.Já dám taky ňáký dýško,ty vole.
-Ty vole,všim sis jejích očí?
-Jo,všim,byly takový…vodový.A hele,tys teda vošukal tu velkou holku,co?Tu machnu,jak se vona menovala…jo,Libuna.Bylo to slyšet,docela.A jak, ty vole?Jaký to s ní bylo?
-Jéžišmarjá,s tím mi teď dej pokoj,s nějakou šukačkou,zrovna teď…kurva,hm,no ale…ale to není přesný co řikáš,víš,vono to bylo spíš vobráceně,vona vošukala mě.
-No nekecej ty vole!Vážně?Aha,tak to jo,no a co,dobrý hele?V pohodě?Zašukal sis?
Rolin se místo odpovědi sklonil k misce s mincemi a vzal si jednu,co mu připadala nějaká zvláštní.-Tý vole,co to je…víš z kterýho je tohle roku?
-Co?
-Ten peníz.Víš z kterýho je to roku?Je z roku 1924.Deset halířů vole.
-Jo,no vidíš.Tak ji tam dal někdo omylem,žejo vole.Anebo schválně,aby ušetřil.
-To těžko.To by si moc nepomoh….a vůbec,kdoví jakou to má dneska cenu.
Mirek se vydatně napil a pak si utřel knírek.-Tak se asi splet,no.Každopádně nám to může bejt volný,nějakejch deset háků.Hlavně že ty vole maj vážně dobrý pivo,vole.
Rolin se na rozdíl od něj cítil v té nevětrané kobce,kde se rozpadaly mouchy na prach a někdo vyrovnal útratu mincí z roku 1924,stísněně.-Nojo ty vole,ale proč tady není nic slyšet?Třeba já nevím,do prdele,třeba cirkulárka,na vesnici přece lidi řežou dříví.Anebo kurva třeba něco jinýho,do prdele,to je jedno co.Prostě nějakej rachot,kurvanoha.Nějakej život…
-Rachot?Buď rád ty vole,že to tady není jak na Hluboký.Tak třeba sou lidi v práci,ne?
-Ty vole,je přece neděle.Aspoň teda myslím…
-No vidíš,tak vodpočívaj.Co je ty vole furt,to ti to pivo nechutná?
-Ale jo,není špatný.Ale radši bych šel.
-Jo,klidně,jak chceš,tak dáme teda ještě jedno a pudem na Bezdrev.Tam se na to můžem případně zeptat.Třeba to tam tady budou znát.Anebo,usmál se Mirek,-to budou znát tady tam.Každopádně až budem vole v hospodě,zeptáme se na to.Já bych řek,že to budou jistě vědět,takováhle hospoda,ta musí bejt určitě dost známá,to tam budou vědět ,ty vole.
-Uvidíme,odtušil Rolin.-A hele,vidíš to viržinko?Už mě ani moc nepřekvapuje,že je tam viržinko,a ne nějaká cigareta.Nějakej vajgl z cigára,a ta ženská ani nebyla slyšet,když přišla.
-No vidíš,to taky hlavně ještě znamená,že se tady může kouřit.Mirek vytáhl krabičku tvrdých spart,zakoupených ve stánku u Hluboké.-Dáme jednu podpultovku za deset.Dáme dlouhej kouř ty vole.Spartičku…a hele,proto si nic neslyšel,nějaký kroky,protože ten pes tak chrčel.To mopslíci přece dělaj…a tak to bylo tím,ty vole…to je přece jasný.
-Možná že jo,ty vole.Jasně,dáme teda ještě jedno cigáro.Pak ale deme,co tady budem oxidovat,kurva,pudem a necháme tady ty lidi ať vodpočívaj v pokoji,řekl Rolin.
-Jo,jako na tom hřbitově,třeba taky v obývacím,přikývl Mirek.-A když tak nejlíp v ložnici…
2024 ©